Corpus iuris civilis – kodifikace římského práva provedená (kol. 530) na podnět Justiniána I. V
této podobě justiniánské kodifikace se principy římského práva staly základem právního systému
Byzantské říše. Ironie osudu – k sepsání římského práva došlo až ve chvíli, kdy Západořímská říše
už neexistovala.

Justinián vládl ve východní říši velmi dlouho (527–565), chtěl obnovit slávu římského impéria, ne
už ale v původní pohansko-antické podobě, ale v podobě křesťansko-helenistické. K tomu potřeboval
mimo jiné také uspořádat klasické a poklasické římské právo: chtěl je sjednotit, uspořádat, zbavit
archaismů, neužitečných formalismů, kolizí a kontraverzí. Justinián chtěl také toto staré právo
přizpůsobit současné době, aby mohl prosadit dva své politické záměry: 1) absolutistické postavení
basilea-císaře a 2) výlučné postavení katolické církve v oblasti věroučné a privilegované postavení
duchovních.

K realizaci totoho záměru přistoupil Justinián hned krátce poté, co nastoupil na trůn. K práci
jmenoval zvláštní komisi odborníků.

1. Novus Iustinianus Codex, vyhlášen 7. dubna 529, byl to soubor dosud platných císařských nařízení
a zákonů od doby císaře Hadriána. Tento spis měl nahradit starší právní sbírky, například Codex
Theodosianus. Kodex musel být po 4 letech přepracován a znovu vydán, proto se nám původní znění
nezachovalo. Nový kodex se jmenoval Codex Iustinianus repetitae praelectionis, měl 12 knih: 1.
právo církevní a veřejné, 2.–8. právo soukromé, 9. právo trestní

2. Digesta (řecky Pandektai) – sbírka „práva starého“ (ius)

Vybraná komise měla za úkol vybrat ze spisů staré jurisprudence všechno platné, živé a užitečné,
vybraná místa přehledně upravit, a dokonce i zmodernizovat, a tak zpřístupnit široké večernosti.

- digesta – od digero = uspořádat

- pandectae – z řeckého pan dechestai = všechno obsahující

- 50 knih -> tituly -> fragmenty; dílo vyšlo za 3 roky!

- většinou soukromé právo

- 47. a 48. kniha – právo veřejné – „libri terribles“


3. Institutiones seu Elementa

- učebnice práva, úvod ke studiu Digest

- velmi rychle ji vytvořili 3 odborníci na právo; vycházela z učebnice Gaiovy

Struktura: 4 knihy (1. o osobách, 2. a 3. o věcech, 4. shrnuje nauky o soudním řízení)

- učebnice byla nevelkého rozsahu, výklad je stručný, psán snadno přístupnou formou; těšila se
velké popularitě, byla hojně překládána, do češtiny v roce 1564


4. Rozsáhlé právní dílo dovršily Narai (latinsky Novellae), aktuální císařská nařízení vydaná v
letech 534–569. Novellae byly většinou psány řecky a týkaly se převážně otázek práva veřejného,
zejm. církevního a správního; nejdelší novela je 22. k právu rodinnému

V poměru k Digestům a Kodexu mají novely účinky derogační („lex posterior derogat priori“).


Tři svazky zákonů neměly oficiálně žádné souborné označení – císař jim říkal tria volumina. Název
Codex iuris civilis (CIC) získaly až ve středověku, poprvé se s ním setkáváme roku 1583 v souborém
vydání Dionysia Gothhofreda.

V 9. a 10 stol. byly Justiniánovy kodifikace a novely upraveny v tzv. basilika. Obsahovala 60 knih
upravených tak, že pod jediný titul sváděla příslušná místa z Digest, Kodexu, Novel a výtahu
z Institucí. Při soupisu Basilik však kodifikátoři nepoužívali originální Justiniánovy texty, ale
řecké výtahy.

V 11. století se Justiniánovy zákoníky začaly studovat na právnických školách v Itálii, zvláště
na boloňské univerzitě, a staly se základem přijetí římského práva ve středověku a jeho dalšího
šíření.


Zdroje:

KINCL, Jaromír, Valentin URFUS a Michal SKŘEJPEK. Římské právo. 2., dopl. a přeprac. vyd., V nakl.
Beck 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1995, xxii, 386 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 8071790311.

Corpus iuris civilis. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia
Foundation, 2001- [cit. 2012-11-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Corpus_iuris_civilis


CIC k dispozici na: http://webu2.upmf-grenoble.fr/DroitRomain/corpjurciv.htm