Recepce římského práva Miroslav Frýdek © SPQR Osnova I. I.Osudy římského práva po roce 476 n. l. a 1453 II.Pojem recepce III.Leges romana barbarorum IV.Glosátoři V.Komentátoři VI.Mos italicus a mos galicus VII.Humanistická a elegantní jurisprudence VIII.Škola přirozeného práva IX.Usus modernus pandectarum X.Historickoprávní škola XI.Interpolační škola XII.Římsko-řecká škola XIII.Škola antických právních dějin XIV.Moderní kritická škola XV.Škola socialistické právní romanistiky l Římskoprávní dědictví a jeho obnova ve středověku lAntika, její odkaz (kulturní, vědecký, právní) a křesťanství jsou činitelé, kteří ovlivňovali a ovlivňují naši soudobou kulturu. lŘímské právo je propracovaný systém, který přežil zánik Říma/„Římů“. lPozdější doba římské právo znovu objevila a znovu přijala za své. l Proč bylo římské právo předurčeno k vytažení z propasti dějin? lJeho vlastní charakter. lZnovu se začalo studovat dílo císaře Justiniana- Corpus iuris civilis – především část nazvaná Digesta. lDigesta byla upraveným soupisem myšlenek a právních pojednání klasických římských právníků → šlo o abstraktně formulované právní normy a kasuistiku. lObsahem bylo především právní myšlení a právní zásady. lZačaly se studovat a používat i Paulovy Sentence, Codex Theodosianus, Hermogenianus a Gregorianus. Recepce římského práva lZánikem Západořímské říše v roce 476 nezaniklo římské právo, to se i nadále na území zaniklé části říše používalo. lBarbarské kmeny, které dobyly Západořímskou říši, se řídily svým právem, ale římské obyvatelstvo na území dnešní Itálie, Francie a Španělska se i nadále řídilo svým právem, tedy právem římským. Vlivy ŘP v barbarských právních pramenech - výběr lVisigotské zákoníky: –Především u právní úpravy soukromého vlastnictví a obligací: •XII/3,5,6 – úprava vlastnictví k nemovitostem – pozemkům •XV/1,2 a XVI/8 – právní úprava směny •XVI/9 – právní úprava smlouvy trhové – prodej – koupě •XVI/7 – právní úprava postavení otroka a nevolníka (kolona) k peculiu Vlivy ŘP v barbarských právních pramenech – výběr lAlamanské zákoníky: –XXV – pojednávající o vzpouře syna proti knížeti je římskoprávního původu – inspirací je zde Pauli Sententiae V, 24 De Seditionis. Barbarská úprava však přinesla novum ve smyslu vykoupení se z trestu smrti. – lEpit. AEG. Epit. Guelph Epit. Monachi Právní stav po zániku Západořímské říše lNa západě skončil římský právní řád vulgarizací. lV roce 554 papež Vigilius žádal císaře Justiniana, aby tzv. pragmatickou sankcí zavedl účinnost své kompilace v Itálii. lNa základě personality práva se římské právo udrželo v účinnosti a bylo respektováno i v barbarských zákonech, kde byla rozdílná úprava pro Římany a „Barbary“. lTímto však končí praktické využívání ŘP, které asimiluje s barbarským právem a je tak připravena cesta k znovuobnovení zájmu o ŘP, kdy se ŘP začíná studovat v ě d e c k y. lZájem se přenáší z oblasti zákonodárné a každodenního styku do oblasti akademické - na univerzity, resp. nejdříve na univerzitu v Pavii a hlavně na boloňskou univerzitu, kde vzniká první škola římského práva. Hlediska recepce lChronologické – doba od zániku starověké říše do objevení římského práva. 