Kralická bible, vyd. 1579–1593 Obětování Izáka, G 22, 1–14 Když pak ty wěcy pominuły, pokuſył Bůh Abrahama a řekł k němu: Abrahame! Kterýžto odpowěděł: Teď gſem. Gemužto řekł: Wezmi nynj ſyna ſwého, toho gediného ſwého, kteréhož miługeš, Izáka, a gdi do země Moriah a obětůg ho tam w obět zápalnau na gedné hoře, o njž powjm tobě. Tedy wſtaw Abraham welmi ráno, oſedłał oſła ſwého; a wzał dwa ſłužebnjky ſwé s ſebau a Izáka ſyna ſwého; a naſekaw dřjwj k oběti zápalné, wſtał a brał ſe k mjſtu, o němž powěděł mu Bůh. Třetjho pak dne pozdwihł Abraham očj ſwých a vzřeł to mjſto zdaleka. A řekł Abraham ſłužebnjkům ſwým: Pozůſtaňte wy tuto s oſłem; gá pak a djtě půgdeme tamto; a pomodljce ſe nawrátjme ſe k wám. Tedy wzał Abraham dřjwj k zápalné oběti a włožil ge na Izáka ſyna ſwého, ſám pak neſł w ruce ſwé oheň a meč. Y ſſli oba ſpołu. Młuwě pak Izák Abrahamowi otcy ſwé‹m›v řekł: Otče můg! Kterýž odpowěděł: Co chceš, ſynu můg? A řekł: Ay, teď oheň a drwa; a kdež howádko k zápalné oběti? Odpowěděł Abraham: Bůh opatřj ſobě howádko k oběti zápalné, ſynu můg. A ſſli předce oba ſpołu. A když přiſſli k mjſtu, o němž mu był młuwił Bůh, vděłał tu Abraham ołtář a srownał dřjwj, a ſwázaw ſyna ſwého włožił ho na ołtář na drwa. Y wztáhł Abraham ruku ſwau a wzał meč, aby zabił ſyna ſwého. Tedy zawołał na něho anděł hoſpodinů s nebe a řekł: Abrahame, Abrahame. Kterýžto odpowěděł: Ay gá. Y řekł gemu: Newztahůg ruky ſwé na djtě, aniž mu co čiň; neboť ſem giž poznał, že ſe Boha bogjš, když ſy neodpuſtił ſynu ſwému, gedinému ſwému, pro mne. A pozdwih Abraham očj ſwých, widěł, a hle, ſkopec za njm wězeł w trnj za rohy ſwé; y ſſeł Abraham a wzał ſkopce toho a obětował geg w obět zápalnau mjſto ſyna ſwého. A nazwał Abraham gméno mjſta toho: Hoſpodin opatřj. Václav Hájek z Libočan: Kronika česká (1541/1819) Cžech a Lech Knijžata LEta od Narozenij Syna Božijho Sſeſtiſtého Cžtyřidcátého Cžtwrtého, a od ſtwořenij ſwieta giž bylo Piet Tiſycz Oſm Set Cžtyřidcet a Tři za dnůw Konſta[n]tyna Třetijho: Cyſaře Konſtantynopolitanſkého wedlé počtu Dwacatého a Cžtwrtého: Za Jana toho Gména Cžtwrtého Biſkupa Ržijmſkého, w počtu Sedmdeſatého Cžtwrtého: Knijžata Charwátſská, Cžech a Lech přibrali ſu ſe s ſwymi do zemie Bohemſké, a přigeli až pod geden weliky wrch, a tu ſe poſadiwſſe ſobie y ſwym Dietem y Dobytkuom aby odpočinutij včinili, Zemi ohledawſſe že geſt vrodná znamenali. Nazagtřij pak ráno Cžech pogaw Lecha Bratra ſwého, a giné k tomu Cžtyrzy, wſtupili ſu na ten wrch a odtuď ſpatřili Leſy a Rzeky Hory y Rowiny, a nawrátiwſſe ſe k ſwym zaſe: Rzekl geſt Cžech. Tuto mame geden weliky Zřip, po Slowanſkém Yazyku Wrch, a okolo nieho hogné rowiny, a vrodnů Zemi, ale wſſecku Leſy poroſtlů: Druhého pak dne, ſſli ſu okolo, a nalezli Rzeky s obů ſtran té hory hogné, a welmi Rybné, y nawrátili ſu ſe k ſwym opiet, a wyprawowali gijm wſſecken zpuſob té Kraginy: Nazagtřij pak když Slunce z Hor wychazeti počalo. Cžech powolal Bratra a