i .........MZK-l i II ulil um mu um IIi I III 1 II III II III III I II11 - ■ t 3rno lllllllllll li 11 II II v *• II 11 II II Ulil , i iť, i*. *. v V -■. >A. 1'opis vraždy Anežky Hrůzové aseiis;«čniho procesu s Ililsnerem. ľúvodm illustracc. — v tě jsou situaC-iu piany místa vr.iždy a jeho okolí. Mimo !• mam opis původního protokolu pitevního a dobrotd.ini lekárskeho o pitvaní mrtvoly a tafcó protokolu i dohrozdáni znalců pražských. — Oislioc v závorkách udávají stránky z uvcdcnvcli protokolu přelíčeni. 2619218980 byl kousek sedlé Urve asi jako dlaň veliký. Mrtvola bylu sem přenesena z mista tři metry vzdáleného, kde vražda se stala : to místo bylo krvi zbroecno a bylo vidět, iz tam leželo tělo; také prý na stromcích s obou stran nalezena celá přadénka nití z košile, tudíž „obět byla do tohoto dolíku zavlečena a že vlastně vražda zde byla spáchána". Že vražda se nestala jinde a zejména ne v lese, dokazuje se okolnosti (381), „že honici psi maji ten zvyk, l;de najdou krev, že tam se převalí. Dvořák šel se dvěma psy a ti na tom místě, kde zavražděná nalezena, se převalili. Jinde v lese ne. Když přihlédneme k výpovědím svědku, jest vyloučena možnost, že by vražda na jiném místě a v jiném čase mohla býti spáchána". Co se důkazu těmi hrnúcimi psy tyká, jitá je patrno, že nedokazuje nic více, než-li že psi na ieduom místě krev našli. Nebyla-li přes 10 vražda spáchána na místě jiném a třeba mimo les, psové dokázat nemohou. 0 tom ani nemluvím, je-li Čich užitých dvou psů autoritou tak neklamnou. A jestliže mrtvola do lesa byla přinesena a v něm přenášena, psové ovšem misia vraždy v lese nalezli nemohli. O důkazu svědků promluvím později. Neboť lze z faktu na mrtvole dokázat, ze 11. vražda nestala se na udaném misie v Brezine, ale jinde,. 1. Důkaz hlavni podává mrtvola a jeji ohledáni a — neohledáni. vehky a každého myslícího zarážející fakt totiž jest, že obě nohy mrtvoly, ležící na břiše obličejem k zemi, nalezeny ležící „vedle sebe, v kolenech pak byly ohnuty v ostrém úhlu." V lékařském ohledáni o tomto zarážejícím fakte neni_ ani zmínky. Teprve při výslechu o věci, ale jen mimochodem, promluveno a sice takto (311): Předs. Viděl jste, jak ležela mrtvola? Nohy měla nahoru vedle sebe; Ja~jseui nikdy ve své praxt~ricvtdělt aby měl zavražděny nohy tak~vzTiuru. '/naii».- ivf1l7ná| ili;'ijce. Kdv ztrnulost mrtvolná nastává ? Znalec. Po vice hodinách. Postupuje směrem určitým. Předs. Jak dloiilio tam mohla YtýÚ mrtvola ? Toto znalecké poučení, jak poučuje obyčejná zkušenost ■s mrtvolami, je věcnější a přesnější než prvé, ale je patrno, že nebylo domyšleno. Jestliže totiž stuhnutí se sUivá teprve po vice hodinách, ledy je nálezem na mrtvole dokázáno, že , vice hodin po zavražděni sTtitrlvoIou^býlo "manipulováno tak, ' žc nohy v ostrém uhlu~^trnuly.~Mrtvola dána v polohu za tTTnlíati a sice vice hodin_p_o smrti. Kdo mrtvole nohv takto zkřivil? 0 Hilsnerovi obžaloba dokazuje, že byl viděn krátce po vykonání vraždy v Polně a uvádí se. že byl večer doma: kdo tedy byl při mrtvole ? Patrně vrahové! *) 2. Shledáván na mrtvole ještě jiný a stejně zarážející fakt. Tělo totiž leželo na břiše, na obličeji, bylo však .do mírného oblouku_siněrem ku pravé straně zkřiveno" — praví obžaloba. O tomto nesmírně důležitém fakte v protokolech neni zminkv! Patrně toto zkřiveni stalo se také zlmutini několik hodili po smrti, jako ohnutí nohou. 3. Přirozenou kombinaci obou faktů dává se toto pravděpodobné rozluštěni záhadného zjevu : Pii přeneseni mrtvoly f z místa jen 3 metry vzdáleného, o němž mltĽŕLuhžalob3,_jie- " mohlo še stát zkřiveni mipn n ohnuti aohpjU; neboť toto * prenesenPdle obžaloby stalo se hned po vraždě, když mrtvola m:-_- *) Vím m svých skrovných studii fysiologickych, zc někdy ztrnuti nastává ihned, ku př. po zastřeleni. Tukové obzvalštm ztrnuti (jen při zvláštním poraněni) je tu vyloučeno. v každém případě schází náležité ohledáni a zjištěni podrobnosti faktu (totiž ohnuti nohou). 