476 n. l. – přelom 11. a 12 století lVývojové – existence organizace ve formě státního zřízení nikoli rodového lGeografické – in solo Italico: –Pavie (10. a 9. století) právnická škola v Pavii, která zkoumala langobardské zákonodárství, později francké a otonské kapitularie – výsledkem byla tzv. Liber Papiensis –Boloň – boloňská univerzita na níž vznikla škola glosátorů Pojem recepce lRecepcí se rozumí obnovení zájmu o římskoprávní dědictví. lJde jen o technický výraz, jelikož recepce je z lat. recepto = přijímat. lNejde o přijetí ŘP, ale o obnovení římskoprávního dědictví – obnovení zájmu o ŘP. lRecepce římského práva se nekryje s renesancí! lPozornost se obrací k ŘP jako celku. lPředpokladem recepce je rukopisné rozmnožování – zpřístupnění pramenů ŘP. To však vedlo k situacím, kdy rukopisy měly chyby a odchylovaly se od originálu. lVýchodiskem měl být jeden rukopis → Littera Vulgata = Littera Bononiensis l↓ Littera Bononiensis 1a Glosátoři lV 11. – 13. století dochází k vědeckému zpracování ŘP, které spočívalo ve výkladu pramenů římského práva resp. výkladu Corpus iuris civilis. l lJako první se vědeckým zpracováním římského práva začali zabývat učitelé boloňské univerzity, v jejichž čele stát zakladatel tzv. glosátorské školy Irnerius. l lGlosátorská škola je takto nazývána podle metody, kterou Irnerius pracoval. Irnerius a jeho následovníci, tzv. čtyři doktoři quattuor doctores Bulgarus, Martinus, Jacobus a Hugo, pracovali exaktní exegesí (vědeckým výkladem) Corpus iuris civilis a psali k ní glosy. lGlosa je krátká poznámka, která se vztahovala k jednotlivým slovům v textu, glosy vysvětlovaly jednotlivé právní pojmy a podle toho, zda byly tyto glosy mezi řádkami, pak byly označovány jako glosy interlineární, pokud byly glosy na okraji textu, pak se označovaly jako glosy marginální. l glosa marginální lTyto glosy získaly velkou vážnost a např. v Německu v době recepce římského práva platila zásada: l l „Quidquid non agnoscit glossa, non agniscit cura“ l l tedy, co nezná glosa, nezná ani soud. V Německu na základě tohoto pravidla, byla recipována jen ta místa v justiniánově kompilaci, která byla glosována. lGlosa byla výsledkem tvořivého myšlení, byla uváženým vyjádřením právního názoru – stanoviska jejího autora. lJednalo se o první vědeckou tvorbu – bádání v oboru práva od doby klasické římské jurisprudence. lSmyslem práce glosátorů bylo proniknout do studovaného textu, porozumět mu a své závěry prostřednictvím glos předat čtenářům. lJelikož jsou Digesta rozsáhlou právní sbírkou glosy odkazovaly na místa, která upravovala zkoumanou oblast. l lGlosátoři byli akademici, nebyli schopni vytvořit bezprostřední vztah k praktickému životu – k aplikaci práva. lV této době uměli číst jen akademici a církev. lObnovení zájmu o ŘP vycházelo ze středověké ideologie → r e n o v a t i o i m p e r i i a r a t i o n e i m p e r i i l lVliv glosátorů byl tedy i ideologický lPodporoval r e n o v a t i o i m p e r i i, to vycházelo z myšlenky, že obnovené římské impérium vyžaduje jednotné právo, tedy ŘP. l l„Unum sit ius, cum unum est imperium“ lDílo glosátorů (především v oblasti soukromého práva) přineslo zásadní přínos v tom, že glosami (vysvětlivkami) položili základ praktické aplikaci ŘP lGlosátoři o ŘP začali přemýšlet a jeho obsah začali vykládat v duchu své doby l ↓ l což je stejný přínos jako práce kompilátorů v polovině 6. století. Představitelé lIRNERIUS, magister artium, působil asi od roku 1125, jeho značka u glos byla „Y“ (Yrnerius). Byl označován jako lucerna iuris. lMěl blízké vztahy s mocnými tehdejší doby, např. s markraběnkou Matyldou Toskánskou. lByl v okolí císaře Jindřicha V. v době uzavření wormského konkordátu . Spolu s císařem