MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY TEORIE INTERAKTIVNÍCH MÉDIÍ SEMESTRÁLNÍ PRÁCE DO PŘEDMĚTU US_42 ’POSTMODERNA’ ZUZANA GELLNEROVÁ (UČO: 415281) LISTOPAD 2012 Obsah 1 Postmoderna 3 2 Postmoderní architektura 4 3 Použitá literatura 5 1 Postmoderna Postmoderna (nebo také postmodernismus) je směr, který vznikl koncem 20. století. Jedná se o nejednoznačně a kontroverzně chápaný pojem, který se vztahuje k způsobu života a životnímu stylu, k "životní náladě"a "životní praxi"1. Postmodernismus je obecným označením pro umění následujícím po moderně. Každá nová éra umění se prezentovala za moderní a po moderní fázi tedy začala následovat fáze postmoderní. Postmoderní umělci věří, že jejich tvorba se stává převratnou, pokrokovou, novou a lepší. Tento původně literárněvědní pojem zachvátil postupně i jiné obory, nejdříve architekturu a po ní malířství, potom zasáhl sociologii, značné konjunktury se domohl ve filozofii 2. Postmodernismus má tedy velmi široký záběr. Setkáváme se s ním dále například v hudbě, v kinematografii, ve fotografii, estetice, pop-artu a dalších odvětvích umění. Pro jedny je postmoderna rovnou doba nových technologií, pro jiné dochází naopak ve znamení postmoderny k rozchodu s technokrtickou nadvládou, postmoderna je pro ně zelená, ekologická, alternativní3. V postmoderně se klade důraz na pluralitu a synkretismus (splývání a spojování různorodých prvků). Postmoderní člověk si uvědomuje mnohoznačnost, neurčitost, nahodilost a tím do jisté míry i absurdnost světa4. Na postmoderní dílo již nelze nahlížet pouze jen jako na dílo od určitého autora, ale je třeba jej vnímat jako ucelený systém. Myslím, že není důležitý pouze objekt sám o sobě, ale i další myšlenky, nápady a kompozice kolem něj. Je třeba nahlížet na objekt z více úhlů. Postmoderní umělec tak není pouze umělcem, který něco ztvárnňuje, ale pomocí své tvorby se zároveň snaží vcítit i do role diváka. Navíc s příschodem moderních technologií nastává doba, kdy už není důležité nahlížet na dílo jako objekt, ale je třeba si všímat také způsobu, jakým bylo vytvořeno. Často se tvrdí, že postmoderní kultura je více vizuální než předchozí kultury a spojená s všeobecnou estetizací každodenního života 5. 1 Kolektiv autorů: Velký sociologický slovník P - Z. Praha: Karolinum, 1996. s. 811 2 WELSCH, Wolfgang. Naše postmoderní moderna. Praha: Zvon, 1994. s. 19 3 WELSCH, Wolfgang. Naše postmoderní moderna. Praha: Zvon, 1994. s. 20 4 Kolektiv autorů: Velký sociologický slovník P - Z. Praha: Karolinum, 1996. s. 812 5 BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Praha: Portál, 2006. s. 152 3 2 Postmoderní architektura Postmodernismus se pravděpodobně nejvýrazněji projevoval a stále projevuje v architektuře. Postmoderní budova má za cíl upoutat pozornost a oslovit nejen zápalené architekty, kteří se zabývají specifickými architektonickými problémy, ale také širokou veřejnost. Standartním výrazem a pozitivním pojmem se stal termín „postmoderna“ zásluhou Charlese Jenckse, amerického architekta a kritika, který se přestěhoval do Londýna. Jencks přenesl termín „postmoderna“ r. 1975 – současně s Robertem Sternem – z literatury na architekturu, a dal tím rozhodující podnět evropské diskuzi o postmoderně6. Charles Jencks určil deset znaků postmoderní architektury, které jsou v protikladu k moderně. Tyto znaky se staly základním pilířem architektonické tvorby. Pro postmoderní architekturu je typická snaha o obnovení architektonické figury, kterou moderna odmítala. Prvky architektonické figury jsou například kupole, věž, sloup, rotunda, ornament, oblouky, brána, vstupní portály s figurami soch, průčelí, ulice, náměstí. Dalším oblíbeným motivem v postmoderní architektuře je osová symetrie, segmetové okno a budování ozdobnějšího průčelí oproti ostatním stranám budovy. Současná architektura je nejenom propojena a spjata se světovými tendencemi, technologickými a uměleckými invencemi, ale také s kulturními a historickými tradicemi jednotlivých míst, zemí, z nichž stále čerpá novou energii a výrazovou sílu a v neposlední řadě tím, že na scéně působí a na ní vstupují tvořiví, vzdělaní a kulturně cítící architekti, kteří reflektují současnou situaci, hledají na ni odpověď 7. Mezi tyto typy představitelů postmoderní architektury bezesporu patří Robert Venturi, Charles Moore, Michael Graves, Ricardo Boffil, John Burgee nebo Philip Johnson. Právě Robert Venturi napsal v roce 1966 známou knihu „Složitosti a protiklad v architektuře“ , která se stala významným dílem pojednávajícím o postmodernismu. Klíčovou stavbou, která odstartovala nový směr, byla vila architektovy matky Vanny Venturiové ve Filadelfii z roku 1964. Ve středu této stavby je krb a schodiště, prastaré symboly domu. Významným představitelem postmodernismu v Evropě byl britský architekt James Stirling, který je autorem Státní galerie ve Stuttgardu. Právě zde navrhl klasický motiv paláce s nádvořím, zkombinoval sloupy s kovovými konstrukcemi a na zábradlí použil velmi neobvyklé barvy (modrou a růžovou). 6 WELSCH, Wolfgang. Naše postmoderní moderna. Praha: Zvon, 1994. s. 28 7 Kolektiv autorů: Dějiny umění/12. Praha: Euromedia, 2002. s. 149 4 3 Použitá literatura |1| WELSCH, Wolfgang. Naše postmoderní moderna. Translated by Miroslav Petříček - Ivan Ozarčuk. Praha: Zvon, 1994. 200 s. ISBN 80-7113-104-0. |2| Kolektiv autorů: Dějiny umění/12. Praha: Euromedia, 2002. ISBN 80-7178-764-6 (soubor). ISBN 80-242-0720-6 (12. díl) |3| BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Translated by Irena Reifová - Kateřina Gillárová - Michal Pospíšil. Praha: Portál, 2006. 206 s. ISBN 80-7367-099-2. |4| Kolektiv autorů: Velký sociologický slovník P - Z. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3 (soubor). ISBN 80-7184-310-5 (2. svazek). 5