4 byla ještě měkká. Mrtvola byla tedy několik hodin po smrti; i za nastalého iiž tuhnuti dopravena na místo, kdo byla na- I I lezena; o způsobu této dopravy při nedostatku ohledáni nelze i si učinit úsudek definitivní. A podle toho, co hned uvedu, sub 4. a 5., lze si věc myslit takto: Mrtvola buď byla přinesena nebo přivezena. Byla-li nesena, tedy Tšyla nesena na zádech pôHäma přes rameno pravé a nohy ohnuty k vůli pohodli a roznováze; v poloze té drženy byly rukou. Silným špagátom, (tak sc vprotokole říkr) kolem__ krku nosič rukou druhou hlavíi^a trup si_ přidržoval. Tento nebo podobny způsob neseni neni vyloučen; z Věznice na př. na misto, kde mrtvola byla nalezena, neni ani půl hodiny. Mrtvola však mohla býti na misto dovezena {na trakaři, na př. v nějaké bedne). Aby neprcnazeia čela délka těla, byly nohy ostře na zad uhnuty. I pří vezení i při neseni mrtvola byla dána do pytle nebo něčím zabalena; v každém případě by se ostrost úTilltTiohou do zadu ohnutých vysvetlila jisté velmi snadno. I při neseni i-při vezeni vysvětluje se údaj daný znalcem mimochodem (315), že nohy do zadu ohnuté byly zároveň mirně nakloněny ku straně pravé; dělal jsem mnohé pokusy na živém a vhodnou ohebnou figurinkou; i při neseni i při vezeni šlo vrahům o to, aby mrtvola co možná nekrvácela. Tím dán je klič k porozuměni toho, co na mrtvole shledáno. Poznamenávam, že mrtvola byla 155 cm dlouhá. 4. Tento výklad doplňuje se a ověřuje ještě jinými nálezy na mrtvole a předně t. zv. rýhou strangulačni. Lékaři popisují: „Asi uprostřed krku na pravé sírane od prostředka pravého konče ťdnV \\ Krku, táhne sc úplné na přič krkem rýha strangulační po cele pravé straně krku až v zadu k páteři se táhnoucí. Rýha jest asi Vs cm široká." Z toho popisu vysvitá, že Anežka Hrůzová nebyla špa-gátem škrcena, sic by rýha byla také na straně levé a vůbec. ~Ů kolem krku celéhoľ?) Za to jýha_j'en čás^čjiá^_jTa_jtrjTiě_ J pravé svědčí danému výjdaduľľšpagatem""Hlava tak byla při-taíenä~~ímožnosti je více), že zároveň tělo směrem ku straně pravé bylo zkřiveno. Toto 7kŕiveni_trupu a odpovídající mu držení hlav v •) Při výslechu znalec I. prohodil (295), ze na straně levé rýha „snad byla vztažena'do rány* řezné; věc, rozumí se, měla se náležitěji ohledít, snad nestačí. Ostatně rýha byla vodorovná, rana šikmá, jak tedy mohl řez rýhu do sebe vtáhnout? Mohl ji jen přetnout. Dr. Auředníček (307) správně se dotýká stupně strangulace. ale, jako pravidlem v celém processu, otázka nebyla nijak rozlesena 5 I na levo hodi se také k ráně na levé straně krční: rána tím byla zavřena a krváceni na cestě_tim bvlo zmírněno.*) <(v 5. K tomu, že mrtvola byla odjinud dopravena, hodi se udáni obžaloby, že ji kolem hlavy košile (jen vrchní polovička) a nad košilí kanafasová sukně byla potočena* : aby právě na cestě nekrvácela. 6. Ze mrtvola dopravena cestou, k tomu předpokladu r hodi se ^práya_četntU;tKlenovce (103jJ__ž&_£qjä^J6 na stráni bvla_znatclná slopaTpodivným způsobem o tomto důležitém nálezu není v protokolech žádného šetřeni! 7. A stejně nevěnována žádná pozornost neméně důležitému doznáni matky Hrůzové (100), že stopy krevní od lidi nalézány byly již v pátek : kde ? Patrně ne v lese, jestliže tam podle žaloby nebylo jinde krve než na popsaných dvou místech. Tedy na cestě ? 8. A ovšem hodi se k vykladu zde podanému fakt, že mrtvola přinesena na misto již vykrvácená: podle odh.idu znalcova (315), zavražděná mohla mít 5 litrů krve, na mistS našlo se ji však sotva_ ll/t litru. Malý koláč krevní asi jako dlaň veliký pochází snad z rány, ve které se utvořil, nebo se usedl v šatech kolem hlavy otočených, nebo konečně byl přinesen. To, co se v popisu misia říká o jiných krevních stopách, lze vyložit potřísněním krví," která v šatstvu se byla nachytala. 111. Vražda slala se nej pravdepodobnej i v obydlí a v době, kdy zavraždená byla svlečena 1. Tomu nasvědčuje, že mrtvola byla jen v botkách, punčochách a zbytku košile. V obžalobě dále stoji, že bvla »přikryta* kalhotami, jež sahaly až po kolena: při veliké nepřesnosti téměř všech údajů mohla by vzniknout pochybnost, miní-li se tim, že kalhoty byly oblečeny, nebo jimi mrtvola skutečně byla jen »přikrytá.