MED41 Římské právo a jeho dědictví v mediteránní oblasti (římské právo po roce 476 n. l.) 6. přednáška – teze Germánsko – římská Burgundie. Germáni v římské říši. Lex Gundobada a Lex Romana Burgundionum JUDr. Miroslav Frýdek © Germáni a Řím Ø Po rozdělení impéria na Východ a Západ se, z historického pohledu, stala církev a Germáni dědici Říma. Ø Východ měl svého nepřítele na život a na smrt → Perskou říši. Germánské kmeny naproti tomu nebyly ničím, co Řím už nedokázal opakovaně zkrotit. Ø Germáni byli v Římě známi po celá staletí, snad neexistovala římská domácnost, který by neměla otroky germánského původu. Ø Od 3. stol. n. l. neexistoval jediný oddíl vojska, ve kterém by nebyli Germáni. Ø Germáni působili jednak jako vojevůdci, ale také jejich vliv sílil u dvora → „Nakonec prý tam zbude pouze císař, který jako jediný zůstane ještě Římanem“. Císaři byli odkázáni na podporu svých germánských generálů → Konstantin Veliký byl císařem provolán germánskými vojáky a neměl tedy v úmyslu jejich vliv nijak umenšovat či snad proti nim bojovat. Ø Problém vylidnění provincií po válkách a morových epidemiích byl řešen třemi způsoby: § Princip hospitality → „prosakování“ či usidlování Germánů na státních pozemcích v malých skupinkách → usídlení barbaři platí veřejné dávky, obdělávají přidělenou půdu a slouží jako „pohraniční vojsko“. „Germáni vyměnili meč za pluh“. Dochází zde k míšení galorománského a germánského obyvatelstva. § Federáti (foedus) → spojenci Říma, kteří přišli na území Říma jako pozvaní spojenci v uzavřených svazcích. § Dobyvatelé → Vizogóti, Ostrogóti, Burgunďané a Vandalové. Limes je buď hraniční zeď nebo mezníkem kultur Ø Situace, kdy má Řím osidlování takřka pod kontrolou, se mění s příchodem Hunů → řetězová reakce a přesuny → „stěhování národů“ nebo „barbarské vlády“. Nejedná se o stěhování či přesuny etnicky čistých kmenů či národů, ale o hordy o stovkách až i několik tisíců osob. K těmto hordám se připojuje bezmocné a o příbytky připravené obyvatelstvo. Dokladem této směsice je složení vojska v bitvě na Katalaunských polích v r. 451, kde pod vedením krále Atilly bojovali Hunové a Germáni. I na římské straně bojovali barbaři jako federáti. Římská politika v této problematice nebyla komplexní → odrážel jen jednotlivé vpády. Výsledkem bylo zakládání germánských říší na půdě římských provincií. „Pohyby“ Ø Gótské kmeny → se dali první do pohybu. Nejdelší cestu prošly gótské kmeny, které táhly od jihozápadní oblasti dnešní Ukrajiny, odkud začaly ve 4. stol. ustupovat na západ. Gótské kmeny se rozdělily do dvou proudů → Ostrogóti (skvělí) a Vizigóti (moudří). Ostrogóti se usadili na území dnešního Maďarska, Vizigóti vtrhli na Balkán, vyplenili celý poloostrov od severovýchodu k jihu a od jihu k severozápadu. Pod vedením krále Alaricha I. pronikli v roce 401 tzv. benátskou nížinou do Itálie a v srpnu 410 dobyli Řím. Z Říma táhli na jih a následně se obrátili k severu. Ø Vandalové → prošli Galií od severu k jihu a usadili se na Iberském poloostrově. Reakce § císař Honorius požádal vizigótského krále Athlaufa (410 – 415) o pomoc v boji s Vandaly. Athlauf přitáhl v roce 412 do jižní Galie, překročil Pyreneje a bojoval s Vandaly. Císař Honorius, částečně jako odměnu a částečně jako předcházení problémům, uzavírá s králem Waliou smlouvu, ve které se Vizigótům, k trvalému osídlení, určila jihozápadní Galie (Akvitánie). V tomto prostoru se Vizigóti v roce 419 trvale usídlují a v průběhu 20. let 5. stol. zde vzniká první germánský stát na území impéria, který známe jako tolosánská říše Vizogótů (hl. město byla Tolosa dnešní Toulouse). Ø Burgundové → táhly střední Evropou, dostaly se k Rýnu, který překročily a vyplenily galské území. Burgundové obsazují, se souhlasem Říma, oblasti v povodí řeky Rhôny. Stávají se federáty a jejich úkolem je chránit římské hranice před Alamany, kteří obývají oblasti dnešního jižního a jihozápadního Německa. Od roku 443 budují Burgundové v jihovýchodní Galii, v bezprostředním sousedství Vizigótů, svůj stát → v oblastech kolem města Worms, pololegendární a z Písně o Nibelunzích známou, Wormskou říši. Ø V roce 476 zaniká Západořímská říše, „pánem“ země se stává Odoakar, který je koncem 5. stol. poražen Theodorichem, který v Itálii zakládá vlastní říši. Situace v počátku 6. století Ø Severozápadní Afrika → stát Vandalů Ø Galie → § severní a střední část → říše Franků § jižní část → říše Burgundů. Říše Vizigótů ti v r. 507 rozšiřují své panství na Iberský poloostrov § Itálie → říše Ostrogótů § střední Evropa → kmenové svazy Alamanů, Bavorů, Durynků, Sasů … Barbaři a soupis práva „pro sebe a pro Římany“ Ø Personalita zákonů → každý obyvatel barbarského království nepodléhá témuž zákonu