Filosofie I. Od epistemologického obratu k filosofii mysli Od epistemologického obratu k filosofii mysli 1.epistemologický obrat (17. stol.) 2.Kantův idealismus 3.fenomenologie 4.analytická filosofie • Epistemologický obrat •novověký (16./17. stol.) obrat od bytí k poznávání •epistemologie zkoumá jestli je pravdivé poznání možné, jak lze pravdivého poznání dosáhnout a co je předmětem poznání •nový důraz na poznávání souvisel s otřesem víry v autority a dalším rozvojem přírodních věd (obojí započato už v renesanci) Změna postavení člověka ve světě •člověk je chápán jako subjekt (z latinského subiectum – podklad) – je základem možnosti poznání •v opozici k subjektu je položen objekt (z latinského obicere – stavět se proti) – veškerý od subjektu odlišný zbytek skutečnosti •vzniká subjekt-objektový dualismus, tj. subjekt a objekt jsou vzájemně nezávislé (oddělené) + tím, že subjekt objekt zkoumá, jej nijak neovlivňuje – idealizované pozorování i experiment • Racionalismus •rozumové poznání je pokládáno za samostatné, nezávislé na zkušenosti – proto pravdy, které rozum objevuje jsou apriorní •racionálně poznané apriorní pravdy bývají označovány jako tzv. vrozené ideje – jsou původní, nutné a obecně platné; zatímco empirické pravdy jsou aposteriorní, odvozené, nejsou nutné ani obecně platné •veškeré další nutné a obecně platné poznání je pak budováno cestou dedukce z vrozených idejí – tak je vytvářena matematika (a geometrie), metafyzika, ale i morálka • Představitelé racionalismu •René Descartes •Blais Pascal •Benedikt Spinoza •Gottfried W. Leibniz René Descartes •Pravidla pro vedení rozumu •Rozprava o metodě •Meditace o první filosofii •Principy filosofie •+ •Vášně duše • http://www.mathematik.ch/mathematiker/Descartes.jpg Hledání správné metody •lidský rozum je ze všeho nejlepší nástroj poznání, jen mu schází správná metoda •inspirován matematikou nakonec nachází čtyři pravidla, jimiž by se mělo rozumové poznání řídit: nahlédnutí (prostřednictvím intuice) evidentních pravd, jejich analýza (deduktivní metoda), následná systematická syntéza nových poznatků a konečně uzavření systému poznatků s ohledem na úplnost •evidentním pravdivým poznatkem je to, co je nahlédnuto jasně (clare) a rozlišeně (distincte) • Univerzální pochybnost •k překonání skepse prochází Descartes metodickou pochybností: snaží se pochybovat úplně o všem o čem pochybovat lze – nejen smyslové klamy, nejen obecná nespolehlivost smyslů, ale zavádí i hypotézu tzv. „klamavého démona“, jehož působením můžeme být šáleni i v otázce zdánlivě nepochybných matematických pravd •zůstává tedy vůbec něco, o čem nelze pochybovat? Sebejistota mysli •důkaz provedeme ve čtyřech krocích: 1.O všem mohu pochybovat (De omnibus dubitandum est) 2.Nemohu pochybovat o tom, že pochybuji 3.Pochybuji, tedy myslím (Ego dubito, ergo cogito) 4.Myslím, tedy jsem (Ego cogito, ergo sum) • •z důkazu také vyplívá zvláštní charakter subjektu – jedná se o věc myslící (res cogitans) • Dualismus •Descartes uznává existenci pouze dvou typů substancí – substance myslící – mysl (substantia cogitans), jejíž jedinou charakteristikou je myšlení a substance rozprostraněné – hmota (substantia extensa), jejíž jedinou charakteristikou je rozlehlost •substance rozprostraněná je popisována pomocí primárních kvalit (velikost, tvar, pohyb) a sekundárních kvalit (barva, chuť, vůně, …); primární kvality