Kultůrní průmysl Váša Marek Pojem kulturní průmysl byl prve formulován dvojicí kritických teoretiků a představitely Frankfurtské školy Theodorem Adornem a Markem Horkheimerem roku 1947 v knize Dialektika osvícenství, která vyšla v Amsterodamu. Ti vycházejí z Benjaminova textu Umění díla ve věku své technické reprodukovatelnosti, který vyšel poprvé roku 1936 v časopise Zeitschrift für Sozialforschung vydávaném v Paříži. Kulturním průmysle můžeme rozumět určitou infrastrukturu, která vznikla mezi uživately a distributory. Ve svých konceptech jsme původně mluvili o "masové kultuře". Tento výraz jsme nahradili "kulturním průmyslem," aby byla vyloučena interpretace hodící se jeho obhájcům: že je to záležitost něčeho jako kultury, která povstává spontánně z mas samotných, současná forma populárního (lidového) umění. Od tohoto musíme kulturní průmysl velmi pečlivě odlišovat. ADORNO, Theodor W.. Přehodnocení kulturního průmyslu [online]. Glosy.info, 22.srpen 2004. [cit. 29.prosince 2012]. Kulturní průmysl poprvé vzníká v éře průmyslové revoluce v 2. polovině 18.stol. Umberto Eco jeho vznik vysvětluje jako potřebu vydavatelů přispůsobit se publiku, což je zároveň i hlavním rysem kulturního průmyslu. Svou teorii demonstruje na vynálezu knihtisku. Kulturní průmysl je tedy řízený a jeho komoditami jsou artefakty, které se jeho vlivem mění na zboží a dále je nabízeno masám jako produkt masových médií. Žijeme v době, kdy se rosšiřuje oblast kultůry, ve které za přispění těch nejlepších z nejlepších a na opravdu široké úrovni konečně dojde k cirkulaci „lidového” umění a kultůry. Zdali tato kultůra přichází zespoda, nebo je pro bezbraného konzumenta vyráběna kdesi nahoře, to je problém, který si integrovaný těšitel prostě neklade. Jestliže se apokalyptičtí skeptikové drží při životě díky tomu, že neustále vytvářejí nové a nové teorie úpadku, pak společensky integrovaní těšitelé jen zřídka kdy teorizují a radši ze všech sil a kam to jen jde vysílají svá povzbuzující poselství. Apokalypsa to je posedlost nesouhlasem, integrace je konkrétní realita těch, co naopak vždy a všude souhlasí. Představa Apokalypsy vychází z textů věnovaných masové kultůře, představa integrace naopak z textů vyprodukovaných masovou kultůrou. Jenže, nejde nkonec a dvě strany jedné a téže mince a téhož problému, a nejsou skeptické těšitelské texty jen jedním a tým rafinovaným prostředkem nabídnutým masovým konsumem? ECO, Umberto, Skeptikové a těšitelé, Grupo Editorialy Fabbre, Milán 1964 [cit. 2.1.2013] Filmový průmysl vznikal na začátku 20.stol. neuvěřitelnou rychlostí díky tomu, že byl vynález filmu zaležitostí vice vynálezů navzájem do sebe zapadajících a doplňujících se objevů, vznikalo ve 20.letech 20.stol. sposta společností, které kontrolovali část filmového průmyslu. (20th Century Fox, Columbia Pictures, Universal Film Manufacturing Company, Paramound Pictures atd.) Od počátku tu byla jistá snaha o zmonopolizování filmového průmyslu v roce 1920 dosáhli filmové společnosti touženého monopolu, který byl soudně napaden až ve 40. letech. V Evropě tomu bylo stejně nadvládu francouských a italských filmů přerušila až 1.světová válka. Filmový trh byl doslova zlatým dolem a nejjednoduším prostředkem pro propagaci různých ideologií což němci hodně využívali k fašistické propagandě. Po 1.světové válce se na plátnech francouských kin ukázali první avantgardní experimenty, které čím dál více konkurovaly literatuře a krásné literatuře, zatím co za mořem byl film surový byznis a i samotní producenti hovořily spíše o továrnách, které produkují komodity než o umění. Srdcem filmového průmyslu se stal Holywood díky podmínkám, které mohl filmu nabídnout. Rychlý vývoj filmového průmyslu vyžadoval spoustu finančních prostředků a producenti po celém světě začali zadlužovat své společnosti u Národních bank. Amercký vliv byl takový že americké společnosti začali investovat i do anglických a jiný evropský filmových institucí. Banky byli filmovým trhem doslova fascinovány. Ve 40. letech fungovali jako dobře namazaný stroj. Bylo úplně normální když režisér natočil i 40 filmů za rok. Filmový průmysl živil obrovské množství lidí. Vysledkem toho byly specifické styly jednotlivých filmových společností, které točily filmy pro své diváky a měly své rysy. Pro MGM bylo tipické romantické melodrama s velmi nákladnou produkcí a mejestátní hudbou, které málokdy osvětlovalo téma filmu. Paramound točil o Evropě a zahrnovali ji do svých plánů jelikož zaměstnával velké množství emigrantů právě z Evropy. Universal se specializoval na horory. Až s nástupem komerční televize přišel dost silný soupeř aby mohl konkurovat filmu. Jelikož byla televize spíše rozhlasovou záležitostí vedl televizní a filmoví průmysl konkurenční boj. Místo toho aby filmové korporace spolupracovali a využvaly televize k vysílání svých starých filmů radši je ničily. To že se vyráběli vHollywoodu filmy jak na běžícím páse bylo dobré nejméně v tom že film mohl dost dobře odrážet sociopolitickou situaci v Americe. Důkazem že film mění okolí je mnoho fenoménů, které díky filmu vznikají, třeba fenomén celebrit. Ty jsou ve filme jako vzory a charaktery jejich postav jsou pečlivě vybírány. Nejlepším příkladem je popularizace nezávyslé ženy ke které přispěl právě film. Předkládání žen jako sexuálních symbolu dalo vzniknout vedlejším produktum jako je porno atd. Nejvíce je spojitost mezi politikou a filmem cítit z investigativních filmů. Film má tendenci mýtotvornosti a hodně idealizuje. Od začátku filmu se v něm odrážela různa tabu společnosti a film v mnoha případech pomohl prolomit ledy u diváků. Literatura : Theodor W. Adorno - Přehodnocení kulturního průmyslu Umberto Eco - Skeptikové a těšitelé James monaco - Jak číst film Kristin Thompson, David Bordwel - Dějiny filmu