Semestrální práce
Postmoderna ve ﬁlmu
p o s t m o d e r n a (z lat. post = po, za) - též postmodernismus, označuje stav společnosti, kultury a
umění ,,po” moderně. V jiném smyslu to může být i politicko-vědecko-umělecké hnutí. Postmodernismus
také označuje životní styl a pocit, který má převládnout v současné společnosti. Pojem zavedl v roce 1979
francouzský ﬁlozof Jean-François Lyotard. Projevuje se v mnoha odvětvích - architektuře, literatuře, ﬁlmu,
fotograﬁi, hudbě, výtvarném umění, estetice, fyzice i psychologii.
Postmodernismus je negací moderny, ale nepopírá ji. Odmítá všeobecné principy, snaží se překonat teze a
koncepce moderní severoatlantické (euroamerické) postindustriální civilizace. Postmoderní společnost
zpochybňuje principy v minulosti pokládané za nesporné (skepse vůči tradičním pojmům, které popisují
skutečnost). V postmoderní společnosti dochází k redeﬁnici role mužů a žen, jejich úlohy se mísí, obecně jde
především o stírání rozdílů a boření stereotypů ve vnímání obou pohlaví.
Postmoderní člověk si uvědomuje mnohoznačnost, neurčitost, nahodilost a absurdnost světa - díky tomu
výrazně inklinuje k duchovnu.
Postmodernismus je někdy členěn na tyto formy: 1. postmodernismus jako totální či výběrový
antimodernismus, 2. postmodernismus jako pluralismus a anarchismus uměleckých stylů a myšlenkových
orientací, 3. postmodernismus jako transavantgarda, 4. postmodernismus jako postmoderní klasicismus v
architektuře a postmoderní esencialismus ve ﬁlozoﬁi.
Za nástup postmoderního ﬁlmu obvykle považujeme období okolo osmdesátých let, kdy v dějinách
ﬁlmu skončila tzv. Nová vlna (označení pro technologické inovace, nový přístup k ekonomice
ﬁlmové produkce a nové vnímání politických a sociálních hodnot ﬁlmu). Svět v tomto období
zažívá obrovské změny - ty přinášejí globální uvolněnost a začíná se využívat svobody slova a
projevu. Filmaři mají tedy ve své činnosti v podstatě volnou ruku a postmoderní ﬁlm má možnost se
rozvíjet jak v USA, tak i ve většině evropských zemí.
	
 Postmoderní ﬁlm, stejně jako sám postmodernismus, je reakcí na moderní ﬁlm a na trendy,
které moderní ﬁlm nastolil. Postmoderní ﬁlm má obvykle několik typických vlastností.
Nejvýraznějším poznávacím znakem je směsice různých žánrů a stylů - z tohoto důvodu jsou
některé postmoderní ﬁlmy pro množství diváků naprostým paskvilem, pro některé mají naopak až
kultovní význam (především u ﬁlmů Davida Lynche). Postmoderní ﬁlmy nejsou brány vážně,
nejsou vyprávěny chronologicky, často se v nich objevuje několik dějových linií, které na sobě
nejsou nijak závislé. Velký důraz je kladen na to, aby měl divák z ﬁlmu audiovizuální požitek, toho
je často dosahováno pomocí různých ﬁlmových efektů. Zajímavou součástí postmoderních ﬁlmů je
tzv. Surface play - fascinace povrchem, jenž je propracován až do nejmenších detailů (detailní
záběry) a obvykle divákovi komplikuje přístup k hlubšímu smyslu sdělení.