jsou pro popis substance rozhodující • Problém vztahu mysli a těla •mysl byla vůči tělu nadřazená – mysl lze poznat z ní samé, tělo však pouze pomocí mysli •jak (a proč vlastně) pak ale máme chápat jejich vzájemný vztah? Jak čirá nemateriální myšlenka pohybuje hmotným tělem? •Descartes našel speciální převodní mechanismus v lidském mozku – šišinku (epifýzu), která uskutečňovala komunikaci mezi myslí a tzv. animálními duchy, kteří putovali po nervových vláknech a posílali tak impulzy do těla • Benedikt Spinoza •Rozprava o zdokonalení rozumu •Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii •Tractatus theologico-politicus • http://spinoza.mine.nu/index_bestanden/image001.jpg Monismus •je pouze jedna Substance – Bůh, která je absolutně nekonečná a sestává z nekonečného množství atributů •ze všech nekonečně mnoha atributů člověk poznává jen dva: myšlení a rozprostraněnost; vidíme, že Bůh je věc myslící i věc rozprostraněná, a tak je vyřešen problém Descartova dualismu •mody se dělí na nekonečné (např. rozum, vůle, ale i pohyb nebo klid ad.) a konečné (konkrétní jsoucna); čili i každý člověk je modem nekonečné Substance • Vztah těla a mysli •každé konkrétní jsoucno je modem atributu myšlení i rozprostraněnosti, čili i člověk je modem myšlení i rozprostraněnosti – vztah mezi tělem a duší je označován jako paralelismus, je zajištěn tím, že obojí přísluší v posledku Bohu, který je „svorníkem“ všeho • Gottfried W. Leibniz •Nové úvahy o lidské soudnosti •Teodicea •Monadologie • http://content.answers.com/main/content/wp/en-commons/thumb/a/af/200px-Gottfried_Wilhelm_von_Leibni z.jpg Epistemologie: Mathesis Universalis •každé jasné rozumové poznání se prolíná s matoucím smyslovým poznáním (proti Lockovi) •usiloval veškeré poznání převést na jednoznačné pojmy, které lze vyjádřit abecedou symbolů a matematicky uvést do vzájemných vztahů – tzv. „mathesis universalis“ (univerzální nauka); je proto pokládán za předchůdce symbolické logiky Empirismus •epistemologický přístup, který pokládá za zdroj poznání (i mravních hodnot) zkušenost (empirii) •krajní podobou byl senzualismus – zdrojem poznání pouze smyslová zkušenost •neexistují žádné vrozené ideje, rozum není autonomní (zpracovává to, co zkušenost nashromáždí) •poznání je budováno metodou indukce – vytváření obecných závěrů na základě jedinečných zkušeností Problém reprezentace •pokud není vysvětleno, jak se vjemy otiskují do mysli, hrozí subjektivismus – neexistuje obecně platné a společně sdílené poznání „o světě jako takovém“, vše co víme, víme pouze o našich představách (ty mohou být třeba i u všech poznávajících subjektů stejné, to ale problém neřeší) • svět vjemy ? představy vědomí Představitelé empirismu •John Locke •George Berkeley •David Hume • John Locke •Esej o lidském rozumu •Nové úvahy o lidské soudnosti •Dvě pojednání o vládě • http://academic.shu.edu/honors/John%20Locke%20Kneller.jpg Poznání skrze zkušenost •lidská mysl je prvotně „nepopsaná deska“ (tabula rasa, empty cabinet), kterou zaplňuje teprve zkušenost - „Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech.“ •rozlišoval dvojí typ vjemů: senzace (vnější) a reflexe (vnitřní) •spojováním senzací a reflexí vznikají jednoduché představy (ideje) •jednoduché ideje se vyznačují: primárními a sekundárními kvalitami (viz Descartes) • • Pravdivé soudy •z jednoduchých idejí vytváří rozum komplexní ideje (např.: substance, relace, mody ad.) •poznávání je omezeno na práci s představami (idejemi) – pravda se týká pouze soudů o představách (idejích); proto se Locke snažil přenést pravdu i na soudy o „věcech samých“, ale to se v jeho nauce nikdy uspokojivě nepodařilo George Berkeley •Pojednání o základech lidského poznání • http://farm2.static.flickr.com/1223/804349208_5e62cfbf7e.jpg?v=0 Subjektivní idealismus •odmítá pojem hmoty a spolu s ním existenci vnějšího světa (představy vnějšího světa v nás působí Bůh) •Esse est percipi. – Být znamená být vnímán. •ostatní subjekty objektivně existují a Bůh zajišťuje, že všechny vnímají společný stejný svět • svět vjemy ? představy vědomí David Hume •Pojednání o lidské přirozenosti (Treatise) •Filosofické eseje o lidském rozumu •Zkoumání o lidském rozumu • http://chaosandoldnight.files.wordpress.com/2007/07/davidhume.jpg Skepticismus •zdrojem poznání je smyslová zkušenost, která poskytuje vjemy – imprese; z nich se prostřednictvím představivosti vytvářejí představy – ideje •rozum vytváří soudy dvojího druhu: 1.o vztazích mezi idejemi: pravdivé (soudy matematiky a logiky), analytické 2.o vztazích mezi reálnými fakty: pouze pravděpodobné (soudy přírodních věd, ale i metafyziky), syntetické •nemáme žádné nutné a pravdivé poznání o věcech samotných, ale pouze o idejích • Iluze „já“ •substanci můžeme pokládat za fiktivní – slepenec vjemů • •nemusí existovat ani já (duše), jakožto substance, v níž se ideje slučují; já (vědomí) je pouze komplex představ (idejí) svět vjemy představy vědomí ? Kantův idealismus •Kritika čistého rozumu •Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou •Kritika praktického rozumu •Kritika soudnosti http://artemis.austincollege.edu/acad/phil/mhebert/Intro/images/KANT.jpg Kritika čistého rozumu •filosofie už nemá být napříště chápána jako věda o objektivní realitě (o nejobecnějších jsoucnech a pojmu bytí), ale jako věda o činnosti rozumu – filosof zkoumá jakým způsobem rozum pracuje, když poznává (metafyzika je přeformována do epistemologie) •rozpracování činnosti čistého (teoretického) rozumu nás přivede k rozřešení Humovy skepse – ukáže se, jak může existovat věda, která bude souhrnem poznatků nezpochybnitelných žádnou další zkušeností Syntetické apriorní soudy •jsou to soudy, které vynáší čistý (teoretický) rozum nad naší zkušeností – jsou nutné (protože apriorní) a zároveň přinášejí nové poznatky (protože syntetické) •tyto soudy vyjadřují spojení racionalismu (apriorní soudy rozumu …) a empirismu (… zpracovávají zkušenost) •Př.: „5 + 7 = 12“; „Přímka je nejkratší spojnicí mezi dvěma body.“; „Celkové množství hmoty ve vesmíru zůstává neměnné.“ Transcendentální idealismus •Kant uskutečnil kopernikánský obrat v myšlení: subjekt určuje objekt – objekt je subjektem zformován •idealismem je Kantova nauka, protože má za východisko poznání subjekt a nikoliv vnější (hmotnou) realitu •transcendentální je to, co je dáno před každou zkušeností (co každou zkušenost přesahuje) •syntetické apriorní soudy jsou možné, poněvadž existuje transcendentální subjekt, který „obsahuje“ apriorní formy, které provádí syntézu poznatků Stupně transcendentálního idealismus •transcendentální estetika (zkoumá smyslovost) – „vjem“ je vytvářen prostřednictvím apriorních forem smyslovosti: prostor a čas •transcendentální analytika (zkoumá rozvažování Verstand) – zkušenost