Barokní sál Místodržitelského paláce 20. listopadu 2012 v 17 hodin JANÁČKOVY MUŽSKÉ SBORY v rozličných souvislostech koncert mužského pěveckého sboru Láska opravdivá Leoš Janáček (1854-1928)..................................... Orání, IV/1 (1873) na lidový text (Sušil 1860, č. 709), č. 1 z cyklu Čtyři lidové mužské sbory Александр Васильебич Никольский (1874-1943).... Господь просвещение мое Aleksandr Vasiljevič Nikolskij.................................. Gospoď prosvěščenije moje (Žalm 26/27, verše 1, 3, 7, 13, 14: Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?) Leoš Janáček........................................................ Což ta naše bříza, IV/22 (1893) na text Elišky Krásnohorské ze sbírky Z máje žití (1874), č. 2 z cyklu Čtyři lidové mužské sbory Bedřich Smetana (1824-1884)................................ Píseň na moři (1876-1877) na text z básně Černý prapor (1867) Vítězslava Hálka (1835-1874) Павел Григорьевич Чесноков (1877-1944)............ Скоро предвари, Соч. 45, No. 4 Pavel Grigorjevič Česnokov.................................... Skoro predvari, op. 45, č. 4 modlitba v dobách bídy a útoku nepřátel (tropar, hlas 4.) Leoš Janáček........................................................ Čtvero mužských sborů moravských, IV/28 1. Dež viš (1900), text Ondřej Přikryl (1862-1936) 2. Komáři (1906), text lidový 3. Klekánica (1900), text Ondřej Přikryl 4. Rozloučení (1906), text lidový Přikrylovy texty pocházejí ze sbírky Hanácky pěsničke, vydané v Brně okolo r. 1900, č. 1 a 27. Text Komárů Svatba komáří sebral František Bartoš s Leošem Janáčkem a vydali jako součást Kytice z národních písní moravských v roce 1890. Text Rozloučení pochází ze sbírky Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (1860) Františka Sušila (1804-1868): Loučení, č. 561 Josef Bohuslav Foerster (1859-1951)...................... Velké, širé, rodné lány op. 37, č. 4 z cyklu Devět mužských sborů na text básně ze sbírky Selské písně a České znělky (1889) Josefa Václava Sládka (1845-1912) Leoš Janáček........................................................ Kantor Halfar, IV/33 (1906) na text stejnojmenné básně (1899) ze sbírky Slezské písně Petra Bezruče (1867-1958) Дьякон Сергей Зосимович Трубачев (1919-1995).. Кто ны разлучит от любве Божия diákon Sergej Zosimovič Trubačov.......................... Kto ny razlučit ot ljubve Božija (text z Listu Římanům 8, 35-39) Leoš Janáček........................................................ Vínek, IV/31 (?1904-1906) na lidový text sebraný Antonínem Pustkou, č. 3 z cyklu Čtyři lidové mužské sbory Leoš Janáček........................................................ Perina, IV/38 (před 1914?) na text lidové písně, kterou Janáčkovi zpíval slovenský lékař Pavol Blaho, později vyšel ve sbírce Jana Poláčka Slovácké pěsničky, Slovácký krúžek v Brně, 1941; č. 4 z cyklu Čtyři lidové mužské sbory Leoš Janáček........................................................ Sbor při kladení základního kamene Masarykovy university v Brně, IV/45 (27. 3. až 2. 4. 1928) na text básně (24. 3. 