Starſſych, rozkázal ſwolati wſſecku rodinu y gijch ſlužebnijky, a poſadiw ſe na gednom Pařezu, y včinil geſt rzeč tuto: Nuže milý Bratře, milij přátelé a Towaryſſij genž ſte včaſtnijcy mého putowánij a této prátze, widiel ſem kterak ne gednu ſemnu tiežku ſnáſſeli gſte prácy, gezdijce a chodijce po puſtinách bezceſtnych a huſtych leſych až do tohoto dne: Giž aſpoň tuto waſſym noham včiňte odpočinutij, a včiňte Obiet wzacnů tiem kteřijž ſu wás do této vwedli Zemie. Toť geſt ta: Tot geſt ta Zemie, okteréž čaſtokrát ſem wám prawil, a donij wás vweſti ſlibil, Zemie wám zaſlibená, Zwieři a Ptakuow plná, Medem a Mlekem oplywagicý, yakož pak ſami widijte, k obywanij welmi přihodná, Wody ſewſſech ſtrán hogné, a nad obyčeg Rybné: Tuť wám ſe nebude nic nedoſtawati, nepřatelé nebudau mocy wa[m] vſſkoditi. Y poniewadž tak převtieſſená Kragina a welmi vrodná, giž w waſſych ruků geſt, rozwažte proſym yakym, a yak přihodnym gménem ta wlaſt, gmenowána by byti miela: Kteřijžto hned yako Božſkym wnuknutijm gſuce wzbuzeni. Y odkawad rzekli gſu, lepſſy a přihodniegſſij té Zemi gméno dáno byti má, gediné odtebe Knijže a Pane náſs: Poniewadž ſy ty Cžechem gmenowán, též ona, aby Cžechowa Zemie ſlula ſluſſné geſt: Tehdy powſtaw Cžech a hnut ſa ſwého Lidu napomenutijm, wzhlédl wzhuoru a padl na Zemi a libal gi, z toho ſe welmi raduge, že od geho gména má byti gmenowána, a wſtaw na horu obů ruků počal k Nebi pozdwihati, a rzka: Witag Zemie pře Swatá, Tiſycy ſliby od Bohuow nam zaſlibená, Cžaſu předeſſlého byla ſy Lidij zbawena, ale giž nynij ſy nám nawrácena, nás zdrawé zachowag a rozmnož od národu do národu až naweky. Karel st. ze Žerotína: dopis manželce (1621) My negmileg∫∫i srdcze, aby zdrawa g∫aucz, w∫∫eligak ∫e dobrže mieła, Pržałt bych wiernie. W autery rano p∫ałť ∫em z Zidłochowicz, a to P∫ani Pani Bohuncze, aby ge za tebau po∫łała, ∫em ode∫łał: wcžera pak wecžer když ∫em ∫e ∫em, nemoha držiwe, pro złau cze∫tu, do∫tał, dowiediel ∫em ∫e, že ge∫t hned w noczy na ∫tržedu za tebau ode∫łano, na kterež až po∫awad odpowiedi nemam, cžemuž ∫e nemało diwjm: A protožt znowu pi∫∫i, a oznamugi, že ∫em z daru Boziho, we zdrawi ∫e domu nawratił, než Pana Getržicha w takowym ∫pu∫obu odgeł, že netrauffam aby do teto chwile žiw był: Pan Buh racžiž mu ∫am y w žiwotie y w smrti pržitomen begti. Po∫yłam ku Panu Otczy geho, a oznámugi mu o w∫∫em. O pržigezdu toho knižete z Anhaltu giž vtichło za∫e, a ne∫my∫lim podle mnohych pržicžin, aby ho z Brna pu∫titi chtieli. O ginym žiadnym aby ∫em przigeti mieł newjm, lecž pan Kareł z Kaunicz, a Pani Tawikow∫ka. Ale ani tim hrubie gi∫t neg∫em. S tim tie milo∫tiwe ochraně Boži poraucžim, a potě∫∫eneho shledani ∫obie s tebau žiadam. Datum na Namie∫∫ti 8. Apr. 1621. Twug wierny Manžeł až do Smrti Kareł star∫∫i z Zierotina Tento Pachołek gede na Nowe Dwory, takže niekoho gineho mu∫y∫s ke mnie s odpowiedj wyprawiti a s tiemi p∫animi od twyho pana Bratra a od pana Ka∫∫para ktera ze ∫ebau ma∫s.