je vytvářena prostřednictvím apriorních forem rozvažování: kategorie •transcendentální dialektika (zkoumá čistý rozum Vernunft) – ideje jsou vytvářeny prostřednictvím regulativních idejí čistého rozumu: já, svět, bůh Věc o sobě a fenomén •objekty našeho poznání jsou „pouze“ jevy, to jaká je realita sama o sobě – věc o sobě (Ding an sich) nikdy nezjistíme (projevuje se pouze jako tříšť počitků, které subjekt zpracovává) •to ale znamená definitivní ortel pro metafyziku – veškeré principy, o které se opírala jsou „pouze“ nástroje subjektu (apriorní formy) •metafyzika je tak odsouzena do role „pouhé“ kritické strážkyně kompetencí čistého rozumu – aby se nesnažil čistý rozum proniknout tam, kam nemůže Kritika praktického rozumu •je nutným pokračováním Kritiky čistého rozumu, neboť přivádí rozum od spekulace k jednání •praktický rozum nás spojuje s věcí o sobě – ačkoliv ji nemůžeme spekulativně čistým rozumem poznat, svým jednáním potvrzujeme její existenci Německý idealismus po Kantovi •Johann G. Fichte •Friedrich W. S. Schelling •Georg W. F. Hegel Johann G. Fichte •Vědosloví •Transcendentální logika http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8d/Johann_Gottlieb_Fichte.jpg/230px-Johann_Go ttlieb_Fichte.jpg Filosofie absolutního JÁ •já je zdrojem skutečnosti, která se uskutečňuje skrze sebepoznávání já (neexistuje věc o sobě) •dialektická triáda: •1. krok (teze): sebekladení já – totožné se sebou samým •2. krok (antiteze): já se nahlíží skrze své popření – kladení NE-já – světa věcí •3. krok (syntéza): JÁ se klade v já skrze NE-já – dialektický pohyb – já se popírá („vytváří“ svět), aby se mohlo vymezovat, aby se mohlo pochopit a stát se JÁ Georg W. F. Hegel •Fenomenologie ducha •Věda o logice •Encyklopedie filosofických věd http://i.zpravy.cz/pes/06/083/pnesd/WAG153c6e_Georg_Wilhelm_Friedrich_Hegel.jpg Dialektická jednota protikladů •dialektický vývoj: • • 1. TEZE ANTITEZE • • SYNTÉZA • • 2. TEZE ANTITEZE • SYNTÉZA • : • ∞ Dialektický vývoj světového ducha 1.teze – neosobní duchovní princip (čisté myšlení) – zkoumá jej logika •antiteze – vnější svět (příroda) – zkoumá jej filosofie přírody •syntéza – člověk – zkoumá jej filosofie ducha • •2. teze – subjektivní duch (individuální vědomí) •antiteze – objektivní duch (nadindividuální vědomí – duchovní hodnoty, ideje) •syntéza – absolutní Duch • •3. teze – umění •antiteze – náboženství •syntéza – filosofie – míněna samozřejmě Hegelova filosofie Pozitivismus •odmítal jakoukoliv metafyziku – neboť nelze jít za hranici pozorování a odkrývat podstaty věcí •pozitivní (skutečné) jsou pouze fakta – empirické skutečnosti, které získáváme zkušeností a které zpracovává věda •úkolem filosofie je systematizace vědeckého poznání – filosofie má být metodologií vědy •realizací programu pozitivismu mělo být dosaženo dalšího pokroku v poznání (ovládání přírody, v souvislosti s průmyslovou revolucí) • Fenomenologie •tvrdí v opozici ke Kantovi, že skrze fenomény – jevy, se můžeme dostat k věci o sobě a nahlížet podstaty (eidos) věcí •pokouší se hledat nesmyslový základ (eidos), fenomén není pouze odlesk věci (jak to známe z empirismu), podstatu je třeba hledat přímo ve fenoménu, skrze jeho rozbor •fenomenologii je možno chápat jako protiváhu analytické filosofie: zatímco a. f. konstatuje uzavřenost člověka do pojmových schémat (jazyka), věří f., že můžeme skrze své poznání