Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Příloha 1 Deskripční systém brněnské keramiky Rudolf Procházka Účelem popisných systémů je snaha získat co nejvíce standardizovaná, tudíž srovnatelná data, byť zachycená různými subjekty. Tyto údaje, zaznamenané v počítačových databázích (databankách), lze pak podrobit různým formám matematických (statistických) vyhodnocení, vycházejících z kvantifikace jednotlivých deskriptorů a následného zjišťování jejich vzájemných vztahů a závislostí. Sledování některé deskriptorů, především fragmentarizace, váha fragmentu, četnost dochovaných zlomků zahrnujících okraj, hrdlo a plece, např. ve vztahu ke konkrétní keramické třídě, patří k důležitým nástrojům pramenné kritiky, zaměřené na mechanismus vzniku hodnoceného souboru. Jediný zveřejněný kód středověké keramiky období pol. 10. -15. století publikovali Z. Měřínský a J. Unger (1987). Jde 0 kód výlučně číselný, jehož řadu principů jsme využili 1 v tomto popisném systému. Kód je ovšem zaměřen pouze na keramiku 13--14./15. století a byl patrně vypracován především na nálezech ze zaniklé vsi Koválov u Žabčic cca 25 km jižně Brna. Nebyl nikdy publikován v úplnosti, tj. s příslušným obrazovým doprovodem vysvětlujícím význam jednotlivých číselných symbolů, vyjma části výzdoby. Postrádá také systém technologických tříd, umožňující rozlišit různé výrobní tradice a proudy. Zde publikovaná struktura deskripce se také inspirovala některými polskými popisnými systémy, resp. kritérii (Rze-žnik 1994; 1995; Buko 1990; Chudziak et alii 1997), její zásady navazovaly na kód vytvořený pro databázový program Klasifik P. Vařekou (1995; 1998). Ten byl vytvořen s perspektivou pro celé území Čech a zatím využit především pro střední, západní a jižní Čechy. Zejména základní struktura skupin typů okrajů představuje rozšíření Vařekovy soustavy o skupiny typické pro Moravu, přičemž skupiny ve sledovaném prostoru se nevyskytující nebyly aplikovány. Důvodem napojení na Vařekův systém je přesvědčení, že většina technologických a některé morfologické znaky mají nadregio-nální rozsah. Popisný systém brněnské keramiky je otevřený, umožňující plynulé doplňování zejména v detailech morfologie, ale např. i zavádění nových keramických tříd. V nynějším stavu je použitelný především pro keramické soubory 2. polovinu 11. až cca polovinu 15. století, přičemž je po dalším propracování principiálně využitelný i pro raně středověkou keramiku starších období i keramiku pozdního středověku a novověku. Deskripci je možné zaznamenávat do databáze 1. generace v programu Microsoft Access 2000, kterou vypracovala Mgr. Jana Klíčová a upravil Mgr. Marek Peška podle struktury položek navržené Rudolfem.Procházkou. V této fázi databáze zatím neumožňuje hromadný zápis více keramických zlomků do jednoho formuláře, např. v případě nezdobených částí výdutí téže velikostní kategorie a technologické třídy. Struktura deskripce keramiky Identifikační údaje /. ISázev akce Zde se uvede název příslušného archeologického výzkumu, sestávající z názvu příslušné administrativní obce, případně dílčího katastrálního území, případně dalšího upřesnění, např. Brno-Heršpice, Nivy, nebo Brno, Dominikánská 5. 2. Č. akce Sestává z alfabetické zkratky archeologické organizace, která výzkum provedla, a pořadového čísla výzkumu lomeného rokem jeho zahájení (např. AUB 01/1983). 