Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra klasických studií Úvod do mediteránních studií Breviář Středomoří (recenze na odbornou publikaci) 27. 12. 2012 Alžběta Říčná UČO 415672 I. Úvod Kniha Breviář Středomoří od autora Predraga Matvejeviće (dál jen P. M.) je přeložena z charvátského originálu Mediteranski brevijar, vydaného nakladatelstvími Sarajevo publishing a Medjunarodni centar za mir v Sarajevu roku 1998 (Breviář Středomoří vyšel poprvé roku 1987, pak v rozšířené podobě znovu v letech 1990, 1991 a 1998. (s. 207)). Vydána byla roku 2002 nakladatelstvím Lidové noviny v Praze (přeložil a rejstříkem jmen opatřil Dušan Karpatský). Breviář je prokládán ilustračním doprovodem, který vybral sám autor. Jedná se o historické náčrty a mapy z oblasti Středomoří (např. Benátky v Breydenbachově díle Peregrinationes in Terram Sanctam z roku 1486 (s. 152), nebo Nejnovější mapa Itálie od Giacoma Gastaldiho v Orteliově atlase z roku 1570 (s. 80). Z poznámky o autorovi (s. 207) – Predrag Matvejević se narodil 7. Října 1932 v hercegovském Mostaru. Studoval romanistiku a svá studia dokončil na univerzitě v charvátském Zábřehu, kde pak v letech 1957 – 1991 přednášel francouzskou literaturu. V roce 1967 získal na pařížské Sorboně doktorát ze srovnávací literatury a estetiky, roku 1994 se tam habilitoval i jako řádný profesor. Do literatury vstoupil Predrag Matvejević esejem věnovaným problematice angažované literatury Sartre (1965). Další Matvejevićovi práce nesou názvy K nové kulturní tvorbě (1977), Ty větrné mlýny (1977), Jugoslávství dnes (1982) aj. II. Analýza Kniha je věnovaná Středozemnímu moři, jeho ostrovům a okolním pobřežním zemím. P. M. popisuje (ve většině případů) své osobní zkušenosti z cest, píše o tamních kulturách, o lidech a jejich zvycích a tradicích, o jejich povaze a přístupu k samotnému Středomoří atp. (mají odlišný přístup k oblasti než např. my z vnitrozemí), píše ale také o přírodě, podnebí a zajímavostech, se kterými bychom se možná jinde na světě nesetkali. Základní myšlenkou breviáře je v podstatě vymezit středomořskou oblast. Úvah je mnoho a většinou z nich vyplývá to, že se přesně a jasně ohraničit nedá. Hercegovské přísloví říká, že Jih je tam, kde „fík vzniká a osel hýká“. (s. 67) Breviář Středomoří se skládá ze 3 částí a dodatku (úvod knihy) od Claudia Magrise (dál jen C. M.) – O jedné filologii moře, kde C. M. říká – Zaujatý hlas ze střední Evropy – z kontinentálního světa širokých charvátsko – panonských nížin – vytvořil geniální knihu o Středomoří, nepředvídatelnou a jiskřivou, která rovným dílem obohacuje kulturní historii i literaturu o moři s jejím tisíciletým bohatstvím, měřitelným s poklady utopenými v mořských hlubinách. (s. 7). První část je pak vlastní Breviář, která je dle mého názoru zároveň částí nejlépe propracovanou a zajímavou. Zabývá se všeobecnými středomořskými skutečnostmi i chimérami, městy a přístavy, pevninou a ostrovy, bójemi a lanovím, hřbitovy a vymřelými jazyky, vlnami a větry, mořskými proudy, zálivy a jeskyněmi, prameny, majáky a kláštery, rybáři a racky, druhy půdy a nářečí, středomořskými nadávkami a kletbami, tržnicemi, výrobou sudů, dehtem a konopím, pletením lan i vázáním uzlů, plaváním i potápěním, lovem hub a korálů, řekami a jejich ústím, fíkovníky a olivovníky (viz citace ze strany 67), jednotlivými přímořskými národy, námořními bitvami atd. P. M. přidává i vlastní popis z rodného města – Každý kdo píše o Středomoří nebo po něm pluje, má ke své činnosti osobní důvody. Město, kde jsem se narodil, leží zhruba padesát kilometrů od Jaderského moře. Díky své poloze a řece, která jím protéká, získalo středomořské rysy. Jen kousek dál proti proudu řeky na sever je však s nimi konec: převládá pevnina. (s. 66). Druhá a nejkratší část pod názvem Mapy se zabývá především mapami z historického hlediska, jejich vznikem a účelností. Mapy existovaly odpradávna, nevíme však, jaké byly. (s. 97). Raději saháme po mapách starých než nových, podobně jako si spíš představujeme lodě minulých dob než ty soudobé. (s. 96). Dále se v druhé části dočteme o cestopisech a o jejich autorech, o plavbách, cestovatelích, mořeplavcích a kartografech, o kterých se toho prý ví velmi málo. Zmínka je i o druzích map a o sběratelích. Závěrečná, třetí část se jmenuje Glosář. Tato část už je o dost odborněji pojata než předešlé dvě. Vyskytuje se zde nespočet pojmů a cizích názvů i pojmenování moří a míst v průběhu staletí. Starověké národy, jako Egypťané a Sumerové, nazývali Středozemní moře mořem Horním, podle jeho postavení vůči jejich zemi. V Bibli se mu říká různě: Veliké moře, Zadní moře, moře Pelištejců. Někdy se nazývalo pouze Moře. (s. 137). Poslední stránky Glosáře věnuje P. M. knihám o Středomoří. A úplným závěrem děkuje těm, kdo přispěli ku pomoci. Děkuji námořníkům, kteří řídili lodě, na nichž jsem plul, knihovníkům a knihkupcům, kteří sháněli a nacházeli knihy a atlasy, jež jsem potřeboval, fotografům, kteří vyfotografovali mapy pro tuto knihu. Zvláště jsem vděčný posádkám lodí, s nimiž jsem obeplul Jadran a části Středozemního moře. Od nich jsem se učil tomu, co není v knize, co není k vidění v atlase ani se nedá přečíst v knihovně. (s. 205). III. Kritické zhodnocení Autor se pokouší svojí knihou popsat a vymezit oblast Středomoří, ale sám při psaní zjišťuje jisté komplikace a nejednoznačnost této problematiky. Klade si otázky kde a jak začít. Přistupujeme-li ke Středomoří, nejprve si určujeme výchozí bod: pobřeží nebo scenérii, přístav či událost, plavbu nebo příběh. (s. 14). Zároveň přiznává i fakt, že osobně na všech místech Středomoří nebyl, a čerpá z jiných zdrojů – co kde četl, či sám slyšel. Chvílemi, při popisu ostrovů, zálivů a pláží, se zdá, že se to P. M. poměrně daří. Avšak pak odbočí a následuje řada cizích slov a názvů. Dle mého názoru někdy až příliš mnoho. Kniha tohoto typu rozšiřuje obzory a možná rozvíjí fantazii těm, kterým se nepodařilo do oblasti Středomoří zavítat. Není proto potřeba zahlcovat hlavu desítkami „odborností“ tak, jak tomu na mnohých stránkách díla je. IV. Bibliografie MATVEJEVIĆ, Predrag. Breviář Středomoří. Překlad Dušan Karpatský. Praha: Lidové noviny, 227 s. ISBN 80-7106-545-5.