Dějiny psychologie Úvod – teorie vědeckého poznání Psychologické systémy Metody hodnocení • Zpracování domácí písemné práce, téma podle vlastní volby. • Kurz je ukončen zkouškou • hodnocení: • domácí písemná práce (10 bodů) + test (40 bodů) • A = 46-50 bodů • B = 41-45 bodů • C = 36-40 bodů • D = 31-35 bodů • E = 26-30 bodů Test • 10-20 otázek většina s nucenou volbou ze 4-5 možností • ve zkouškovém období bude vypsáno několik termínů (zápis v IS) • předtermín 10. prosince 2012 ( DPP odevzdány do 26.11.12) Domácí písemná práce • rozsah 5-10 normostran (1 normostrana 1 800 znaků) • odevzdání práce je podmínkou účasti na zkoušce • práci vloží student do odevzdávárny předmětu • Odevzdání práce do “odevzdávárny” do 15.12.2012 Domácí písemná práce • výběr tématu z dějin psychologie podle vlastního zájmu • může jít např. o zhodnocení některého psychologického směru nebo období v dějinách psychologie, i třeba jediné postavy nebo analýza nějaké základní otázky psychologie z historického hlediska apod. Domácí písemná práce • struktura práce – vyberete-li si např. historický rozbor některé otázky, práce může vypadat např. takto • úvod, ve kterém otázku vymezíte a vysvětlíte, proč je důležitá nebo zajímavá • historický přehled postojů ke zvolenému problému, nejdůležitější osoby reprezentující tyto postoje • závěr, ve kterém shrnete současný stav řešení dané otázky a výhledy do budoucna Hodnocení práce • uvést všechny použité zdroje (podle citační normy – viz http://www.phil.muni.cz/wups/ home/studium/informace/diplomova-prace/ citace.doc) – odkazovat na zdroje průběžně v textu, na konci seznam literatury • práce musí být vytvořena výhradně pro předmět Dějiny psychologie • kritéria hodnocení - systematičnost zpracování, použití primárních pramenů, originalita tématu, uplatnění vlastních myšlenek Literatura • Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Grada Publishing. • Hunt, M. (2000). Dějiny psychologie. Praha: Portál. • Hoskovec, J., Nakonečný, M., Sedláková, M. (2002). Psychologie XX. století. Praha: Karolinum. • Hoskovec, J., Hoskovcová, S. (2000). Malé dějiny české a středoevropské psychologie. Praha: Portál. Literatura • Švancara, J. (1993). Geneze systémů empirické psychologie. Brno: Masarykova univerzita. • Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN. • Janoušek, J., Hoskovec, J. Štikar, J. (1993). Psychologický výkladový atlas. Praha: Academie. • Sheen, N. (2005). Encyklopedie nejvýznamnějších psychologů. Brno: Barrister & Principal. Internetové zdroje • http://psychclassics.yorku.ca/ • fulltextové databáze přístupné na http://library.muni.cz/ezdroje/ • EBSCO • ProQuest • Science Direct Časopisy • Journal of the History of the Behavioral Sciences (full-text od 1989) • Journal of the History of the Neurosciences (od 1997) • British Journal of Psychology (od 1975) • International Journal of Psychology (od 1975) • Journal of Psychology (od 1975) • Child Development (od 1930) • Journal of Clinical Child & Adolescent Psychology (od 1975; do roku 2002 pod názvem Journal of Clinical Child Psychology) • European Journal of Social Psychology (od 1971) • Journal of Social Psychology (od 1975) Časopisy • Journal of Personality (od 1945) • European Journal of Personality (od 1987) • Journal of Personality Assessment (od 1975) • Journal of Analytical Psychology (od 1955) • Journal of Clinical Psychology (od 1945) • Occupational Psychology (od 1965) • Journal of Occupational & Organizational Psychology (od 1965; do roku 1991 pod názvem Journal of Occupational Psychology) • Psychology of Women Quarterly (od 1976) • Psychology Today (od 1992) Osnova ± • úvod do dějin psychologie • asocianismus • strukturalismus • funkcionalismus • behaviorismus • gestalt psychologie • psychoanalýza • kognitivní psychologie • humanistická psychologie • další směry 20. století (transpersonální psychologie, směry postmoderní psychologie...) • dějiny české/středoevropské psychologie • Experimentální přístrojové metody v psychologických laboratořích na přelomu 19. a 20. století hlavní cíle předmětu • obeznámit se s vývojem psychologického myšlení; • získat přehled vývoje nejvýznamnějších psychologických systémů; • pochopit ideové zdroje, významné teorie a