Člověk obvykle nedělá něco pro nic za nic.  Na otázku proč se něčím zabýváme můžeme dostat přibližně dvě odlišné odpovědi: můžeme odpovědět, že nás daná problematika zajímá, že nás baví, že o ní chceme vědět co nejvíce, nebo můžeme říct, že chceme daný předmět poznat proto, abychom získali užitečné informace k dosažení nějakého dalšího cíle. V prvním případě nás problematika zajímá pro ni samotnou, ve druhém případě nás zajímá vzhledem k něčemu dalšímu. Právě podle tohoto kritéria dělil Aristoteles vědy na teoretické, jejichž cílem je poznání samotné, praktické, které mají vést k nějakému jednání, a produktivní (poietické), které vedou k tvůrčí činnosti mající za výsledkem nějaký hmotný artefakt.

Poznání je činnost, kterým se mění subjekt poznání, jednání je činnost, která se projevuje navenek a má vést k zdokonalení subjektu, tvoření je činnost, která se projevuje vznikem nějakého nového objektu. Cílem teoretických věd je poznání pro poznání, cílem praktických věd je poznání za účelem jednání a cílem produktivních věd je poznání za účelem tvoření. Objektem poznání katalogizace jsou informační objekty, subjektem, který poznává a tvoří je katalogizátor, produktem jsou bibliografické a katalogizační záznamy.  Katalogizace je praktická činnost vytváření bibliografických záznamů, postupně se začíná rozvíjet po teoretické stránce, můžeme ji proto nyní označit také za produktivní vědu.