MED41 Římské právo a jeho dědictví v mediteránní oblasti (římské právo po roce 476 n. l.) 4. přednáška - teze Vulgarizace práva. Vulgární právo. Barbaři a římské právo – Codex Theodosianus a barbaři. Papež Vigilius a císař Justinanus JUDr. Miroslav Frýdek © Barbaři a římské právo. Vulgarizace práva – tzv. vulgární právo Ø To, co se skrývá v barbarských zápisech práva, po pádu Západořímské říše, je buď římské právo nebo barbarské právo s římskoprávní příměsí. Ø Nejvýznamnější a nejúspěšnější byl Vizigót Alarich II. Ø Alarich si „vzal“ jako předlohu (ne klasické římské právo, které se už nepoužívalo) právo románského obyvatelstva žijícího na území vizigótské říše. Na toto právo postupně přistoupili i Vizigóti a začalo se označovat jako vulgární právo. Ø Proč vulgární? § Jde o označení tohoto právního řádu, s kterým přišli stoupenci klasického římského práva, pro jeho jednoduchost či nenáročnost. § Období pozdní antiky již nemělo onu duchovní sílu a nadání klasických římských právníků a jejich jurisprudence. § Zjednodušují se právní instituty – např. s již nerozlišuje dominium a possessio; nerozlišující se kontrakty konsensuální a reálné. § Snaha o jednoduchost a neformálnost. Právo již nemá „ducha“ jde tady o vulgární právo nevzdělaných národů. Ø Toto je pohled vědecký a obsahově kritický → ale každá společnost si vytváří vlastní pravidla a z nich se vytváří právo, které daná pospolitost potřebuje. Ø Nevytváří se již právní věda, pokud již bylo nějaké dílo sepsáno šlo jen o připomenutí děl velkých autorů římského práva. Ø Mění se pohled na dějiny a vývoj → „klasická“ antika byla vzorem, doslova byla člověkem v tom nejlepším věku, nyní svět stárne a ve světle antických hrdinů je současný svět nesrovnatelný, vše už bylo napsáno, na vše už lidé přišli → záslužnější bude texty „dědů“ opisovat a připomínat, než sepisovat něco nového. § Sevillský biskup Isidor kolem roku 600 shromažďuje vědění své doby do encyklopedické podoby ve svých „Etymologiích“ § Boetius (odsouzený Theodorichem k smrti) sepsal „Útěchu z filosofie“ – obrací a připomíná učení předků § Mniši se pod vedením sv. Benedikta věnují dvěma činnostem: modlitbě a opisování antických knih (záchrana spisů) Ø Kulturní produktivita pozdní antiky spočívala v opatrování vědění minulosti. Ø Snaha o originalitu nebo podněcování odborných debat o právní vědě nebyla ctnost, ale hřích. Ø Právo se „smrsklo “ na řešení každodenních záležitostí. Ø „Římské právo pozdní antiky nebylo horším, nýbrž prostě jiným právem“ H. Hattenhauer. Doba sepisování práva Ø 5. a 6. stol. je z ohledu právních dějin obdobím sepisování práva Ø Cílem soupisu bylo: § nové uspořádání § sebrání roztříštěné právní úpravy do jednoho díla § přizpůsobení práva požadavkům doby Ø První snahy (soukromé soupisy kolem r. 300): § Codex Gregorianus obsahoval vybrané konstituce od císaře Hadriána do Diokleciána § Codex Hermogenianus obsahoval jen Diokleciánova nařízení. Ø Kolem roku 500 dochází k velkému nahromadění myšlenky „sepsat právo“: § Edictum Theodorici § Lex Visigothorum § Lex Burgundiorum § Codex Theodosianus § Lex Salica (507 - 511) § Tri volumina aj. Ø Důležitou úlohu při výkladu římského práva sehrály v dominátu dva tzv. Citační zákony z r. 321 a 426, které stanovily interpretační pravidla. Citační zákon z r. 426 byl závazný pro obě poloviny říše (Valentinián III. a Theodosius II), bylo jím povoleno