Anna  Kaslová  (učo  262938)     Úvod  do  uměnovědných  studií   Semestrální  písemná  práce  na  téma  Kulturní  průmysl       Termín  kulturní  průmysl  začali  užívat  představitelé  tzv.  Frankfurtské  školy,  seskupení   marxistických  filozofů  při  Ústavu  pro  sociální  výzkum  ve  Frankfurtu  na  Mohanem  v  Německu  ve   30.  letech  20.  století.  Filozofové  Theodor  Adorno  a    Max  Horkheimer  se  ve  svém  díle  Dialektika   osvícenství  (1947)  věnovali  kritice  tzv.  masové  kultury.  Tento  pojem  nahradili  pojmem  kulturní   průmysl,   který   podle   nich   předkládá   publiku   produkty   vytvořené   autoritami   shora   za   účelem   zisku  a  pomocí  masového  šíření  se  umění  stává  průmyslovou  komoditou.  Na  průmysl  a  kulturu   nahlíží   jako   na   neslučitelné,   protože   homogenizované   produkty   centralizovaného   kulturního   průmyslu  vyprodukované  za  účelem  zisku  a  neviditelné  manipulace  nejširšího  publika,  kterému   jsou  předkládány,  mají  uspokojit  potřeby  konzumace  (umění)  každého  člověka  a  zároveň  v  něm   vytvářet   iluzi   jeho   vlastní   volby.   Jedině   umělecké   dílo,   které   není   určeno   pro   trh,   může   mít   pozitivní  vliv  na  rozvoj  a  jedinečnost  vnímání  člověka  a  tedy  i  kvalitu  a  svobodu  celé  společnosti.   Levicově   orientovaní   Adorno   a   Horkheimer   a   také   Walter   Benjamin,   další   představitel   frankfurtské  školy  (autor  statě  Umělecké  dílo  ve  věku  své  technické  reprodukovatelnost  1936,   které   bylo   inspirací   také   pro   Adorna   a   Horkheimera)   považovali   kulturní   průmysl,   resp.   industrializaci  kultury  a  její  důsledky  za  de  facto  smrt  kultury.     Podpora  kreativního  průmyslu  –  podpora  kultury  a  kulturní,  resp.  kreativní  průmysl   Pojmem  kreativní  průmysl  (Creative  Industries)  vznikl  ve  Velké  Británii  v  roce  1997  v   období  nástupu  vlády  premiéra  Tonyho  Blaira.  Definice  kreativního  průmyslu  („  činnosti,   pramenící  z  tvůrčích  schopností,  dovedností  a  nadání  jednotlivce,  které  nesou  potenciál  zisku  a   vytváření  pracovních  příležitostí  skrze  vývoj  a  využití  duševního  vlastnictví”)  vytvořená   tehdejším  britským  odborem  pro  kulturu,  média  a  sport  (Department  of  Culture,  Media  and  Sport   –  DCMS)  je  stále  uznávána  a  přebírána  v  souvislosti  se  vznikem,  rozšiřováním  a  vývojem   kulturních  průmyslů  po  celém  světě.  Kulturní,  resp.  kreativní  průmysl  a  jeho  začlenění  do   struktury  státního  aparátu  (organizací  Ministerstev  a  s  tím  spojených  možností  podpory  rozvoje   těchto  odvětví)  a  souvislost  ekonomiky  státu  provázané  s  kulturním  prostředím,  ale  i  tradicí  a   kulturním  dědictvím  je  také  aktuální  v  důsledku  celkové  přeměny  současné  světové  ekonomiky  a   politiky.       Jakkoli  mohu  částečně  souhlasit  s  tezemi  představitelů  Frankfurtské  školy,  a  chápat  v   dějinném  kontextu  nutnost  vzniku  jejich  kriticky  laděných  děl  i  jejich  přínos,  jelikož  řadu  let   pracuji  v  kulturním  průmyslu,  konkrétně  v  jeho  audiovizuálním  sektoru,  má  pro  mě  podpora   tohoto  odvětví  zásadní  význam.  Jsem  přesvědčená,  že  rozvoj  a  podpora  kinematografie  má   pozitivní  vliv  na  zachování  kulturní  diverzity  a  kulturního  dědictví  ČR  a  dalších  evropských  států   Evropy  a  z  toho  vyplývající  pozitivní  vliv  na  širokou  společnost  obyvatel  a  tedy  z  toho  vyplývající   pozitivní  vývoj  jednotlivců.  Kulturní  průmysl  lze  podle  publikace  Kulturní  a  kreativní  průmysly   v  České  republice  v  českém  prostředí  definovat  jako  průmysl  zahrnují  činnosti  a  produkty  těch   odvětví,  která  produkují  kulturní  produkty  určené  k  masové  reprodukci,  hromadnému  šíření  a   exportu.  Patří  sem  film  a  video,  TV  a  rozhlas,  videohry,  hudba  (hudební  nahrávky  i  živá   vystoupení),  knihy  a  tisk  (vydávání  knih  a  tisku).  Publikace  přináší  přehled  o  stavu  jednotlivých   kulturních  a  kreativních  odvětví  včetně  filmu.       Podobně  jako  ostatní,  část  studie  věnovaná  filmu,  jejíž  autorem  je  Petr  Mošna,  dokazuje  pomocí   analýzy  dostupných  faktů  a  statistik  zejména  z  pohledu  hospodářského  růstu  a   konkurenceschopnosti  společenskou-­‐hospodářský  vliv  na  konkrétní  oblasti  kultury.    