Dějiny antické literatury III (LJBcA07) Nauková próza – Římané se naukové literatuře věnovali více než Řekové < Římané byli praktikové, nauková próza u nich byla oblíbená – počátky v římské literatuře = se vznikem literatury (r. 240 = překlad řeckých dramat Liviem Andronikem): leges censoriae, fasti, commentarii Předliterární (přednauková) díla 1) úřední záznamy Commentarii pontificum et augurum Tabulae cansoriae; acta; monumenta lněné libri lintei Tabulae pontifices maximi, Annales pontifices maximi = kalendáře (nejprve tesány do kamene) 2) právní doklady Leges duodecim tabularum = Zákony dvanácti desek – sepsány v pol. 5. stol. př. Kr. decemviry – nejprve jich bylo 10, na nátlak plebejů byly přidány další dvě – obsahují zvykové právo (do té doby vykládali právo pontifikové) Leges Papirii / Regiae = Papiriův zákoník – pochází zřejmě z 5. stol. př. Kr.; vytvořil jej asi pontifex Maximus Marcus Papirius) Lex Flavianum – sbírka soudních jednání (legis actionis) – na popud 1. římského spisovatele Appia Claudia Caeca jej sepsal v r. 340/304 Gnaeus Flavius Předciceronská nauková próza – byla pěstována jako odvětví s praktickým rozsahem – právo, filologie, gramatika, antikvární práce, zemědělství, astronomie 1) právo : bylo nutné jej zprostředkovat a učinit jej srozumitelným ˃ sbírka Gnaea Flavia : nejprve byly vykládány jednotlivé právní pojmy, ty vykládali filologové – např. Lucius Acilius (nazýván mudrcem) vyložil slova k Zákonům dvanácti desek : právní responsa – Titus Coruncanus (výklad formou odpovědí) : Sextus Aelius Paetus (Catus = Chytrolín) – Tripertita = dělení práva na zákon samý, jeho interpretaci a dosah (jinak také Lex Aelianum) : systematizace právního řádu – Marcus Porcius Cato Licilianus: De iuris disciplina (mluví se o právu civilním) : Publius Mucius Scaevola (Pontifex) – Responsa : vrcholné dílo předciceronského období – Quintus Mucius Scaevola (syn Scaevoly Pontifika) = autor 18 knih o právu, název díla se nedochoval; byl to první skutečný právní systém; autor díla Horoi (Definice) 2) filologie a gramatika – základy položili na rozdíl od práva Řekové (rétor Kratés z Malu), alexandrijští gramatikové (Dionýsius Thrax), stoikové – šlo o seznámení s dílem a schopnost jeho interpretace; nešlo o dnešní gramatiku, bylo to širší (etymologie i nejazyková, věcná stránka věci, ne nauková) – nejprve vznikaly edice, potom komentáře L. A. Stilo Praeconinus – vydal platónský korpus – tvořil lexikografické dílo všeobecného umění – tvořil glosagrafické práce De prolaquis – k jeho žákům patřil Varro i Cicero 3) spisy analogistů a anomalistů 4) antikvářství – hlavně 2. stol. př. Kr.: kulturně-historické práce < hlubší kontakt s řeckou kulturou v této době, proto zde byla snaha o hledání původu Římanů a snaha osvědčit vážnost Říma – představitelé nejsou vůbec ne jen málo známí, málo toho o nich víme – témata: pontifikální právo; kulty; úřady – nešlo o zachování tradic, ale o důkaz velikosti a výbojů Říma Quintus Fabius – autor De iure pontifico Lucius Fabius? – autor De iure pontifico (pestrost jazyka) Marcus F. Nobilior – Fasti Furius – zřejmý dávný autor knihy Gracchanus – De potestatibus 5) zemědělství Marcus Porcius Cato – autor De agri cultura = jediný zachovaný spis o zemědělství Mago – autor spisu o zemědělství: při vyplenění Kartága (r. 146 př. Kr.) Římané poslali knihy (Gallus = astronom) do Afriky, jen Magův spis poslali do Říma Varro – spis o zemědělství??? Nauková próza v Ciceronově době – hlavně polyhistorové – dále se pěstovala filologie, stenografie, právo, duchověda (disciplina etrusca = věštění z vnitřností; disciplina auguralis = věštění z letu ptáků), přírodní věda, historie, zemědělstv Publius Nigidius Fibulus – přívrženec Pompeia – vědění své doby: Commentarii gramatici – autor De Gestu (gramatika) – autor De diis (teologie: minimálně 19 knih) – autor De divinatione (De augurio privato; De extis; De diis somnis) Marcus Terentius Varro (Reatinus: 116–27 př. Kr.) – učil ho Stilo a Antiochos z Askolónu – napsal 74 spisů v 620 knihách – katalogy spisů u Jeronýma – menippská satira – autor Logistoricon libri = 76 knih, filozoficko-historické eseje – autor Imagines = nauková práce: 700 životopisů významných Řeků a Římanů : první ilustrovaná kniha v latině o řeckém a římském světě, o jednotlivých oborech (např. De bibliothecis; De poenatis; De descriptionibus) – autor Antiquitates rerum humanarum et divinarum = nejznámější Varronova kniha – autor Disciplinarum libri = 9 knih: rozdělení disciplín, z nichž vzešlo sedmero svobodných umění (dále u Martiana Capelly) – autor Rerum rusticarum libri = 3 knihy – autor De lingua Latina Nauková próza v Augustově období – obdob mécenátů – vzestup naukové prózy – podpora vědeckého