veji. Odpovedeli, le o rabi Mendelovi z Vitebsku. „K jeho
pocte," poucil je rabi, „musit8 zapalit vsechny svicky.
Nebot kdyz vyklddal nauku, nebyio v Jeho srdci ani stopy
po jesitnosti nebo zaiiledgnosti v sebe a druM strana*
nemfila uad ufni zddnou moc. Siusi se tedy, kdyz o nem
mluvlte, abyste zapSiili vsechny svicky, jako kdy2 se ucite
v(! Rvat^ 'Torn,"
S m e l k n x N i k u l o v a
DAVIDCJVA IIARFA KdyZ byl ralil Smelke se sv^m bratrem
PlnclmsMii, l)fidoiu,iiii frniikriiilskym ravem, v Mesrici,
proiiH|ali ;;1 iiodkroviil pt)k())Ik, aliy :;o v mJm mohli nerufSoiii^
uC-M. loilnou - hyln ir^, |)oki()i^ll,'i lujdlna po odchodu
iiabalti • sodi-ll a iii~;ill st;, kcly^, lu k nim dolohl /vb'istni
pl'ic, ve kter6iii se zvlSslrum zpiisobem propletaly dva
hlasy, muzskf' a 2enskf. Vyhledli z okna a spatrili na
casts na lavicce sluliu s deveckou. Bratfi se jich zeptali
na duvod jejich pMce; a ti dva vyprSvgli, ie u2 tu slou2I
diouho a po mnolio let ze u2 se chtgji vzit, Jejich pSn
vsak snatku nepfeje a vzdycky se mu podaff ho n6jak pfekazit.
Bratfi jim fekli, 2e zSIe^I jen na torn, aby se postavll
svatebni baldachin, a v§e ostatni — i souhlas pfina
domu — ui se pak ngjak zafldl. A bezeli vzbudit sluhu
z modlitebny, aby ihned sehnal deset muM, odemkl a
postavil baldach]^!!. Svatbu dustojne oslavill — rabi Smelke
tlouki do taktu ulomenou vgtvl a rabi Pinchas zvonil
dyfima svicny o sebe tak Sikovne, 2e vydavaly krasn^
zviik. NShle vbehl do modlitebny Magid. Po ,Davidov6
hosting' se dostal do vytrzeni duse, Jak se mu obcas stSvalo,
ale najednoii vyskocil a utlkal do modlitebny. „Neslyglte
tu Davidovu harfu?" volal.
NOV£ MELODIE Rabi Mose Tajtlbaum, zak Jasnovidce
lublinskeho, vypravoval: „Kdy2 se rabi Smelke o sabatech
1 Tj. dfimonle.
a svatcich modlil, pfedevsim vsak kdyz pfinasel, jak je
zvykem, o Dni smlfenf veleknezovu obef, mihotalo se mezi
jeho slovy tajemstvl a on zpival nova melodie, zazrak
v§ech zSzraku, Jake nikdy neslysel ani on, ani zadne jine
lidske ucho, a vubec nevgdel, co zpivS a proc tak zplva,
nebot pobfval ve vySsim svgtg."
Jeden velmi star^? muz, kter^ jako chlapec zpival ve Smelkove
sboru, fikaval: „Mgli jsme ve zvyku davat si noty
k ruce, abychom si je na modlitbu pfed pultikem nemuseli
teprve nosit. Ale rabi se na to neohli^el a zpival nove,
nikdy neslfchan6 melodie. My 2aci jsme vzdy uplne oneroeii
a poslouchali ho s ilzasem. Nemohli jsme to pochopit:
Odkud ty melodie here?"
MIKULOVE Kdy2 byl rabi Smelke povoMn jako rav
do Mikulova, pfipravil si skvSie kazfini, kter;^m chtel
ohromil mocnou talmudistickou Moravu. Cestou se zastavfl
V Krakov^; a lidf; ho oblehll, aby kazal. Zeptal se tedy
svfiho i'.i'ikn M6s(;li() l.fiha, po/.df^jsilio sasovskaho rabiho,
klorj^ lio (loprovA/.c;!: „Nii, Mo:;)' L{)\)i\ co jim mam kdzat?"
Ton odpovAdiM: „l<.-ibl si [)i-(xv. [)Pli)iavil ntidherntJ kazani
jjio Moravu - [)rof: by ho nepfednesl i zde?" Rabi Smelki;
jclio radu pfijal. V Krakovg vsak bylo i ngkolik muzu
z Mikulova, kte?i pfljeli rabiho pfivltat; a ti si kazani
vyslechli tak6. Kdyz potom cadik dorazil do Mikulova,
fekl svemu 2akovi: „Nu, Mose Lebe, co mam ted o sabatg
kazat? Nemohu pfece opakovat je§te jednou to same lidem,
kteK mg slyseli v Krakovg." „Udglame si chvilicku
klidu," fekl Mose Leb, ,,a poradime se se Zakonem." Ale
a2 do patku se jim nepodafilo najit si ani minutku na to,
aby otevfeli nejakou knihu. Nakonec se rabi Smelke optal:
„Nu, Mose Lebe, copak budeme kazat?" Rabi Mose L6b
odpovedel: „Snad si v patek vecer najdeme aspoii okamzik,
abychom si to promysleh." V pStek si pfipravili
lampu, kterS jim mala svitit celou noc, a kdyz vsichni
lide odegli, usedli ke knize. Tu vsak vletgla oknem dovnitf
slepice a svetlo jim zhasla. Rabi Smelke se zeptal: „Nu,
SMRI.KE Z MIKULOVA
208
SMELKE Z MJKULOVA
209
9
f
Mose Lebe, copak budeme kazat?" „]iste je zde zvykem
kazat az odpoledne," fekl Mose Leb, „rano po modlitbe
se jeste vrStlme do svStnice, zavfeme se, nepustime nikoho
dovnitf a rozbodneine se." Rfino se sli pomodlit. Pired
pfedcitdnTm I'iryvku z Pisma urceneho na ten tyden, byl
puit posuniit prod stSnek a pfedstaven;^ oboe pfisel Smelkeho
poX.'ldat, aby prednesl kazani. Modlitebna byla prepln6na
tuhiuidisty z cele Moravy. Rabi Smelke na?idil,
aby mu prinosli jeden svazek gemary, nahodou ho otevfel,
vybral z n.ilim.'ltmile slranky urcity problem a vyzval ucene
mu2e, aby ho ohjasnili — on sam Z8 potom k jejich
vykladihn takft nfico pfipoji. Kdy3i vgechny vyslechl, pfetahl
si niodlitebnt plflSf iifos hlavu a zustal tak asi ctvrt
hodiny. Puk zopakovul, usptjf'.'idal a vypesil vsechny sporne
ota/.ky, byJo jich sto liicot, a udidll odpov6di, byio jich
sedmdescit dva; a vse bylo zodpovozono, vysv6lleno a uti-
seno.
Z A P I S Kdyz byl rabi Smeike povoian do Mikulova na
Morave, bylo tam zvykem, aby kazdy novy rav zanesl do
kronlky obce ngjake nafxzeni, ktere se pak melo nadale
dodrzovat. Smelke byl vyzvan, aby tak tak6 uclnil, avsak
on to den ze dne odkMdal. Zatim si ale prohlizel lidi ve
sve obci a zapis oddaloval, prohlizel si je stale pronikaveji
a stale vice to odsunoval — az mu dali najevo, ze
by uz nemel dele otalet. Sel tedy a zapsal do kroniky desatero
pfikcizcinf.
SEDM VKD Kdyz rabi Suiolko nastoupil svuj urad v Mlkulovg,
kftza] i)rvafcli siuhii .sobot o sedmi svetsk^ch vedach.
Clonov6 ol)C(! byli timto zvlastnlm nametem tj^den
od t^dne stiilu vice iidiveni, nikdo se vsak cadika netroufl
zeptat. Osmelio sabatu Smelke fekl: „Dlouho jsem nechcipal
slova kazalole Salomouna: ,Lepe poslouchat hubovknl
mudrce, nez kdo nasIouchS zpgvu blaznu.' Proc tu
nestojl: ,neZ zp6vu blfiznu'? Ale smysl je tento: Je dobr§
pop?at sluchu varovani mudrce, ktery vyslechl a pochopil
7.|)(:iv blfiznil, to jest sedm svetsk^ch v6d, kter6 jsou pfed
\)i)il naukou jen pisnl blfizna. Nebof ka2d6mu jin6mu Clo\(
ku mohou svetsti mudrci fici: ,Jen si haft na^e vMy, ty,
kiei'^ jsi jejich sladkosti neokusil. Kdybys ji ochutnal, nec
111 id bys uz nic jlneho znat.' Kdo se ale sedmi vedaml
•/.iltyval, prosel je skrz naskrz a volS: .Marnost nad mariiosll',
aby se nakonec rozhodl pro Toru, toho nebude
iiikdo podezirat ze 121."
MODl.Tc! SE A MESIAS Prvnl den noveho roku pfi§el
irtliiou rabi Smelke pfed zatroubemm na sofar do modliii^ljuy
a plakal: „Beda, Pane sv6ta, vgechen lid k tob6 voIA,
• ill' CO je nam platn^ jeho nSfek, kdy2 ka2df m4 na mysli
|(.'ii sv6 potfeby a ne exil tv§ sechiny." Na druh}^ den svitku
pi'-isel zase pfed zatroubenim a fekl: „V prvni knlze
:;!nnuclove stojl: ,Proc si ani dnes ani vcera nepfi§el syn
llsiiiriv pro svAj cld6b?' Proc nepfigel krfil Mesifig ani vcera,
v prviif (Ion iiovelio roku, ani dnes, v druh^' den noveiii)
rukiiV Acli, (liH!:; |nk() v('^<!ra so vo!5kor,1 jejich modlitba
lykrt |<Mi lrt|(isuii'ih<i rhlfihii, Ifilcsii^! nou/f; samotn6 . . ."
