Karolína Zdražilová

                                                                                        UČO: 400251



                                   Úvod do mediteránních studií


                                              RECENZE



Robert Irwin: Alhambra. Praha: BB/art s.r.o. 2004, 184 s. ISBN 80-7341-341-8


V případě neznalosti některých čtenářů, hned zkraje stručně uvedu co to Alhambra vlastně je. Jde o
středověký komplex paláců a pevností maurských panovníků. Nacházející se v jižním Španělsku, na
jihovýchodní hranici města Granady a zahrnut v seznamu světového dědictví UNESCO.

Britský arabista, prozaik a redaktor literárního časopisu Robert Irwin by neměl být českým čtenářům
neznámý. Většina jeho románů byla v minulosti vydána i u nás a těší se velké oblibě. Irwin v nich
ukázal, že není jen skvělý novelista, ale také význačný arabista. Z tohoto důvodu jsem byla velmi
zvědavá na jeho průvodce Alhambrou. Jak se dozvídám z vnitřního přebalu knihy, dílo nemá badatelské
ambice, pečlivě však odděluje fakta od mýtů, která se kolem tohoto středověkého paláce vytvořily.
Tím se stává užitečnou publikací jak pro laiky, tak pro veřejnost.

Hned v úvodu autor upozorňuje na nedůvěryhodnost turistických průvodců, zároveň však dodává, že
„...jak vyjde najevo v následujících kapitolách - jen velmi málo historických fakt týkajicích se
Alhambry je bezpečně doloženo a všeobecně uznáváno. Alhambra je sluncem prozářené místo plné
tajemství.“ (Irwin R.,2004) Víme tedy, že legendy a výmysly k Alhambře patří, stejně jako fakta. A
také jako vandalství, ne vždy dobré restaurátorské práce a od 19. století také turistický ruch.
Jsme upozorněni, že Alhambra je jediný muslimský palác, který se nám dochoval ze středověku a
postupně jsme v úvodu stručně seznámeni s jeho dějinami a především s půdorysem této památky.

Kniha je dále rozdělena na čtyři kapitoly. V té první s názvem Pohádkový palác? se Irwin zaměřuje
na architektonické rozložení Alhambry, a to samozřejmě daleko konkrétněji než v úvodu. Zdůrazňuje
jakými změnami palác po staletí prošel, a že to, co dnes můžeme vidět my, je velmi odlišné od toho,
co viděli ve středověku Arabové. Název Ráj plný jedu si vysloužila v pořadí druhá kapitola,
věnovaná společenskému a politickému pozadí stavby. Irwin nás zde vytrhne z představy láskyplné a
mírumilovné Alhambry a nastiňuje tvrdou realitu středověku, plnou otroctví, vražd, strachu a válek.
Mimo to, se také zabývá otázkou účelu Lvího dvora. Následující oddíl pojmenovaný Palác určený k
rozjímání zkoumá přínos jednotlivých umělců, řemeslníků, matematiků a filozofů ke stavbě paláce. A
konečně čtvrtá a poslední hlava se jménem Romance o Maurovi. V té se dočteme jak byla Alhambra
objevena pro turisty a jaký je její život od 19. století.

Ve všech kapitolách Irwin cituje jiné spisovatele, autory průvodců, historiky, ale také básníky.
Objevuje se i několik úryvků básní, které najdeme přímo na zdech paláce. Z těchto citací autor
vychází, srovnává je z ověřenými historickými fakty a často pomocí nich dokresluje celou atmosféru
díla.

Kniha také obsahuje Chronologii, ve které jsou bodově s letopočty vypsány historické události kolem
Alhambry, dále krátký článek Chystáte se Alhambru navštívit?, kde čtenář dostává radu jak si tuto
návštěvu nejlépe užít a ve kterých muzeích můžeme najít exponáty z Alhambry. V neposlední řadě v
publikaci najdeme seznam Doporučených knih, Seznam ilustrací, Poděkování a Jmenný rejstřík.

Co se samotného vzhledu svazku týče, osobně se domnívám, že není příliš dobrý a potencionální
čtenáře moc nenaláká. Obal z obou stran zdobí fotografie samotné části Alhambry. Jde však o
fotografii, která příliš nezaujme svou pískovou barvou. Název a jméno autora jsou navíc psány bíle,
což opět není příliš vynikajicí barva. Žádné další informace už se z přebalu nedozvíme, a to je
možná škoda. Text samotného díla je doplněn o několik ilustrací a fotografií,  které jsou sice
černobílé, nicméně i tak knihu výborně doplňují a pomáhají čtenáři lépe si celou stavbu i její
okolí představit.

Nemohu tuto knihu nedoporučit. Velmi obdivuju Roberta Irwinga, protože si neumím představit jak
velkou práci muselo dát probrat se všemi zmíněnými legendami a nepravdivými informacemi. Líbí se mi
originální a přitom poučný pohled na tuto část evropských dějin, kdy vedle sebe, v dnešním
Španělsku, žili muslimové s křesťany. Věřím, že dílo je schopné oslovit i čtenáře, kteří se běžně o
historii Iberského poloostrova nezajímají. Kniha byla skvělým zážitkem a přirozeně mě velmi
navnadila na cestu do Granady, abych mohla Alhambru spatřit na vlastní oči.









Použitá literatura:

Robert Irwin: Alhambra. Praha: BB/art s.r.o. 2004, 184 s.

Ke dni 5.1.2013 dostupné WWW:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Alhambra

http://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Irwin_(writer)