platnému pro všechny obyvatele území, nýbrž se řídí a je souzen podle práva etnické skupiny, ke které náleží: Frank franckým právem resp. podle práva své francké skupiny, například právem sálských franků. Burgund podle práva burgundského. Říman podle práva římského. Z tohoto principu a tradice (personalita práva) se rodí rozdíly → např. zneuctění panny je u Římana trestáno smrtí, u Burgunda pokutou. Žena, která se souložila s otrokem podle římského práva neztrácela svou přirozenou důstojnost, kdežto sálský zákon ji odsuzoval k otroctví… Ø Místní vládci si uvědomovali, že nevládnou homogenním etnickým skupinám. Každá skupina se řídila svým právem a svou tradicí. Na počátku 5. století se objevuje snaha o právní úpravu resp. sepsání práva. Ø Zvláštnosti osidlování římského území, mísení barbarského a románského obyvatelstva, nebo osidlování oblastí etnickými skupinami bez „mísení“ mělo vliv na následný rozvoj hospodářských, právních a sociálních poměrů → kde docházelo k mísení, postupoval vývoj rychle kupředu a docházelo k rychlejšímu překonávání rodového zřízení. Tam, kde byly vytvořeny oblasti s novým obyvatelstvem, bez mísení, převládá rodová tradice a vývoj postupuje pomaleji. Vývoj právní úpravy dle kriteria diferenciace Ø První stupeň → oddělená právní úprava právních poměrů pro Římany a pro barbary. Ø Druhý stupeň → (u Burgundů a Ostrogótů) je vystupování barbarů a Římanů v právních normách jako rovnocenných subjektů. Ø Třetí stupeň → mizí národnostní hledisko a objevuje se jen diferenciace sociální → bohatí a chudí, svobodní a nesvobodní a je jedno zda Říman či Burgund. Burgundské kodifikace Ø Burgunďané po sobě zanechali řadu zmínek a textů. Pod vládou Gundharda (v Písních o Nibelunzích je označován jako Gunther) se Burgunďané usídlují na Rýnu. V letech 435 – 436 bojují Burgunďané s Římany, jsou poraženi místodržícím Aerkem a jsou jako federáti přesíleni do Savojska. V druhé polovině 5. stol. zakládají v Savojsku svou říši s centrem v Lyonu, tuto říši „pohltí“ v rozmezí let 532 – 534 Frankové. Ø Usídlení v Savojsku, mezi početným galorománským obyvatelstvem, bylo zřejmě podnětem k vypracování soupisu práva. Jedno sepsání práva bylo určeno pro Burgunďany a druhé pro románské obyvatelstvo Ø Burgundské kodifikace: § Liber constitutionum nebo též nazývána Lex Gundobada → zákoník určený pro vlastní barbarské, germánské obyvatelstvo. Jsou zde patrny římskoprávní prvky. § Lex Romana Burgundionum → zákoník určený pro románské obyvatelstvo Ø Oba texty vznikly počátkem 6. století a byly později doplňovány. Král Gundbad nechal sestavit zákoník který se nedochoval, ale z něj patrně jeho syn, král Sigismund, čerpal při sestavování kodifikací. Lex Gundobada Ø Jde o lex barbarorum Ø Drew, K. The Burgundian Code: "Lex Gundobada představuje trend, kterým je odchod od kmenového práva (kde jsou morální sankce) k vydání práva na základě politické autority a moci krále." Ø Zákoník je znám pod názvy: Lex Gundobada či Lex Burgundionum. Ø Tento zákoník vznikl z podnětu krále Gundobada, který nechal zapsat obyčejové právo doplněné královskou legislativou. Ø Zákoník byl v rozmezí let 517 – 518 revidován Gundobadovým synem Sigismundem a i nadále byl doplňován . Ø Svým charakterem se tento zákoník podobal kodifikacím vizigótským, ale nebyla v něm tak silná romanizace. Ø Lex Gundobada obsahuje celou řadu starobylých burgundských norem. Ø Některá ustanovení platila nejen pro Burgundy, ale také pro románské obyvatelstvo → některé pasáže tedy měly teritoriální závaznost. Ø Vývoj směřoval k sjednocení závaznosti a právní úpravy pro všechny obyvatele říše Burgundů. Ø Po připojení k říši Franků se i nadále Burgundové řídili Gundobadou a ještě z 11. stol. máme doklady o jejím užívání Ø Nejstarší opis tohoto textu se datuje do 7. století. Lex Romana Burgundionum Ø Obsahuje jen římské právo, které se používalo v praxi (každodenním styku) Ø Tento zákoník vznikl kolem roku 520 za vlády krále Sigismunda. Ø V textu můžeme najít pasáže z: Theodosianova kodexu, posttheodosiánovských novell, spisy Paulovy a Ulpianovy, Gaiovy Instituce, Codex Gregorianus, Codex Hermogenianus Ø Římskoprávní texty nebyly použity doslovně, ale byly v textech provedeny změny, tak aby zákoník vyhovoval potřebám místního obyvatelstva Ø Frankové, kteří si podmanili Burgundska, ponechaly tento zákoník v platnosti. V průběhu dalších století byl burgundský zákoník upozaďován a v 8. stol. se nejvíce používal Lex Romana Visigothorum. Burgundové se, ale i nadále řádili svým lex Romana Burgundionum. Ø LRB 2.1 Homicidam, tam ingenuum quam servum, si extra ecclesiam inveniantur, morte damnari. Vrah, otrok nebo svobodný, pokud se nachází mimo kostel, má být odsouzen k smrti.