Katalogizace od počátku byla rozvíjena jako praktická činnost, která nevyžadovala příliš teoretického poznání, avšak zejména od 90. let minulého století se rozvíjí i po teoretické stránce. Teorie katalogizace je právě příkladem teoretické vědní disciplíny, jejíž předmět a cíle jsou závislé na potřebách praktického oboru, praktické činnosti - katalogizace samotné (ostatně to je případ i informační vědy jako takové). Mezi důvody, které vedly k potřebě konstituce teoretické vědy o katalogizaci, můžeme jmenovat následující:

• snaha o mezinárodní spolupráci v oblasti katalogizace, která vyvolala požadavek standardizace katalogizační činnosti
• rozvoj informačních technologií a s ním spojená možnost vzájemného sdílení katalogizačních záznamů
• vznik nových dokumentů a médií
• orientace na uživatele
• snaha o vytvoření standardů použitelných pro všechny paměťové instituce

Tyto cíle vedly k postupné "teoretizaci" problematiky katalogizace. Prvním z hnacích motorů byla snaha o mezinárodní spolupráci. V roce 1961 dochází k prvnímu formulování univerzálních zásad katalogizace,  jehož výsledkem jsou tzv. Pařížské principy (Paris principles). V roce 1969 dochází v Kodani ke schůzce katalogizátorů, kde byly dohodnuty zásady, které vedly k obecným standardům pro katalogizaci International Standard Bibliographic Description (ISBD).

Dalším impulz představoval rozvoj informačních technologií a nových médií schopných zprostředkovávat informace. Postupně se rozvíjí mezinárodní výměné formáty katalogizačních záznamů (UNIMARC, MARC 21 aj.). To vyvolalo další potřebu teoretického výzkumu zásad katalogizace. V roce 1990 dochází ke schůzce ve Stockholmu, kde byla formulována potřeba vytvoření základního standardu pro minimální funkčnost bibliografických záznamů z uživatelského hlediska. Výsledná studie (FRBRer) schválená v roce 1997 představuje první ryze teoretické uchopení problematiky katalogizace. Dochází k zavedení pojmu bibliografického univerza. Na základě FRBR pak byly vytvořeny nové základní zásady katalogizace.

Ukazuje se však, že vzhledem k jejímu zaměření na knihovny postrádá studie FRBR dostatečnou obecnost, aby mohla být použitelná i pro ostatní paměťové instituce (archivy, muzea). Proto začla práce na objektově orientovaném modelu FRBR (FRBRoo), který je inspirován standardy přijatými v oblasti muzejnictví (Conceptual Reference Model - CRM). Tyto teoretické nástroje se pak postupně odráží v úpravách konkrétních katalogizačních pravidel (AACR2) a výměnných formátů (MARC 21).

Hlavním důsledkem teoretizace katalogizace je odklon od apriorního budování katalogizačních pravidel a příklon k objektům katalogizace - k bibliografickému univerzu. Katalogizační pravidla jsou přizpůsobována popisovaným objektům, nikoliv naopak.