ZDEŇKA JASTRZEMBSKA CO JE TO VYSVĚTLENÍ? Možná si myslíte, že vvsv?rlpní ;0 m začátku 20. století v^^Stľ ■*?! ™^ ^ °* naci za taj.^feckého poznání, Jj pozorovaných fenoménu. Véda umožňuje popsat urCité souvislosti, jej.ch skutečné porozumčn. však poskytnout nemůže. Bylo by chybou spojovat tento negativní postoj k vysvětlení pouze s tehdy převládající pozitivistickou metodologií, která odmítla otázky ptající sc po příčinách (nebo důvodech) jako nesmyslné nebo špatně položené. Jádro problému totiž tvořila otázka samotné podstaty vysvětlení -v čem by vlastně vědecké vysvětlení mělo spočívat a čím se liší od popisu nebo predikce. Dnes se na vysvětlení pohlíží jako na jeden ze základních cílů veškerého vědeckého snažení. Kdy nastal ten zlom? Jak si tento obrat vyložit? Proč se téma vysvětlení stalo jedním z nejvýznamnějších témat filosofie vědy 20. století? Práce věnované problematice podstaty a funkce vysvětlení a jeho místu ve struktuře vědeckého poznání se začínají objevovat přibližně v polovině dvacátého století. Na prvním místě je třeba zmínit Karla R. Poppera a jeho Logiku vědeckého bádáni (1934), která obsahuje myšlenku chápat vysvětlení jako deduktivní sub-lumpci pod obecné zákony. Zcela zásadní význam měl však článek Carla G. Hem-pela a Paula Oppenheima, Studies in the Logic of Explanation (1948), který dal télo myšlence konkrétní podobu a vysvětlení ztotožnil s argumenty. Následuji práce Richarda Braithwaita Scientific Explanation (1953), Ernesta Nagela The Structure of Science (1961) a Hcmpclova Áspects of Scientific Explanation (1965). Ve všech těchto pracích je možné vystopovat jednu základní společnou myšlenku, totiž že jev může být vysvětlen pomocí vhodných počátečních (antecedensich) podmínek sub-sumpcí pod jeden nebo více zákonu přírody a že premisy vysvětlujícího argumentu vytvářejí dostatečnou (popř. nutnou) podmínku pro jeho závěr. Toto tvrzem se stalo oficiální teorií logického empirismu. nnmoloirfc- Východ.skem zmiňovaného pohledu na vysvětlen, je ký (D.N) model, který navrhli Hempe. s Oppcnhe-mcm. světlení formu argumentu, jeho. ^^^^^^^é dedukce existují mezi tvrzením, v premisách a závěrem jcsie souvislost i. Vysvětlení je možné rozdělit na dv h.avm planans. Explanandum (E) je věta, která popisuje jev, ktery ma byt y in tne Logic «f ^^^ŮíS^S^ těĚM, Praha: Svuboda 196», s. 189-247. HM. vět kieré hon použily k vysvětleni daného jevu. Explanans tvofí jednak spe. SS£ aniiSnf podniky (C, Pj.....<*>, J*k pwdrturt vyj^ pomoci obecných zákonů (L,. L,.....Lr). Obecnou strukturu vysilujícího argumentu je možné vyjádřit následujícím schématem: C,, c j.....Ck E Pokud chceme vysvětlit. proč Sokrates zemřel po vypití ČíSc bolehlavu, premisy argumentu musí obsahoval jednak tvrzení o obecné souvislosti mezi požitím j&du ,i Miirtí. kterou způsobuje, a zákonu, že vSichni lidé jsou smrtelní, jednak konstatování faktů, že Sokrates je člověk a že daný jed vypil. Otázka, proč jev nastal, je ledy otizkou. podle jakých