MAUOVY Hl./.Y lludy Tokl: „V midraSl stojl: .MesiaS,
•yn Dlivlilflv, fMi|'i'l|d(!, dokiid iicvyiichnou Ezauovy slzy.'
DBfl t/.rnnliikf) prccc nru ;i vo dne v noci o slitov^nl —
iiirt|I hyl |i'jli:li sl/.y vypIakSny zbytecng, dokud placou
1 dnii i:/.iiii()vy'i' Ale slzy Ezauovy, to neznamena slzy,
kifMfi |)l,1{;oii ostatnl nSrody a kter6 vy neplScete, nybr2
):.()ii to slzy, kter6 pMcou vsichni lid6, kdyz po necem tou/.i
a prosi o to. A vskutku — MesifiS, syn Daviduv, nepfijde,
dokud tyto slzy nevyschnou a dokud lide nezacnou plakat
pro scchinu v exiiu a za jejl vysvobozeni."
I'OKANI Kdyz V pfedvecer Dne smifeni vstoupil do modIdf.'bny
rabi Smelke, zahalen do sveho modlitebniho plas!(';,
z.'ivolai cestou od vchodu ke stfinku nahlas slova PisIIin:
„Nebof dnesniho dne se vSrn povoiuje ocistit sa od
v.iK.li liflchu, pfed mm budete cisti" a potom v^rok rabiSMELKE
Z MIKULOVA
210
SMELKE Z MIKULOVA
211
ho Akiby z miSny: „Pfed k^m se oCisfujete, a kdo v&s
cini Cist^^mi? VSS Otec v nebi." A vsechen lid propukl
V pMfi.
Kdy2 pak stfil pfed stankem, fekl: „V6zte, mil! bratfi, 2e
jSdrem obrdcenf ]e nabWnout svQj 2ivot. Jsme pfece ze
semene Abiahamova, kteiJ nabldl svuj 2ivot k posveceni
jm6na PoiSehnaneho a dal se hodit do pece na pSlenf
vfipna, jsme pfece ze semene Izakova, kter^ nabidl svflj
2ivot a polo2il krk na ob6tnI oltSf. Jist6 se v tento svaty
a su'aiiny den soudu za nSs oba pFlmlom'ajI u na§eho
Otce V ni.'bi. Alo 1 my cliceme jft v jejich stopach a napodobovat
jojich skiilky n nabfdnout svQj 2ivot k posvgcenf
jmfiiiu Po2ohiinn61io. Sjednofme se tedy a posvetme
jeho mocn6 jni6iio s vollkou l^skou a v tomto smyslu
vyfknfime lak6 vSichiii spolecn6: ,SIyS, Izraeli.' A s plilCem
odPikdival lid, vSichni spolecint":: „SlyS, Izraeli, Hospodin
je nS§ Biih, jedin^^ Pan."
Potom hovofil rabl Smeike dSie: „Mii{ bratfi, pot6, co
nSm bylo dovoleno sjednotit a posvgtit jeho jmeno ve
veiik6 Msce, a pot6, co jsme nabldli sve zivoty a nase srdce
se ocistlla k slu2bg a bfizni pfed Po2ehnanf-m, je tfeba,
abychom sjednotili tak6 svS duse. Vsechny duse pochazeji
z jednoho kofene, vsechny jsou cSsti bozstvi, vyhnfiny
od trunu Jeho slavy. Proto se i na zemi sjednofme
tak, aby se vgtve staly op6t korenem. A stOjme zde
vsichni cisti a ryzi, sjednofme sve duse a vezm6me na sebe
pfikaziini: ,Miliij sveho blizniho jako sam sebe.'" A vsechen
lid opakoval: „MiluJ svebo bli^ntlio jako sSm sebe."
A pak hovoPll dilie: „A nynl, kdy}5 n.'iin bylo dovoleno
sjednotit jeho velik6 jm6iio a take; nafe du§e, ktere jsou
e^stl boXslvI, nechl* pfedsloiipf jako n;'i,^ pfimluvce pl'ed
na§eho Otce v nebi svatt'i Turn. Dilh ji kdysi nabidl v§em
nSrodum a jazykum, pFijali jsme ji vSak Jen my a volali
jsme: ,Tak ucinime' a teprve potom: ,Slysime'. Je tedy
vhodn§, abychom si od naSeho Otce v nebi v tento svat^
a strainy den soudu pro sebe vyprosili slitovani." A otevfel
kfldla stfinku.
Potom odfikal pfed otevfen^m stSnkem vyznSnl MichQ.
bid opakoval s velik^m pMcem slovo za slovera po n6m.
Pak vyftal svitek, zvedl jej vysoko nad hlavu a promluvil
k obci o lidskem hfichu. Nakonec ale fekl: „V6zte, le
ieli vSi dnesnl pMC naplngn smutkem, pak neni po2ehnanim,
nebof iechina nepfeb^vS v tSXkomyslnosti, ale
jedinS v radosti z pfikfizani. A vizte, 2e 2adnS radost nelU
vem ne2 radost dneSnlho dne, kdy smime zbavit sv5
.srdce vgech Ipatnosti silou obraceni a tak se pfiblI2it naSemu
Otci v nebi, jehoZ ruka je napfaZena, aby obrScenfi
pfijala. A proto m& b^t vgechen plSC dneinlho dne pWixnn
radosti, jak je psfino: .SluZte Bohu v radosti a ple.snite
s bSznI.'"
SPA NEK Rabi Smeike nespfival jinak neZ vsede, aby
j(;lio uceni neutrp61o pfilig dlouh^mi pfest^vkaml. PoloXil
si hlavu na ruku a mezi prsty si postavil hofici svicku,
krnifi ho vzbndila. jnkmile se plamen ruky dotkl. KdyZ
lu) luivStfvll nil)l I'^Jimcdech n ro/.poznal v n6m dosud neprojdvdiiou
Hlln |tilio HvaloKll, pfipnivil mu petllivg loze
ti pii (lloulirtiii prniiilouvAiif Im priincl, aby se na ng
NiMHpuf) nn islivlllrtkii iiiilrthl. Kdyl Smeike usnul, zavfel
II ;?,«lBiiiiill lillliniilocli nkiu). Rubl Smeike procitl az za bil6*•
hit rrtiirt, '/.pir/oKiv.'il, jiik dlouho spal, ale nelitoval toho,
' piintlvndZ v SOIK"; pocftil jak^i'si dosud nepoznan;^, prosluiiniiy
Jus. .Sel do modhtebny a jako obvykle se modlil
I)f(!tl obcl a vsem pfislo, ze ho slysi poprve — tak zkrocona
a zSroveili osvobozena byla moc jeho svatosti. KdyZ
odfikcival slova zp6vu o RSkosovem mofi, museli ho zachytit
za lera jeho kaftanu, aby ho vlny vzdouvajici se zleva
i zprava neporazily.
PozdSJi fekl Smeike Elimelechovi: „AZ ted jsem zjistil,
;?:e Bohu Ize slouZit i sptakem."
KLEPANi V aptske modlitebng byl sluha, JehoZ ukolem
bylo chodit po m^stg a klepat na dvefe v§ech 2idu, aby
se sli modlit nebo uCit nebo zplvat Zalmy. Stacilo, aby
SMELKE Z MIKULOVA
212
SMELKE Z MIKULOVA
213
rr
jen tichounce zafukal, a i kdyby to byio tfeba o pfllnoci,
vSichni splcl hned vyskocili, rychle se oblekli a posplchall
do modlitebny, kde JeSte dlouho jejich srdce horlive
tloukla rytmem sluhova kladlvka. Tento dar ziskal
sluha V dfitstvf, kdy2 s bdei^^m a o d d a n ^ m srdcem sloiizil
rabl Smelkemu v Mlkulov6.
CISTI VOLNOMYSLENXARI Rabi S m e l k e jednou diskutoval
s nfikolika mikulovsk^mi volnomyslenkafi. ,,Ala muslte
al<!.si)()ii uznal," fekli nakonec, „ze i my mame
ctnosti, kt(}r6 Polflkflim chyb6jl. Tak n a p f iklad nase saty
]sou bezviidnfi i5ist6; ne v§ak u2 §aty PoMku, ktefl se
provifiuji proti nni'l7.(MiI: .Ucenec — af jeho od6v nenl poskvrnen'.
Rabl Jim so smichem odpovi5dfil: „Mate pravdu.
Va§e Saty jsou Clst6 a 5aty Poliikft nejsou clst6. To proto,
ie podle slov talmudu o stupfiovlt6m pofiidku vlastnosti
vede cistotnost k clstotg, cistota k odloufienosti a tak
dale a2 ke stupni svateho Ducha. Kdyz se tedy PolSci
chystajl zacit s Cistotou, vynalo^I zl^ p u d vgechen svfij
um, aby je od toho odvrStil, nebof m& strach, 2e by mohll
vystoupit ze stupne na stupen a dosahnout svateho Ducha.
A i kdy2 se zlemu pudu br^nl a pfesvgdcuji ho, 2e nic
takov6ho nemaji v timyslu, pfece jlm neveff a nepovoll,
dokud jim Cistotnost nevymluvl. Ale k d y 2 zl^ pud zacne
ohrozovat va§i Cistotnost, lehce ho pfesvSdcite, 2e vSm
0 zadnou cestu vzhuru nejde, a on vSm to uvgfl na slovo
a nechS vas byt tak Cistfi, jak se vara zachce."