5. Stratigratická jednotka Zde se uvede číslo příslušné uloženiny, odkud popisovaný keramický jedinec pochází. 4. Inventární číslo Zde se uvede inventární číslo příslušného jedince (zlomku, celé nádoby), např. A 406805 (tradiční muzejní inventarizace průběžnou číselnou řadou) nebo A05/2000/305/15, kde první alfanumerická položka představuje zkratku instituce a pořadové číslo akce v rámci roku zahájení, druhá číslo stra-tigrafické jednotky a třetí pořadové číslo artefaktu v rámci této jednotky. Mezi číslo akce a číslo stratigrafické jednotky bývá někdy vloženo číslo plochy (sondy). V těchto položkách systém navazuje na Manuál terénního výzkumu, vytvořený pracovníky občanského sdružení Archaia (poslední verze z r. 2000). 5. Počet fragmentů Zde se uvede počet fragmentů, pokud náležejí téže keramické nádobě. 6. Druh nádoby (obr. 1,2) Uvede se alfabetická zkratka příslušného druhu nádoby Kuchyňská a stolní keramika: A - akvamanile, C - cedník, H - hrnec, HN - hrnec na nožkách (grap), HU - hrnec s uchem, KA - kahan, P - pohár, D - džbán, KO - konvice. Zde lze odlišit v případě identifikace typy: s třmenovým uchem KO01, se dvěma uchy KO02, s jedním uchem KO03, L - láhev bezuchá, LU - láhev s uchem, M - mísa, má-li ucho, zapíše se MU, N - nálevka, PA - pánev, PAT - pánev trojnohá, PK - poklice kónická, PO - pohár, PP - poklice plochá, PZ - poklice zvonovitá, T - talíř, Z - zásobnice, Ze - žejdlík (malý hrnek blížící se džbánku s uchem a výlevkou). 233 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století lahvovitý džbán láhev konvice s 1 uchem konvice se 2 uchy konvice třmenová s uchem Obr.1. Tvary nádob. Gefässformen. 234 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 mísa bezuchá mísa hrncovitá mísa s uchem nálevka ploché pánve - naběračky trojnohé pánve / \ \ poklice ploché poklice kónické alembik Cucurbita poklice zvonovitá mísa - poklička kahan \ destilační souprava pokladnička miniaturní nádoby zvonek Obr. 2. Tvary nádob. Gefässformen. 235 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století 236 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Obr. 4. Těla hrnců. Körper der Töpfe. 237 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Keramika technická a zvláštního určení Al - alembík, Cl - cihla, CU - cucurbita (varná nádoba), PO - pokladnička, PH - prejz hřebenáč, PR - prejz, PT - potrubí, TA - taška, ZV - zvonek, S - svícen Miniaturní nádobky Sortiment této skupiny je stále znám velmi nedostatečně, z dosavadních znalostí však plyne možnost přiřazení běžným tvarům uvedeným výše. Příslušná zkratka se doplní písmeny MN, např. MND - miniaturní džbánek, pokud není zlomek blíže určitelný, užije se jen MN. Kamnářská keramika K - kachel; AK - akroterie; KB - kachel bankový; KH -kachel hrncový, KK - kachel komorový - typ (je-li určitelný): řádkový KK01, korunní KK02, římsový KK03, rohový KK04; KM - kachel mísový; KN - kachel nikový; KP - kachel pohárový. Zde odkazujeme na práce Z. Smetánky (1969), které by se měly stát základem zevrubného popisného systému. Manuál se dál kamnářskou ani technickou keramikou nezabývá. 