Sofie Novotná
učo: 415838
Úvod do uměnovědných studií
SUBKULTURA
Pojem subkultura (z latinského sub = 'pod' + kultura) byl poprvé použit ve 40. letech v několika
významech ve společenských vědách. Obvykle bývá vymezován pro označení dílčí kategorie uvnitř
širší kultury, převládající nebo oficiální. Má naznačovat odlišnost od dominantní nebo mainstreamové
společnosti. Tvoří ji skupiny lidí, kteří sdílejí stejné názory, hodnoty a normy, díky nimž se od ostatní
společnosti odlišují. Každá subkultura využívá svých typických znaků a staví z nich konstrukce
mnohonásobných identit. Vyvíjí vlastní módu a estetické formy vyjadřování z hlediska neoficiálních
skupin a proudů. Subkultury mohou vznikat na organizované i neorganizovné bázi, zpravidla nejsou
vázány na určité místo a jsou rozšířeny v celé společnosti.
VIZUÁLNÍ STYL ČESKÝCH SUBKULTUR
Spínací špendlík, těžká bota, motorka, vlasy česané na patku nebo dredy nabývají symbolických
rozměrů, stávají se jistým druhem stigmat, známkou dobrovolně přijatého exilu, kterým příslušník
subkultury oznamuje odmítnutí mainstreamu. Řadí se do určité subkultury. Obléká se do vlastní
uniformy a mluví jazykem, kterému rozumí jen on sám.
Dnešní pestrost subkultur, kterou tu můžeme najít je obrovská. Většina inspirace k nám proudí
z cizích zemí. Především ze zámoří, kde jsou oproti nám stále v předstihu. Na počátku českých
subkultur stojí skupiny lidí, které se začaly formovat s nástupem komunismu. První máničky, pankáči,
metalisti, veksláci a svým způsobem i feťáci. Za tehdejších dob, ale vypadali všechny tyto ,,party“
podobně, což bylo dáno velice omezenou oděvní nabídkou. Oproti dnešní době, kdy každá subkultura
dbá především o svoji ,,image“. Velká část těchto lidí nakupuje ve specializovaných obchodech
s oblečením a snaží se o co největší potlačení stádnosti.
Každý příslušník nějaké subkultury má potřebu hlásit již navenek ke které skupině patří a s kým a čím
se identifikuje. Na naší české scéně se pohybuje několik více či méně významných subkultur. Mezi
nejstarší patří rozhodně punk, díky němuž se o subkulturách jako takových začalo psát
v akademickém diskursu. Dnes má punk několik odnoží (punk-rock, street-punk, crust, Oi!, anarchypunk),
ideologie je ale v podstatě neměnná – odpor vůči systému, extremismu, atd. Hlavním cílem jak
už v hudbě, tak v módě bylo šokovat! Typické číro na hlavě a v ruce okovaný křivák jsou toho
důkazem.
Dalšími aktivisticky zaměřenými subkulturami jsou hard core a metal. Hard core se vyvinul z punku a
podobně jako on reflektuje sociální tématiku a politiku. Hard core inspiroval spousty dalších stylů
(grunge, trash metal, metalcore, black) Tato skupina lidí se odlišuje i vzhledově. Častými rysy jsou
dlouhé vlasy, tmavé oblečení a typické stahováky (okovaný kožený náramek). ,,Prvky blackové
vizuality sice pronikly do mainstreamu, žánr sám však nadále uchovává a rozšiřuje elitářství a
soběstačnost, které jsou metalu tak blízké.“ (Veselý, 2011, s. 205)
Velmi známou subkulturou jsou hippies. Komunita, která vznikla v šedesátých letech na západním
pobřeží USA v San Franciscu. Za základní ideu této subkultury lze považovat vzpouru proti
společnosti, propagování míru, lásky, svobody a návratu k přírodě. Dalším výrazným projevem
spojeným s tímto hnutím bylo tíhnutí k mysticismu, různým druhům východních náboženství a
filozofií, objevování západních kultur a zvyků a jejich propojování se soudobou kulturou a způsobem
uvažování. Z toho vychází i jejich vizuální dojem. Orientální oblečení, spoustu ozdob, náušnic, přírodní
materiály a barvy. Mají svoji filozofii, kterou se snaží ukázat i navenek.
,,Subkultura skinheads patří posledních dvacet let k těm mediálně nejvýraznějším a
nejkontroverznějším.“ (Veselý, 2011, s. 117) Počátky skinheads kultury jsou v Anglii. V šedesátých
letech se zde začali potkávat mladí hoši tzv. mods se skupinkami rude boys přistěhovanými z Jamajky.
Prolnutím těchto stylů a kultur vznikla subkultura skinheads. Do Čech přichází toto hnutí v polovině
osmdesátých let. K velké populaci skinheads přispívá v roce 1989 kapela Orlík se svými
neonacistickými texty, což mnoha mladým lidem v porevoluční době imponuje. Přesto se formují i
skupiny skinheads, kteří rasismus odsuzují a jejich ideou je především odmítání politiky. Typické
módní značky jsou Fred Perry, Lonsdale, Dr. Martens, atd. Preferují polovojenský vzhled a bundu typu
bomber. Jak už vyplívá z názvu, nedílnou součástí je holá hlava.
Další, spíše novodobou subkulturou je straight edge. ,, Jsem stejnej jako jsi ty / jen mám lepší věci na
práci / než se kámošit se zombíky / a najebávat si palici,“ začíná text, který naprosto převrátil myšlení
punkové subkultury, aniž by popřel její principy.“ (Veselý, 2011, s. 473) Symbolem této subkultury je
písmeno X, má naznačovat odmítnutí. Odmítnutí drog, alkoholu a promiskuity. Ideou je vnitřní
osvobození prostřednictvím disciplíny. Velká část těchto lidí jsou vegetariáni či vegani, bojují za práva
zvířat a za celkové zlepšení světa. Symbol X můžeme u těchto lidí nalézt na hřbetu obou rukou na
oblečení, nebo vytetované jinde na těle.
V dnešní době velmi populární subkulturou jsou hipsteři. Tento styl dorazil do České republiky asi
s pětiletým zpožděním z USA. ,,Hipster musí být v neustálém střehu, aby svoji identitu korigoval podle
trendů a zároveň se při tom tvářil, že ho trendy nezajímají.“ (Veselý, 2011, s. 499) Pokrytectví nebo
společenská strategie? Dnešní hipsteři kradou vizuální prvky z jiných subkultur a zbavují je jejich
původního významu. Vytvářejí z nich vlastní ironický hybrid. Černé brýle s tlustou obroučkou, skinny
jeans a vytahaný svetr po otci jsou hlavní poznávací znaky. Kombinují takzvané ,,vintage“ věci ze
second handu s pár novými kousky. Správný hipster je totiž především originální a křičí: "Módní
trendy jdou mimo mě, sakra, lidi, snažte se být sví!"
Jedno je však jisté: na začátku druhé dekády nového tisíciletí se snad každý, více či méně řadí do
určité subkultury, i když si to občas odmítáme přiznat. Domnívám se, že tomu není na škodu právě
proto, že ve světě směřujícím k homogenizaci života jsou subkultury vzácnými ostrůvky jinakosti.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1) VESELÝ, K., Vladimir 518, Kmeny. Praha, 2011. 117, 205, 473, 499 s. ISBN 978-80-903973-2-3.
2) HENCKMANN, W., LOTTER, K. Estetický slovník. Praha, 1995. ISBN 8020504788,
9788020504784.
3) BARKER, Ch. Slovník kulturácích studií. Praha, 2006. ISBN 8073670992.