NEPftfTEL Jeden bnliaty a v^/Auimu'^ mu2 z Mikulova
nemdl rabi Sniclkelio idd a neustdle se sna2il ho zahanbit.
V pfedvcCor join klpur' /.a mm pfisel a prosil ho, aby
se s nfm smiNI, nebot v tento den si vsichni vzajemnS
odpouStCjf. Ztirovefi mu pfinesi dzban velmi stareho a
' Den smtPenl — den vyznSni hFichfl a oclsteni, kdy se od veCera
do veceru diii pfisn^f pilst. Pfed timto svatkera si majl vsichni navzajem
odpustlt, nebot onen den smlruje jen hflchy proil Bohu,
nlkoU hflchy proti bllinim, pokud je oni sami neodpustill.
silngho vIna a nutil ho do piti, ponevadz mel za to, 2e
c.Klik, ktery na takove pitl nebyl zvykly, se opije a on
o lom pak bude vypravet obci. Rabi Smelke pil na pocest
Hne smifeni jednu sklenici za druhou. Bohac si myslel, ze
(losahl sveho, a spokojene odesel dornu.
Kdyz se vsak pfiblizil vecer a s nim i hodina modlitby,
l)adla na rabiho hruza ze dne soudu a okamzitg vystfizliv(;
I.
Vo vecerni modlitbe zustal rabi Smelke s ostatnimi zboznymi
muzi pfes noc v modlitebne a jako kazdorocne pfed•/.povoval
zalmy. Obec zpivala s mm. Kdyz se u jednactyiicateho
zalmu dostal k versi: ,A proto vim, ze ve mne
n.-ichfizis zalibem: muj nepfitel ®ade mnou neplesa', opakoval
ta slova nekolikrat a pfelozil |e, ne vsak obvyklym
/.|)usobem, n^^brz s neuvefitelnou odvahou a volnosti:
,,1'roto vim, ze jsi ve mne nasel zalibem, meho nepfi(!'!(;
neslibne kvuli mne zadne zlo." A pfipojil: „I kdyz
|s()ii lidr'!, kt<;H mft iiomaji r<1di a usiluji o me zahanbenl,
odpiisf |lrii, I'niH! sv^jla, iil)v kvi'ili mno nntrpeli." Rekl to
Ink inolmlnyin bliiHoiii, ><• vSlchiil pfilomiii i)ropiikli v plac
n HnZily In NIOVH opnkoviil /. hiiiuhky vl,r;lnilio srdce. Mezi
nlml liyl i <<"i iHihiHy n v.i/.dny niii.>.. V tu chvili se obratil
A iltJhn /, iift| fip'i'"" ^ '''' vsoch Ijdi v te chvili nejjvlce
ntlliivnl n (III mill f^iiu'lkolio.
l'f<ii;A/,ANl l.AsKY jeden 2ak se ptal rabi Smelkeho:
,,l'.iili nam nalizuje: ,Miluj sveho blizniho jako sam sebe.'
|.ik lo mohu splnit, iestllze mi mu] blizni pflsobi zlo?"
Uiibi odpovgdel: „Musis ta slova spravne pochopit: Milu]
:;veho blizniho jako neco, co jsi ty sam. Nebof vsechny
(liise maji jeden zaklad, kazda z nich je jiskrou prapuvodiii
duse, ktera je v nich vsech tak, jako je tvoje duse ve
vsech udech tveho tela. Ale muze se stat, ze tva ruka
umylem uhodi tve vlastni telo. Vezmes snad potom hiil
.1 d<5s vyprask sve vlastni ruce, proto2e se zmylila, a roziiiuozis
tak jeste svou bolest? A to je totez, jako kdyz ti
7. iiedostatecneho nahledu zpusobi zlo tvuj blizni, s nim2
SMELKE Z MIKULOVA
214
SMELKE Z MIKULOVA
215
ma§ spolecnou dusi — potrestas-li ho, zpusobis bolest jen
sam sobe."
Zak se ptal dale: „Vidira-li vsak cloveka, ktery je zlf pfed
Bohem — jak Jio mam milovat?"
„Nevis," fekl rabi Smelke, „ze prapuvodnf duse vznikla
z bozi bytost i a V.P. kazda lidska duse je casti Boha? A neslitiijeg
so ii;i(l nfm, kdyz vidis, jak jedna z jeho svatych
jisker zapadia a brzy se udusi?"
PRSTIvN lediiomu chudclkovi, kter^^ pfisel ke dve?Im rabi
Smolkoho, kdyi; rabi iiemel 2adne penize, dal Smelke
sviij prstoii. Za chvIU .so to dovfideia jeho zena a zasypala
ho vi'Cltknin], ?,e takov^ druh^^ sperk s tak velik^m a vzacn^m
kamenem ])i'odhodll iK^'jjakemu ^ebvAkovi. Rabi Smelke
si toho cluidfika zavolal nazpfUek a fekl mu: „Prave jsem
zjistil, ie ten prsten, co jsem ti da), mi veHkou cenii —
dej si pozor, abys ho neprodal pfili§ lacino."
FOSLOVE Jeden clovek si rabi Smelkemu stgzoval, Ze
nema dostacujici pfijem a ze je odkazan jen na pomoc
dobr^ch a Stedr^^ch lidi, a s povzdechem opakoval v^rok
z modlitby nad stolem: „Nedopusf, abychom potfebovali
daru od masa a krve." Rabi Smelke fekl: „Nema se to cist
jako ,dar', n;^brz ,dary', nebof Buh je jeden, ale jeho poslfl
mnoho. A vj^znam tohoto v5rroku je nasledujicl: ,Dej, abychom
nepotfebovali dary, jez nejsme schopni videt jinak
nez jako dary od lidf, ale dopi'ej ndm v boding, kdy je
prijimame, rozpo/.uat, ^e d.'lvajicl jsou tvl poslove."'
CHUDY A BOHAT? Kabl Smeiko fekl: „Vice davS chud^^
bohat6mu no?, bobaty cbud6rau. Vice potfebuje bohat^
chud6ho neJi chud^ bohal6ho."
BUDTE SVATI Jeden eiov6k se ptal rabi Smelkeho:
„Stojf psrmo: ,BucIte svati, nebot svat^^ jsem ja, Hospodin,
vas Biih. Kazdy cti svou matku a sveho otce!' Jak se hlinen:y
vytvor, ve kterem pfebyvaji zle pudy, muze snazit
I
1^
i
V
(iosahnout vlastnosti bo2i? A jak pfikaz o uctg k otci
,1 iiiatce, kterf cioveku nafizuje to, co je lidske, souvisi
::, v^^zvou k nadpozemskemu?"
I'abi fekl: „Podle slov nasich mudrcQ^ pracuji na lidsk6m
(litnti tfi: otec a matka stavi teiesnou bytost ditete, ale dusi
a ducha mu propfijcuje Buh. Bozsk5 cSst je svata, tglesiKui
cast Ize posvecovat a bozske pfipodobnovat. To se
iiMiii pfikazanim: jste svati, a pfece mSte byt teprve po••'•ceni.
Musite se tedy stitit te casti dedictvi sveho otce
.1 iiiatky, ktera odporuje posvecenl. Nesmite ji propadnout,
nybrz sami se stat svymi pany a tvurci."
'V'I|'I;AVA Jeden zak prosil rabi Smelkeho z Mlkulova,
,i;iv ho poiicll, jak svou dusi pfipravit ke skizbS Bohu.
C.idik mu poradil, aby jel k dalsimu z jeho zaku, rabi
Alji-ahamu Chajimovi, ktery tehdy jeste vedl hostinec.
Mladi'k tak ucinil a bydlel u Abrahama Chajima ngkolik
lydaii, anii>; by na ncm zpozovoval jakskoU znSmky svaKisll
— vv'.dyf iiiol od iiiiini modlilby nz do vecera poMd
M|)()iifilii i)i'rt(;ri V ?5((iiku, Niikonric so lio /.optal, co vlasine
priJt4 (Inn (tnirt, ..Mon nn|v. iioftonoi.^Sf rlniioslf,'' I'ckl rabi
AbJ'iJlMtB, „|H inyll nrtdolit, nhy na iicni noulpsl ani ten
BijWinll '/JiylnH ]iilln, /i Inko cLslonf a cideni vsech pflbopft,
ihv Nf nil nliHi MCMi.sadll lez."
K(1v7, no >.i\k vr.illl donui a sdelil Smelkemu, co videl a
:.lvft(il, h!kl Mjii labi: „Tecr vi§, co jsi chtel vedet."
P()KU,^ENl Rabi Smelke byl tfizan: „Proc se tolik oslavnje
obetovdnf Izaka? Dosahl-li nSs otec Abraham ji2 tehdy
i.ik vysokeho stupne svatosti — jak'p' zazrak, ze ihned
i.plnil, CO po nem. Buh pozadoval?"
i'abi odpovedel: „Kdy2 je clovek pokousen, ztrficl vsechny
^;v6 stupne i svou svatost. Pfed tvaf pokousejiciho pfed:
iii|iiije vysvlecen ze vseho, ceho doposud dosahl."
V Kilmudu (Nidda 31).
SMELKE Z MIKULOVA SMELKE Z MIKULOVA
216 217
V
I
RADSI NE Rabi Smelke jednou fekl: „Kdybych m61 volbu,
radgji bych nechtgl zemfit. Nebof v pfistim svetS nejsou
Strasne dni, a co si lidska duse pocne bez dni soudu."