Jindřichem V. byl exkomunikován za vystoupení proti volbě papeže Gelasia II. Ve prospěch vzdoropapeže Řehoře VIII. lBULGARUS os aureum. MARTINUS copia legum, mens legum est UGO, IACOBUS id, quod ego. lBulgarus je zlatoústý, Martinus je kopií zákonů, Ugo se dovede ztotožnit s myšlenkovým obsahem zákonů a Jacobus je jako já. Quatuor doctores lAZO † asi 1220, autor Summa in Codicem l lODOFREDUS † 1265 l lACCURSIUS – 1185 – 1263?, autor tzv. Řádné glosy – Glossa ordinaria, což bylo jakési redakční shrnutí všech glos do jednoho aparátu – cca 90 000 glos l lVACARIUS – působil v Oxfordu v letech 1139 – 1149, autor knihy chudých Liber pauperum Glossa ordinaria Komentátoři / Konciliátoři lDruhou školou vědeckého zpracování římského práva byli následovníci glosátorů, kteří se nazývají komentátoři nebo konciliátoři nebo postglosátoři lPředstavitelé této školy působili v Itálii ve 14. století až do poloviny 15. století. lKomentátoři přizpůsobovali římské právo praktickým potřebám doby a jednotlivým případům. Vytvářeli všeobecní právní zásady, které vyvodili z jednotlivých případů obsažených v Justiniánově kodifikaci. lO těchto všeobecných právních zásadách a jednotlivých právních institutech psali rozsáhlá právní pojednání, z jejich činnosti vzniklo to, co bychom dnes nazvali jako komentář k zákonu - odtud i nejčastější a nejpřiléhavější název školy – Škola komentátorů. lNázev této školy je odvozen od způsobu jejich práce – přístupu k římskoprávním pramenům. l lJejich „pracovní metoda“ byla založena na souvislém vykládání – komentování obsahu právních norem. lPo formální stránce začaly vznikat monografie, ve středověku jsou nazývány traktáty (pojednání). lKomentátoři již nepsali vysvětlující glosy, ale samostatně rozvíjeli vlastní myšlenky. Dochází tak k vlastnímu tvůrčímu přínosu → vznik právní vědy. lObrovským přínosem komentátorů byl jednak vznik první vědy, která systematicky vytvořila obecné pojmy. l lDalším přínosem byla „posudková činnost“ komentátorů. Na komentátory se obraceli s rozmanitými právními problémy ke kterým vypracovávali dobrá zdání – koncilia (proto se používá i název pro tuto školu konciliátoři). lKomentátoři měli prostřednictvím svých traktátů a dobrých zdání přímou návaznost na právní praxi – římské právo se tak opět stalo živým právem.přizpůsobovali ŘP době. l lKomentátoři působili jako zprostředkovatelé mezi římským právem (vědou) a praxí, kde bylo římské právo aplikováno. l lPotřeba jejich znalostí byla dána partikularismem místních statutárních práv, který bránil většímu hospodářskému rozmachu. lŘP se stávalo živým právem a proniklo do právní praxe, kde začalo být aplikováno. lŘP začalo být považováno za právo obecně platné – právo obecné ius commune. lJakmile místní právo selhává nebo se vyskytne mezera použije se ŘP l „Ubi cessat statutum, habet locum ius civile“ lK rozmachu a časté aplikaci ŘP došlo na základě zásady l „Statuta stricte sunt interpretenda“ lŘP bylo l„Lex omnium universalis“ Představitelé lCINUS Z PISTOJE *1270 †1336 – přítel Danta Alighieriho, ghibelin; představitel raného humanismu a básník. lBARTOLUS DE SAXOFERRATO *1314 †1357 – považován za l největšího právníka všech l dob. l Dílo: –De fluminibus seu Tyberiadis –Tractatus de insigniis et armis –400 právních stanovisek l lBALDUS DE UBALDIS *1327 †1400 – nemo iurista nisi bartolista l lPAULUS DE CASTRO †1441 l lJASON DE MAYNO *1435 †1519 Mos italicus a mos galicus lVliv komentátorů pronikl