používat pouze díla Papiniána, Paula, Ulpiána, Gaia a Modestina. Ø Inspirace Justiniánem u langobardského krále Lothara v r. 643 (edictus Rothari) „Jak velice jsme se starali a staráme o blaho našich poddaných, vysvítá z (každé)stránky, která dále následuje. A děje se tak nikoli jen s ohledem na trvalý útisk chudých , které mocní znásilňují. Zdálo se nám proto, že je naší povinností vydat s důvěrou v milost všemohoucího Boha tento dokonalý zákon (zákoník), který nově shrnuje a uspořádává všechny dřívější zákony, vyplňuje mezery a vyřazuje, co je zbytečné. Chtěli jsme jej zpracovat do jednoho celku, aby jeden každý žil v míru podle zákona a práva, v důvěře v ně se (tím ochotněji) angažoval proti nepříteli při obraně sebe sama i své vlasti“ Papež Vigilius a císař Justinianus. Snaha o navázání na římskoprávní tradice. Ø Justiniánská kompilace vzniká v době, kdy je jednak římské panství v Itálii (obecně na západě) ztraceno, ale také (podle „programových prohlášení v jednotlivých Justiniánových konstitucích) je to období, kdy např. Justiniánovi vojevůdci zvítězili na Apeninském poloostrově a dočasně zde došlo k obnově římské moci. Ø Římskými centry se stávají Ravenna a jih Itálie. Ø Římští papežové v tomto období razí linii návaznosti na dějiny Říma (Římů) a roce 554 se papež Vigilius obrací na Justiniána s žádostí o zavedení justiniánské kompilace v Itálii (pragmatická sankce) Ø Postupně zmizely „náběhy“ na navázání římskoprávní tradice. Ø V povědomí se udržují jen Instituce a Codex. Poslední zmínka o Digestech je citace dvou míst z nich, které učinil papež Řehoř Veliký v dopise v roce 603. Codex Theodosianus Ø Císař Theodosius II. Ø Cíl → vytvoření zákoníku, který bude obsahavat ius (první vědu) a leges (císařské konstituce) Ø V r. 429 → vydáno nařízení o zřízení komise. Ø V r. 435 vytvořena nová komise (16 členů), která má sestavit zákoník z císařských nařízení. § Členové komise jsou zmocněni provádět změny a nařízení mohou zkracovat (POST ALIA – kromě jiného; ET CETERA a další) § Konstituce jsou řazeny chronologicky. Tam, kde si nebyli jistí vymysleli si dataci. Ø Codex se dělí na 16 knih, které se dělí na tituly. § 1. kniha – prameny práva a císařské úřady § 2. – 5. kniha a část titulů 8. knihy – soukromé právo § 6. kniha a část titulů 8. knihy hierarchie státních funkcionářů a jejich výsady § 7. kniha – vojenské právo § 9. kniha – trestní právo § 10. a 11. kniha – finanční právo § 12. – 15. kniha – korporace § 16. kniha – církevní právo Ø Tato sbírka měla být pokračováním kodexů Gregorianus a Hermogenianus, proto jsou v Theodosianově kodexu jen konstituce od počátky vlády Konstantina (pro toto období je tento kodex výlučný, ostatní konstituce, ale zůstaly v platnosti) Ø Codex byl publikován na Východě v roce 438. Závazným se stal 1. ledna 439 pro obě části (na Západě na základě žádosti císaře Valentinina III.). Platnost potvrdil i senát města Říma. Ø Na Východě.si udržel platnost až do CIC Ø Na Západě v podobě obyčejového práva byl účinný pro římské obyvatelstvo a katolickou církev až do 11. století. Ø Nedochoval se celý → jeho text byl sestaven díky častému citování v Breviarium Alaricianum (r. 506) Ø Jeho text dokazuje úpadek právní vědy → mnohomluvnost zatemňující obsah a smysl. Proto již v průběhu 6. stol. vzniká výklad – interpretace. Barbaři v Theodosianově kodexu Ø Viz. skeny ve studijních materiálech