proniknout až k podstatám věcí samých Edmund Husserl •Logická zkoumán í •Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii •Karteziánské meditace •Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie http://www.hiw.kuleuven.ac.be/hiw/eng/husserl/images/Husserl123.jpg Nazírání podstat 1.fenomenologická redukce – tzv. univerzální epoché, zdržení se úsudku o fenoménu, necháme jej na sebe pouze působit •2. transcendentální redukce – očištění samotného vnímajícího subjektu – transcendentální subjektivita; tato zaměřenost vědomí na svůj obsah se nazývá intencionalitou •3. eidetická redukce – fenomén je nahlížen ve všech možných modifikacích, aby tak vystoupil tzv. eidetický invariant – to, obecné, co nemůžeme nikdy vynechat, to co vystihuje podstatu (eidos) fenoménu Jiný a Lebenswelt •v pozdější době si Husserl uvědomil problém poznávání druhých osob, které nechtěl nazírat jako fenomény – hovoří proto o tzv. intersubjektivitě a vcítění •uznává nakonec i existenci vnějšího světa – Lebenswelt, přirozeného světa, kterého se nelze žádným epoché zříci, neboť jsme s ním už vždy spjati Analytická filosofie •cílem je logická analýza jazyka, která přinese vyřešení tradičních otázek metafyziky i noetiky 1.metoda řešení filosofických problémů, není tudíž filosofickou doktrínou 2.filosofické koncepty musí být v souladu s výsledky empirických věd 3.filosofie musí respektovat logiku, jako nástroj poznání 4.úsilí o správné používání jazyka, správnou jazykovou formulaci zkoumaných problémů 5.odmítavé stanovisko k metafyzickým spekulacím (nesprávném používání jazyka) Představitelé analytické filosofie 1.vlna: •Gottlob Frege •Bertrand Russel •Ludwig Wittgenstein •Rudolf Carnap 2.vlna: •Ludwig Wittgenstein •Willard O. Quine •Donald Davidson Ludwig Wittgenstein •Tractatus logico-philosophicus •Filosofická zkoumání http://islakokotero.blogsome.com/images/Ludwig_Wittgenstein_during_WWII.jpg Traktát •usiluje o vytvoření logicky správného jazyka, jehož prvky jsou tzv. atomární věty •uplatňuje korespondenční teorii pravdy •logika (lépe logická forma), která jazyk umožňuje je jazykem nenahlédnutelná •smysluplné jsou pouze ty věty, které hovoří o objektech světa (jsou obrazem faktu), tudíž nelze formulovat smysluplné věty metafyziky, etiky nebo teologie, neboť ty se snaží zachytit to, co svět přesahuje – „O čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet“ Zkoumání •zkoumá přirozený jazyk •zastává koherenční teorii pravdy •jazyková pravidla se proměňují v průběhu svého uplatňování •vypracovává teorii jazykových her, v nichž získává jazykový výraz smysl; význam jazykového výrazu spočívá v jeho používání Postanalytická filosofie •obrat k přirozenému jazyku •koherenční teorie pravdy •holismus v poznání •relativita poznání Willard O. Quine •snaha o přiblížení epistemologie přírodním vědám •dvě dogmata empirismu •hlásal relativitu ontologií •všímal si vzniku a vývoje jazyka, vedoucího až k formulování vědeckých teorií •spis: Slovo a objekt http://logika.ff.cuni.cz/newpages/images/quine.jpg 1. dogma – rozdíl mezi analytickými a syntetickými soudy, 2. dogma – redukcionismus . Donald Davidson •formuloval a překonal třetí dogma empirismu, čímž překonal relativismus Quina a snad i relativismus obecně •spis: Subjektivita, intersubjektivita, objektivita http://www.universityofcalifornia.edu/senate/inmemoriam/images/Davidson_Donald.jpg