i na jiné univerzity a do jiných zemí, kde se začalo takto vědecky zpracované římské právo nazývat mos italicus. lVe Francii vznikla škola, která vědecky zpracovávala římské práva a byla nazývána v protikladu k mos italicus jako mos galicus. Humanistická a elegantní jurisprudence lCentrem tohoto vědeckého proudu byla univerzita v Bourges. lPředstavitelé: Jacobus Cuiacius, Hugo Donellus aj. lDíky pronásledování hugenotů ve Francii došlo po roce 1573 k velké hugenotské emigraci do Holandska. Mezi emigranty byli i právníci, kteří zde založili holandskou humanistickou školu právní vědy, která se stala v 16. a 17. století centrem právní romanistiky. Představitelé: Johannis Voet a Cornelius van Bynkershoek. Škola přirozeného práva lV 17. a 18. století vzniklá nový směr v právní vědě, jehož zakladatelem se stal Hugo Grotius. Tato právní škola navázala na tradice řecko-helenisticko-římské filosofie a do centra svého zájmu postavila teorii přirozeného práva. lZákladní myšlenkou této školy byla idea lidského rozumu a lidské přirozenosti. Usus modernus pandectarum lTato škola zpracovávala pandektní právo (Digesta seu Pandectae). lPrameny pandektního práva byly ty části římského práva, které: –upravil císař Justinián –bylo v Německu recipováno a –bylo vyučováno glosátory v Boloni. Škola historicko-právní lŠkola historickoprávní (19. století), jejími představiteli byli Friedrich Carl von Savigny a Gustav Hugo. lHistorickoprávní škola využívala římské právo k vytvoření uzavřeného, bezmezerovitého právního systému, který metodu subsumpce (podřazení) hledal právní řešení určité kauzy. Interpolační škola lInterpolační škola je vědecký proud, který se snažil odhalit interpolace, úpravy provedené komisí pověřenou sestavením CIC, a tím zjistit pravou podobu klasického římského práva. Římsko-řecká škola lŘímsko-řecká škola, jejímž představitelem byl Ludwig Mitteis (1859-1921), který rozšířil historickoprávní bádání v oblasti římského práva o další dvě historické disciplíny a oblasti, o vlivy práva řeckého a studium egyptských papyrů - právní papyrologie. Škola antických právních dějin lŠkola antických právních dějin, jejím zakladatelem byl Mitteisův žák Leopold Wenger (1874 -1953), základní myšlenka této školy, která si nezískala mnoho přívrženců byla koncepce jejímž výsledkem byla degradace římského práva jen jako součást antických právních dějin. Moderní kritická škola lCentrem této školy byla Itálie. Tato škola se vyznačuje především tím, že soustředila autory – právní romanisty – kteří začali vydávat odborné časopisy. K této škole se na začátku 20. století přihlásili mnozí němečtí, rakouští, ale později také českoslovenští (O. Sommer, J. Vážný, K. Rebro…), polští, jugoslávští právní romanisté. Účel trestu lCicero I.11 De off.: Je totiž třeba zachovávat míru v pomstě i v trestu; myslím, že stačí, když útočník pyká za spáchané bezpráví tak, že by se sám podruhé už ničeho takového nedopustil a i jiní by ztratili chuť křivdit lust. § 23 odst. 1 Trestního zákona: Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Správa obce - veřejný zájem lCicero I.25 De off.: Jako soukromé poručnictví, tak i správa obce se má vykonávat k prospěchu těch, kteří jsou svěřeni její ochraně, a nikoli k prospěchu těch, jimž je obec sama svěřena. l lUst. čl. 23 odst. 3 Ústavy: Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." l l Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám příjemný den l l l l l