Jan Hus: Knížky o svatokupectví Tento spis napsal Hus na přelomu roku 1412 a 1413 ve vyhnanství. Je to hlavní slovo v zápasu o odpustky vyhlášené papežem Janem XXIII v květnu r. 1412. Hus zde kritizuje jeden z největších kněžských nešvarů - kupčení v církvi. Dílo se dochovalo v opisu z konce 15. století, který je uložen v Městské a krajské knihovně v Budyšíně. Text je psán diakritickým pravopisem. Návrh této pravopisné reformy se tradičně připisuje právě Janu Husovi – traktát De orthographia bohemica. Dosavadní spřežky nahradil tzv. diakritickými znaménky: měkkost souhlásek se v diakritickém pravopisu označovala původně tečkou (punctus rotundus) nad příslušným souhláskovým písmenem (nad ſ, z, c, r pro dn. š, ž, č, ř; podobně d, t, n, l s tečkou pro dn. ď, ť, ň a tehdejší tvrdé l), délka samohlásek čárkou (gracilis virgula): á, é, í, ú. Teprve v tiscích ze 16. století se místo tečky objevuje háček nebo apostrof, v rukopisech nadále dlouho tečka. Hus vyžadoval při zápisu i, y podle původní výslovnosti – tento tzv. etymologický princip v pravopisu dodnes (liška, slyšet). Ponechána je pouze jediná spřežka ch, stávající označení hlásky u na začátku slovo pomocí v. Diakritický pravopis se prosazoval pomalu, vedle něj se ještě i v 15. a 16. století užívá mladší spřežkový pravopis. Definitivně se prosadil v upravené formě jako tzv. pravopis bratrský v době humanistické (pouze v tiscích). Editoři textu v Chrestomatii označování diakritiky sjednocují (i z důvodů typografických) a užívají pro označení měkkosti všude háček. U skupin dě, tě, ně, bě, pě, mě, vě, fě přesouvají podle úzu, který se vytvořil v tiscích 16. století háček nad následující e (v rukopisech se často nechává nad souhláskou). Pouze v těch textech, které označují měkkost ď, ť, ň rovněž před měkkým i a dvojhláskou ie, ponechávají diakritické znaménko vždy nad souhláskou: zůstává tedy ctňe, býťi, neňie, přiſňe apod. __________________________________________________________________________ Transliterace Aw∫∫ak trzi znamenawam, že by mohli byti proti tee zlo∫ti pomocy, když by pan buoh ∫wu milo∫t w nich vkazal. Transkripce Avšak tři znamenávám, že by mohly býti proti té zlosti pomoci, když by pán buoh svú milost v nich ukázal. Prwa pomocz, kdy by pan buoh dal niektereo papeže, genž by w∫∫ecka ta ∫watokupecz∫twij zru∫∫ili wedle pi∫ma a wedle v∫tawenij ∫watych bi∫kupuow. Prvá pomoc, kdyby pán buoh dal některého papeže, jenž by všecka ta svatokupecství zrušili vedle písma a vedle ustavení svatých biskupuov. Ale kdet ∫e ten nahodij? Ale kdeť se ten nahodí? Wiernie byl by weliky diw, by ∫e taky papez nynie zgewil; a wiem to, že by gemu nedali geo apo∫∫tole byti žiwu dluho. Věrně byl by veliký div, by se taký papež nynie zjevil; a viem to, že by jemu nedali jeho apoštolé býti živu dlúho. Protož druha pomocz, genž by ∫pij∫∫e mohla byti, ge∫t, aby ∫wiet∫ka kniežata a paani, g∫ucz od boha naučeni, nedopu∫tili too kupecz∫twie a nerzadneo ne∫tatecžnych prelatuow nad lid ∫azenie. Protož druhá pomoc, jenž by spíše mohla býti, jest, aby světská kniežata a páni, jsúc od boha naučeni, nedopustili toho kupecstvie a neřádného nestatečných prelátuov nad lid sazenie. A to by nay∫pi∫∫e wzwedli, kdy by ∫wych otczow almužen