Monika Hopjanová (učo: 416032)
pojem: Umělecké dílo
název: Umělecké dílo v prostředí nových médií
Umělecké dílo v prostředí nových médií
Úvod
V této práci pojednávám o uměleckém díle a jeho vztahu k oblasti nových (též digitálních, elektronických)
médií. V prvních odstavcích eseje věnuji pozornost ucelenému popisu těchto pojmů. V další části
je pro mě primární vytyčení otázek, vyplývajících z spojení dvou zdánlivě tak odlišných okruhů lidské
působnosti, a jejich následné rozmělnění do podoby úvah, postřehů a možných odpovědí. Věřím, že práce
poslouží k ujasnění nejzákladnějších stanovisek sloužících k mému budoucímu podrobnějšímu studiu
umění v prostředí nových médií.
Umělecké dílo
Role a de inice umění se v důsledku společenského a historického kontextu už několikrát změnila.
V návaznosti na tento problém jsem se zaměřila na souhrnnou formulaci pojmu v rámci současných teorií
o umění. Uměleckými díly jsou tedy „[...] umělé výtvory vědomé lidské činnosti,“1
které se skládají z jednoho
či více artefaktů (a to hmotných i nehmotných) vyvolávajících umělecký zážitek. Z tohoto hlediska je proto
zásadní odlišení od „[...] řemeslně nebo průmyslově vyrobených věcí“2
na základě vrstev a funkcí díla.
Elementární vrstvy díla jsou-materiální, významová a vrstva smyslu. Mezi základní funkce patří funkce
estetická (dílo je krásné), kognitivní (je zdrojem poznání) a expresivní (vyjadřuje a vyvolává emoce). Dílo
přitom může mít i jiné funkce, např. praktické, náboženské, výchovné, politické (které ale v tomto případě
hrají vždy vedlejší-podřadnou roli). Z toho vyplývá důraz na propojenost jednotlivých složek. Umělecké
dílo se tak stává „[...] komplexní strukturou vybudovanou ze sebe samé, v níž všechny její odlišné prvky [...]
jsou navzájem tak prostředkovány, že se vzájemně určují a aktivizují, a z toho pochází sebe sama organizující
zákonitost [...]“3
.
Nová média
Pojem nová média souvisí se sférou elektronických technologií, v minulém století se tak vztahoval na
„[...] fotografii, rádio, televizi, satelity, video [...]“4
a poté i na nově vynalezený počítač, který se stal klíčovým
a ústředním prostředkem novomediální tvorby. Nová média se tak přímo dotýkají happeningu, performance,
instalace, umění ve veřejném prostoru a jsou esenciálním prvkem pro umělecké kategorie jako animace,
videoart, počítačové umění, net art, sound art a robotické umění. Velkou úlohu hrají i při tzv. multimediálním
umění, jehož „[...] základní charakteristikou je propojení několika druhů umění [...]“5
(např. performance
a videoart). V dnešní době tak jednotlivé „[o]bory spolu většinou splývají, určit jejich pevné hranice se stává
stále obtížnějším“6
, a proto jejich vymezení a pojmenování nemůže být dále speci ičtější.
Problematické okruhy
Základním problémem je tzv. mizení autora. Více než kdy před tím je v procesu tvorby přítomný prvek
náhody (dílo může být z větší části výsledkem algoritmů nebo jejich chyb). Nabízí se otázka, do jaké míry
je možné mluvit o uměleckém díle a kdy už se jedná o výtvor čistě technický. Pokud ale vnímám dílo jako
1
VOLEK, Jaroslav. Základy obecné teorie umění. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968, s. 113.
2
HECKMANN, Wol hart a LOTTER. Estetický slovník. Translated by Dušan Prokop. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995, s. 28.
3
tamtéž, s. 29.
4
KERA, Denisa. Nová média. Artlist: databáze současného umění [online]. 2006 [cit. 2012-12-31].
5
FLAŠAR, Martin. Umění a nová média. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 29.
6
KLOSOVÁ, Zuzana. Umění nových interaktivních digitálních médií [online]. Brno, 2007, s. 14. [cit. 2012-12-31].
produkt souboru určitých pravidel imaginárního světa a budu „[...] stroj považovat za nástroj člověka, i když
značně odlišný od takových „mrtvých“ nástrojů, jakými jsou dláto, štětec, klavír nebo kamera.“7
můžu pak za
těchto okolností umělce vnímat jako jediného a právoplatného „stvořitele“ výtvoru.
Další otázky vyvstávají v důrazu interakce, kdy pozorovatel už není jen nečinným divákem, ale vstupuje
na scénu jako aktivní účastník. Už do fenoménu Fluxu se objevuje myšlenka, že dílo má smysl jen v kontaktu
s příjemcem, a to nejen prostřednictvím zpětné vazby, ale i přímým zásahem. Tím se otáčí zájem na
recipienta a zdůrazňuje se tak důležitost, jedinečnost a neopakovatelnost uměleckého prožitku.
