DER GINGGANZ Ein Stiefel wandern und sein Knecht von Knickebühl gen Entenbrecht. Urplötzlich auf dem Felde drauß begehrt der Stiefel: Zieh mich aus! Der Knecht drauf: Es ist nicht an dem; doch sagt mir, lieber Herre, -: wem? Dem Stiefel gibt es einen Ruck: Fürwahr, beim heiligen Nepomuk, ich GING GANZ in Gedanken hin... Du weißt, daß ich ein andrer bin, seitdem ich meinen Herrn verlor... Der Knecht wirft beide Arm' empor, als wollt' er sagen-. Laß doch, laß! Und weiterzieht das Paar fürbaß. Ludvík KUNDERA: Šladocela Se zouvákem jde holínka, směr: Vrzotice - Kachýnka. Pranáhle venku v krajině holínka žádá: „Vyzuj mě!" A zouvák nato:„To by šlo, leč pověz, paní: koho - ó?" Holínku jak by břevnem ťuk: „Namoutě, přisám Nepomuk, já ŠLA DOCELA v myšlenkách... Však víš, jsem celá jiná, ach, co pán je pryč, co pryč je sen..." Zouvák pozvedl paže jen, jak chtěl by říci: jaký žal! A oba táhnou dál a dál. Zbyněk Sekal: Conoha Šla bota se zouvákem svým z Postoloprt až do Všešim[1]. Tu zčista jasná, v cestě půl, zouváku káže, by ji zul A zouvák vece-. Copak o to, však komu zout, má ctěná boto? Na tohle bota zapomněla, je z toho celá zkoprnělá: Jdu tak, CO NOHA nohu mine... víš, je to se mnou přece jiné, od těch dob, co už nemám pána... Povídá zouvák: Nevídáno, a rameny jen pokrčí. Oba zas bosky[2] vykročí. Josef Hiršal: Šlasi Bota a její zouvák šli z hor vrzů v kachní údolí. A když tak venku polem jdou, „Zuj mněl" chce bota najednou. Nato zas zouvák: „O to nic; leč- komu?, račte, paní, říc!" S botou to v mžiku zacuká: „Namoutě, u Nepomuka! já ŠLA SI v přemýšlení svém... Víš, že už zcela jiná jsem od doby, kdy se ztratil pán..." Zouvák zdvih ruce, polekán. jak by chtěl říci: Nech to, nech! A oba měli dále spěch. Rudolf Havel: PAN ŠELSÁM Šel jednou střevíc a s ním sluha od Zlomokrk do Kachnoluha Tu náhle zastaví krok svůj a střevíc řekne-. „Teď mě zuj!" A sluha na to-. „To je toho, jen když mi, pane, řekneš z koho." To způsobí střevíci muka a zvolá: „Pravdu máš, u Nepomuka! ]á šel sám zcela zamyšlený... To víš, že teď jsem zcela jiný, když někde pán můj ztratil se mi..." Však sluha jenom máv pažemi, jak chtěl by říci: „Nech to být!" Dál rozhodli se bosky jít. Petr KOMERS: DENDOUC Bota jde a s ní sluha sám z Ka-Lhoty až do Kachnolam. A právě když šli přes pole, chce bota-. „Zuj mne, pachole!" Sluha dí. „Měl bych poslechnout, leč komu mám Vás, paní, zout?" Botou to trhlo všelijak: „U Nepomuka, je to tak!" Já DEN jDOUC stále přemýšlím... Víš, že jsem zcela jiná vším od těch dob, co se ztratil pán..." Pacholek rozpřáh' ruce v lán, jak by chtěl říc'-. „Co k tomu říc?... A dál šli Kachnolamům vstříc. Martin RYŠAVÝ: JDUJEN Bota a její poskok jdou ze Staré Husí na Mladou. Vtom venku v polích pod lesy „Vyzuj mněl" bota přeje si. A poskok: „Co to znamená? Řekněte komu, vážená!" S botou to v mžiku zacuká: „Namoutě, u Nepomuka, já JDU JEN v myšlenkách svých. Víš, jsem někdo zcela jiný již od těch dob, co jsem bez pána..." Poskok jen mávnul rukama, jako by chtěl říct: „Čert to vzal!" a oba jdou svou cestou dál. DAVID HRADIL: DUDÁL Kráčí si bota s pacholkem od Předkopce do Zakopcem. Uprostřed polí do ticha „Vyzuj mě" bota zavzdychá. Pacholek: „Rozumím tomu dobře-li, má paní... komu?" Ta bota ztuhne v jeden ráz-. „U Nepomuka! Celý čas DUDÁL jak smyslů zbavená. Jsem někdo jiný, chceš-li znát, od dob co můj pán odešel." Pacholek hlavou zavrtěl jako by říkal „Čert to vem!" A doudál přímo za nosem. ________________________________ [1] Všešimy, okr. Praha-Východ, mezi Hrusicemi, božkovem a Velkými Popovicemi, u D1, před Mirošovicemi. [2] fürbaß: Erklärung: zeitlich: künftig, weiterhin , räumlich: weiter, übertragen: an eine höhere Instanz