Mgr. Jana Plátová, Ph.D. – Apokryfní evangelia

                             (FF MU / ZS 2012; janaplatova@seznam.cz)



Program předmětu:



Prameny: edice a překlady apokryfních spisů, sekundární literatura

Pojem novozákonní kánon a apokryfní literatura

Fenomén gnóze ve starověku



P. Oxy, P. Egerton

Kanonický závěr a nekanonické závěry Mk

Agrapha



Tajné Markovo evangelium



Tomášovo evangelium



Židokřesťanská evangelia (ev. Nazorejců, Hebrejců a Ebionitů)



Dialogická evangelia (Matějovo evangelium(?), Evangelium Egypťanů, Jidášovo evangelium, Evangelium
Spasitele, Rozhovor se Spasitelem, Filipovo evangelium, Mariino evangelium)



Petrovo evangelium



Evangelia dětství

(ps. Tomášovo evangelium, Protoevangelium Jakubovo; ps. Matoušovo evangelium)




Ukončení předmětu:


Předmět je ukončen ústním kolokviem, při kterém student prokáže znalost probírané látky. Konkrétní
okruhy ke kolokviu budou zveřejněny v druhé polovině kurzu.

                                       Doporučená literatura


Bible:

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. ČEP, Praha: Česká bibl. společnost 1998^11 (nebo jiný
překlad).

The Critical Edition of Q, eds. J. M. Robinson – P. Hoffmann – J. S. Kloppenborg, Leuven: Peeters
2000.

Novum Testamentum Graecae, eds. E. Nestle – B. et K. Aland, Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft
1993^27.

Synopsis Quattuor Evangeliorum, ed. K. Aland, Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft 2001^15.


Edice a překlady novozákonních apokryfů:

J. M. Robinson (ed.), The Coptic Gnostic Library: A Complete Edition of the Nag Hammadi Codices,
Leiden: Brill, 2000. (Česky vychází jako Rukopisy z Nag Hammádí v nakl. Vyšehrad.)

H.-M. Schenke (ed.), Nag Hammadi Deutsch, Berlin–New York: Walter de Gruyter 2007.

J. A. Dus – P. Pokorný (eds.), Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I., Praha: Vyšehrad 2001.

J. A. Dus (ed.), Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II., Praha: Vyšehrad 2003.

J. A. Dus (ed.), Proroctví a apokalypsy. Novozákonní apokryfy III., Praha: Vyšehrad 2007.

M. Dospěl (ed.), Jidášovo evangelium, Praha: KLP 2006.

D. Lührmann (ed.), Fragmente apokryph gewordener Evangelien in griechischer und lateinischer
Sprache, Marburg 2000.

W. Schneemelcher (ed.), Neutestamentliche Apokryphen I., Evangelien, Neutestamentliche Apokryphen
II., Apostolisches Apokalypsen und Verwandtes, Tübingen: J.C.B. Mohr (Paul Siebeck) 1990^6 a
1997^6.

Ch. Markschies – J. Schröter (eds.), Antike christliche Apokryphen in deutscher Übersetzung I.
Evangelien und Verwandtes, Tübingen: J.C.B. Mohr (Paul Siebeck) 2012.

A. Resch (ed.), Agrapha. Aussercanonische Schriftfragmente, Darmstadt: Wissensch. Buchgesellschaft
1967^2.

T. J. Kraus – T. Nicklas (eds.), Das Petrusevangelium und die Petrusapokalypse. Die griechischen
Fragmente mit deutscher und englischer Übersetzung, GCS N.F.11, Berlin–New York: de Gruyter 2004.

J. Gijsel (ed.), Libri de Nativitate Mariae. Pseudo-Matthaei Evangelium, CCSA 9, Turnhout: Brepols
1997.

R. Beyers (ed.), Libri de Nativitate Mariae. De Nativitate Mariae, CCSA 10, Turnhout: Brepols 1997.

T. Burke (ed.), De infantia Iesu euangelium Thomae graece, CCSA 11, Turnhout: Brepols 2011.

http://www-user.uni-bremen.de/~wie/


Sekundární literatura (kromě úvodů k výše uvedeným edicím a překladům):

S. Döpp – W. Geerlings, Lexikon der antiken christlichen Literatur, Freiburg: Herder 1999^2.

J. Hartenstein, Die zweite Lehre: Erscheinungen des Auferstandenen als Rahmenerzahlungen
frühchristlicher Dialoge, Akademie Verlag 2000.