« Proto-kol pitevní konstruuje oblečeni. T 2- Q^yjasech stoji (90), že byly rozcuchané: to svědčí lomu, žeZbyly jižrožpjjJSt£ny_; vrahoyé__v lese při svém velikém chvatu, jak_se naň ukazuje, nebyli by se rozpouštéjrcirn t ') Žc rýha byla jen na straně pravé, to neodpovídá předpokládané f v žalobě situaci : jestliže Anežka H., jak se stale tvrdí, byla přepadena ze řadu, byla jj, jdoucí od Polně, smyčka hozena na stranu levou; se strany pravé pro břeh úvozni klička hozena býti nemohla. Ovšem měla Anežka H. na hlavě a patrně na krku dva šatky, strangulace by tudiž nebyla účinná. Jestliže by byla strangulována později, na krku již obnaženém, tim více by :rýha musila byl kolem krku celého. ' f. účesu zameškávali. Na každý způsob důležitý údaj o vlasech není dost presný.*) 3. Na hlavě našlo sc 8 ran 21/s—6 cm dlouhých (kamenem nebo kameny ?). Žaloba tvrdi, že rány bvly proto, aby ojnričil>Ljt380). To však odporuje tvrzeni, že Anežka H. také byla stran-gulována. Vrahove totiž podle jjřcdjx>kladu obžaloby měli »neivělši chvať (380); vrahů bylo vice (mluvi se pořád o 3) : K čemu by byli občf svou takto napřed tlučením do hla v y omračovali, když ji mohli omráčit stranuulaci ? A k čemu by ji_yubec byli omračovali, když jich bylo složené* (15)! V^hoité v »npjyŕtsim chvatu< mčTnrrómu čas? Podle počasi (březen a deštivý den) "Anežka" H. ~Satk~y na hlavě jistě měla. Doma ovšem šátky se skládají. 4. Pro to, že vražda vykonána v obydli, svědčí údaj, za nějž mně ručí pan MUDr. J. Bulova z Karlina. Dr. Bukva stejně jako já rozrušen byl ohnutím nohou a podal mně výklad o přeneseni mrtvoly — já jsem myslil na převezeni. pj^_BuÍQA'a pátral _dále_a^^jistil na šatech usmrcené, že kabátek, jejž podle obžaloby mrtvolalrieTa_:tna obou" nikách nad lokty oblečeme, byl zapjatý: chvátajici vrahove ji KabaTek~ svlekli, pak jej zapjali a nastrčili na ruce ? A Nota bene: při všem chválu drzých a smělých vrahů zapínáni to sc stalo tak šHrně, řo. nnj jeden knoflíček, ani jedna dirT<á neTTPpo-škozena. iak svědek můj se přesvědčil! (Zapjatý"käBäiek. ro-~ zumi se, nemůže být svlečen přes hruď a přes hlavu!"") — Lékařové, aby se mohli podivat do kabátce, rozřízli jej nůžkami. t *) V protokole pitevním stoji: »Hlava je pokryta červenými rozcuchanými vlasy, spadajícími na tvář.« — Bylo by na př. dúležito konstato\ at, nosila-li Anežka H. copy a jaké, a vůbec jaký v poslední době životni nosila účes. **) Dr. Bulova jesté oznamuje fakt nový: na kabátci krvi zvenčí i uvnitř poskvrněném nalezeny jednotlivé vlasy a mimo to ústřižek vlasů asi ô cm dlouhý, vlasu yarallelnich (tedy spuštěných, pročesaných). *1 5. Pan dr. Bulova a jeho chot, znalkyně prací ručních (sama kdysi měla školu sici) konstatovali, že košile a její součásti byly přestřihovány — nůžkami! Nůžky v lese? (i. Konečně pro vraždu v obydli mluví Takt (18. 19), že prsty a_djané byly jen krvi zbroceny a že za nehty obou rukou nalezena jen krev, žádné bláto, ačkoli se vražda podle žjilohy stala v lese na měkké r>udě jarní, dcštčm zkypřené.. Pro vraždu v obydli mluvi také čistota mrtvoly — byla snad myta, a konečně by sem ukazoval také fakt, že při pitvě na^ lezeny v žaludku hojne /."hvtkv jídla1_hjayně mléka. IV. Způsob vraždy. Obžaloba, svědkové i lékařové byli patrně pod supqesei vraždy rituclní. 1. Mluvi sc proto mnoho o noži košeráckém, jako by vlastní vražda jim byla spáchána. Slyšíme proto stále o ráné „řezné", o „říznutí", o „podřezáni krku" a t. p., zkrátka o zakošerování, abych to řekl iednim slovem, jak se to také v druhé z uvedených brožurek lapidárně pojmenovalo. Tento způsob vyjadřováni odpovídá sice obecné pověře, ale neodpovídá nálezu na mrtvole. Anežce Hrůzové nebyl krk podřezán, nýbrž byla zapichnutá ; rána na levé straně krku byla způsobena bodnutím a řezem obyčejným. Sami znalci vykládají, že rána stala se v poloze s obličejem k zemi, aby prý krev kolem nestříkala; také k této doměnce hodí Sf jen zapíchnuli, nikoli podřezání. Ránaje ien_J8-CilL__ dlouhá: tp_qeni_ žádné podřezání. Mimo To" (3tJ9)je rána hlubší, než by ji způsobil nůž koše-rácký. Nůž tento, jak sám jsem častěji viděl a jak dosvěd-čuji mně znalci, je bez špičky, je zakulacen a nelze jim bod-nout, jen právě vodorovně- rezatj_»zaixzavat«. KÚz, jejž p7y~ před vraždou Hilsncr nosil, a jímž dle~oBžälôby *podřczání krku* se stalo, »nemčl špičku* (předseda 70), jeho »špice byla okulacena* (svědek 226); avšak rána na Anežce H. šla „něco_z_prava z dola na přič,_šikmo nahoru, v levo směrem k uchu. Rána pronikla veškeré měkké součásti až k páteři." To neni žádné košerácké zařezáni; nůž košerující, vůbec řezající byl by narazil na kost za uchem a nemohl by vniknout do hloubky až k páteři. To se potvrzuje dalším výslechem (309): Dr Auředníček. Vy pravíte, že ležela na břiše,_ poněvadž nebyly stromky postříkány. JinV důvod nemáte ? Z nálezu neni řečeno, na jakém podkladě soudíte, byla-li rána vedena tak nebo opačně. Znalec. Můžeme tvrdit] se vší určitosti, že z levé strany, poněvadž na základě našicii zkušenosti a všccli lékařů, že je rána na strane', kde se zasazuje, vždy hlubší. Dr. Auředniěek. Byla tam lilubši? V nálezu to iteni. Znalce. Možná, že to písař nenapsal. Dr. Auřcdniček. Kde byla hlubší? Znalec (ukazujú). Tadyhle. 1 z toho nepřesného jinak výkladu je patrno, že béži o bodnuti a způsobeny tím řez, nikoliv o „podřezáni", nýbrž o obyčejné přeříznuti krku nožem se špičkou. 2. Pověrečné košerováni odpadá taká podle datum : 29. Lřezna bylo již po hlavních židovských svátcích. Ši Žaloba vii.li" ve způsobu vraždy potuĽljiosl: byla piv smělá a drzá za BUeíia_dne na cestč, kde lidé chodijbv 1 a prý zákeřná a se zvláštní ukrutnosti; stala prý se ve chvatu, ba v chvatu ucjvětšim. Proti tomu mám z popisu naleziště a nalezených předmětů dojem, že misto kolem mrtvoly předjiíglY., zavražděné náležejícími^ přímo vvzvvavě bvlu postřeno. Nejen že se ke chvatu nehodí vytčené již skládáni šátku a zapínáni kabátce; aTe iak~vysvětlit^~ú vrahů ^chvátajících, při tom smělých a drzých, že na jedno misto dali koš, opodál tobolku, zase dále ty dva složené šátky atd. ? Vrahové takoví by věci, když neukryli mrtvoly lépe, jednoduše byli nechali, jak se událo, anebo b.y věci byli odklidili, jestli že se zase klade váha na to, že měli promýšlený—plán. Vrahove rituelní a konečně členové tajné sekty by si ovšem, majíce pian jistě promyšlený, vůbec byli počínali tajně. Avšak jaká tajnost, když na misto domnělého přepadeni ze samé Polné dobře vidět ? A nebylo by do 1'olné také slvšet? K tajnosti a promyšlenosti take se nehodí, že domnělí vránové, jak obžaloba dokazuje, k místu svého zločinu přímo úprkem běželi N. B. městem za bílého ještě dne ! Nehodilo by se konečně ku promyšlenému plánu, aby mrtvola náležitě byla ukryta a dále od Potné, třeba blíže k Věžníci, kdežto naopak právě ta blízkost k Potné je nápadná a vůbec ten fakt, že k odhaleni zločinu přímo se vybízelo? Na druhé straně zase obhájce matky Hrůzové rozpoznává na Hilsnerovi zároveň charakteristickou bezmyšlenkovitost: byli ti domnělí dva spoluvrahové, provádějící rituelm tajnou vraždu, také bezmyšlenkovití ? A taková individua přimoblbá vok_si tajne svnedrium rituelní za nástroj? Mluvim-li již o pověře rituelní vraždy, dopovím o věci několik slov. Že by rituelní vražda vyplývala z ducha náboženství židovského, to právě kresfan nesmí tvrdit; křestan přejímá přece celý St. Zákon, a ten že by měl takového ducha? I Ani v talmudu rituelní vražda se nehlásá. Není také žádné tajné sekty praktikující vraždu rituelní. Jako případ Polenský, podobně ostatní případy v době poslední za rituelní vraždu prohlašované, neodpovídají samým požadavkům rituelnich pověrců. A především bý_tajnáL_S-ekia. skutečnč_ byla tajnquj^- nevinné krve křesťanské mohla by mít jiL>_vůlc ve velikých městech, kde je sta a sta lidi neznámych, jejichž zmizeni nikomu by nenapadlo. Vždycky si vzpomínám .požáru ve Vídeňském ringtheatru: sta mrtvol tam sice shořelo, ale jak veliký, přímo překvapující byl počet nezvěstných, neznámych oběti požáru, o něž nikdo se nehlásil! Slyšim-li m 1 uvit o tajné vraždě rituelní, vždycky si vzpomínám ~há tuto zkušenost, že by totiž rituelní vrahově prováděli vraždy na lidech, o něž by se jistě nikdo nehlásily Připouštím možnost, že by ten onen jednotlivec, obzvláště člověk nervnč abnormální, pod dojmem pověrečné suggesce takový zločin spáchal, zejména když se nařknutí z rituelní vraždy čini způsobem tak surovým, jak to činí