tffconii a v důsledku realizace jakých podmínek daný jev nasul. Predstava, žc vyssčilc.....ejakčhnjevu spočívá v jeho subsumpci pod obecní /.ikony, není nová a byla vc filosofii přítomna již drive. Ilempel s Oppenhcimem ve své studii explicitne odkazuji například na J. S, Milla. Můžeme ledy říci, že tato koncepce má empirické kořeny. Zřejmý je ale také vliv determinismu. Také lapla-ccovský démon pro své predpovedi potřebuje znát podmínky vesmíru v nějakém jedinečném okamžiku (tj. počáteční podmínky), zákonitosti přírody (které jsou samozřejmé obecné) a dále musi byt schopen prováděl nejrůznějSÍ operace a výpočty Oj. /jistil platnost argumentu i Lípl.koníky démon hy mohl být přikladeni nejvys-ifho stupně vědeckého rozuměni a byl by schopen poskytnout úplné" včuceke vysvětlení jakéhokoli jevu. Jestliže budeme vysvětleni chápat jako argumenty určitého typu, nabízí se otázka, jaké vlastnosti daný argument musi mít, aby mohl hýl pnva/ov án za adekvátní vysvětleni. Hempel I Oppcnhcimem předkládají tři logické a jednu empirickou podmínku adekvátnosti správného vysvětlení. «l(0¥atelnosl se na dlouhou dobu slula ideálem v,.dckího vysvětleni, samo/renné pfwlevšini diky jiMoiě, klcnm je deduktivní od-wwvani schopno poskytnou,. V n, ,,,,,,, |k.inpľ, sic, „,„.,,„, ke stati* l;-;"'"^ -!"' '■^-■-v.hlakn-.Vduslulna/e, mdukmitě Ma.NicU ^^(ttlaiSroMiu^'!!*^^ dťt,uklivnl,lv v Předkládané koncepci vysvětleni « roi také zákony. Žádný jev nemůže byt udvo/eii pouze / aiitccc- dentních podmínek I žá0jnv .cv lakmus, obsabovat a.espoř, ^J^-* *«d*| 3r%m lem zákonnost, nenf možné? Jcv zdánllvé ľ, ,^ Znamctó to * vvľvíľ svědíme odvoláním se na zákon lomil svW™Jt0 ve5|a ^nořeného do vody Vy-zákona lomu zase odvolán[m ^ vlnov. ch^™^ * «*»■ <% pod* Hcmpela a Oppcnhcima bylo možné podobně ™Jf Sľ"5 ^ * ^ a Newtonových pohybových zákonů Užití ill lľ ^™Ľ' Erav,tar"[ho **k°na íak se na první poUN může Blit *tai«a F - ma |,ik -.c F - DIU Hnu, itaaje&bfd-v P'íihx. F = ma Přeslože dany argument vyhovuje požadavkům korektního vedeckého vy světle m, možná bychom se zdráhali fici. že HM dmhy pohybový zákon Navrhovaný model ovSem nezamezuje konstruovat vysvětleni nějakého zákona jako argument, kierý obsahuje temýž zákon a jakékoli pravdivé tvrzeni. Kritiku D-N modelu je možné vést i několika směrů. Nás bude zajímat přede-všim ten, kierý odhaluje diskuse okolo ztotožněni vvxvřilcra s arcumcnis a ukazuie že právě lalo myšlenka je pro koncepci vysvětleni 'nepřijatelná. Můžeme se * této souvislosti opřít o základní intuice, které ohledně vysvětleni mame. Vysvětlit nějaký jev přece neznamená podal důkaz o tom. že daný jev nastal nebo že byl očekáván na Základě urcilých faktů Každý z nás si jistě snadno dokáže představil situaci, ve které jsme schopni vysvětlil skvrnu na ubruse, aniž bychom by li s to předložit nějaký korektní deduktivní argument a citovat obecné zákony. Argument je založen na logických vztazích mezi premisami a závěrem, \e tyssěiWni jsou vsak