T. J. Kraus – T. Nicklas, Das Evangelium nach Petrus. Text, Kontexte, Intertexte. TU 158.
Berlin–New York: Walter de Gruyter 2007.

Ch. Markschies, Die Gnosis, München: C. H. Beck 2001.

S. Petersen, „Zerstört die Werke der Weiblichkeit!“ Maria Magdalena, Salome und andere Jüngerinnen
Jesu in christlich-gnostischen Schriften, Leiden-Boston-Köln: Brill 1999.

P. Pokorný, Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků, Praha: Vyšehrad 1998^2.

J. Quasten, Patrology I-IV, Westminster: Christian Classics 1988^2.

L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas 2003.

http://www2.unil.ch/aelac/

Origenes, In Lucam homiliae I,1-2


Et ut sciatis non solum quatuor evangelia, sed plurima esse conscripta, e quibus haec, quae
habemus, electa sunt et tradita ecclesiis, ex ipso prooemio Lucae, quod ita contexitur,
cognoscamus: Quoniam quidem multi conati sunt ordinare narrationem (cf. Lc 1,1). Hoc quod ait:
conati sunt, latentem habet accusationem eorum, qui absque gratia Spiritus sancti ad scribenda
evangelia prosiluerunt. Matthaeus quippe et Marcus et Ioannes et Lucas non sunt conati scribere,
sed Spiritu sancto pleni scripserunt evangelia. Multi igitur conati sunt ordinare narrationem de
his rebus, quae manifestissime cognitae sunt in nobis. Ecclesia quattuor habet evangelia, haeresis
plurima, e quibus quoddam scribitur secundum Aegyptios, aliud iuxta Duodecim Apostolos. Ausus fuit
et Basilides scribere evangelium et suo illud nomine titulare. Multi conati sunt scribere, sed
quatuor tantum evangelia sunt probata, e quibus super persona Domini et Salvatoris nostri
proferenda sunt dogmata. Scio quoddam evangelium, quod appellatur secundum Thomam, et iuxta
Mathiam; et alia plura legimus, ne quid ignorare videremur propter eos, qui se putant aliquid
scire, si ista cognoverint. Sed in his omnibus nihil aliud probamus nisi quod ecclesia, id est,
quattuor tantum evangelia recipienda.



                                      Eusebius, HE III 25,5-7


„...i{nÆ eijdevnai ei[comen aujtav~ te tauvta~ kai; ta;~ ojnovmati tw`n ajpostovlwn pro;~ tw`n
aiJretikw`n proferomevna~ h[toi wJ~ Pevtrou kai; Qwma` kai; Matqiva h] kaiv tinwn para; touvtou~
a[llwn eujaggevlia periecouvsa~ h] wJ~  jAndrevou kai;  jIwavnnou kai; tw`n a[llwn ajpostovlwn
pravxei~: w|n oujde;n oujdamw`~ ejn suggravmmati tw`n kata; ta;~ diadoca;~ ejkklhsiastikw`n ti~
ajnh;r eij~ mnhvmhn ajgagei`n hjxivwsen, povrrw dev pou kai; oJ th`~ fravsew~ para; to; h\qo~ to;
ajpostoliko;n ejnallavttei carakthvr, h{ te gnwvmh kai; hJ tw`n ejn aujtoi`~ feromevnwn proaivresi~
plei`ston o{son th`~ ajlhqou`~ ojrqodoxiva~ ajpav/dousa, o{ti dh; aiJretikw`n ajndrw`n
ajnaplavsmata tugcavnei, safw`~ parivsthsi: o{qen oujdÆ ejn novqoi~ aujta; katataktevon, ajllÆ wJ~
a[topa pavnth/ kai; dussebh` paraithtevon.“






Origenes (Fragmenta ex comm. in Matth. 1; srv. Eusebius, HE VI 25,4-6)

dělí knihy do 3 skupin:

A)  spisy nesporné a uznávané (avnanti,rrhta/o`mologou,mena)

B)   spisy, o nichž se pochybovalo (avmfiballo,mena)

C)   spisy heretické / apokryfní / falešné (yeudh/)



Eusebius (HE III 25,5-7) dělí knihy do 4 skupin:

A)  spisy obecně uznávané (o`mologou,mena)

B)   spisy, o nichž se pochybovalo (avntilego,mena)

C)   spisy nepravé (no,qa)

D)  spisy heretické (tw`n aiJretikw`n)