Psychoterapie dětí (Struktura přednášek v ZS 2004) - Psychologický ústav FF MU v Brně, PhDr. Pavel Humpolíček I
Psychoterapie dětí
Úvod
PSYCHOTERAPIE vs. „EVIDENCE BASED MEDICINE“
Syndrom YAVIS (young / attractive / verbal-able / inteligent / successful)
vs
Nárůst „hraničních“ pacientů
děti navíc: závislé na dospělých (názorech a postojích k léčbě, sociokulturním prostředí; otevřené/skryté
důvody rodičů pro iniciaci i ukončení psychoterapie svého dítěte apod.)
Kontext
INTERPERSONÁLNÍ vs. INTRAPSYCHICKÝ
Klíče k porozumění dítěti:
- subjektivní význam situace, v níž se dítě nachází
- vztahy, které prožívá
- fantazie, jimiž se zaobírá
U dětí se na subjektivní a fantazijní kontext jejich prožívání často zapomíná a příliš snadno se jejich
prožívání a chování odvozuje od působení rodičů nebo jiných důležitých osob.
Psychoterapie dětí vs. psterapie dospělých
Vázanost na vývojová období např. v rovině:
Emoční
Kognitivní
Behaviorální
Intrapsychické
Interpersonální
Význam subjektivního prožívání, které nemusí být shodné s „objektivním“
posouzením dítěte (rodiči, vychovateli, pedagogy…).
Podmínkou pro úspěšnou terapii dětí a adolescentů je schopnost terapeuta porozumět
dětskému prožívání a myšlení, a zejména subjektivnímu rozměru duševního světa
dítěte a také s dítětem smysluplně terapeuticky komunikovat.
Psychoterapie dětí (Struktura přednášek v ZS 2004) - Psychologický ústav FF MU v Brně, PhDr. Pavel Humpolíček II
Rozdíly – psychoterapie dětí vs. dospělých:
1) Děti samy – většinou - nehledají pomoc odborníka (zejm. v dětské klinické oblasti)
a. zisk z psterapie – motivovanost rodičů, ochota spolupracovat; závislost terapie
na rodičích
b. dítě snadno spojuje terapeuta s někým, kdo je s rodiči dohodnut (omyl koalice)
c. kontrakt s rodiči + dohoda s dítětem (přiměřeně věku)
d. opatrnost k objektivním údajům o dítěti.
2) Tendence dětí externalizovat vnitřní konflikty
a. nižší kapacita pro introspekci a sebepozorování
b. „předčasná“ introspekce (např. u OCD) spíše na překážku terapie.
3) Způsob komunikace v závislosti na vývojovém období
a. potřeba odpovídajících znalostí
b. schopnost vcítit se a spolupodílet se na dětském způsobu komunikace;
c. Menší děti – komunikace spíše nonverbální, chováním (např. hrou)
d. Starší děti – více verbální modus komunikace; tendence „testovat“ terapeuta.
4) Vztah dítěte k terapeutovi
a. konflikt loajality (rodiče vs. Terapeut)
b. vazba na terapeuta – frustrace v závěru terapie (např. hospitalizace)
c. hostilita k terapeutovi, hostilní postoj – schopnost T-a adekvátně D-i
transformovat.
5) Důvěrnost sdělení
a. brát naprosto vážně
b. dítě by mělo vědět, co T probírá s rodiči
c. NE BEZVÝHRADNĚ – nutno obeznámit s tím, že informace, které by měly
charakter nebezpečí pro D-ě či někoho jiného, mají rodiče právo vědět.
6) Terapeutický vztah je nezbytnou podmínkou kvalitní terapie
a. možnost identifikace s chápajícím a pečujícím dospělým
b. cílem je nejen odstranit symptom ale i - specificky a v individuálním kontextu ovlivnit
osobnostní charakteristiky dítěte.
7) Protipřenos
a. tendence k identifikaci – s dítětem / s rodiči
b. Přenosové reakce (pocity T, které jsou odezvou na chování D)
c. Vlastní protipřenos (výplývá z nevyřešených osobních problémů T).