NA§E POKOLI'Nt Rabi Smelke byl tSzan: „Mnozi mohou
jen stiiii uvofit, i.e by se Mesias znenadani objevil v nasem
uboh6m stolotl. A jak bychom my mohli zpusobit to, co
se nepodafllo ani tannajum a amorajum,^ pokolenim moudrosli,
a pokoJonIra, kterS nfisledovala po nich?"
Cadik odpuvCdei: „Krc11ovske vojsko dlouho oblehalo jedno
opcvnftnfi m6sto. ProU pevnosti postupovaiy skupiny,
vybaven6 vScrni driihy •/brani' a veden6 sk'v'elymi vojevudci,
a iiakoiiof; )i dobyly. A polom pfiSli nSmezdnf delTiici,
aby od.slranlli nosinffn6 iinio?,slvi trosek a uvolnili
tak prostor \)'o stavhu nov61io kialovskoho palcice. A ti
delnici, to je naSe pokolenl."
STESTl ZLODEJO K Ra§iho v^kladu: „Tomu, kdo slysei
na hofe Sinaj ,Nepokrades', a presto sel a kradl, bude
provrtdno ucho," poznamenal rabi Smelke: „Dfive, nez
Buh vydal na Sinaji sva pfikazani, dSvali si iide na svuj
majetek dobry pozor, aby Jim ho nikdo neukradl. A ponevadz
to zlodgji vedeli, nezkouseli krast. Pote vsak, co
Bilh fekl ,Nepokrades', zacalo femeslo zlodgjfl vzkvetat,
protoze se llde citili zabezpeceni."
BRATfil U rabi Smelkeho byl jednou na navsteve Jeho
bratr rabi Pinchas, rav z Frankfurtu. Rabi Smelke zil vzdy
na!iejv^.*j stCTdrnf;; a tecT ve st&fl sngdl denne jen nekolik
soust a vypll k nim dou§ek vody. Kdy2 to zpozoroval rabi
Pinchas, ktci"^ se s nliii vhlt'.l pojjrve po mnoha letech,
fekl mu: „Jsou dva bralPi /. jcdnnlio olce a jedn>'! matky.
Ten prvnl leve a clilaslii jaku dobylce, druh^ se podoba
andeiu Hospodinovu, nepoLfebuje ani jist ani pit a vycliutnavS
jen lesk paprsku sechiny." Rabi Smelke odvetil:
„Jsou dva bratfi z jednoho otce a jedne matky. Prvni se
1 Zidovsti uCltele, jejichi nauka se stala zSkladem mlsny a gemary.
IMMIOI),') velekngzi, druh^ je obycejny clov6k. Veleknez jl,
I Id, •/.() ji, patfl k obgti, ktera snima z obycejn6ho cloveka
hhCh."
I'l.AVliA PO DUNAJI Vypvavi se: „V cisafskem zamka se
i.iilv /.le pikle proti Zidiira. Rabi Smelke odjel se svym
/Ak(!ni Mosem Lebem Sasovsk'^m do Vidne, aby ty hanebne
lilAiiy zmafil. Jenze po Dunaji sly prave ledy a feka byla
|ii)ki-yta krami a tfistl. Ti dva tedy nastoupili do male
iiid'ky, ktera tak tak unesia dva muze, postaviii se v ni
II I'll)! Smelke zanotoval pisen, kterou Zide zpivali u RSkoMivoho
more. Sasovsky lio doprovazel svym mohutnym ba•.(;iii.
A tak lodicka pomalu, ale jiste proplouvala mezi ledy
VG Vidni se na bfehu sebShli Iide, koukali s otevfenou
piisoii a brzy se zprava o dvou zazracny'ch plavcich rozkMkhi
po celem mestg. Jeste tehoz dne pfijala cisafovna
•'linolkeho a vyslenbla bo."
AMMN K P()?,l';nNANl K(.\y?. cilil, ?.(• sinrl se blizT, fekl
inbl .SiiKilkd Hvyni cliafildi'iiii: „A>. dosiul jsem to nec!itel
vypi'^vrtl, iiln iiyiit iniiitlin, dokud ji; \()!\\() (-as. Vi'te ze
JBtiiii vKdy (II)MI O IO, nliycb po^.i-'linrmf ilkal na miste,
. k i » )• iifllomHii iinkdci, kdo l)y odpovijdel ,Amen'. Nebof
pofcBliiiflnliii un ri)(l1 (iiidftl, j(!lio/. bytost se dovrsuje teprve
lliiiln fijiiiiii IiKhiou na cest6 jsem vykonal svou telesnou
imli'cliii n mnyl jsem si race u pramene. Chtgl jsem vynlovll
ijo/.olinuni, ale nebyl tam nikdo, kdo by odpovedel.
Krnoiitil jsem se, a kdyz jsem vzhledl, vsiml jsem si, ze
v(!(ll() rane stoji dva muzi. Vyslovil jsem pozehnfini a oni
odpovedgli ,Amen' s velikou sladkosti. Chtgl jsem si prohlednout
lepe Jejich majestStni zjevy, ale spatfil jsem uz
jen oblak, ktery je odnasel."
';AMUEL0VA DUSE Vzpfimen^^ na sve vysoke zidli svolal
rabi Smelke kolem sebe sve z^ky — jeho oblicej byl
Jasny a oci nezakalene jako vzdy — a fekl Jim: „Vezte, ze
dnesnl den je dnem ma smrti." Rozplakali se, on vsak je
SMELKE Z MIKULOVA
218
SMELKE Z MIKULOVA
219
I 1
V Me ceste k chasidismu v. r. 1917 proIiMslI Bubei', y.o
chasidske ucenf Ize slirnout do jedine v6ty: „l<Ia Boha Izc
hledSt V kaM§ veci a dosdhnout ho kazdym cistym dinern."
Nicm^ne vzapeti dodcival:
,,Toto pojeti vsak nelze, jak se ndktefi domnivaJi, ?:<1dn^ni
zpiisobem ztotoznovat s panteistickym svgtov^m nrizorom.
Pro chasidske ucenf Je ceiy- svet jen jedno slovo z bo2Ich
ust; a p?esto je nejmensi vec na svete hodna toho, aby se
z ni Bflh zjevil cloveku, kter^ ho vpravde hIedS; nebot iMnfi
vec nemQ2e existovat bez bozske jiskry a tuto jiskru mMe
kdokoliv kdykoliv odkr^t a vysvobodit i tfni nejbg^nf)]§fm
jednfinim, jen uskutecxiuje-li se v cistotg, zcela znnififeno
a soustredeno na Boha. Siou2it Bohu je tedy tfahH
ne jen v urcitjrch hodinach a zvlastnimi slovy a projevy,
n:^brz celfm 2ivotem, celj^m vSednim dnem, celou svetskostf.
Spasa eiovgka neni v torn, ze se vzdSIi svgtskeho, n;^br^
V torn, ge je posveti, ze je zasveti bozskemu smyslu: sv(^
dflo a sv§ jidlo, svuj kJid i sve putovanf, zakladani rodinv
i budovdni spoiecnosti. 2e osvedcf a 2e doka2e nejvStsi boii
lasku na vsech stvofenich, ano na vsech vgcech. Nikdy so
nestalo, aby veike narodni spoIecensM (Volksgemeinsciinft I
— ne nejak^ fad vydelenj^ch, nebo bratrstvo vyvolonj^rli,
nfbrz narodnf obec se vsi svou duchovnf a socidJnf iiiiiuliu
tvSrnostf, se vsf svou nesourodosti — zalo^ilo Ink vollcn
celf 2ivot jako jeden ceiek na torn, co rozeziialo v .svCiiii
vnitfnim 2ivote. Zde neexistuje delenl na vj'ni a .sktiiky, iin
pravdu a osvedceni: v feci dneska, dglenf na njoifilku M politlku;
jedna fise, jeden duch, jedna sku(n(':nn.sl."
Cesk5^ ctenaf nalezne jedinoCnA poiu'iniit u tJlwddlBIBH
V knize jiffho Mordecbojo LIIIIK'H'II Duofit bran, Cha»tM td
jemstvf, ktertl vyslo v KLK v Vrn/.ii ni'lV (m)|ll«ilt4 vrnw
V New Yorku 1901 a l!)7(i|. PiiiZ.sks? 7,H\ I.MIIH"!' «M V« «vffi|i
devatenacti letech vydal do ,;(i(lov.skOlu) fidii/i'v Ilnlh'^l, do
mestecka Belcu (dnes v SSSR, 60 km vzdnSnon ftnioii im
sever od Lvova], aby zde prozil pln^^ch pfit Jot nn dvoNi
tehdejsi Wavy chasidismu Jisrucha (Izacharaj B6r Kokanhn.
