Postmoderna



Postmoderna – Pluralita jako etická a politická hodnota  - „´´Postmoderna´´ neprobouzí právě
nejpřátelštější asociace. Je to pojem mnohdy odmítaný a zdá se, že si zasluhuje větší
rezervovanost.“[1]


Školní slovník cizích slov - „styl, směr v 70.letech 20.stol. v umění, vědě, filosofii apod.
relativizující tradiční hodnoty a konvence, popírající univerzální hodnocení světa,
postmodernizmus“[2]


V této práci jsem se rozhodl pojednat o postmoderně, pluralitě a moralitě, které jsou důležitou
součástí postmoderny. Na začátek bychom si mohli jen stručně říci, co to postmoderna je – je to
pojem, který vznikl na základě knihy Lyotarda.[3] Jeho základem je pluralita názorů a jejich
rovnoprávnost.

Dnešní lidé považují postmodernu jako naprosto samostatný styl, vnímají svět jako postmoderní,
přestože to tak není. Jde pouze o jakousi část moderny, její vyhranění – končí touha po jednotě a
rozvíjí se pravý opak tj. ´´mnohost´´. Jak napsal Wolfgang Welsch: „Tento vztah postmoderny a
moderny mě vede k tomu, abych o naší současnosti promluvil jako o ´´naší postmoderní moderně´´.“[4]
Vznik postmoderny neměl znamenat ´´epochální zvrat´´, jak jej známe z minulosti při přeměnách
jiných stylů a slohů, moderna neskončila, ačkoliv to tak na první pohled vypadá. Díky vzniku
postmoderny jsme jen získali širší pohled na problémy, které musíme řešit. Dnes má jen málokdo
shodný názor na jakoukoli věc, díky tomu se postupem času vyhranila pluralita – „rozmanitost,
rozličnost, různost, mnohotvárnost, složitost“[5] – dává možnost různých názorů. Pluralita se díky
postmoderně stává mnohem rozmanitější a pronikavější. Všechny problémy, které musí člověk řešit,
mohou probíhat na základě mnohosti.[6]

Zde se dostáváme ke konfliktu mezi pluralitou a moralitou: „morálnost, mravnost“[7]. Pluralita nám
dává jakýsi kontextuální rámec, ve kterém se pohybujeme a díky kterému se rozhodujeme. Na druhou
stranu moralita dovoluje jen jedinou pravdu, nedává prostor pro jinou možnost, kterou by si mohl
člověk vybrat. Můžeme říct, že moralita dosti sympatizuje s imperialismem, ačkoli se dá namítat, že
moralita je vždy ve spojení s tím dobrým v nás a je postavená na základech spravedlnosti, zatímco
imperialismus se snaží získat moc a ovládat vše kolem sebe.[8] Něco společného s tím moralita má –
netoleruje jiný názor, má jedinou pravdu. Tím se dostáváme k tomu, že moralita a pluralita se dají
přirovnat k moderně a postmoderně, přestože to nejsou až tak striktní protiklady. Moderna nedává
takový prostor pro více možností, více názorů, upřednostňuje jednotu, zatímco postmoderna to
dovoluje, jejím základem je mnohost.

            Zpět k postmoderně - po vzniku něčeho nového jako první volali sociologové. Max Weber
mluvil o ´´polyteismu hodnot´´ - dnes musíme řešit velké množství odlišných problémů a nemůžeme
všechny řešit stejným způsobem. Weber to řekl takto: „Kdo … ví něco o světě, ten vlastně nemůže
seznávat nic jiného než tuto mnohost a to, že se jí nemůžeme vyhnout.“[9]  Už ve svých východiscích
byla postmoderna založena eticky, je to vlastně takový zastánce autonomních práv rozdílných
orientací a životních forem.[10]

Závěrem bych rád napsal, že akceptování jiného názoru je možné jen tehdy, když to není jen
tolerance, ale jde o naprosté pochopení názoru druhé strany, jak řekl Denis Diderot: „mínění, jen
zavrhuje, rozumí právě tak hluboce a jasně, jako mínění, které si osvojuje.“[11] Dále by měl člověk
lépe pochopit logiku cizího uvažování – jak vyvozuje své názory a požadavky. Pokud se budeme řídit
těmito pravidly, nesmíme dělat dvě věci: za prvé se nesmí z kritérií jedné souvislosti dělat
kritéria úplně nové souvislosti. Za druhé musíme brát v potaz, že neexistuje něco, co by sjednotilo
všechny různé požadavky a názory.












Literatura:


Roman Mikuláš – Školní slovník cizích slov, Vydavateľstvo Príroda, Bratislava,
2007,


Miroslav Sapík – Etika a Postmoderna , Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra, 2009,


Wolfgang Welsch – Postmoderna – Pluralita jako etická a politická hodnota, KLIP, Praha, 1993,


Wolfgang Welsch – Naše postmoderní moderna, Zvon, Praha, 1994,


________________________________

[1] Wolfgang Welsch – Postmoderna – Pluralita jako etická a politická hodnota, KLIP, Praha, 1993,
str.17,

[2] Roman Mikuláš – Školní slovník cizích slov, Vydavateľstvo Príroda, Bratislava, 2007, str.439,

[3] Wolfgang Welsch – Naše postmoderní moderna, Zvon, Praha, 1994, str.83,

[4] Wolfgang Welsch – Postmoderna – Pluralita jako etická a politická hodnota, KLIP, Praha, 1993,
str.31,

[5] str.431,

[6] Wolfgang Welsch – Naše postmoderní moderna, Zvon, Praha, 1994, str.162,

[7] Roman Mikuláš – Školní slovník cizích slov, Vydavateľstvo Príroda, Bratislava, 2007, str.367,

[8] Miroslav Sapík – Etika a Postmoderna , Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra, 2009, str.45,

[9] Wolfgang Welsch – Postmoderna – Pluralita jako etická a politická hodnota, KLIP, Praha, 1993,
str.22,

[10] Wolfgang Welsch – Postmoderna – Pluralita jako etická a politická hodnota, KLIP, Praha, 1993,
str.38

[11] Wolfgang Welsch – Postmoderna – Pluralita jako etická a politická hodnota, KLIP, Praha, 1993,
str.39,