antisemitism. V dobách rozčileni, po drancováni a týráni židů a p. situace, pravím, mohl by se ojedinělý případ vraždy ze msty (ne rituelní) vyskytnout. Ale to by musilo být v každém případě dokázáno, netoliko tvrzeno. Přibíjím zde z protokolu (76) na památku jednáni, cha-rakterisujíci naše antisemity: Dr. Baxa. Vy jste vysvětloval ve vyšetřování, proč asi na Vás vrliaji podezřeni, proč asi? Hilsnur. Měl jsem vyšetřování s Benešovou, které jsem vyhrožoval zastřelením. Dr. Baxa. Proto jste říkal, že máte svátky a co dále? Hilsner. Ze li* 10 si mysli, že potřebujeme židovskou (opravuje se) křesťanskou krev. Dr. Baxa. Vy sám jste na to narazil, nikdo o lom nemluvil. Kde máte vlastni hůl s hákem? Podobně antisemitský obhájce v plaidoyeru neměl odvahy hlásat svou pověru odkrytě, jen takto nepřímo a sugge-Slivmm uskokem. Srovnej str. 410, 404 a odpověd obhájce druhého str. 411, 431. Svědectví. Jak v daném případě třeba bylo různá svědectví náležitě kritisovat, toho doklad nám poc.ává svědek Novák, vlastni poručnik zavražděné (116); byl při mrtvole a udává. lU že byla nahá, „punčochy a siŕevice vedle": podle obžaloby však byly punčochy na nohou.*) 1. ^Základuim pramenem" (388) pro obviněni Hilsnerovo je svědectví Pěšákovo. Udává, že v 5V« hodiny (tedy krátko před časem obžalobou pro vraždu určeným) divajc se od Polně, poznal na okraji Březiny, na niisiě, kde Anežka Hrů-zova podle domněnky byla přepadena, Hilsnera v šedých šatech a s bílou holi a mimo něho dva jiné v mlázi v tmavém obleku, na hlavách klobouky; dokonce svědek prý poznal, že jeden z těch dvou byl v šatě lepšim, druný v odřeném. Vzdálenost, ze které svědek takto dobře viděl, obnáší1 676.metrů (S90 kroků). Obhájce Hilsnerův o správnosti tohoto svědectví pochyboval. Svědek zejména svědčil později než . jiní, prý ze strachu, aby u židů neztratil výdělku. Toto tvrzení I obžaloba akceptuje, vidouc v pozdním doznáni dokonce sesí-leni svědectví; avšak při líčeni svědek nikterak nedokázal, ' že by u židů poměrně více byl vydělával, a sám předseda soudu napověděl, že té práce u židů mnoho neměl (183)! Obhájce Hilsnerův na každý způsob zadal za zkoušku zraku a ta se také provedla (36G). Ale jak! Na miste, aby Pěšákovi na udávanou vzdálenost z téhož místa byli dali rozeznat známé osoby, o nichž by však nevěděl, že byly k pokusu vybrány, komise „se znalcem technickým" a provázena Pěšákem postavila si na místo, kde domněle Hilsner stál, vybrané a předem ji povedomé osoby. Poslala tam totiž četnika. Pěšáka a zapisovatele v šedých šatech. Výsledek zkoušky učiněné o 6. hod. večemi zní: »Bylo dobře viděli zapisovatele Pokorného. Ti dva uebyli k rozeznáni. Když by se pohybovali, bylo by vidy poznali* A z toho dobrého zdáni vyplývá, že Pěšák nejen poznal ' Hilsnera, nýbrž že viděl dokonce podrobnosti na obleku domnělých Hilsnerových spoluvrahů? ... I Svědectví Pěšákovo je mně také podezřelé tím, že totiž \ téměř do slova opakuje výpověJ Vomelové: ta zejména vy- i povídala, že člověk, jejž viděla, šel Jako voják čerstvým krokem". Pěšák stejně vypovídá o Hilsnerovi, že „udělal vojensky pohyb" (Hilsner a vojenský pohyb! — a jaký?) a vůbec shoduje se další vypovídání Pěšákovo s Vomelové a s tím. co patrně od jiných slyšel. Ovšem: Vomelová netroufá si říci, že ten, koho viděla byl Hilsner, naopak vychází z jejího svědectví, že Hilsnera •) O botkách stoji, žc .byly šněrovací, v dobrém stavu" — zdali n» nohách nebo ne. nestojí. Ostatně není to jediný případ nepřesnosti. 11 neviděla; Pěšák však určitě nkn-znje na Hilsnera a obžaloba svědcctvilo proti Hilsnerovi komhimijesesvídectvim Vomelové! 2. 0 Vomelové (starostová z Věznice) obžaloba tvrdí, že na zpáteční cestě z Polné do Věznice byla Hilsncrem přepadena, že se na ni „vyřítil, považuje ji od zadu a zdálky za Anežku H. obzvláště, ana Johanna Vomelová s A. Hrňzuvou stejnou výšku měla a podobné sukně nosila." Proti tomu uvádím, že Vomelová si netroufá tvrdit, že viděla Hilsnera. Naopak, jvjj svědn-tvi mluvi -zřejmě prmi tomu. Dále_. Hilsner Vomelovou přepadnout nemohl. Z místa, kde_Anežka H. domněle byla přepadena, je vidět až do Polne\_ Řcčcná—kflmisC, jež měla vyšetřit Pěšákovy oči, udává: »yf mistii, /{de stál Hilsner (lozumčj dle výpovědi Pěšákovy), 14 kroků od naleziště mrtvoly, jest viděli na cestu. Osoba niolila hýú od Hilsnera dobře pozorována, až na dvě misia.