Jeho kniha je literarnf skvosl. Uvod je vfinovrtii pobytu
,,prazsk6ho mMdence mezi chasfdy" a strucng, avsak vynlkajfci
charakteristice chasidismu; nasleduje p?es dve ste
stran pfibehfl, kter6 si chasidovS vypr^veji, podavanych
strhujfcfm zpflsobem vfele hdsk6 poeticnosti — jaky se
Buberovg podSnf zcela jiste rovna, pokud je nepfedci. Jiff
Langer — bx-atr u nSs zn^mejsfho liteMta Frantiska Langera
— vydal mj. dva svazJty hebrejske poezie; jedna z jeho
basnl je elegie venovan^ smrti Franze Kafky. Byli dobfi
pMtel6 — a kdy2 Langer provSzel belckeho rabina na
lecenl v MariSnskych LSznich, Kafka, kter^ tam byl shodou
okolnostz take, se k nim pfidruzil, aby potom podrobne vypsal
vse, CO vld61, v dopisu z cervence 1916 Maxu Brodovi,
jaksi odmenou za informaci o teto navsteve. Licenf je fotograficky
pfesne az do nejmensich detailii podoby, postavy,
chfize a ovsem i doprovodu rabina, kter^^ se tak jevi „ne jen
jako sultan, n^brz take jako ucitel, profesor atd." — totiz
podle Kafkova pfesvedcenf, ge „pouhym okem nelze videt
vic nez malickosti lam, kde je pravda"; jen na jednom mfste
si neodpusH, aby nedodal po zmince o rabfnovych banalnxcli
poznamkach a otazl^ach ve stylu mocnfifskych navstgv:
„Langer v torn vsem hleda nebo tusf hlubsf smys!; veffm, ze
hlubsi smysl je v torn, 2e smysl chybi..."
fiafka v te doba uz o chasidismu hodne vedel a Bubera
znal. V dopisu Felice Bauerovg z 16. 1. 1913 psal, Ze Buber
I'ecer pfednasi, ale ze by ho „nevyhnal z pokoje, uz jsem
ho slysel, dela na mne nudn^^ dojem, vsemu, co ffka, neco
chybi"; naopak tfi dny na to, 19. 1., zaznamenava: „vcera
jsem mluvil take s Bubereai, ktery je osobne svezi a prosty
a vyznamny a nema nic spoiecneho s temi mdlymi vecmi,
ktere napsal"; den nato v dalsim dopisu, ze ,,Buberovy pfiiisne
zasahy pfi prepracovani legend delajf cetbu jeho knih
nesnesitelnou" (do te doby vysly prSve jen zminene Nachmanovy
pfjbehy a Baalsemova legendaj. A jestlize v lednu
1918 napsal Brodovi o ..poslednich knihach" BuberovJ^ch,
ze jsou spolu s Kierkegaardovym Bud' anebo „ohavne, odporne",
pak v zafi 1917 prohlasoval, ze chasidske povfdky
„jsou to jedine zidovska, v cem se bez ohledu na svflj duAUTOR
CHASIDSKJCH VYPRAVENI
562
AUIOR CHASIDSKfCH VYPRAVENl
563
1
1
NEJEDNO MISTO Cech a Moravy je posveceno
kroky svetcu a myslitelu. Ucencu, znalych talmudu
a kabaly v takove mire, ze za nasich casu si to jen
malokdo umi pfedstavit. Dnes uz namnoze jen nekolik
radek, kratka zminka v dejepisne knize je jedinym
pozemskym svedkem nekdejsi slavy onech vytecnych
lidi. Druhdy jen vetrajici zulovy kamen, kdesi na opustenem
hrbitiivku venkovskem nam svymi napolo necitelnymi
napisy hebrejskymi hlasa, ze pod nim je „ukryt"
vynikajici ucenec, a tecli nekolik slov v kameni vyrytych
k nam mluvi o zivote, pilsobeni a utrpeni.
Jsou vsak jeste v zive pameti nektefi z techto davno
odeslych. A ne-li u nas, toz aspoii kdesi na Vychode,
daleko od hranic zemi koruny ceske, nedoznela dosud
ozvena slov jejich a jmena nekterych ceskych a moravskych
mest - a nikoliv prave nejvetsich - jsou znama
zidovskym detem vychodni Evropyjedine jakozto pusobiste
vynikajicich rabinu zaslych staletl.
Takovym mistem je Mikulov na Morave. Nejeden
ucenec proslavil tuto velikou kdysi zidovskou obec.
Wzdyi i sam rabi Lev byl pfed svym pfichodem do Prahy
rabinem v Mikulove. Nas vsak zajima pfedevsim rabi
Smeike Levi Horovici, jehoz nahrobek a modlitebnu,
jakcz i jizbu, ve ktere hloubaval v kabale, podnes
V Mikulove ukazuji s pietou a hrdosti pfilezitostnym
navstevnikum.
237
Mysticka vlna chasidismu se nikdy nepfevalila na
Zapad, pfes hranice slovanskych zemi vychodni Evropy.
Na lizemi byvalych Uher, kde pusobil reb Mojse Tajtlboum
V ihelu (Ujhely) a reb Jicchek Azik Toub v Kalove,
rozsifil se chasidismus spise jen formalne. Bratfi
Horovicove Pinches a Smelke, potomci naseho prazskeho
rabina Pinchasa, pronikli jedini jeste dale.
Budu vam o techto svatych bratfich vypravet, co jsem
kdy slysel a co jsem cetl ve starych knihach hebrejskych.
Mladsi bratr Pinches stal se vrchnim_ rabinem ve
Frankforte nad fekou Mohanem. Stars! Smelke v nasem
Nyklsporku cili Mikulove. Jak k tomu doslo, je
hodno zaznamenani.
V obou mestech se uprazdnily rabinske stolice soucasne
a oba slavni bratfi dostali nabidky obou obci tez
soucasne.
„Jdi ty do Frankforta!" radii Smelke mladsimu Pinchesovi.
„Ty jsi vyznamnejsi nez ja a Frankfort je vetsi
obec nez Nyklspork."
,,Ne, ne!" fikal Pinches. „Do Frankforta pujdes ty!"
Jsi vyznamnejsi ajsi take starsi. Ja piijdu do Nyklsporka.
Je to pro mne beztak az pfilis velika cest."
Dlouho se oba bratfi pfeli, kdo pujde kam. Nebot
kazdy si cenil druha vie nez sebe. Nakonec se dohodli,
ze budou putovat k svemu uciteli, svatemu rebe reb
Berovi do Mezirice a podle jeho rozhodnuti ze se zafidi.
Vzdyt tak jako tak chteli k nemu jit, aby jej pozadali
o vylozeni jisteho nesrozumitelneho mista v tajemne
knize Zohar.
Kdyz do Mezirice pfisli, vznikl mezi nimi pfed samym
prahem svetcova domu novy svar.
„Vstup nejdfive ty, ponevadz jsi vyznamnejsi nez ja!"
iikal Smelke Pinchesovi.
„Nc!" ohrazoval se Pinches. „Ty vstoupis prvni. Ty jsi
w/namnejsi."
Jiik se tak pfed domem prou, vystrci najednou svaty
ichc reb Ber oknem hlavu a vola:
,,1'ivni at vstoupi ten, jenz bude rabinem v Nyklsporku.
Ten je tim vyznacnejsim."
1 pospisii Smelke a vkrocil prvni. Nepokladal se za
Icpsiho. Ale chtel, aby se bratr stal rabinem ve vetsi
()l)i-i, ve Frankforte. Pinches nemohl odporovat. Kdyby
l)vl vstoupil prvni, byl by se stal ve Frankforte rabinem
SI IK-Ike. Vypadalo by to vsak, ze by on. Pinches, se
pokladal za lepsfho. A s tou myslenkou se spfatelit
Mfiiiohl. Zkratka, bylo rozhodnuto. Ve slavnem Frankloitii
se stai rabinem mladsi Pinches, v malem Mikulove
a tim ovsem vrchnim rabinem zeme moravske Ntarsi
Smelke.
Svaty rebe reb Ber pfijal tedy bratry uz „usmifene".
Uliihopfal jim k jejich nove dustojnosti a potom jim
vvpi;ivel velmi krasny pfibeh o jednom knizeti, jenz se
svymi vladyky vladne nesmirne fisi. Nato oba bratry
inopuslii v miru a v pokoji.
Vralili se do hostince. Tu si teprve vzpomneli, ze se
piece chteli svateho rebe reb Bera pozeptat na smysl
(Hioho nesrozumitelneho mista v Zoharu. Mrzeli se, ze
/iipomneii. Najednou se jim vsak vybavil pfibeh o kni/eli,
ktery jim svetec povidal. Zamyslili se nad tim,
ii hie, ono misto v Zoharu je jim razem srozumitelne.
I'oviclka o knizeti byla podobenstvi, ktere vse osvetlo-
238 239
1
1
Pfedtim pfisli jednou do Mezirice, aby svateho rebe
reb Bera poprosili o vysvetleni talmudskeho pfikazu,
podle nehoz jsme povinni chvaliti Pana Boha za
vsechno zle zrovna tak zplna srdce, jako jej chvalime za
vse dobre.
Svetec jim fekl:
„Jdete do ucebny, vyhledejte tarn meho zaka Zise
a toho se na to zeptejte! Zise vam to povi nejlepe."
Bratfi Zise vyhledali.
Bozinku, jaky to byl chudak! Telo, straslive vyhuble
hladem a bidou, mel oveseno hadry. To byly jeho saty.
Celym svym zjevem dokazoval, ze jeho zivot je jen
stradani a utrpeni.
„Jak je mozno, abychom Pana Boha chvalili za
vsechno zle prave tak, jako ho chvalime za vse dobre?"
tazali se ho bratfi.
„To vam opravdu neumim vysvetlit," fekl chudak
Zise zamyslene. „Abych vam totiz fekl pravdu, mne
dosud nikdy nic zleho nepotkalo .. ."
Na svete neni zla. Vsechno je ve skutecnosti dobre.
Zalezi jen, pfijimame-li svuj udel s laskou, pokorou
a odevzdanim jako nas mJly rebe reb Zise.
Zise take oba bratry pfivedl na spasnou cestu chasidismu.
Byli puvodne zaky nejvetsiho odpurce chasidu,
rabiho Eliji „Guena" z Vilny, a chasidske zvyklosti byly
jim zpocatku proti mysli. Nechapali rebe reb Beruv
zpusob zivota. Svaty rebe reb Ber totiz uzkostlive
skryval sve skutky pfed zraky sveta, takze se nezasvecenym
jevil jako clovek naprosto obycejny. Z bludu vyvedl
bratry Zise. Jim poznali, ze i andele Pane mohou
ziti na teto zemi co prosti lide.