důležilé spise nomologické souvislosti, a ty jsou převážně statistické. Nahrazení dedukce induktivním vyplýváním ovsem naráží na závažný problém irélevance. Pokud do našeho argumentu o Sokratově smrti včleníme tvrzeni, že Xantipa jc Žera. pak přiiomnust této premisy nijak nepodlamujc platnost daného argumentu, i když se může zdát poněkud nadbytečná. Naproti tomu cheeme-li vysvětlil, proč je Sokrates smrtelný. ft>fc „Kviiá predsijsa '« \ s světleni se zdráhá zahrnout mezi vysvětlující fakta i zminku o lom, že Sokratova Žena byla žena. Mcdostalek rovnováhy mezi argumentem a vy-svěLlenim b) tyla jcM zfejmějtí, pokud lwelwm obrátili pozornost na l-S model. Přítomnost irelevantních premis ,e v tomto případě mnohem válnW. ,mMoře induktivní logika se Udí zcela jiným, pravidly moznsán. než logik, ocdukusnt Zatímco v deduktivním argumentu se jistota odvolení nemění dodMmja yc ti premis tvvloučime-li případ, že premisy obsahuji sporí, v p n budku se může rtejným postupem podpora značně zeslabit, f* věr ivwl. zcel i nem -ivJíWohiivm. Navrhox ana koncqvc nám také iwposksiuje řauny n . ľÍSS hvcbom mohl, rozhodo,, zda argument. ^"^^ oíjaky vvsku. ,c nebo whiI vy«v*Uení NateP«teánl vvssěticni „,01a rnižadosal jasné wnK/eni hranice nwzi v>>\éllcnint a oüu zeni ^ vykazuje jisty druh asymetrie, k,......^l^^P* schopno z.iclnlil l'okiid je nějaká událost od\ix ik na z twjjvi- to jelte neznamená, že ji tyiéž premisy vysvětluji, as 141 , ^- m nekuti ledy taková které tutaly v uréirém rase a nu uríuém misie, duAJmjevy Cj ud - pocházejících přičiň u nikoli na základě jejicrj ^m^duktivni-nomolo.iekéhO -ni bOttittU^ fí£: S S listuje ipclný požádav* ktetf by ^ zahrnout mezi Ä^rľvplovaný ^ nftl** VySe tečené o*e« „ijak H velkč skupinv filosofů i logiků. Nabídli konkrétní koncepci, která provokovala k pozitivním i negativním reakcím a vedla k formulovaní dalších alternativních úvah a pokojů. Fifusoťic vidy ntsmclk. problém vy^-llem ze slolu J;iko neteSiielny. ale pokusila se navrhnout jeho korektní analýzu. Zííkliícínf služky vysvětleni Kaídi teorie se snaží odpovčdrl na spouttu různých otázek, ní které z těchto odpovedí pak zakládají vyjdení. Spornou otázkou je vSak lo, zda vysvetlení skutečné pŕcdstav-uje nijakou zvUStní schopnost teorie, tin základe které bychom mohli konkurenční koncepce srovnával u vybírat mezi nimi. Můžeme explanucní sílu teorie považovat za vlastnost stejného druhu jako je jednoduchost ci empirickú adekvolnost? V dalším textu, se budeme přidržoval obecného chápaní vysvetlení jako vztahu mezi dvěma jeho základními složkami: ejiplaniins (C) a éxplatiamk-m > I i. Jak Jsme videli, C a Ľ mojinu tvoru x lí\ neho proporic*, Některé koncepce vysvětleni je vlak modelují jako nelinpvisijclcť entity, jako jsou jevy, události či fakty. Klíčová otfizto filosofického zkoumáni vysvetlení se íamĚřuje na lo. jak je lento vztah vymezen. Jakú je podstata relace vysvětleni. Kdy a za jakýcb podmínek C vysvětluje E- V minulém století byly