Dalším typem věcí jsou agregáty. Podobají se individuím tím, že se rovněž skládají z různých částí, tyto části však nejsou vlastními čásmi agregátu, to znamená, že mohou vznikat mimo rámec agregátu. To, co pojí části agregátu je vztah, který každá část má k určitému cíli. Například skupina účastníků předmětu VIKBB37 je agregát, který pojí vztah k cíli předmětu - dozvědět se něco o obecné sémantice, FRBR a AACR2. Každý člen tohoto agregátu se vztahuje vztahem R k tomuto cíli. Tento cíl je jednotícím poutem soudržnosti agregátu. Jednota agregátů není podstatná, ale akcidentální (nahodilá).

Reálné agregáty. Reálný agregát, tedy skutečná skupina, která se sejde toho a toho dne na přednášce, je se sebou identický tehdy, když má všechny své části stejné. Sejde-li se 12 lidí s cílem věnovat se VIKBB37, ale po hodině dva lidé odejdou, vznikne jiný agregát než byl ten původní.

Intencionální agregáty. Naopak, když pojímáme agregát abstraktně, postačí nám cíle, za jejichž účelem byl agregát vytvořen, ale i ten přisuzujeme agregátu spíše jako celku, nikoliv každé jeho části (obměna částí při tom není důležitá, všechny části se dokonce nemusí vztahovat k jednomu cíli).

Agregáty skládající se z individuí jsou jednoduché, můžeme rozlišit i agregáty složené, které jsou tvořeny z jiných agregátů. Agregát skupina VIKBB37 působí jako součást předmětové skladby KISK, všechny předměty spojuje společný cíl - výuka knihovní a informační vědy. KISK jako agregát je součástí agregátu FF. A tak dále.