240
Bratfi pronikli zahy do nejtajnejsich hlubin chasiclismu.
Jejich vrouci zboznost se pfenesla potom i na
ostatni zaky rebe reb Berovy.
Tehdy pravil svaty rebe reb Ber:
„Az dosud byl muj dum piny svici, ale ty svice nebyly
rozzaty. Nyni dopadly na ne dve jiskficky - a vsechny
svice se rozsvitily."
A rebe reb Smelke pravil, kdyz nakonec odjizdel
z Mezirice:
„Zprvu jsem se mnoho postil. Chtel jsem tim sve telo
naucit, jak ma snaset svetlo duse. V Mezirici vsak, kde
(scm prozil tolik zazracnych veci, naucila se ma duse
snasenlivosti s temnem tela."
Mikulovsti chystali novemu rabinovi slavne uvitani.
IVoslovy meli jiz nachystany.
Svaty rebe reb Smelke vsak zadal, aby ho nechali
ficjdfiv chvilku o samote. Kdyz se tak stalo, pocal se
siim vitati proslovy, v nichz svoji ucenost a zboznost
oslavoval. Mluvil povysenym hlasem, a panove ve veci
Icjsi mistnosti vsechno slyseli.
„To mate tak," vysvetlil jim potom sve pocinani. „Az
nic budete oslavovat, uslysim z vasich list takovou
ohvalu, ze kdybych ji uvefil, zpysnit bych mohl, pfed
(iniz me Buh opatruj! Rlkam si tedy nejdfive tu chvalu
s:iin. Tak nejlepe vidim, jak jsou vsechny tyhle uvitaci
komedie smesne a nepravdive."
Rebe reb Smelke byl sice v Mikulove pfijat s velikym
nadsenim a s okazalosti, na ruzich ustlano tarn vsak
nikdy nemel. Mikulovsti uz pficichli k zapadnickemu
241
osvicenstvi a s mystickym snazenim chasidskeho rabina
z Vychodu se neumeli spfatelit. Dobry pomer kalila
zejmena jedna podivnustka rebe reb Smelkova. Na
rozdil od ostatnich rabinu nechtel totiz mluvit ani jidis,
natoz nemecky.,Mluvil zpravidla jen cistou hebrejstinou,
a mikulovsti vzdelanci feci proroku tehdy uz skoro
nerozumeli. Do sporu musil nekolikrate zasahnout
svaty rebe reb Melech lizensky, jenz umel kazdemu
mluvit do duse, i hfisnikovi nejhorsimu. Rebe reb
Melechovi se take skutecne vzdycky podafilo rozpory
V Mikulove, i kdyz ne trvale urovnati, toz aspon docasne
zmirniti.
Jednou si dobiralo nekolik mikulovskych svihaku
rebe reb Smelka.
„Pfipustite, pane rabine, ze my mame pfed vami
polskymi velikou pfednost."
„Jakoupak?" divil se svaty rebe reb Smelke.
„My jsme vzdycky dokonale cisti a na nasem odevu
nenajdete jedinke skvrny, kdezto z vasich krajanu,
tfebas jsou i ucenymi rabiny, spina jen kape. A pfece
stoji V talmudu, ze ucenec se dopousti smrtelneho
hfichu, trpi-li na svem sate skvmu."
„Mate pravdu!" odpovedel pohotovy rebe reb
Smelke. „To skutecne v talmudu stoji. A stoji tam
dokonce, ze cistota je prvni ze stuphu, vedoucich k Duchu
svatemu. U nas, zidu polskych, neni nikdy nemozne
dosahnouti Ducha svateho. Z toho ma cert
strach a dela nam proto potize uz od pocatku. Kouka,
jak by nam zabranil dosahnout tfebas i jen toho nejnizsiho,
prvniho stupne: cistoty. U vas neni nebezpeci, ze
se vam kdy dostane daru ducha svateho. A tak vas muze
242
cert klidne nechat zit v telesne cistote a spolehnout se
na vas. Vi, ze vam na svatosti ani za mak nezalezi. Budte
si tedy jen pekne cisti!"
Pfi kazdem svem kroku jsme povinni v pomoc Bozi
tloufati a duverou v Nejvyssiho posilovati sebe i blizni.
Kolikrat kazdodenne pfi tech nasich trampotach fekiicme
„Pomoz Pan Buh!"? To nelze ani spocitat. Ano,
iicListale jsme povinni doufati a sve blizni utesovati, ac
viine, jakymi hfisniky vsichni jsme, a ze si Bozi pomoci
iiczaslouzime. Avsak milost Bozi je nekonecna. To jen
ncverci nevedi. Jak jsou proto hodni politovani? Jak
Ninutnyje asi jejich zivot! Ne, to uz ani zivot neni! Smrt
ic (0. Smrt bez nadeje, bez svetla Viry. Buh nas opatruj
pied zivotem tak bidnym! V jedne veci jsme vsak i my
povinni - pravi svaty reb Samsn z Ostropolji - , v jedne
veci jsme vsichni povinni byt naprostymi neverci! Ano,
ncverci, ktefi na pomoc Bozi nepomysleji. V jednom
pripade by bylo hfichem fici: „Pomoz Pan Buh!" Kdyz
k nam totiz pfijde nejaky chud'as a prosi o almuznu. Tu
ici nesmime jen tak odbyti slovy utechy a dovolavat se
pro nej pomoci Bozi. Nikoliv. V tomhle pripade nesmime
fici nic, nybrz musime pekne „ruku otevfit pro
(luideho bratra neboheho a davati a davati", jakoz
psiino je rukou Mojzisovou. V tom pripade musime
ictly opravdu byt „neverci". Tu svaty reb Samsn z Ostropolji
pravi: Bud'te neverci!
Touhle zasadou se ovsem fidil i nas rebe reb Smelke.
A jak se ji fidil! Duchody rabinu mikulovskych byly
V onech dobach znacne. Avsak u svateho rebe reb
Smelka bylo penez pofad pomalu. Kazdicky zebrak.
243
I I
ktery u neho zaklepal, byl podarovan tak stedfe, ze rebe
reb Smelkovi a jeho rodine nezustavalo uz takfka ani
zbla. Vsechny penize, ktere behem dne dostal, rozdal
jeste pfed zapadem slunce chudym. Pfi vychodu hvezd
nesmela byt v jeho dome ani vindra. Svaty Baal-Sem
mu byl zafnym pfikladem v tomto pocinani. A kdyz
nahodou nebylo po ruce penez, rozdaval svaty rebe reb
Smelke tfebas i bytove zafizeni. Cokoli se vubec dat
mohlo.
Jednomu zebrakovi daroval drahocenny prsten.
„Co jsi to zase udelal?!" zahofekovala pani Sajndl-Bine,
starostliva manzelka rebe reb Smelkova. „Vzdyf
tenhle prsten stal ctyfi sta rynskych!"
Byla arci tez pani Sajndl-Bine svetice nesmirna. Kez
nas chrani Svetlo jejich zasluh! Dobrocinna a milosrdna.
S chudymi by byla rozdelila sve srdce pfevzacne.
Ale ctyfi sta rynskych je ctyfi sta rynskych. Ty se jen tak
nevyhodi.
Svaty rebe reb Smelke se na okamzik zarazil. K radosti
manzelcine rozkazal, aby ihned pfivedli zebraka
zpet.
„Poslechni," fekl mu, „prave se dovidam, ze ten
prsten ma cenu ctyf set rynskych. Tak pozor, az jej
budes prodavat, at te nikdo nenapali. .."
Rebe reb Smelke mel jeste jednu podivnustku. Byl
z jedne stranky jako ten Comte de Lautreamont. Skoro
nikdy nespal. Stale jen studoval a rozjimal. A kdyz se
pfece tu a tam rozhodl, ze si na chvilku odpocine,
neulehal na liizko, nybrz spal sede, aby neztracel
mnoho casu.
244
» I
Take rebe reb Pinches chtel bratra napodobnit a nespat.
Ale nedafilo se mu. Rebe reb Smelke to bratrovi
Jak nalezi vysvetlil:
„To je tim, ze moje duse pochazi ze sveta vecneho
sabesu, kdezto tvoje ze sveta vecneho novoluni."
A Marjem, jejich sestra, vypravela o rebe reb Smelkovi
toto:
„Jedne noci, po nekolikadennim bdeni, podepfel si
lilavu a usnul. Kdyz se za chvili probudil, videl, ze mu
/hasla svi'cka. Polekdn, ze bude nucen studium na chvili
lirerusit, vystoupil, jeste rozespaly, z podkrovni svetiiicky
na stfechu domu se zhaslou svickou v ruce. A hie,
na pokraji stfechy podava mu neznama ruka oheh. Rebe
reb Smelke si rozsvitil, a nestarejte se o darce ohne
a o ostatni mimofadne okolnosti, vratil se k sve knize.
Po chvili ho vsak napadlo, ze tu neni vsechno v ponidku.
Kdo byl ten, jenz mu oheh podal? Se zeme az na
sifechu nikdo dosahnout nemuze a zebfiku tam nebylo.
I modlil se svaty rebe reb Smelke k Bohu. A tu mu
hylo oznameno, ze Nebesa pocit'ovala pferuseni jeho
studia jako velikou ztratu. I vyslala proroka Eliase, aby
mu oheii pfinesl.
Kdyz svaty rebe reb Smelke tohle uslysel, zaplakal.