* 1 tážu se: jestliže Hilsner, jak Pěšák tvrdí („měl bílou hůl o zem podepřenou a díval se k městu") se díval k městu, patrné také Anežku Hríizovu už po chůzi a také po obleku znal; ncuor když poznal od města Pešak Hilsnera, musil Hilsner poznat Anežku lim spiše, žc ji pozorovat mohl déle a také již, jsa tikrvt stromovím. 2 blízka: jak ledy mohl přepadnout Vomeloyu? Nebyl by__poznal podle chůze a celého vzezřeni, že se bliži žena slarši ? Ne byl by se pr< no naopak byl ukryl, až by cizí žena byla zašla ? A proč by ji byl Takto přepadl na miste jiném a — sám, bez svvch dvou spoluvrahů ? 3. Obhájce Hilsnerův správně ukazuje na nesouhlas svědků co do času: jedni Hilsnera viděli o 510 v Polné, Pěšák o 5V4 na vršku u Březiny, třetí mezi 5—6 v městě a t. d. Obhajcu z toho dovozuje alibi obžalovaného; žaloba však vyrovnáva všecky tyto a ostatní údaje tím, že Hilsner (a jeho soudruzi) sem tam utíkali úprkem! Jak řečeno, za světlého ještě dne v mésjě_a_4jnhliž_mčsta tak pádili před lidmi, proto-že_mčli — promyšleny, tajný plán! *) 4. Velikou roli v žalobě hraji šedé kalhoty Hilsnerovy. Znalci na~nicn nalezli stopy krve nasKe — zaiona v:úi v tom svědectví pro účast Hilsnsrovu při vraždě. Neprávem, přes to, Že znalci svůj úsudek pokládají za pravdě velmi podobný; nebudu se pouštět do věcného rozboru tohoto dobrozdáni, *) Svědek Cink (151) vypovídá jen, žc domnělí soudruhové Hilsnerovi .zostřili krok a šli z čerstva dolů* — patrně jak se s kopce chodi, ostřeji; ale předsedající to hned přeměňuje v: „Pádili jako skokem*, k čemuž svědek neurčitě dodává: Ano, dolů tou ulici. Proti obhájci, jak řečeno, žalobce si pomáhá tim, žc prv „utíkali úprkem" a žc obhájce nemusi mít všecko dle chronometru — pan žalobce však sám v ostatních svědectvích toho chronometru se drží. 13 12 jé se tu jeti tážu: proč se jedná jen o kalhotách? Proč se také nehledal a neprohližel kabát? Na tom by stopy nebyly? Snad_yícfi_ Dále. Obžaloba pravi (37), žc šedé kalhoty při prvé prohlídce dne 2. dubna u matky Hilsnerovy četnikem Klenovcem byly viděny, ale že tenkrát zabaveny nebyly: patrně pátrajícího četníka nijak nezar.tzilv. Kalhoty šedé našly se později 27. dubna. Bvlv-li to kalhoty jiné (104. 112) proč Hilsner odstranil také je?^jjilanfiX-Xnebo jeho matka) nebyl bv ie bezpečně jxi_-stranil, kdyby se jich bál ? Zejména když, jak obhájce správně vytýká, od 7. dubna o nich" bylo verejné v noviiiach psáno a mluveno? Jestliže na těch kalhotách nalezeny stopy krve: nemohla se krev na ně dostat způsobem rozmanitým a dávno? Znalec prof. Reinsberg (258) (při výslechu!) o skvrnách výslovně řiká: „bud" jsou staré a otřené, aneb že byly kartáčem omyty, aneb jinakým způsobem prány"; úsudek ten je velmi opatrný, nerozhoduje podle povahy věci o stáří skvrn — obžaloba však stále bére jen tu druhou možnost, jako by znalec byl mluvil jen o tom, že skvrny byly zapřány! ľravi-li se (394) konečně o jednotlivých svědectvích a ' indiciích, že proti každé okolnosti dá se něco řici, že tudíž . jen massa podezřelých okolnosti tvoři nezlomný řetěz a že I se proto má uvážit jen celost, — musím já naproti tomu řici, že nepřesnost údajů celé obžaloby, nedostatek a neúplnost ohledáni mrtvoly, stop a ostatních indicii toho nerozborného celku utvořit nemůže. VI. Hilsner. Už jsme slyšeli, že se Hilsnerovi imputuje účast v dobře promyšleném pláně, ale že se také prohlašuje za člověka habituelně bezmyšlenkového. Nepustím se do charakteristiky člověka, jehož jsem sám neviděl a nepozoroval. Z protokolu vidět člověka duševně nad průměr slabého, zejména charakterisuje ho zásadní zabráni ä lhaní; obhájce správně ukazuje, že zapira i tam, , cde__ši_jorave__tim škoďi (418). Mezi jednotlivostmi zasluhuje povšimnutí (nejen psychologicky, ale i v daném případě) svědectví (209), že šaty často převlíkal. Upozorňuji na to, protože i v kritický den svědkové různi na něm viděli šaty různé. Vil. Zvláštnost obžaloby. Obžaloba_yykazuje charakteristickou zvláštnost. Znalec pr. ReinsbergTjak právě ukázáno, konstatuje možnost dvojí ; \_o.bialohě sp_k_ možnosti druhé nehledí, hned se mluví jen o možnosti jedné (40, 391, atd.) Proti svědectví Cinkovu je svědectví Strnadovo: obžaloba stále se opírá jen o Cinká (29, 388). *) Jsou dva svědkové (Muzikář, Sobotková), že Hilsner ne-rjoěl kalhoty šedé, ale tmavé; žaloba tohoto svědectví nedbá.