1928) Antonína Trýba (1884-1960) zpívá mužský pěvecký sbor LÁSKA OPRAVDIVÁ, řídí Jaroslav Černocký a Jan Špaček Pořizování obrazových a zvukových záznamů je vítáno. Konec v 18:15, bez přestávky. Poděkování: Moravská galerie v Brně, Boris Klepal, Martin Polák, Ústav hudební vědy FF MU, OP VK Katalog Janáčkova díla – viz Simeone, Tyrrell, Němcová: Janáček Works, Oxford 1997 www.laskaopravdiva.cz TEXTY SKLADEB Janáček: Orání Šohajku švarny, čemu něořeš? Či ci volky ustavaju, či sám němožeš? Dzěvucho švarna, oral cic bych ja, dybys ty mně pohonila, volil bych cě ja. Šohajku švarny, dyc němam biča, nědala mne ma macíčka za pohoniča. Nikolskij: Gospoď prosvěščenije moje Hospodin je světlo mé a spása, koho bych se bál? Hospodin je síla života mého, z koho bych měl strach? Kdyby proti mně i vojsko vytáhlo, mé srdce bázeň nepocítí, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece v Něho budu doufat. Vyslyš, Hospodine, hlas můj, když volám, smiluj se nade mnou a vyslyš mne. Věřím, že budu viděti Hospodinovu dobrotivost v zemi živých. Doufej v Hospodina, vzmuž se, ať posilní se srdce tvé a doufej v Hospodina. Janáček: Bříza Což ta naše bříza na dvorečku Smutně se mi sklání k okénečku? Nechť je nebe tiché, voda tichá, ona stále chví se, stále vzdychá; což se to mé srdce nepokojí? Což se o svou lásku stále bojí? Pokoje mi nedá v noci, ve dne, usedá mi hořem, neusedne. Na té naší bříze pod okénkem Listí na řapíčku visí tenkém; bázlivě si šeptá, chví se v bolu, že je každý vánek strhá dolů. Na nejtenším, ale pouhém vlásku, srdce zří se chvíti pro svou lásku. Nechť je neuchvátí vichor žádný, dech ji může strhnout,je-li zrádný. Smetana: Píseň na moři Haló! Již plachty napněte, stožár utužte lanem, již kotva z tůně zvednuta, a větrů přízeň pánem. Tak vesele hrá korouhev, moře tak jasno, blaho, nuž ke kormidlu, k slenici — haló! haló! Jen ještě pohled k přístavu ! Tam s bohem! Kynou šátky, tam čapky letí — nuž adé, nechť loučení čas krátký! Tam slzu vidím dokoná, jež rosí tváře blaho, ej vína sem, ať zavzní zpěv — haló! haló! A nyní počnem vesele: jak réva barví břehy, jak blednou města, vesnice, jak vzduch tu plný něhy. A jak to moře modravé, v něm houpem se tak blaho, to teprv ducha rozpíná — haló! haló! Hle, zmizel kraj, a moře skvost již bez hranic a mezí — pod nebem druhá nebes báň, zem bez pouta a stezí! Aj, jak to mysl rozhřívá — tak cítíme, co blaho! tu píseň teprv z plna zní — haló! haló! Aj hle, ten ostrov rozmilý, jak vynořil se z pěny ! Tam kormidlem teď zavesluj — jakť mocně rozložený! Hle, již nám v ruce tleskají, zrak zničený tak blaho: nuž čapky vzhůru, vítejte — haló! haló! Česnokov: Skoro predvari Přispěchej a pomoz nám, Kriste, Bože náš, Dříve, než padneme do rukou nepřátel, kteří se Ti rouhají a škodí nám. Překonej Svým Křížem ty, kteří bojují proti nám, aby pochopili, jak mocná je pravoslavná víra, na přímluvy Bohorodice, jediný Lidumile. Janáček: Dež viš Dež viš, že rač tě vidivám než zlató vězdičko, máš na mrskut mně darovat červeny vajičko! Dež viž, že bech tě všecko dal a sebe néjrači, máš na večír mně skovávat pusenko néslači! A dež viš, že tě rači mám než široširé svět, máš říct, hde jož mám pro tebe jak pro nevěsto jet! Janáček: Komáři Komáři se ženili, trošky vína neměli. Přiletěl tam slavíček, přiněs vína zidliček. Komáři se opili, ež komára zabili. Komár leží v komoře, muška pláče na dvoře. Neplač muško, co ti je? Ešče komár ožije. Janáček: Klekánica Radile ste: „nechoď na ves, dež se od hor stmivá, chetla be tě, děvečko má, klekánica divá.