v tomto směru nabídnuly různé odpovědi. Véiíina teorií vysvětlení se ovSem rozchází také v názoru na to. co u ort cwplunans, co je treba a co jo vůbec mož-mľ iiiLvi vysvětlující fakta zahrnout. V návaznosti nu kritiku D N modelu múzeme 1nr mulnvat dva základni požadavky, které by měl uspokojivý" model vysvětleni splňoval I relevance - zahrnout mezi vysvětlující fakta jen ta, která jsou pro vysvetlení skuteční relevantní, 2. asymetrie - zahrnout mezi vysvětlující fakta jen tu, která cxphmiindum časové předcházejí, K tomu jc vsak třeba přidal jeslí jednu podmínku ii požadavek, Uspokojivá teorie vysvetlení by míla fcíit také vztah mezi vysvetlením a roznminlrtl a míla h> odpovrdĚi na otázku, jaky typ rozuměni je nám vedecké vysvetlení schopnu poskytnou i Ve nioMlH védy Tramnije jcdnuiní tófcÉÉ typolople teorii vysvetlení. Ani* hyChnm uetadní probírali a rozebírali vtechny modely a úvahy o védském vy-J !ľ',525? v ****** pfil sioleil ptedlořenv, jc možné říci, že v zAmJí tari11 h ' P<,hlCjy ™ pt,d*m v^tki,í. První nkuplnu ivoH komrcpcc. t/avislomi) T°iľ í* ° exn^:int1T1deiti zakládají cu nijakr typu determinace viděni o mm \2 T*?*™ ^ oJha1l< vnitřní mechanismy a piMkyinooi n i'» ■ ^ Vím rutinuji, Druhý pohled nu vysvřiltmí [c unifikacnf. zdům?J$S teoretickou jednomosl. parf^ŕ w^ít]enl uhť,r ^ • vysvtUovani na celou *o^Jveic^lSgí 221 "Utí ^ ^ « pohledy nedusí byt ani v j^N^g^ 5 2? ^ vzajem se doplňují. Zatímco koncepce i pŕvni iun P^J ^^ruentämí a n;i-SinÄu!ámi faktu, koncepce z druhé Smí^SS Dana teorie vySvel,eni múze poskvt.ľa ^2?^^ ov5em fc, i s mode,yr fc§ nabfZíJÍ Ä VysvěrJení a vsrtahj závislosti Proí Pavla bolí břicho? Proč fflaT1K v íiläcll ch]opnf? pro, ^ P^zcntovau , různé typy vySvĚtleni. Odpoved M p^ni o^u lic bvt d,na I kazem na pnřmu, která Pavlovu bolest způ^bitft, Tento typ w,vetleni se označme jako kauzální Druhá otázku má* byt zodpoví pomocí funkce, kterou chh.pní v Žilách plni. Tukové vys%rtlem je lun kdond] n i. Poslední přípoje moíni vysvéUit odkaz.ent na modvy. které Pavla k Jarnímu jednání vedly. Vysvedcnf triiotu tv?u se označuje jako teleologické. Pro víechny tylo tfi příklady je'charakteristicke/zc po-každó jc zde vysvřilcni padáno na základě nejakého typu determinace, vztahu zd-visloiti mezi danými jevy, Seznam by bylo možné dopi nit. Vysvětloval můžeme na základe" vztahu části k celku, zahrnutím do třídy, referencí k nížil ij vyísi úrovni. V trchto přfpadeeh jc pak třeba předložit adekvátní analýzu daného vztalm j ikitumai. jestli má Nkutečně nějakou explanacní sílu. Nejpropracovaněji js,.^u v UMfífO mírni kauzální teorie vysvrtleni. Typickým pfíkJad«m kauzální teorie vysvetlení je statísUck^rrk jntm slí • model. klci\ navrhl Wcslcv C Salmou: Uvndcm můžeme chrnout, ic piuJÍL- S.il mciiKivy úvuJiy vysveileni události nespočívá v předloženi nreumcuiu, uJc vc shm-nuUdéní souboru fakuarů, kteié jsou pro její výskyt statisticky relé varn iu. Jakvyplyvl-ui z názvu, navrhovánu koncepci; .sc pokou.