bádání (sám Augustus byl vzdělaný) 1) filologie, antikvářství Gaius Iulius Hyginus – Augustův propuštěnec; polyhistor – první prefekt knihovny na Pallatinu (zřízena za Augusta – r. 28 př. Kr.) – autor komentáře k Ovidiovi – pod jeho jménem se zachovala dvě díla: Genealogie; De astronomia (z 2. stol.: vypůjčil si jeho jméno k publikování???) Marcus Verius Flaccus – propuštěnec, vyučoval Augustovy vnuky – klasický antický filolog – autor De verborum significatu = O významu slov: abecedně uspořádaný nauk. Slovník – autor Fasti = výklad jednotlivých svátků – autor Rerum Etruscarum libri = etruské náboženství – čerpal z Varrona, z něj pak čerpal např. Plinius Starší, Sextus Pompeius Festus, Paulus Diaconus Sextus Pompeius Festus (2./3. stol. po Kr.) – pořídil výtah z díla Rerum Estruscarum libri Paulus Diaconus – pořídil výtah z výtahu (1. karolinské období) Fenestela Quintus Caecilius Epirota – kromě řeckých klasiků poprvé přednášel i o římských básnících (latinští autoři se začínají překládat do řečtiny) = náhrada školských vzorů 2) právo M. Antistius Labeo (hájí republiku) x C. Ateius Capito (hájí principát): dochovala se nám dokumentace sporu, ale neznáme konkrétní právní nauky 3) architektura Gaius Vitruvius Pollio – autor De architectura = 1. dochovaný spis Augustovy doby 4) zeměpis Marcus Vipsanius Agrippa – zakreslil a okomentoval mapu tehdejšího světa + další odborné práce Nauková próza stříbrného (= císařského) období – kvalitní díla naukové prózy 1) gramatika Raemius Palemon – učitel Quintiliana – zakládal, vyučoval jazyk – reformoval výuku gramatiky = učil o vzorech Augustova období (Ciceronovo období: vyhrál klasicismus: 1. stupeň Epirota) – autor Ars grammatica = učebnice gramatiky podle řeckého vzoru Quintus Asconius Perianus – autor komentáře k Ciceronovým řečem a Vergiliovi Marcus Valerius Probus – věnuje se archaické době: archaické tendence x klasicismus (ne jako vzory, ale jako bohatství) 2) přírodní vědy (největší rozkvět) Pomponius Mela – autor De choreografia libri (zeměpis) Gaius Plinius Secundus – polyhistor – autor Naturalis historia libri = encyklopedie přírodních věd (hlavně) : obecná geografie ˃ antropologie ˃ zoologie, botanika ˃ medicína ˃ mineralogie ˃ výtvarné umění (odraz přírody: šlo o co nejpřesnější ¨ zachycení – např. radí, jak míchat barvy) = tak Plinius řadil jedn. vědy : neprofesionalita, neoriginalita, občas hrubý omyl : forma: suchá, strohá, věcná 3) lékařství Aulus Cornelius Celsus – autor De medicina libri = 8 knih: část encyklopedického díla Artium libri (velmi přesvědčivě psáno, čerpal z řeckých pramenů, vytříbené stylisticky) – upozorňuje na něj Quintilianus – humanisté si jej cenili: šlo jim hlavně o formu – dílo se uchovalo, encyklopedie ne 4) zemědělství Columela – autor De re rustica libri (8 knih) 5) gastronomie Marcus Gavius Apicius – autor De re cocquinalia = kuchařka (recepty až ze 4. století; byla přeložena) Nauková próza v pozdním období římské literatury – vnímají, že mizí římská tradice a kultura¨ 1) encyklopedické práce, antikvářství – chtějí toho zachytit co nejvíce; styl ubohý, nestarají se o původnost – tato díla jsou po jazykové stránce bližší tomu, jak se opravdu mluvilo 2) gramatika – komentáře klasiků, příručky, pořizovala se vydání Quintus Terentius Scaulus – autor drobného spisu De ortographia Gaius Marius Victorinus – pozdní novoplatonik; autor Ars gramatica (+ metrika); ovlivnil Augustina Aelius Donatus – zachovala se jeho mluvnice (učebnice pro středověk); prý vykládal Terentia, Vergilia Priscianus – autor nejdůkladnější mluvnice latiny Institutionum gramaticarum libri duodeviginti – čerpal z řeckých vzorů, z Apollonia Viscana (syntax), z jeho syna (morfologie) 3) encyklopedie (nejběžnější, obrovská historická hodnota) Aulus Gelius – autor Noctes Atticae: forma = vyprávění; obsahuje rozhovory; části dochované, části opsané Macrobiem; sbírka moudrosti Macrobius – čerpal z Aula Gellia – autor Saturnalia = encyklopedie; nápodoba platónského dialogu (o svátcích) – autor komentáře k Platónovým kosmologickým dílům Martianus Capella – autor De nuptiis Philologiae et Mercurii = 9 knih; o zásnubách: představuje se sedmero svobodných umění; forma = menippská satira Nauková próza v době vlády Gótů Casiodorus Senator – autor dějin Gótů – autor Institutiones (humanarum et divinarum rerum) = příručka pro mnichy: chtěl pozvednout úroveň vzdělání (své mnichy nutil opisovat díla) 3) právo (vrchol celé antiky, Řecka i Říma) Gaius – autor Institutionum libri quattuor = sbírka + učebnice práva (nefalšovaný římksý originál Tribonianus a kol. – forma kodexu: Codex Iustinianum (r. 529) + r. 534 Digesta + Institutiones (zákony – učebnice) + Novelae = novely (inovace v zákonech)