zle vtracowati nedali, wezmuce ge w ∫wu mocz a w ∫wu obranu, aby gim[i] buducij nekupčzili. A to by najspíše vzvedli, kdyby svých otcóv almužen zle utracovati nedali, vezmúce je v svú moc a v svú obranu, aby jimi budúcí nekupčili. Neb yakož oheň wzdy horzij a pali, dokud ma co paliti, teez oheň diabluow, gimž we∫∫ken ∫wiet, w niem g∫a powržen, wzdy horzij, dokud má, co ten oheň krmi. Neb jakož oheň vždy hoří a pálí, dokud má co páliti, též oheň ďábluov, jimž vešken svět, v něm jsa povržen, vždy hoří, dokud má, co ten oheň krmí. Protož die s. Jan w ∫we Epi∫∫tole, že we∫∫ken ∫wiet položen ge∫t w zlo∫tnem, to gt we zlem ohni, genž ge∫t žado∫t zlaa; a ta nemuož byti ∫pij∫∫e vha∫∫ena, gedne kdyz to bude odyato, co ona žada. Protož die s. Jan v své Epištole, že vešken svět položen jest v zlostném, to jest ve zlém ohni, jenž jest žádost zlá; a ta nemuož býti spíše uhašena, jedné když to bude odjato, co ona žádá. V przikladie ma niekto zapalenie k ženie kra∫ne neb žena k muzi. U příkladě má někto zapálenie k ženě krásné neb žena k muži. Pročz? Neb ∫e čza∫to widagij a ∫nad ∫polu obcugij. Proč? Neb se často vídají a snad spolu obcují. Protož ta žado∫t bude brzy vha∫∫ena, když muži bude odyata a muž ženie bude odyat ∫mrtij. Protož ta žádost bude brzy uhašena, když muži bude odjata a muž ženě bude odjat smrtí. Proč? Proto, že giž nebude mijti muž k nij w ∫wietie čzaky ani ona k mužy. Proč? Proto, že již nebude míti muž k ní v světě čáky ani ona k muži. Teež když by vgeli przili∫∫ne almužny a dali ∫krownu potrzebu kniezy, tehdy by žado∫t zlu ∫watokupecz∫twij vha∫yli. Též když by ujeli přílišné almužny a dali skrovnú potřebu knězi, tehdy by žádost zlú svatokupecství uhasili. Ale dokud budu ∫wiet∫∫tij wiece almužen przikladati, dotud budu wzdy žakow∫twa w tee žado∫ti podpalowati: oni przikladagice a diabel yako kowarz miechy ∫wymi podymuge. Ale dokud budú světští viece almužen přikládati, dotud budú vždy žákovstva v té žádosti podpalovati: oni přikládajíce a ďábel jako kovář měchy svými podymuje. Ale od te pomocy ∫wate k zru∫∫enij too hrziecha tiehne kniežata a paany ∫wiet∫ke o∫lepenie pokryt∫ke, že ∫u ge o∫lepili kniežie ∫wym pokryt∫twim, takže oni řku: Ale od té pomoci svaté k zrušení toho hřiecha tiehne kniežata a pány světské oslepenie pokrytské, že sú je oslepili kněžie svým pokrytstvím, takže oni řkú: Wy ∫e nemate w duchowen∫twij ple∫ti; a oni vpo∫luchagijce too, y netbagij. Druhe tiehne zpržezeni; neb ∫u ∫ nimi ∫pržeženi w libo∫ti a w przizni ∫wieta tohoto, takže ∫wiet∫∫tij gich poziwagij a ∫polu ∫obie pochlebugij. Vy se nemáte v duchovenství plésti; a oni uposlúchajíce toho, i netbají. Druhé tiehne zpřežení; neb sú s nimi spřeženi v libosti a v přízni světa tohoto, takže světští jich požívají a spolu sobě pochlebují. Trzetij od∫trkuge ∫wiet∫ke zanepraždnienij wiecij ∫wiet∫kych od te dobree pomocy duchownij, takže wijce dbagij, aby zbohatieli, aby byli weleb[e]ni od lidij, aby hrali, klali, we∫elee ∫wietu plodili, než aby panu bohu wiernie po∫lužili. Třetí odstrkuje světské zanepráždnění věcí světských od té dobré pomoci duchovní, takže více dbají, aby zbohatěli, aby byli velebeni od lidí, aby hráli, kláli, veselé světu plodili, než aby pánu bohu věrně poslúžili.