metodologické přístupy hlavních psychologických systémů; • porozumět souvislostem mezi současným stavem poznání a historickým vývojem psychologie. PSYCHOLOGIE • (ψυχή (psyché) = duše, duch, dech • -λογία (-logia) = věda, výzkum, nauka) • Slovo psychologie je sestaveno z řeckých slov, ale není řeckého původu. Bylo vytvořeno na konci 15 století - Marko Maruličem (1450 - 1524) ᴪ DEFINICE • Dějiny psychologie jsou speciálním odvětvím psychologie, patří do skupiny teoretických psychologických disciplín. Studují a popisují vznik a rozvoj a zdroje poznání psychiky, psychologických idejí a takových stránek skutečnosti, které měli vliv na poznávání psychična v dějinách. • Psychologie má dlouhou historii, ale krátké dějiny. H.E. Psychologie je věda !!! Teorie vědeckého poznání • Thomas Samuel Kuhn 1922 - 1996 • Začátek spadá do roku 1947, kdy jej při studiu Aristotela napadla otázka, jak to, že takový velký myslitel napsal takové hlouposti o fyzice. Teorie vědeckého poznání • Kuhn (1962) – Struktura vědeckých revolucí • teorie vývoje vědy • normální věda • krize • vědecká revoluce • paradigma • psychologie jako preparadigmatická věda Paradigma • „obecně uznávané a vědecké výsledky, které v dané chvíli představují pro společenství odborníků model problémů a model jejich řešení“ • Vědecká “paradigmata jsou nesouměřitelná”. Dvě paradigmata podávají naprosto odlišný pohled na svět, neexistuje tak žádné vyšší hledisko jak tato paradigmata porovnávat. • Změnu paradigmatu vysvětluje Kuhn pomocí Gestalt ... Kachny předrevolučního světa se ve světě po revoluci ukáží být králíky ... • Vývoj vědy tak není kontinuální ale skokový. “... lidé, kteří lpí na tom či onom starém názoru, jsou vždy jednoduše vyloučeni z řad odborníků a ti pak jejich dílo neberou na vědomí ...” tento skok trvá někdy hodně dlouho ... Max Planck: ". Nová vědecká pravda netriumfuje tím, že přesvědčí své oponenty a přinutí je vidět světlo, ale spíše proto, že její oponenti nakonec umřou, a vyroste nová generace, která tuto pravdou příjme za svou." • přechod z předparadigmatického období Než k tomuto přechodu dojde, soutěží navzájem mnoho škol o výsadní postavení v daném oboru. Po tomto přechodu,jako odezva na některé významné dosažené vědecké výsledky, se počet škol významně zmenší, zpravidla na školu jedinou, a nastane mnohem účinější způsob provozování vědy. • Každá interpretace přírody, ať už jde o objev či nové teorie, se zrodí nejprve v mysli jednoho nebo několika málo jednotlivců. • ... tito lidé jsou obvykle mladí nebo jsou v krizi postihlém oboru takový nováčci, že nejsou moc svázáni se starým paradigmatem. Teorie vědeckého poznání • kritika Kuhnovy teorie: L. Laudan (1984, 1990, 1996) • u většiny věd je běžné, že se v jedné době dá nalézt více paradigmat (výzkumných tradic), vědci mohou využívat metod i teorií z různých paradigmat • přínos teorií je možno hodnotit podle jejich schopnosti řešit koncepční a empirické problémy Psychologické systémy • M.H. Marx a W.A. Hillix (1963) identifikovali 6 tradičních psychologických systémů • asocianismus • strukturalismus • funkcionalismus • psychoanalýza • behaviorismus • gestalt Preskriptivní teorie • Robert I. Watson (1967). Psychology: a prescriptive science. • studiem dějin psychologie identifikoval 18 přetrvávajících otázek, které většina psychologů pokládala za důležité • označil je preskripce a vymezil je jako konceptuální dimenze se dvěma extrémními póly Watsonovy preskriptivní dimenze • 1. Vědomý – Nevědomý mentalismus • 2. Obsahový objektivismus – Obsahový subjektivismus • 3. Determinismus – Indeterminismus • 4. Racionalismus – Empirismus • 5. Funkcionalismus – Strukturalismus • 6. Induktivismus – Deduktivismus • 7. Mechanismus – Vitalismus • 8. Metodologický objektivismus –subjektivismus • 9. Molekulární – Molární přístup Watsonovy preskriptivní dimenze • 10. Monismus – Dualismus • 11. Naturalismus – Supernaturalismus • 12. Nomothetický - Idiografický přístup • 13. Periferalismus – Centralismus • 14. Purismus – Utilitarismus • 15. Kvantitativní – Kvalitativní přístup • 16. Racionalismus – Iracionalismus • 17. Průřezový přístup - Vývojový přístup • 18. Statický přístup – Dynamický přístup • 1.  