Mezi nejoblíbenější témata postmoderní kinematograﬁe patří sex ve všech podobách, válka (zde jde
především o to přesvědčit diváky, jak je válka nesmyslná - např. ve ﬁlmu Zachraňte vojína Ryana,
režie Steven Spielberg) či drogy - téma drog se v postmoderním ﬁlmu rozmáhá zejména v
devadesátých letech (ﬁlm Trainspotting, režie Danny Boyle). Důraz je kladen také na dospělé
postavy, většinou mají svou pevnou a stabilní pozici (ale také ne - ﬁlm Americká krása, režie Sam
Mendes), charaktery dospělých postav jsou již obvykle ucelené a v průběhu ﬁlmu se již dále
nerozvíjejí (opět neplatí u Americké krásy). Postavy mívají zvláštní vlastnosti, často jednají podle
otočeného významu dobra a zla. Do rolí se obsazují známé osobnosti, někdy dokonce i sám režisér.
	
 Nejvíc se ale postmodernismus rozmáhá v animovaném ﬁlmu. Díky vývoji moderních
technologií a počítačové animace se pomalu začíná ztrácet rozdíl mezi hraným a animovaným
ﬁlmem. Prvním ﬁlmem, vytvořeným pouze za použití počítačové 3D animace byl Příběh hraček
Úvod do uměnovědných studií Alžběta Slámová, UČO 399003
(studio Pixar). Animované ﬁlmy dokonce rozšířily své působení až na celovečerní ﬁlmy určené
výhradně dospělým divákům.
Mezi nejvýznamější tvůrce v oblasti postmoderní kinematograﬁe patří bezpochyby především
David Lynch, který je považován za největšího postmoderního režiséra. Lynchovy ﬁlmy jsou
obecně velmi špatně interpretovatelné. Například jeho snímek Mulholland Drive (2001) je téměř
ukázkovým vzorem postmoderní kinematograﬁe. Vyprávěcí linie ﬁlmu je těžce zachytitelná, když
už se zdá, že ﬁlm chápeme, vyvede nás Lynch okamžitě z omylu. Hlavní postava mění jména i
charaktery, dějové linie se velmi rychle střídají. Velkou roli zde hraje i hudba (emotivní scéna v
klubu Silentio). Sám David Lynch dokonce k ﬁlmu sepsal deset vodítek pro lepší orientaci. Ze
stejného těsta je i další Lynchův ﬁlm Mazací hlava (1977) - opět téměř žádná dějová linie, ale spíše
směsice různých scén, které dokresluje hudba, respektive různé zvuky, šumy...
Mezi další postmoderní režiséry patří například Quentin Tarantino - jeho ﬁlmy se vyznačují
promyšlenými dialogy, skvělou hudbou, přemírou násilí, které je často vyvoláno až primitivním
způsobem a dokonce i typickým znakem postmoderní kinematograﬁe, obsazením samotného
režiséra do vlastního ﬁlmu (např. ve ﬁlmu Hanebný pancharti, kde jedna z ﬁgurín, kterým jsou
skalpovány hlavy, nese právě Tarantinovu podobu).
Z dalších jmenujme například Françoise Truffauta, Christopher Nolana, Woodyho Allena, bratry
Coenovy nebo Michaela Hanekeho.
Použité zdroje:
Velký sociologický slovník: II. svazek P-Z. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s.749-1627. ISBN
80-718-4310-5.
THOMPSON, Kristin a David BORDWELL. Dějiny ﬁlmu: přehled světové kinematograﬁe. 2., opr. vyd.
Překlad Helena Bendová. Praha: Akademie múzických umění, 2011, 827 s., [24] s. obr. příl. ISBN
978-80-7331-207-7.
MONACO, James. Jak číst ﬁlm: svět ﬁlmů, médií a multimédií : umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie. 1.
vyd. Praha: Albatros, 2004, 735 s. Albatros Plus. ISBN 80-000-1410-6.
ŠIMKOVÁ, Gabriela, Jana PLOTKOVÁ, FATKOVÁ, Lenka KVAPILOVÁ, Veronika JURÁKOVÁ,
Zdeněk NEŠPOR a Zuzana VRBOVÁ. Postmoderní společnost. KISK - Kabinet informačních studií a
knihovnictví [online]. Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Postmodern%C3%AD_společnost
Postmoderne. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,
2001-. Dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Postmodernismus
Úvod do uměnovědných studií Alžběta Slámová, UČO 399003