*) Velmi nápadné je to se svědectvím Vomclové: výslovné vypovídá, že oči a obličej člověka, jehož viděla, isou jiné než Hilsnerovy a výpovéd ta psychologicky je lim silnější, že Vomelová právě obličejem a očima neznámého byla postrašena, ten moment ji tedy mohl utkvět. Žaloba toho nedbá. Kladu sem vedle sebe obojí. Žaloba praví: »Při konfrontaci s Leop. Hilsnerem johanita Vomelová sice totožnost osoby Hilsnera s oním ncznámvm člověkem s úplnou určitosti potvrdili s to nebyla, poukazujíc k tomu, žc v tom leknuti si obličeje lolio neznámého muže dobře povšiiunouli nemohla : avšak svědkyně tato přece seznala, že by se postava Hilsnera na něj hodila, rovněž to nápadné pohybování tělem. »Také vy'ška, ta rovnost a štíhlost těla, to vše že pasuje,' — že Hilsner je tomu neznámému muži velice podoben, a byť by na to přísahán nemohla, tak že je přece, jakoby to byl on ; rovněž svědkyně seznala, že na místě činu nalezená bílá oloupaná hůl se holi onoho neznámého člověka velmi podobá, že byla zrovna tak bílá, tak dlouhá a tak sříznutá.* Nebudu pátrat, mohla-li si Vomelová tak, jak obžaloba tvrdí, sama bez suggesce pamatoval délku hole, její sříznuti (!) atd. ; uvedu jen výpověď svědkyně. ,Předs. Vezměte tuto hul do ruky. Měl takovou ? Sv. Na způsob tělo mohla to byti, ale jistě to nemohu říci, jestli to byla ta. Před. Podívejte se na Hilsnera ! Vypadal tak ? Sv. Už jsem ln> viděla. Před. Jak vypadal? Sv. Měl jinčí podobu, kutaly" obličej a černé oči. Ten nemá tak černé oči. Předs. Vy jste řekla, že byl podobny'. Sv. Tělo jakoby jo, obličej ne. ") Poznamenal jsem si: obhájce dr. Baxa o Strnadovi mysli (-104). io ic mýlil vůbec — ž;iloba dekretuje, žc se mýlil jen v čase (il8,S). (Strnad tvrdi loliž. žc viděl Hilsnera v přibližné stejnou dobu jinde než Cink.) "') Svědectví Muzikářovo tím je cennější, že svědek psychologicky vykládá, žc si b:irvy kalhot všiml, lotiž v protivě k světlejšímu kabátu (110, 143). ľ 14 15 Přods. Vy jste si lio pořádně nevšimla: Sv. Byl kulatějši. ťoille postavy by! podoben, ale obličej DĽiuohu poznal." Zvláště zaráží také tento prípad. Syěd_kyně_ Sobotko_yá_ vypovídá, že videla Hilsncra okolo 6. (1 0(í i, nebylo ještč 6 (lí)7);'pun žalobce (426) proti tomu >> určitosti vkl_ada*d"ô~"úst svědkyni, ze no videla, o ctvrl na l'. \'elmi mne take překvapuje místo na str. 425: pan žalobce (proti dňka/.u alibi) o potkani Vomclové s domnělým Hilsnercm praví: „ . . . Když (totiž Hilsner a společnici) utíkali p úprkem, mohli Vomelovou předběhnouti. A tu myslili, že je to Anežka H., která vyšla v pul (v Když se přesvědčil, že to nem Vomelova (patrné chyba tiskul, zarazil se a vrazil zpátky." Pan obžalohee mimoděk odhaluje slabost své argumentace ; začal docela dobre myslit, ale nedomyslil : viděl totiž správne, jak j>em už upozornil výše, že by v daném případě Vomelova byla bývala přepadena hned všemi třemi domnělými vrahy, kdežto Vomelova viděla člověka jen jednoho ; pan ža- ■ lobce proto docela Správně mluví napřed v čisle množném, I ale pod tlakem výpovědi Vomclové, pak zakončuje čisletn ' jednotným. 0 tom, že se čas pro úprk domnělých vrahů s časem udávaným pro ..přepadeni" Vomclové a s časem, kdy v týchž končinách musila být Anežka H neshoduje, ue-budu již mluvit. Žaloba dovolává se také hlasu lidu pp-ti Hilsnerovi. ale zapomíná, že týž hlas lidu napřed sc obracel proti osobě jiné. ' Žaloba-— uz jsem to poznamenal — nevšimla si výpovědi četníka Klenovce, že na stráni po úvoze (na cestě) byla znatelná stopa a že stopy krevné lidem nalézány již v pátek. Žaloba referuje o Hilsnerovi, že se zajímal o Anežku Hrůzovou; ale poručník Novák (116) uvádi do slova výpověď ncbožčinu, podle které Hilsner se zajímal o děvčata (u Prchalové?) vůbec t„nás prohlíží" — „nás tak prohlíží"). Jednou tedy mohl pronásledovat tu, podruhé onu — to vše, ač je to váhy menši, musilo by být náležitě konstatováno. VIII. Varia. 