Vědomý mentalismus – Nevědomý mentalismus • Je kladen důraz na vědomé mentální procesy nebo na nevědomé? • Jsou např. naše motivy vědomé nebo jednáme na základě nevědomých přání a tužeb?   • 2. Obsahový objektivismus – Obsahový subjektivismus • Primárním předmětem zkoumání má být lidské chování nebo myšlení a prožívání? • Kdybych prováděl psychologický výzkum, spíš bych se ptal zkoumaných osob na jejich myšlenky a pocity, než abych pozoroval jejich chování a projevy. • Je důležitější pozorovat, predikovat a kontrolovat lidské chování než porozumět lidskému myšlení. • 3. Determinismus – Indeterminismus • Jsou psychické procesy předurčeny předchozími událostmi nebo jsou nezávislé? • Každé jednání je důsledkem nějakého podnětu, lidské jednání je do určité míry předurčeno, lidé se nemohou rozhodovat zcela svobodně. • Lidé mají svobodnou vůli, mají vliv na své jednání a jejich chování není jen soubor odpovědí na podněty prostředí • Věřím, že člověk má svobodnou vůli, že si vybírá své chování a má vždy možnost volby. • Většina lidského chování má příčinu v nějakém podnětu z okolního prostředí. • Věřím v osud. • 4. Racionalismus – Empirismus • Je primárním zdrojem našeho poznání smyslová zkušenost nebo je jím logické uvažování a myšlení? • Všechno poznání získáváme díky konkrétním zkušenostem. • Naše smysly nás mohou klamat, je lepší spoléhat se na naši schopnost myšlení než na vnější informace. • Když se snažíme porozumět světu kolem nás, neměli bychom se spoléhat na vlastní myšlení a logiku, ale spíše na pozorování okolí. • 5. Funkcionalismus – Strukturalismus • Jsou relevantními kategoriemi psychologie činnosti psychiky – to, co mysl dělá (psychické funkce) nebo psychické obsahy, struktura psychiky? • Funkcionalistisky orientovaní psychologové zdůrazňují např. adaptivní funkce, strukturalisticky orientovaní kladou důraz na to, co je v mysli přítomno, na obsahy prožívání. • Prožívání nebo myšlení není možné rozkládat, vždy dojde ke změně nebo eliminaci dané myšlenky či pocitu. • Je lepší posuzovat ideje podle jejich užitečnosti než podle obsahu. • Než začneme zkoumat jakékoli psychické procesy, je třeba určit a popsat všechny možné obsahy vědomí. • 6. Induktivismus – Deduktivismus • Má výzkum začínat pozorováním a vytvářet složitější koncepty postupně z jednodušších (induktivní postup) nebo existují určité pravdy či obecné principy, ze kterých je možno odvodit specifické předpoklady a očekávání? • Než začneme shromažďovat data, je třeba nejprve formulovat teorii. • Neměli bychom vyvozovat závěry dříve, než prozkoumáme větší množství faktů, údajů a pozorování. • Pokud začínáme zkoumání nějakého jevu a v mysli už máme zformulovány nějaké předpoklady nebo tvrzení o daném tématu, může dojít ke zkreslení tím, že budeme věnovat pozornost jen vybraným jevům. • 7. Mechanismus - Vitalismus • Jsou psychické jevy vysvětlitelné mechanickými nebo fyzikálněchemickými procesy nebo zde působí nějaký jiný faktor kromě těch mechanické povahy, jako třeba životní síla, duše? • Každé stvoření je naplněno živoucí silou, kterou věda nedokáže vysvětlit. • Všechno lidské chování může být vědecky vysvětleno z hlediska fyziologie a biochemie. • Fyziologické procesy nemohou být nikdy dokonale a úplně vědecky vysvětleny. • 8. Metodologický objektivismus – Metodologický subjektivismus • Jsou používané metody vytvořené tak, aby bylo zkoumání ověřitelné nebo mají použité metody získávat subjektivní a ne nutně externě ověřitelné výsledky? • Když dva lidé pozorují určitý jev, měli by být schopni uvést totožné poznatky. • Je téměř stejně důležité, jestli ne důležitější, zkoumat prožívání každé jednotlivé osoby, než plánovat „objektivní“ studie. • Hypotézy používané ke zkoumání myšlení a chování musí být falsifikovatelné. • 9. Molekulární přístup – Molární přístup • Jsou data, která tvoří celek nějakého psychického jevu popsatelná v malých jednotkách, jednotlivých prvcích (molekulární přístup) nebo ve větších jednotkách (molární)? • Abychom nějaké informaci porozuměli, je třeba ji rozložit na nejmenší částečky. • Zdá se, že naše mysl organizuje prožívání a vnímání do celků, které znamenají více než součet jejich částí. • Podstata informace není v konkrétních prvcích, ale spíše ve vztazích mezi nimi. • 10. Monismus – Dualismus • Existuje jen jeden základní princip skutečnosti nebo dva (nebo více)? Je psychika či duše jen funkcí mozku nebo jsou prožívání a fyziologické procesy v mozku dvě kvantitativně odlišné události, které mohou a nemusí být nějak propojeny? • Naše vědomí a prožívání je plně vysvětlitelné tělesnými fyziologickými procesy, neexistuje duše oddělená od těla. • To, co se nám jeví jako hmota nebo tělo, to co vidíme kolem sebe, je pouze produkt přestav naší mysli. • Tělo a duše jsou dvě oddělené entity. • 11. Naturalismus – Supernaturalismus • Je pro vysvětlení psychických jevů třeba počítat s transcendetními silami, s nadpřirozenem? “podobné mechanismu-vitalismu, pouze spektrum nadpřirozených sil je rozšířeno” • Vývoj lidstva probíhal prostřednictvím evoluce a přirozeného výběru po milióny let. • Jsem přesvědčen, že přírodní zákony vždycky neplatí. • 12. Nomothetický přístup – Idiografický přístup • Je kladen důraz na objevování obecných principů nebo zákonitostí nebo na zkoumání jednotlivců? Hledá se spíš průměrné, typické nebo jedinečné? “podobné metodologickému subjektivismu/objektivismu” • Abychom se dobrali k co nejpřesnějším poznatkům o psychologických konstruktech, je lepší studovat prožívání jednotlivce než se pokoušet o generalizace, které nemusí platit pro každého. • Mezi jednotlivými lidmi existují takové rozdíly, že není možné dospět k obecnému pojetí psychických procesů. • Je důležité odhalit obecné zákonitosti lidského chování. • 13. Periferalismus – Centralismus • Je při vysvětlování psychických jevů kladen důraz spíše na periferní části těla nebo spíše na procesy v mozku? Na vyrovnávání se organismu s prostředím nebo na ego, na vnitřní prožívání? “chování vs. prožívání” • Při zkoumání psychických procesů je důležitější věnovat pozornost vztahům mezi podnětem prostředí a reakcí než prožívání. • 14. Purismus – Utilitarismus • Je vědění hledáno pro vědění samotné (purismus) nebo má být využito k nějakému cíli? • Získávání poznatků by mělo být řízeno užitečností výsledku. • Hledání vědění nemá mít žádný jiný důvod kromě toho, že odpověď na položenou otázku existuje a měla by být získána. • Výzkumný projekt by měl mít konkrétní cíle a měl by vést k poznatkům, které je možno využít v praxi. • 15. Kvantitativní přístup – Kvalitativní přístup • Jsou popisy nebo data redukovatelná na čísla nebo jsou důležitější spíše kvalitativní rozdíly? “blízké nomothetickému x idiografickému” • Neparametrické testy jsou pro psychology, kteří netuší, co je správná věda. • Nejlepším indikátorem, že je možné dospět k novým poznatkům, jsou statisticky významné numerické rozdíly. • Použití čísel pro kódování odpovědí znamená ztratit podstatnou část informace o daném člověku. • 16. Racionalismus – Iracionalismus • Máme se řídit spíš zdravým rozumem a inteligencí nebo do procesu myšlení mohou zasahovat či ho úplně ovládat emocionální faktory? Je člověk řízen svým rozumem nebo emocemi? “neplést s empirismem” • Nejlepší rozhodnutí dělají lidé, když se dokáží řídit rozumem, s chladnou hlavou. • Lidé budou mít prospěch z toho, když se nebudou řídit jen logikou a nechají promluvit svůj instinkt, své emoce. • 17. Průřezový přístup – Vývojový přístup • Je důraz kladen spíše na statický, průřezový přístup, zkoumání jedinců v jednom bodě času nebo na longitudinální přístup, sledování změn v průběhu času? • Při zkoumání průběhu vývoje je vhodnější sledovat určitou skupinu dětí několik let. • 18. Statický přístup – Dynamický přístup • Je kladen důraz na přetrvávající aspekty nebo na změnu a faktory změny? • Lidé se chovají proměnlivě podle situace, ve které se nacházejí. • Osobnost člověka se během dospělosti už zásadně nemění. • Je to vše? • jistě ne, příkladem může být klasické: • nativismus vs enviromentalismus = nature vs nurture Doplňující literatura • Kuhn, T.S. (1997). Struktura vědeckých revolucí. Praha: Oikoymenh. • Stručné shrnutí Kuhnovy knihy (v angličtině) http://www.des.emory.edu/mfp/Kuhn.html • Watson, R. I. (1967). Psychology: a prescriptive science. American Psychologist, 22, 435-443. http://worthylab.tamu.edu/Courses_files/ Watson_1967_Psychology-APrescriptiveScience.pdf • Laudan, L. (1990). Normative Naturalism. Philosophy of Science, 57(1), 44.