íi modelovat statistické vysvětleni, Zásadní problém každého statistického vysvítlenJ, je moř.ně formulovat niiJeduJ^ tím způsobem; pokud chceme vysvětlit jev, ktenr můře byl spojen s různými reíe-rencrtíini třnlami, pak model vyivíllenl by nám mel poskytnout návod. Jak mezi těmito třídami vybíral. Salmnn navrhuje následující postup: Hledejme nejdříve takovou rclcrcnCní třídu, pro kterou mňř.e b>i spolehlivě scitavena pravde(wdob-imsi. Tuto třídu pak dále rozdělme pomocí dulSích MaLi^lieky rclevanmteh faktorů. Obecní pluti. ?e mzdclení reiércnéni třídy může bjít ptovedeno nijakou dJ^i ^ iasi-nostiť klc.;i původní iridii A mzilení na dvě ľ.,JinJ>. *A-0 a (Anon-Ci }esih7e miAC) * PtBIA), polom ttiuíeme Mci. íe vlastnost C jc Maf.t.cky relevantní k BH je^ii dáno A. Poknil například má Pavel líicct lcU rakovinu plic, hleilanie t^vt třidu třtcetlletvch tnnžů v rakovinou pli, OvSem vysvětluje zařazeni Pavla OQWfl tfídl |ch0 rakovinu- Jbtiže ne Jestliže chceme vysvitli, výskyt rakovun Ik u Pavla mnsmic hledat dulst faktory, které isou pro .ozvo, rakoviny statiky NŕW Vi ,1 i *.,<:., , r l; l-.iliidnv ^'",ľ <"u> >~h"'n"" "f ^ 14* relevantní a které mohou třídu tftctíilerých mužů s rakovinou plic dAJc rozčlenit, Podjc Salmona se tedv vvsvétlciií skládá * rozdelení původní referenční tfidy A na nékolik podtfid které i.šou víechny homogenní s ohledem na B. Referenční třída jc homo-lénni #M tchslv. kdvž a«*i$tujě žádný způsob, ani v principu, kterým by bvlo možně převést iWiltóy relevantní členení. Bylo řečeno, že SR mode] je příkladem kauzálního vysvetlení. V navrženém modeluje kauzální vztah chápán jako zvJáifní typ statistické relevance. Klíčový pro vysvetlení je pak vztah mezi statistickou relevancí a statistickou nezávislostí, Události, které jsou navzájem statisticky rclevanmí, nejsou statisticky nezávisle", a naopak, pokud jsou nezávislé, pak nejsou relevantní a nemohou mít navzájem iádnou explanačni hodnotu, Můžeme si mké povšimnout, ie Salmonova koncepce má výrazné ontologické konsekvence. D-N ani l-S mode] nepředkládají Žádné požadavky, které by se týkaly charakteru jevů, které vysvčilu-jící premisy popisují. Podle podmínek íidekvátnosti musí být premisy pravdivé a mít nejaký empirický obsah, Salmonův přistup je naopak založený na tom, jtik véci reálnejšou Referenční třídil, pomocí niž chceme daný jev vysvětlil, mujtj hýl objektivnu hnnwjíeniii Vysvčtleni. které jc založeno na kauzálním vztahu mezi dvčma jevy. letty neodkazuji' ponľť na naše poznatky o innilo vztahu, ule laké k onomu reálné exisiujfcimu vztahu, který slnikttlrujc svét. Vysvětleni Jtikn sjednoceni Požadavek* uby teone vysvetlení zahrnovala mezi vysvětlující lak ta jen la, která euplanandum časové předcházejí ipoíadavek asymetrie), se týká vysvetlení individuálních jevů. tedy takových, které se vyskytly v určitém čase a na určitém miste, Vedecké teorie se oviem mvjŽí vysvétlít také soubory jevu, V roce 1921 dostal Albert Einstein Nobelovu cenu za vysvetlení