“ A já šla a čekala sem, ešle na mě skočí, A on mě tam švarné senek chetil do nároči. Matičko má, tenkrát bela vaša rada vadná, takovéto klekánice neleknem se žádná. Janáček: Rozloučení Zhoru cesta, dolu druhá, rozlučme se spolu, milá. Těžké naše rozlóučení, když jsme spolu naučení. Vrať mně, milá, co je mého, já ti vrátím, co je tvého. Vrať mně, milá, prsténeček, já ti vrátím tvůj šáteček. Prsténeček, zlaté očko, s Pánem Bohem, má děvečko. Foerster: Velké, širé, rodné lány Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany, od souvratě ku souvrati jak vás dnes to slunko zlatí! Vlavé žito jako břehy, květná luka plná něhy, na úhoru, v žírné kráse, pokojně se stádo pase. A jak slunce vás tak zhřívá a jak cvrček v klasech zpívá, v šíř i v dál, vy rodné lány, buďte vy nám požehnány! Janáček: Kantor Halfar Kantor Halfar byl hoch dobrý byl hoch tichý, byl hoch hezký, ale měl on chybu: i v Těšíně mluvil česky před okresním inspektorem! A když tak se kantor spustí... víš, jsou hříchy v katechismu, co se nikdy neodpustí. Leta táhnou, vlasy řidnou jako listí před jesení. Halfar pořád za mládence! Pro Halfara místa není. V krčmě zní jen skočná hudba. Právě v kapli dalo slovo! Co by mělo deset roků čekat děvče Halfarovo? Přišli páni: „Škola polská!“ Ale vzpurný Halfar učí, jak mu káže zákon Boží. Tich po mezích chodí kantor, bez úsměvu, bez myšlenky, v krčmě v noci sám za stolem hledí k zemi, hledí sklenky. V horký večer, na klekání, když se jednou ve vsi zvoní, vrazí děvče v černou jizbu: Kantor visí na jabloni! Bez modlitby, bez slzy ho, jak při hříšné duši jisto, v roh hřbitova zakopali, a tak dostal Halfar místo. Trubačov: Kto ny razlučit Kdo nás odloučí od lásky Boží? Snad soužení nebo úzkost? Pronásledování nebo hlad? Snad nahota, bída či meč? Vždyť psáno je, že pro Tebe jsme denně vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku. Ale v tom všem slavně vítězíme mocí Toho, který si nás zamiloval. Ujistil jsem se, že ani smrt, ani život, ani Andělé, ani Knížectva, ani Mocnosti, ani přítomné, ani budoucí, ani výšiny, ani hloubiny, ani žádné jiné stvoření nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Janáček: Vínek Na bruntálských horách seje tam syneček hrách! Jeho galanečka zavracá tam krdel krav. Kdýž je zavratila hořce zaplakala bodej by tě synku nebyla poznala. Rozhodil čtyři sta, rozhodil po stole! Na, to ty máš děvče, to ty máš za svoje, na, to ty máš děvče. Chot' by si rozhodil ještě třikrát teho, již mi nezaplatíš vínku zeleného! Janáček: Perina A já mám Marinu červenú jak malinu, a keď já k nej večer prijdem, prikryje ma perinú. Zuzu jsme už vydali, eščě máme Marinu, každé sme dvě koze dali, ešče dáme perinu. Ona má perinu, a ja len halenu, aby lidé neríkali, že já chodím za jinú. Janáček: Sbor při kladení základního kamene MU Moudrosti chrám když lidská ruka staví ze srdce tryskni k nebi víry vzdech v posvátném ohni pouta temnot taví duch lidský vznesen v Božích oblastech. V pochybách bouří, jimiž duh se mate, stůj věčné pravdy pevný oltáři, úzkostí lidských útočiště svaté nad nížin zmatky štítem zazáři! Uč lid svůj v lásce: pokorný, tichý, volnosti darů popřávaje všem, by tkal své dílo plané střeh’ se pýchy, moudrosti otců věrným dědicem. Jak sémě plodné v tichou otců zemi, úhelný kámen klesej v základy, požehnán láskou, vírou, nadějemi, nes lidu k dobru ducha poklady! Jak sémě plodné v tichou otců zemi, úhelný kámen, klesej!