1. Výslechem vychází najevo (146, 147), že v den vraždy, ve středu a pak ve čtvrtek ve dne a také v noci velmi silně pršelo (v protokolu : bouřka, silně pršelo, prudký 'Ě dešt): nepřičinilo to k tomu, že stopy krevni a jiné na pŕ. f % na cestě byly smazány? 2. Je bez významu, že hůl nalezena u mrtvoly uříznuta * •byla ne v lese k ľolné, ale směrem opačně od ľolné, k Věznici ? 3. Obzvláště lékařské výpovědi ponoukají k pochybno-' stern. Je na př. možne, aby člověk s krkem tak proříznutým, jak sc in stalo Anežce Hríizové, již ani nevdechnul, jak se tvrdí (308)? Kána t. zv. stranci ilačni není ohledána. Tato rána prohlašuje se však za „životu nebezpečnou" (20); učiněna prý byla před „zařezánim" (290, 301): jestliže byla tak silná, že byla životu nebezpečná, nemusilv se na mrtvole zjevil některé znaky ? A které ? Zejména zdá sc mi důležitým doznáni znalcoyo_l313), že na prsech bvly ostré odřejTiny ; obžaloba o tom nemluví. nlft je. in jM1'důiežité. Co dále znamená naduiclosl na rukou? Mluvi-li se o stranmilaci od košile na ruce leve a pravé, pokladám to za uC£pniyne_j_ náležité objasněni těchto údajů vedh2_bxii!M!l1^-Umiui_že^zavražděna byla před zavražděním (špagátem"-) svázána. Lékařové na pŕ. nevyšetrili hutnějších zbytků potravy v žaludku nalezené ; přímo zarážející je, jak znalec při výslechu (302) ukazuje na mužnost, že zavražděná na hlavě byla poraněna nalezeným kamenem, kdežto se to dobrozdám pitevním výslovně popírá ! ') A j. v. IX. O poměru vraždy Půlcnskč k zavraždení Mariů Klímové nepouštím se veřejně do kombinaci; ale je možné, že obě vraždy souvisí, ovšem docela jinak, než antisemiiism předpokládá Ľxhumacc a vyšetřeni ostatků a další pátráni po některých poměrech osobních by v té věci také přinesly světlo. X. Doslov. Neprobral jsem celého processu podrobněji, proto že bých tim na všelicos upozornil osoby, jež při nutné revisi procesu budou vyslýchány a pozorovány. Proto jsem také neuvedl některých domněnek, které by předbíhaly nové vyšetřování. Ostatně v některých výpovědích jsou věci, které k pochybnostem a k dalšímu pátrání přimo vybízejí. Toto pátrání a vyšetřováni bude se musil řídit pečlivou analysi faktů, kterou jsem se řídil také já. Že však k revisi ď'jde a dojit musí, o tom nepochybuji. *) Uvádím místo z dobrozdáni pro logiku přimo hroznou : „Co se nalezených nástrojů lýce, můžeme tvrdili s určitost-', žc poraněni r.a hlavě (í. 8.> mohlo způsobeno by ti ostrou hranou některého z velkých kmenů, nalezených poblíže mrtvoly, (obžaloba cituje ái sem, v tištěném protokole je teíka; ale v protokole pitevním se pokračuje:) ačkoli tím nechceme říci, ie s působeno bylo jedním z dvou kamenů, které jakožto corpora delicti byly uschovány. Naopak podle ivaru jejich a potřísnění krvi můžeme tvrditi, že to nebyl ani jeden ani druhy". — (Proč nesebrány tedy a neuschovány kameny ostatní ?!) Sdělili jsme úmyslně brožuru v německém preklade docela doslovně, aby vyloučena byla každá pochybnost, že by mohlo být něiaké misto v této brožuře obsaženo, které by se báti musilo i nejpřisnější kritiky se stanoviska trestního zákona. Brožura skutečně neobsahuje nic vic než kritické poznámky o přelíčeni Polenském, které v právním státě musi být dovoleny každému, ať už si dospěje k výsledku jakémukoliv. Pováži-li se dále, že procesu Polenského smělo být použito v četných českých brožurách nekritickým spůsobem k siřeni tendence, protivící se státním základním zákonům, pak jeví se konfiskace Masarykovy brožury, v každém směru zákonné, úplně nepochopitelnou. Podepsáni se tedy tážou: Jest ministr spravedlnosti ochoten dáti potřebné instrukce c. k. státnímu zastupitelstvu v Praze, aby volnosti projevu státních občanů příště pečlivěji šetřilo než v tomto případě? Podepsáni: Dr. Kronawetter. Kareis, Straucher, Ze Her, Han n ich, Cingr, Jos. Steiner, fíieger, Hesel, Schrammel, Vrátný, Hýbeš, lierner, dr. Ver/uiuf, Kieseivetter, DaszynsŘi, Jarosiewicz a Kozukiewicz. Tiskem Emanuela Siivma y Praíc. t " 1 r i i ,i - h />■ ;--«í I i ■. ■