Pozornost je tak vržena i na proces tvorby, a proto je v současnosti de initivně „[...] výsledný tvar/artefakt
sekundárním produktem [...]“8
. To zcela přirozeně a nevyhnutelně zasáhne také hodnotící přístupy
samotného kritika/teoretika umění. Pokud bude chtít plně pochopit dílo, a to i z hlediska propojenosti jeho
jednotlivých součástí, bude se muset zaměřit i na vztahy v programovacím kódu v rámci tohoto „virtuálního
světa“. Narůstá tak potřeba mezioborových vědomostí a spolupráce s programátory, vědci a techniky.
Velkou změnou je i dematerializace díla, která může prvoplánově působit jako hrozba pro galerie
a muzea. Tato tendence vznikla v 60. letech, kdy převládal názor, že umělecké dílo bylo „[...] zdiskreditováno
jako komerční označení nějakého prodejného zboží“9
. Ale právě snahy dostat umění na místa, kde předtím
nikdy nebyla, vedly mimo jiné přirozeně k jejich vzájemnému propojení s okolním prostředím a centrem
pozornosti se tak paradoxně opět stala kulturní instituce, vznikají tak inscenované výstavy, kde díla ovlivňují
nejen sebe navzájem, ale i s prostor, ve kterém jsou umístěny.
Závěr
V posledních řádcích bych chtěla zamítnout existenci už samotné otázky ohledně postupného zanikání
klasických forem umění v naději, že myšlenka díla (tedy umělcovo vlastní vidění světa) je důležitější než
forma a k jejímu nejpřesnějšímu zobrazení je tím pádem potřeba všech dostupných prostředků, od tradičních
až po ty nejnovější aneb „umění je produktem individuality každého umělce, vše je povoleno.“10
7
VOLEK, Jaroslav. Základy obecné teorie umění. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968, s. 113.
8
HORÁKOVÁ, Jana. Umění a nová média. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 166.
9
RUHRBERG, Karl, Manfred SCHNECKENBURGER, Christiane FRICKEOVÁ a Klaus HONNEF. Umění 20. století: [malířství,
skulptury a objekty, nová média, fotografie]. Translated by Blanka Pscheidtová - Jindřich Schwippel. Praha: Slovart, 2004, s. 591.
10
KLOSOVÁ, Zuzana. Umění nových interaktivních digitálních médií [online]. Brno, 2007, s. 12. [cit. 2012-12-31].
Zdroje
Tištěné
HECKMANN, Wol hart a LOTTER. Estetický slovník. Translated by Dušan Prokop. 1. vyd. Praha:
Nakladatelství Svoboda, 1995, s. 28-29, 150-151. ISBN 25-025-95.
BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika). Vyd. 1. Praha: Academia,
1997, s. 29. ISBN 80-200-0609-5.
PROKOP, Dušan. Obecná uměnověda: stručný přehled a úvod. Praha: Gryf, 1994, s. 26-36, 41-50, 77-82.
ISBN 80-85829-04-5.
VOLEK, Jaroslav. Základy obecné teorie umění. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968,
s. 105-122, 212-225. ISBN 14-870-68.
BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Translated by Irena Reifová - Kateřina Gillárová - Michal
Pospíšil. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, s. 152-153. ISBN 80-7367-099-2.
RUHRBERG, Karl, Manfred SCHNECKENBURGER, Christiane FRICKEOVÁ a Klaus HONNEF. Umění
20. století: [malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie]. Translated by Blanka Pscheidtová
- Jindřich Schwippel. Praha: Slovart, 2004, s. 582-619. ISBN 80-720-9521-8.
FLAŠAR, Martin, Jana HORÁKOVÁ, Petr MACEK a kol. Umění a nová média. Vyd. 1. Brno: Masarykova
univerzita, 2011, s. 7-11, 25-41, 79-138, 156-179. ISBN 978-80-210-5639-8.
PIJOAN, José. Dějiny umění: 12. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2002, s. 255-281. ISBN 80-242-0720-6.
MARIÁNEK, Michal. Chyby, které se líbí. Nový prostor. 2012, č. 393, s. 6-7. ISSN 1213-1911.
WELSCH, Wolfgang. Estetické myslenie. 1. vyd. Bratislava: Archa, 1993, s. 44-46. ISBN 80-7115-063-0.
Elektronické
KLOSOVÁ, Zuzana. Umění nových interaktivních digitálních médií [online]. Brno, 2007, 26 s. [cit.
2012-12-31]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/152831/pedf_b/text_k_bakalarske_praci-2.pdf.
Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy.
KERA, Denisa. Nová média. Artlist: databáze současného umění [online]. 2006 [cit. 2012-12-31].
Dostupné z: http://artlist.cz/?id=149
Nová média. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,
2001 [cit. 2012-12-31]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_m%C3%A9dia