Komunikace je způsob, jakým si lidé sdělují své poznatky o přírodních i sociokulturních objektech na předvědecké i vědecké úrovni. Komunikace je základní faktor sociokulturní determinace člověka. Možnost komunikace je podmíněna existencí nástroje schopného přenášet informace – jazyka. Z hlediska prostoru ji můžeme dělit na přímou a nepřímou, z hlediska času na horizontální a vertikální. Horizontální komunikace může být přímá nebo nepřímá. Přímá horizontální komunikace se odehrává mezi lidmi, kteří spolu sdílí relativně stejný prostor i čas. Nepřímá horizontální komunikace předpokládá shodu v časovém horizontu, prostorová vzdálenost je překonávána prostřednictvím komunikačních médií. Vertikální komunikace je vždy nepřímá a probíhá mezi lidmi, kteří spolu nesdílí společný čas (a tedy ani prostor). To, co sdílí s jednotlivými účastníky společný prostor i čas je médium, které překonává časoprostorovou propast.

V rámci socializace je člověk vystaven nejprve účinkům přímé horizontální komunikaci (v rodině a postupně v širších společenstvích), později také komunikaci nepřímé, a to jak horizontální se současníky, tak vertikální s předky. Nepřímá komunikace probíhá prostřednictvím informačních objektů, tj. objektů znakového charakteru, které zastupují objekty jiné. Díky komunikaci si může člověk s ostatními lidmi vyměňovat informace o objektech, které zná z přímé zkušenosti, ale i o objektech, se kterými přímou zkušenost nemá.

Zoolog je vědec, který komunikuje o přírodních objektech pomocí znakových informačních objektů, a to prostřednictvím přímé i nepřímé komunikace. Knihovní a informační vědec je vědec, který komunikuje o znakových informačních objektech pomocí jiných znakových informačních objektů jak přímo, tak nepřímo. Katalogizátor vytváří znakové informační objekty o znakových informačních objektech a komunikuje nepřímo prostřednictvím bibliografických a katalogizačních záznamů.