Průvodce Čínou 21. století „Třínohý Buddha“, Zhang Huan , 2007 Náboženství v současné Číně a čínská náboženská politika •Naše tradiční představa o náboženství vychází z evropského kontextu •Západní „předpoklady“ náboženství: –exklusivita –víra –věřící –kánon/posvátný text –náboženští profesionálové –božské bytosti •Tento koncept je nesnadno aplikovatelný kdekoliv mimo své kulturní hranice •Existuje vůbec v Číně něco jako “náboženství“? –ANO = buddhismus, taoismus, konfucianismus, křesťanství, islám, lidové náboženství, šamanismus… –NE = Čína je nenáboženská (filosofická, ateistická) / Čína je spirituální, vymykající se našemu chápání • •Čínské náboženství studováno chronologicky s důrazem na textovou stránku –To souvisí s konfuciánskou tradicí a rolí písma v čínské kultuře a tradičním vztahem čínského státu k náboženství –Také souvisí s počátky evropského výzkumu Číny (misionáři, cestovatelé, lingvisté, filozofové) •Chybí nám pohled na religiozitu: –každodenní –žitou –lidovou –menšinovou Moderní koncept náboženství v Číně •Moderní čínský termín NÁBOŽENTSVÍ – zongjiao 宗教 –v čínštině novotvarem, čínštině (čínskému myšlení) není vlastní zobecňování pojmů –převzato z japonštiny (shukyo) stejně jako mnoho dalších termínů souvisejících s modernitou: např. feudalismus, revoluce, národ, apod. –jeho obsah modelován dle obsahu evropského konceptu náboženství •Zongjiao splňuje tyto podmínky: –Je institucionalizované a hierarchicky spravované, –Disponuje obcí věřících, které lze rozeznat, registrovat, počítat a kontrolovat –Disponuje vrstvou profesionálů kteří se na plný úvazek věnují správě své obce, provádí a řídí náboženské rituály a vykládají (autorizují) nauku –Odvolává se k systematizované nauce, disponuje vlastní sadou posvátných kodifikovaných textů –Vykonává svůj rituál v přesně vymezených sakrálních lokalitách –Je oddělené od státu, ale řídí se jeho zákony a pravidly •Chápání a definice konceptu náboženství přímo ovlivňuje náboženskou politiku v ČLR a tím i životy jednotlivých náboženských komunit – Náboženská politika ČLR •V 50. letech 20. století proběhla společenská a ekonomická reforma vedoucí k závislosti náboženských komunit na státu •V ústavě ČLR od počátku dodnes zakotvena svoboda náboženského vyznání •Zákaz náboženských vazeb do zahraničí •Právně zakotvená ochrana zdraví jedince a sociálního smíru ve společnosti •Zákaz aktivit ohrožujících společenský smír a politického systému •Vytvoření 5 vlasteneckých organizací pod přímou kontrolou státu •Čínská buddhistická asociace (1953) •Čínská islámská asociace (1953) •Trojsamostatné vlastenecké hnutí (protestanti, 1954) •Čínská taoistická asociace (1957) •Čínská vlastenecká katolická asociace (1957) •Podřízení těchto organizací dohledu státního úřadu pro náboženské záležitosti (SARA) •Kontrola možného mocensko-politického ohrožení ze strany jednotlivých náboženských hnutí (bohaté historické zkušenosti) –Dnes např. Falun gong nebo neregistrované křesťanské církve •Radikálně protináboženská politika 1958-1976 Náboženská politika ČLR po roce 1978 •Náboženství se nepodařilo vymýtit ani samo nezaniklo •S uvolněním společnosti v důsledku ekonomických reforem v roce 1978 dochází k signifikantní náboženské obnově (a transformaci) •Stále zůstává mnoho třecích ploch mezi státem a náboženstvím •šedá zóna existující pod oficiálním náboženství •konflikty uvnitř oficiálních náboženství •náboženské tradice vymezující etnickou identitu a podporující separatistické tendence •nová náboženská hnutí, „pověry“ a „nebezpečné kulty“ •Čínský stát dnes zastává (neformulovanou) politiku: 1.Aktivní podpory 2.Regulace 3.Indiference 4.Represe Alternativní modely náboženství •Jak chápat a třídit religiozitu když modernistické koncepty nefungují? • •Lidové náboženství (民间宗教 mín​jiān zōng​jiào /民间信仰 mín​jiān xìnyǎng) x institucionalizované náboženství • •Globální (univerzalistické) x lokální náboženské tradice •Dělení dle společenských úrovní, na kterých se náboženské projevy odehrávají: 1.Sféra rodinná (kult předků, rodinná hierarchie a vztahy, rodinné svátky) 2.Sféra lokální/komunitní (lokální kult buddhistický, taoistický, lidový; komunitní svátky a festivaly, 3.Sféra státní (státní kult, mandát nebes, společenská hierarchie, konfuciánský systém) 4.Sféra osobní (kultivace těla i ducha – meditace, čínská medicína, energetické cvičení, umění) •C. K. Yang – teorie difusního čínského náboženství Hlavní náboženské trendy v ČLR dnes •Návrat ke kořenům, k čínskému kulturnímu odkazu a k tradiční religiozitě •Nástup křesťanství, zejména evangelikálního protestantismu •Rozvoj podzemních a domácích křesťanských (protestantských) církví •Radikalizace etnických náboženství (Tibet, Xinjiang, Vnitřní Mongolsko) •Rozvoj angažovaného buddhismu •Komercionalizace tradičních náboženských center a poutních míst •Vliv čínských zahraničních komunit na náboženský život v ČLR •Vznik nových náboženských hnutí – z tradičních i moderních zdrojů •Návrat konfuciánského odkazu a jeho zapojení do politické diskuse o ideální formě správy společnosti a teorie mezinárodně politických vztahů •Náboženský život a konverze v kyberprostoru •… •…