Heslo: Umělecké dílo

Hmotný či nehmotný výtvor umělce[1], který probouzí v pozorovateli (příp. posluchači) nějaké pocity
a následně vyvolává v mysli odezvu, zpravidla jej nenechává lhostejným – tento potenciál činí
z výtvoru umělecké dílo[2]. Bývá obvykle zpracován se značnou technickou dovedností či manuální
zručností[3], dnes však toto hledisko poněkud ztrácí na významu.


Esej: Fikce jako námět výtvarného uměleckého díla

Dobře si pamatuji na okamžik, kdy jsem jako malý poprvé spatřil monumentální obraz „Pobití Sasíků
pod Hrubou Skálou“. Byl jsem tehdy ohromen dokonalou iluzí krvavé bitvy odehrávající se ve
skalnatém terénu. Od té chvíle je pro mě tato olejomalba synonymem a typickým příkladem uměleckého
díla.

Dříve než se zamyslím nad námětem tohoto velkolepého obrazu, pokusím se jej stručně představit.
Dílo bylo objednáno Klubem českých turistů pro účely Národopisné výstavy Českoslovanské v Praze,
která se uskutečnila roku 1895. Výsledkem spolupráce předních malířů té doby – Mikoláše Alše,
Vojtěcha Bartoňka, Karla Vítězslava Maška a Václava Jansy – byla olejomalba nevídaných rozměrů
10x8,5 m. Malba byla doplněna kusy kožešin na postavách bojovníků ve své přední části pro zvýšení
pocitu „skutečnosti“. Obraz byl veřejnosti poprvé představen na již zmíněné Národopisné výstavě
jako dominantní součást komplexního uměleckého celku, v němž hrál důležitou úlohu také prostor před
obrazem, kde byly instalovány skutečné balvany a kmeny stromů. Cílem této snahy bylo navození
absolutního dojmu reality a kontaktu s pozorovatelem. Obraz se zaslouženě dočkal velkého obdivu
návštěvníků. Po skončení výstavy byl obraz vystavován pouze příležitostně a značně trpěl nevhodným
uskladněním i častým stěhováním. V roce 1960 byl obraz přemístěn do Turnova, kde se začínalo
rýsovat konečné řešení problému s vhodnými prostory. V bezprostřední blízkosti budovy zdejšího
muzea se nabízel k využití dvůr bývalé věznice. Po překonání finančních a technických potíží byla
k budově muzea přistavena galerie. Roku 1974 tedy mohla být největší atrakce muzea (po nutných
restaurátorských úpravách) opět vystavena.

Působivé plátno „Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou“ je zajímavé nejen z hlediska provedení, autorů či
osudu díla, ale také pro svůj námět. Základem vzniku obrazu se stala epická báseň Beneš Heřmanóv
z Rukopisu Královédvorského, která popisuje bitvu českých hrdinů proti saským bojovníkům, přičemž
české oddíly slavily velké vítězství. Ke střetnutí nepřátelských vojsk mělo dojít nejspíše v roce
1203. Stejně jako byla zásadním způsobem zpochybněna autenticita Rukopisů Královédvorského a
Zelenohorského, tak i bitva pod Hrubou Skálou je všeobecně považována za fikci. V době vzniku malby
byl sice tábor zastánců pravosti Rukopisů početnější než dnes, přesto však museli mít tvůrci i
zadavatelé díla o historické hodnověrnosti bitvy přinejmenším velké pochybnosti. Za zmínku stojí
skutečnost, že Klub českých turistů, který si toto dílo objednal, měl původně jiný námět obrazu,
v úvahu připadaly dva návrhy – bitva na Vítkově nebo bitva u Domažlic. Jeden z oslovených malířů
Václav Brožík sice z důvodu značného pracovního vytížení odmítnul účast na realizaci díla, právě on
však přišel s návrhem nového tématu – bitvy pod Hrubou Skálou. Václav Brožík byl nepochybně velkým
vlastencem a jeho snaha o realizaci malby s vlasteneckým tématem, byť fiktivním, je vcelku
pochopitelná. Chtěl zcela jistě posílit národní hrdost českého lidu a otázka historické pravosti
tématu pro něj zřejmě nebyla rozhodující. Podobný názor na věc měl pravděpodobně i Mikoláš Aleš.
Při tvorbě předlohy obrazu totiž nerespektoval historicky doloženou podobu středověkých rytířů
v brnění, ale nakreslil jen lehce oděné bojovníky s mohutnými svaly a tím jim dodal heroický
nádech. Za tuto historickou nepřesnost následně v Národních listech Alše kritizoval prof. Koula.
Touto výtkou se však Mikoláš Aleš příliš nezabýval.

Zcela přirozeně se nabízí otázka: ubírá fiktivní námět či navazující nesrovnalosti na umělecké
hodnotě tohoto nádherného obrazu? Domnívám se, že v žádném případě. Umělecké dílo totiž není
matematickou ani chemickou rovnicí, kde žádná odchylka od skutečnosti není možná. Umělec má právo
na určitou svobodu projevu, i když byla vždy částečně omezena dobovými zvyklostmi. Přestože
rozhodně nejsem příznivcem jakýchkoliv podvrhů, v tomto případě musím připustit, že fikce jako
námět nijak negativně neovlivnila nesmírnou uměleckou hodnotu výsledného díla. Spíše se domnívám,
že tomuto jedinečnému obrazu naopak dodává na atraktivitě a může tak paradoxně přispět ke zvýšení
zájmu veřejnosti o naše dějiny.


Použité zdroje:

1. HENCKMANN, W. - LOTTER, K. Přeložil Dušan PROKOP. Estetický slovník. 1. vydání. Praha:
Nakladatelství Svoboda, 1995. 229 s. ISBN 8020504788. Heslo Umělec, s. 184.

2. OLŠOVSKÝ, Jiří. Slovník filozofických pojmů současnosti. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Erika,
1999. 189 s. ISBN 80-7190-804-5. Heslo Umělecké dílo, s. 168.

3. THIRY, Karol. Dejiny umenia. 1. vydanie. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1981.
236 s. Kapitola Cieľ, predmet, obsah a formy umenia, s. 10.

4. COGAN, Miroslav. Osudy obrazu Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou. In Z Českého ráje a Podkrkonoší.
Vlastivědný sborník. Svazek 9. Semily: 1996, s. 216 – 225.

5. Galerie. Informační leták Muzea Českého ráje v Turnově.

6. SVOZIL, B. – SVADBOVÁ, B. Česká literatura ve zkratce 2. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Brána,
1998. 188 s. ISBN 80-7243-003-3. Kapitola Ohlas dávnověku, s. 55 – 59.


________________________________

[1] V Estetickém slovníku (1) se uvádí […] „Umělec je v emfatickém smyslu tvůrčí produkce výtvarný
umělec (malíř, sochař, architekt), skladatel a básník, stejně jako interpret uměleckých děl
(dirigent, virtuóz, režisér, herec, tanečník, choreograf atd.).“


[2] Ve Slovníku filozofických pojmů současnosti (2) je uvedeno pod pojmem umělecké dílo […] „V
uměleckém díle podle L. Hejdánka člověk nachází sám sebe, rozpoutává v sobě oheň fantazie a
obrazotvornosti.“^


[3] THIRY (3) uvádí […] „Umelecký predmet, vec, resp. umelecké dielo je viditeľným materiálnym
vyjadrením tvorivých schopností človeka. Pôsobí na city a rozum, vyvoláva v ľuďoch obdiv, hrdosť a
radosť z tvorivej činnosti a schopnosti.“^