Upozorňuje  mimo  jiné  na  značnou  globální  dominanci  amerického  filmového  průmyslu,   respektive  neschopnost  evropských  národních  filmových  průmyslů  konkurovat  dílům   produkovaným  ve  Spojených  státech  filmovými  studii  s  centralizovaným  vývojem,  výrobou,   distribuci  a  propagací.  Pro  vznik  jedinečných  uměleckých  filmových  děl  a  k  podpora  jejich  šíření   v  rámci  současných  distribučních  kanálů  je  zásadní  nejen  celoevropská  podpora  (strukturální   fondy  EU,  Media  Program  atp.)  ale  zejména  státní  podpora  na  národní  úrovni  a  fungující  instituce   zabývající  se    podporou  a  rozvojem  kinematografie  a  to  ve  všech  fázích  vývoje,  výroby  i   distribuce  filmových  děl  různých  žánrů.    Film  můžeme  považovat  za  specifický  tím,  že  se  jedná  o   nejpopulárnější  druh  umění,    kvalitní  filmová  díla  slučují  hned  několik  uměleckých  disciplín,   např.  Literární,  dramatické,  výtvarné  umění  a  zřejmý  je  I  jeho  sociálně-­‐společenský  a  potenciálně   výchovný  a  vzdělávací  charakter  (např.  dokumentární  filmy).  Nelze  také  ignorovat  světově   proslulou  tradici  výjimečně  kvalitních  kinematografických  hraných  a  dokumentárních  děl  v  naší   kulturní  historii,  na  kterou  se  snažíme  navázat.       Na  nutnost  uznání  přínosu  a  zvýšení  podpory  kulturního,  resp.  kreativního  průmyslu  lze   nahlížet  z  pohledu  jejího  významu  pro  ekonomiku  a  trvalého  procentuálního  nárůstu  účasti   kulturního  průmyslu  na  HDP  konkrétních  států,  která  navzdory  trvající  ekonomické  krizi   zasahující  ostatní  průmyslová  odvětví,  stále  stoupá).    Dalo  by  se  říct,  že  je  nahlíženo  na  kulturní   průmysl  z  pohledu  jeho  tvůrců  a  také  v  širším  kontextu  zkvalitňování  života  a  životného   prostředí  jednotlivce  a  společnosti.    Naprosto  zásadní  obrat  ve  filmovém  průmyslu  přináší  tedy   úspěch  Asociace  producentů  v  audiovizi  (APA)  a  dalších  neziskových  sdružení,  díky  kterým  byl   schválen  prezidentem  vetovaný  Zákon  o  podpoře  kinematografie.     „Kinematografie  je  nejenom  kulturní  hodnotou,  ale  je  i  zdrojem  historických  a  současných  informací   o  naší  společnosti,  poskytuje  komplexní  svědectví  historické  a  sociologické,  svědectví  o  kulturní   identitě  státu  a  rozmanitosti  jeho  obyvatel.  Je  významným  prostředkem,  který  umožňuje  poznávat   minulost  i  současnost  a  vzdělávací  formou  výchovně  působit  nejen  na  mladou  generaci”.     „Cílem  „Koncepce  podpory  a  rozvoje  české  kinematografie  a  filmového  průmyslu  2011  -­‐  2016“  je   posílit  a  uchovat  hodnoty  české  filmové  kultury,  rozvinout  český  filmový  průmysl  a  učinit  jej   konkurenceschopným  v  mezinárodním  měřítku  vzhledem  k  jeho  značnému  potenciálu  v  oblastech   přístupu  ke  kultuře,  hospodářského  rozvoje  a  vytváření  pracovních  míst.  Cílem  je  také  vybudovat   fungující  systém  finanční  a  státní  podpory,  vytvořit  právní  zázemí,  které  by  sloužilo  k  těmto  účelům   a  bylo  v  souladu  s  předpisy  EU.”(1)           Zdroje  a  citace:       ŽÁKOVÁ,  Eva  a  kolektiv  autorů,  Kulturní  a  kreativní  průmysly  v  České  republice.  Institut  umění  -­‐   Divadelní  ústav,  2011,  [cit.    2012  -­‐12-­‐31]  ISBN:  978-­‐80-­‐7008-­‐009-­‐2,  (dostupný  ke  stažení  na   http://www.idu.cz/cs/kulturni-­‐a-­‐kreativni-­‐prumysly-­‐v-­‐cr-­‐e-­‐book-­‐2011)     MCQUAIL,  Denis.  Úvod  do  teorie  masové  komunikace.  Vydání  2.  Praha:  Portál,  2009,     ISBN  978-­‐80-­‐7367-­‐574-­‐5       Přepis  rozhovoru  Co  je  to  ekonomika  kultury  a  kulturních  průmyslů?  (publikováno  28-­‐04-­‐2011   16:40)  autor  článku  Vilém  Faltýnek.  [cit.    2012  -­‐12-­‐31]  (přístupné  z   http://www.radio.cz/cz/rubrika/ekonomika/co-­‐je-­‐to-­‐ekonomika-­‐kultury-­‐a-­‐kulturnich-­‐ prumyslu       (1)  Koncepce  podpory  a  rozvoje  české  kinematografie  a  filmového  průmyslu  2011  –  2016  (k   dispozici  ke  stažení  na  http://www.mkcr.cz/cz/media-­‐a-­‐audiovize/kinematografie/koncepce-­‐ podpory-­‐a-­‐rozvoje-­‐ceske-­‐kinematografie-­‐a-­‐filmoveho-­‐prumyslu-­‐2011-­‐-­‐-­‐2016-­‐79977/)