Mnoho dni se potom postil, protoze zavinil, ze pro nej,
nchodneho, se musil prorok tolik obtezovati."
Avsak i zdravy spanek je dar Bozi. To byl nucen rebe
fcb Smelke jednou uznat. Do Mikulova zavi'tal svaty
icbe reb Melech z Lizenska. Sam mistrovi ustlal, urovnal
pekne podusky a prosil jej, aby se aspon jednou jak
nalezi vyspal. Rebe reb Smelke nemohl tak vazenemu
245
pfiteli odmitnout. Spal celou noc, a kdyz se rano
probudil, byl cily a svezi jako nikdy pfedtfm.
A coz kdyz se potom po obvykle koupeli pocal
V modlitebne modliti! Jeste nikdy neslysela stara synagoga
mikulovska tak krasne modlitby.
Po skonceni bohosluzeb fekl:
„Ted' vim, ze Bohu Ize slouziti i spankem."
Nikdo nepronikne tajemstvim myslenek svatych cadyku
V hodine, kdy stoji v modlitebne pfed tvafi Nejvyssiho.
O svatem rebe reb Smelkovi pise ocity svedek, reb
Mojse Tajtlboum, doslovne toto:
„0 svatcich stal na modlitbach pfed oltafem a myslil
na nejvznesenejsi tajemstvi. Mel pfi tom dlouhe, neustale
nove a nove melodie podivuhodne krasy, jakych
lidske ucho nikdy neslyselo a slyseti nebude. Bylo
zfejme, ze si nebyl vedom sveho zpevu. Jeho duch dlel
ve vysinach, kdezto bias vyluzoval ze rtu ony zazracne
zpevy, sladke vsem posluchacum."
Cisaf pan chystal jakesi nafizeni, ktere, kdyby bylo
veslo V platnost, bylo by pfivodilo konec svate obce
mikulovske. I vydal se svaty rebe reb Smelke do Vidne,
u cisafe orodovat. Provazel ho toliko jeden zak, Mojse
Jehide Lejb, pozdejsi rabi v Sasove.
Bylo to na jafe. Neohrozeny rebe reb Smelke si vsak
nedal svuj zamer rozmluvit. Slo o byti ci nebyti cele
obce. Kdo by tu vahal nasadit zivot?! Chteli se tedy sami
pfes feku pfeplavit. Ale nikdo jim nechtel pujcit lodTcu.
Byl tam vsak jakysi pekaf s dizi. Povida: „Ja vam pujcim
tu dizi, miizete se v ni pustit na Dunaj, chcete-li." To
246
rekl jen tak, aby je poskadlil. Jenze svaty rebe reb
Smelke se poskadlit nedal. Povida: „Tak tedy dobfe!"
I );il dizi na vodu a s reb Mojsem Lejbem si stoupl do te
(I ize. To se rozumi, ze si v ni nesedli. Na to neni v dizi
inista. Plavili se stoje. Svaty rebe reb Smelke zanotoval
onu starou pisen, kterou pel Mojzis s Izraelity, kdyz
l;ihli z Egypta Rudym mofem a kterou s nami zase bude
pet, az pfijde zmrtvychvstani. Reb Mojse Lejb ze Sasova
uciteli pfizvukoval.
Bohujd zpi'vdm, jenz se vzepjal,
jezdce i kone srazil do more.
Buh - tot pisen a vzdor.
Ejhle, to Buh je mych otcu, Jeho uctivdm. . .
A sotvaze se nad vlnami Dunaje vznesla prvni slova
16 svate pisne, hie, dize se od bfehu odpoutava a kry
Icdove, jakoby dojaty carovnym zpevem, se ji uctive
vyhybaji.
Dechnutim tveho chfi'pi kupi se vody, 6 Boze,
phboje strmijako hrady, pfivaly tuhnou
V more utrobdch.
I'luje mila dize s nasimi svetci, pluje mezi ledy, a jak
sc blizi druhe strane, tak tam rostou fady senzacechtivych
Videhaku, ktefi pfihlizeji z bfehu neobvyklemu
(livadlu, statecne povykujice. Nez my si jich ani trochu
la-vsimame, ulicniku.
Kez pohltfje propasti mofske,
kez zapadnou jak ten kdmen v hlubindch!
247
Hrdosti svou znic vsechny nepfdtele,
dej vyslehnout svemu hnevu,
necht' strdvije jako sidmu!
Tez cisaf, vyrusen jsa kfikem, slezl ze sveho trunu
a pozoruje tu zvastni podtvanou oknem palace i
s ministry svymi.
6, kez zachvdti'Je des a hruza,
nez na druhy bfeh pfejde tvuj lid, Boze,
lid, jenz ndlezijen tobe!
Nechf Hospodinu vlddne na veky a d-d-z. . .
Zpev doznel. Dizka sfastne pfistala, a hie, cisaf pan
uz vita nase plavce. Svata obec mikulovska je zachranena!
Tenhle cisaf byl podivny clovek. Vsak jsme jiz
0 nem slyseli. Jmenoval se Josef a nahodou prave tehda
cisafoval za svou matku, pani Marii Terezii.
Svaty reb Chajim ze Sanzu (Novy Sandec) vypravoval,
jak svaty rebe reb Smelke vzkfisil kdysi mrtveho.
Pfitomni talmudiste vrteli nad tim v5T)ravovanim hla-
vami.
Svaty reb Chajim se rozhorlil:
„Kdyby mi nekdo fekl, ze svaty rebe reb Smelke
z Nyklsporka kraceje hfibitovem, nekolik set let starym,
vzkfisil tfeba sto tam odpocivajicich neboztiku, vefil
bych tomu a hlavou bych nevrtel."
A lublinsky Jasnovidec pravil:
„Osmnact let jsem se v Nyklsporku ucil a nepamatuji
sc ani na jediny okamzik, v nemz svaty rebe reb Smelke
iicbyl v myslenkach vhrouzen v Boha."
Svaty rebe reb Smelke odesel ze sveta dne druheho
V mesici ijaru roku 5538 (1778). Byla v nem vtelena duse
pioroka Samuela.
Nastupcem jeho v Mikulove byl jeho zak reb Mordecliaj
Benet, ktery je autorem nekolika pojednani talmu(lickych.
Nejznamejsim z nich je vyklad ke spisu jeho
siicdovekeho jmenovce Mordechaje. Reb Mordche Beiicl
byl zazracnym muzem netoliko v zivote, ale i po
smrli. Nekolikrat lehla svata obec mikulovska popelem,
iivsak jeden dum zustal vzdy nedotcen a plameny se mu
vyhnuly.
Ten dum patfil za onech casu jednomu hodnemu
krcsianovi, jemuz svaty reb Mordche Benet udelil za
i.ikousi laskavost sve pozehnani. A to jeho pozehnani
iHcckalo veky a uchranilo onen dum pfed hruzami
|i()/,;iru. Kez chrani tez nas i ty nase mile stfechy nam
naci hlavami ode vseho zleho ( - jez at radeji ani
iK'piijde! - ), abychom se dozili v miru Mesiasova pfisti
11/ brzy a za nasich dnu se vsemi vemymi Izraele,
AMI^N!
Rebe reb Smelke mnoho nepsal. Toliko jeho vyklady
k I'cli kniham Mojzisovym se nam dochovaly. Zaznaincnal
je jeho zak svaty reb Jisriil z Koznice svym
usccnym slohem a nazval je Dyvre Semuel (Slova
Siimueiova).
/ato byl jeho frankfortsky bratr Pinches vytecnym
litcriitem. Napsal celkem sedm spisu. Jeho Haflaa je
/ nich nejslavnejsi. Rebe reb Pinches v stafi oslepl
249
zakalem. Jen jedno oko si dal operovat. Pravil, ze divat
se na tento svet je zbytecne a k sluzbe Panu Bohu ze
postaci mu oko jedno.
Zemfel v roce 5562 (1802) - necht nas chrani Svetlo
jeho zasluh!
Malem bych vsak byl zapomnel na neco velmi duleziteho.
Svaty rebe reb Smelke znal i budoucnost:
Zil tehda v svate obci mikulovske jeden clovek,
zamozny kdysi, jenz vsak veskereho jmeni sveho
pozbyl. A tenhle clovek pofadjen skemral, aby mu
svaty rebe reb Smelke jakesi ovefeni sepsal, z nehoz
by patrno bylo, ze neni on zebrak lecjaky,
nybrz obcan vazeny. Vyzbrojen pak psanim tim na
cestu svetem vydati se hodlal, veda, ze souverec
nizadny, popatfe v pismo tak posvatne, od prahu
sveho neodezene ho, neboheho. Rebe reb Smelke
vsak dokumentu takoveho vydati jemu nechtel,
fikaje, ze radeji sam co ziv podporovati jej bude,
nez aby vykonal dilo, ktere by dost mozna mnoho
zla naplodilo. Ten clovek tedy vida, ze po dobrem
nepofidi uz asi niceho u svateho rebe reb Smelka
mikulovskeho, bez povazeni k podniku se ohodlal,
jenz zajiste hoden pochvaly neni. K vrchnosti se
obratil s ponizenou prosbou, aby svetce nejmilostiveji
pfimela vyhoveti te zadosti jeho. A knize
pan, kteryzto cloveka onoho jeste za lepsich casu
byl znaval, bez pomysleni vyslysel ho tez nyni.
A tak, ac nerad velmi, byl svaty rebe reb Smelke
pfece jen nucen vyplnit to nerozvazne jeho pfani,
nacez ten clovek sebral to psani a na vandr se vydal
250
I
bez vahani. A vskutku, stesti mu pfalo. Za roku
malo - takovych penez v svete vyzebral, ze az on
do te sve moravske vlasti se navrati, bohacem
nejvetsim veru ze budou jej mikulovsti zvati.