fotoelektrického jevu. Zjednodušene mi da Kel. ?e Ernstem vyčíhl chování svitla lim. íe na svitlo aplikoval Plaiíckovu kvantovou hypotézu. Souvislosti, které se v daném experimentu vyskvlují, jsou vysvětlitelné, pokud *vctlo budeme chápat nikoli jako vlnu. ale jako proud složen v z jednotlivých kvant (fotonů) Vysvetlení, které Einstein předložil, |isté není vysvetlením kauzálního typu. Nemučme Hel. ie kvantová povaha svéfla vysvétlujc Mud.ktr,cky iei p„uo. b jL- „Ku p,íoimill. Vytáúňfň KC V tomu, pripndé neivk.1. nejaké jcdincfné udá]o8li. ale „píše určitých obecných feklft. Představa nespojitoM. cleknVmaEnetického7ářenj vysvrtlujecxpcrimcdtáJné/jisléné Kmvfetoti jako celek ívľvv^í:^ mají "m Vpmm #K«< «ubofu jevů. neboť prdvé l««o emmŕismu ■ ' ľi hranice naiehn poznáni Pódk pohledu logicfcŕho t^vu\^^Z^ti neb<» >uvu X \ .•+;,>!nostech P je ukázáno na pffkladí řady výroků S. lakových. >e. ^a) S tvrdi přinejmenším exisienci jevu Yř (b) existence jevu Y je pínliopiiclná, i c > Y |e příčinou X, id) je p^lmpitelué. že Y mohou Jtpůiwbit X za okolností P, [ťi fada výroků S je pochopitelná, lt*> S je pravdivé, ^g) S je správný typ pro tento kontext. IVnlle Scrivena má pro vysvetlení rozhodující vyznám píjeni pcnl ležt primárné v roviní toho. komu ,c vysvětlen. ^ Jju " Ldurdi/nvaný kontext. Tento bod je nejsbbsim ^ n ^ m ^ p. ^ Základ,,. nedoMaick xsech W^^^Xii"^* ^ «^l> ^ se snn*í pOBkázol na význam pochopem a rozumem, nej. toto pochodní zaručuje a odkud se bere I ; i las pragmatika vysvětlení . _ wSvéilení je tfeha odtóil od pragmatiky vysv*^ pragmaticke ko^ep. ^ ^k>vám vztahu mezi explanans a exphr^ \uton teorií, které sej^ vvsvétlem má také určité pragmahcké aspekty aem. nepopírají. p^e^ ani špeciálni teorie relauvity d*em pokud se pokus* tevys ^vdépodobné. že neuspejete a že se vás zámér v první tfídé základu, Äolyje _ ^ ^ uv 0 lom+ vafc ^ zcela mine účinkem. \ i^JTa p°^ud 56 naPřiSté rozhodlietó zjednodušme světleni bylo přiměřené a n objevit otázka, zda se skutečně bude jednat o vy~ světlení podstaty Einsteinovy speciální teone relativity. Obecné lze říci, že ti, k^ se pokoušejí ozřejmit pragmatické aspekt} vy světleni, se ve svých úvahách zaměří jí spBe na samotný akt nebo proces vysvětlováni než na vysvetlení, které ie tohoto procesu či aktu produktem. Jako názorný příklad muže být uvedena ilokučni teorfc vysvětleni, kterou předložil Peter Achinstein.- Jak napovídá již samotný název Actiinsiein chápe vysvetlení jako ilokučni akt. Vysvetlení je stejné jako upozornení Čí slibováni určitým aktem, který je provádén pomocí pronesení slov v jistém kontextu s příslušným intencemi či úmysly Pokud je vysvětleni akt, pak zde samozřejmě musí být nékdo, kdo jej provádí. Zároveň je třeba vymezit podmínky, které jsou pro provedení daného aktu nutné, Achinstein v této souvislosti předkládá následující th podmínky: S vysvětluje q užitím u tehdy, jestliže: <1)5 pronáší u s tim záměrem, ab\ svým pronesenirn u učinil Press 1983