Az tu dne jednoho na ceste s jakymsi tovarysem
se setkal. (Toho pocestneho cechu zebrackeho.)
Ten pak, spatfiv to pismo rebe reb Smelka svateho,
nejinak, nez ze mu je nas krajanek vydati
musi, zacez pak on svuj mesec, pinyjak se slusi, na
pamatku ze jemu dava. A jak se uz stava, nas
roztomily Mikulovsky te tovarysske zadosti - vyhovel,
jaksi z kolegialnosti. (V te dobe ovsem svaty
rebe reb Smelke mikulovsky nebyl jiz mezi zivymi;
to nutno taktez uvest do znamosti.) A pote
se ti dva rozesli s poctou a zase sli dal kazdy svou
cestou.
Jenze ten mily tovarys daleko nedosel. Velmi se
chudak roznemohl a nizadny dryak mu nepomohl,
neb tfetiho dne zemfel a lide milosrdni jej pochovali.
Kdyz vsak do rubase jej uz oblekali, tu nasli
u neho, neboheho, to pismo rebe reb Smelka
svateho. I nemeskali a mile pismo bez okolku do
Mikulova poslali. Aby tam zvedeli, ze tu pochovali
Jejich obcana vazeneho. (Tak se totiz domnivali.)
A kdyz pote v Mikulove to psani dostali, nejinak
nez ze ten jejich dobry obcan vpravde zemfel,
taktez sobe mysleli. Zatim vsak nas mily krajan
neveda, co se stalo, zdrav bloudil dale svetem, neb
doufal, ze jeste prospeje zebrotou svym detem
i bez toho psani. Ale marne namahani, nikdo mu
ted nic nedal, az se chudak ze vseho, co dfiv
251
f
vyzebral, vydal a ted' se vraci k domovu po sedmi
hladovych letech bez smejcaru,i) jako kdyz vysel.
Nyni vsak poslysme, co se tarn zatim stale.
Kdyz tehda ta klamna zvest o te jeho smrti do
Mikulova dospela, tu jeho verna manzelka velmi
zatruchlila, neb ze ovdovela si myslila. Procez tedy
nemeskala a podruhe se honem vdala, jakoz
i svemu druhemu choti - aniz s tim prvnim
rozloucena byla - tre pacholatek povila. Takove tfi
memzeriml Jak hrozne to, vam povim. Taci parchantici,
zcela bez sve viny, k zivotu krutemu jsou
navzdy odsouzeni. Nikdy nevejde, kdo je mamzer,
do stavu manzelskeho; bud' klet a potupen az do
skonu sveho! Tak di nas Zakon bozsky a takhle
spart'ansky chranime svuj cisty plamen krbu rodin-
neho.
Zkratka, abych uz skoncil to smutne povidani.
Kdyz se ten nas mily poutnik zas domu navratil
a ty caparty zatracene zcistajasna spatfil - zalosti
mu puklo srdce a zemfel v torn okamzeni; a to
vsecko pfivodilo jen to osudne psani, a to vsecko
videl svaty rebe reb Smelke v duchu svem svatem
uz sedm let napfed. Neb z ktere jine pficiny by se
byl tehda tolik zdrahal sepsati onomu chudakovi
sve poruceni? - Svaty rebe reb Smelke! - Kez jeho
zasluhy chrani nas i nase potomky ode vseho
zleho az na veky, AMEN!
1) Nasi zbozni dedove a baby zidovsti v Cechach a na
Morave neradi vyslovovali slovo krejcar, ponevadz je odvozeno
od nemeckeho Kreuz (kffz); fikavali tedy nami'sto toho
.Imej.car.
252
Take jsem tuhle slysel, ze pry jacisi umelci z
tech dnesnich, jejichz knizek se my chaside
nedotykame - tuto historii vselijak rozpiplali a romany
z ni nadelali. Nikomu vsak nepovedeli, kde
ji byli zvedeli: - V te nasi chasidske fisi! ( - To asi
zapomneli.)
/ MOUDROSTI SVATEHO REBE REB SMELKA
Svaty reb Avrum Chajim ze Zlocova, autor knihy
()i;ich la-chajim JCesta k Zivotu), se kdysi otazal svait'lio
rebe reb Smelka, jak je nam mozno milovati
Nvalcho blizniho jako sebe sameho i tehdy, kdyz nam
Icii „blizni" - ublizuje.
„()dpoved' na tuto otazku je dana poslednimi slovy
loliolo Boziho pfikazani: . . . sebe sameho," fekl mu
Nvaly rebe reb Smelke. „Vsechny duse tvofi dohromady
jc-dcii nedflny celek. Jedno teleso duchovniho principu
liisky a moudrosti, nazyvane kabalou Duse Adamova,
(I ka/cia lidska duse je toliko clankem, jednim z duchovndh
Lidu nebo listroju tohoto duchovniho celku.
I iclen's-li se vlastni rukou nebo kopnes-li se vlastnf
iidhoLi - zda budes proto svou ruku nebo nohu trestati?
A tlopustis-li se posetilosti vlastni hlavou - byl bys
Ithi/cn, kdybys sam sebe za to polickoval. Kdyz ti tedy
iiekcio ublizi, uvedom si spojitost vsech dusi a ze ty i ten
(vuj blizni jste vlastne soucasti jedineho nadosobniho
III, slcjne tak jako jsou tva ruka, noha nebo hlava
'idinastijednoho tela. Uvedomis-li si to -jak by sesjeste
polom mohl hnevat na sebe sameho?"
A Jak mozno milovati i ty, kdoz se prohfesuji proti
Holm?
253
„Vsechny duse jsou jiskrami bozstvi. Jestlize nektera
jiskra Boha nekonecneho se propadla do bahna a kalu zdali
nam ji nebude lito? Zdalipak ji nebudeme napomocni,
aby se opet odpoutala a celym svym leskem
zazafila? Vzdyt' pfece je soucasti sameho Boha!"
Nasemu pokoleni:
„Ke klisne vozu Faraonova pfirovnavam te, mila
ma." - Timto podobenstvim promlouva v Salamounove
Pisni Pisni bozsky Zenich k sve Neveste, svate Obci
izraelske. Jeho slova maji vsak vyznam zejmena v nasem
pokoleni. Zpravidla totiz vidame, ze ziva bytost
tahne za sebou vec nezivou, nikoli vsak ze by naopak
vec neziva tahla za sebou nejakou bytost zivou. Pfihodilo
se to, kdyz Izraelite kraceli Rudym mofem. Tam
vozy - tedy veci nezive - strhli za sebou do more
Faraonovy kone i s jezdci, tedy zive bytosti. - To ovsem
nebylo pfirozene. Pfirozene je, aby zive tahlo za sebou
nezive, jak tomu byvalo dfiv. Dfiv bylo lidem povzneseni
ducha pfednejsi nez hmotne blaho. Dfiv tedy tahl
Duch, to jest zivot, hmotu za sebou. Veci duchovni
pfedchazely veci hmotne. V nasem pokoleni je tomu
vsak naopak. Dnes jsou lidem hmotne pozitky pfednejsi
nez potfeby duse. Tak tedy tahne mrtva hmota zive za
sebou. Jako tenkrat, kdyz vozy Faraonovy strhly za
sebou klisny i jezdce do propasti mofskych .. .
A ted neco pro Kierkegaarda:
Teziste zkousky Abrahamovy nebylo v torn, ze upo-
254
sicchnuv rozkazu Hospodinova byl hotov z lasky
k hohu obetovat syna sveho jedineho, ale v torn, jak se
/aclioval, kdyz mu Buh nafidil, aby spoutaneho jiz syna
/iisc osvobodil a nechal nazivu. Tedy v tom, ze Buh
()lict', kratce pfedtim pozadovanou, vzapeti zase odmita.
Kilyhy se byl Abraham radoval, protoze jeho milovany
syii l'>yl zachovan zivotu, anebo: kdyby byl truchlil, ze
Mill nebylo pfano svou lasku k Bohu prokazat skutecMvm
vykonam'm one obeti - v obou pfipadech by nebyl
V /kousce obstal.
Abraham se vsak radoval - jak mozno bedlivym
sliidicm Pisma zjistiti - , ze nyni, kdyz mu Buh nafizuje,
iiliy syna usetfil, je mu pfano vykonanim i tohoto
iiovcho rozkazu boziho pfinesti Bohu jeste vetsi obet,
lie/jakou by bylo byvalo obetovani Izaka. Byl-li totiz
Diliotcn syna Bohu obetovati, dokazal tim, ze mu je
l>tik;i/, tohoto obetovani necim jeste vyssim nez laska
k (lilcli. Nyni vsak, na druhy rozkaz Bozi, nevykonava
idlioto obetovani, zfika se ho, cili obetuje i toto obeto\'(iiii.
jez mu pfedtim bylo tak drahe, nebot jedine jim
iiiiilil prokazati svou neskonalou lasku k StvofiteH. Ale
I / (cto nove obeti, kteraje prave v tom, ze se obeti
.'ilka, se Abraham raduje. A to je vrchol jeho zkousky.
A pro Einsteina:
Ka/xle teleso skryva v sobe cosi, co je pravym opaki-iii
jcho zjevnych vlastnosti. Nebot zivly, z nichz se
.kladaji vsechny veci, jsou sily navzajem se potirajici;
picsio vsak fizenim Stvofitelovym stavaji pospolu v jediiii(c
tim, ze kazdy ten zivel se v podstate rusi potud.
255