7. Část nádoby (obr, 5) 0 - nezjištěn, C - celý tvar; N - nožka, O - okraj (ústí a vlastní okraj nádoby); H - hrdlo; P - plece po max. výduť; S -spodek těla; D - dno; PA - rozšířená patka (obvodový prstenec) dna; U - ucho; UC - úchytka;V - výlevka, VI - trubicovi-tá, V2 - tvaru hubičky; Vy - výduť nejasného určení. V přípa- dě, že zlomek zahrnuje více částí nádoby, zapisuje se pomocí symbolů řazených bez mezery za sebou: příklad OHP (okraj -hrdlo-plece) nebo HPS (hrdlo-plece-spodek), SD (spodek-dno). Dno se zaznamenává i v případě, je-li dochován byť jen nepatrný fragment. 8. Typ v rámci tvaru Typáře vybraných druhů nádob Klíčovým kritériem členění nádob odvozených od trojdílného až čtyřdílného hrnce je pozice roviny maximálního průměru nádoby na vertikále, kterou vyjadřují zejména indexy W, X, H. Dále sledujeme stupeň vyklenutí plecí (index D), vztah průměru hrdla a dna (T), maximálního průměru a průměru dna, tedy míru zúžení spodku nádoby (Z), míru zúžení horní části nádoby (Y), případně S (míru vyklonění ústí nádoby). Typář těl hrnců (obr. 4): A 1-4: soudkovité až kulovité (A4), A3 se liší od A2 jen lomem pod hrdlem; B: vejčité s nízkou maximální výdutí, přičemž B 2b se liší od 2a konkávne prohnutou spodní částí; C 1-4: vejčité a lomené s vysokou výdutí, kde Cl se vyznačuje nízkým stupněm vyklenutí plecí, relativně širokým dnem vůči maximální výduti; C2: vysoká maximální výduť, úzké dno, oblé, silně vyklenuté plece; C3 se liší od C2 lomenými plecemi; D: situlovité s potlačenými plecemi, vysoko položená maximální výduť, E: válcovité. Typář těl džbánů (obr. 5): A - C: odpovídá přibližně analogickým tvarům hrnců. Tab. 1. Jednotlivé typy, resp. skupiny typů lze rámcově vymezit pomocí indexů W, D, H T, Z. Einzelne Gefässtypen, resp. Typengruppen kann man mit Hilfe der Indexe W, D, H T, Z charakterisieren. typ W D H T Z A1 0,33-0,4 <0,5 1,2-1,35 >0,75 0,5>0,5 A2 0,33-0,4 >0,5 1-1,2 >0,75 0,5-0,7 A3 0,33-0,4 >0,5 1-1,2 >0,75 0,5-0,7 A4 0,33-0,4 >0,5 <1 >0,75 >0,5 B1 >0,33 >0,35 <1,2 <0,75 <0,5 B2 >0,33 >0,35 <1,2 <0,75 <0,5 B3 >0,33 >0,35 <1,2 <0,75 <0,5 C1 >0,33 >0,5 <1,2 <0,6 <0,4 C2-3 >0,33 <0,5 <1,2 0,6-0,8 <0,4 D >0,2 neměřitelná <1,2 <0,6 <0,5 Poznámka: Z hlediska těla nádoby zde není považován hrnec s válcovitým hrdlem za samostatný typ, neboť jeho tělo lze zařadit mezi ostatní typy, např. B, C Tab. 2. Indexy podtypů těl džbánů. Indexe der Untertypen der Krugkörper. typ X H Z A1 >0,4 >1,2 >0,5 A2 >0,4 <1,2 0,5-0,6 A3 >0,4 <1,2 0,4-0,5 B1 0,33-0,41 <1,2 >-0,5 B2 >0,33-0,4 >1,2 0,4-0,5 C1 <0,33 >1,8 0,5-0,6 C2 <0,33 >1,2 0,5-0,6 238 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Typář těl pohárů (obr. 6): A: jednodílné, nálevkovité; AI: přímé stěny, A2: stěny konvexní, A3: stěny esovité profilované, rozšířené dno; B: jednodílné, konkávni stěny; C: tělo soudkovité, D: tělo vejčité. E: tělo vejčité, lomené v místě maximální výdutě; F: situlovité vysoké, G: situlovité nízké; H, K: tzv. brněnské poháry; Hl: s takřka rovnou nožkou, tělo vejčité na horní hranici rozpětí (W se blíží 0,4), H2 nožka konvexní, tělo obdobné Hl; Kl: maximální výduť nižší než u skupiny H, její pozice se blíží středu nádoby; Kl: tělo oblé; K2: tělo v místě největší výduti lehce zalomené. Typář mis (obr. 7): A: nízké, takřka svislé nebo mírně šikmé, přímé stěny; Bl: kónická, stěna přímá; B2: kónická, stěna takřka svislá; C: kónické, oblá konvexní stěna; D: kónická, stěna v horní části dovnitř skloněná (zatažená); E: kónická, stěna esovité profilovaná; F mísy hrncovité, se zřetelnou křivkou hrdla a ústí; G: konické, konvexně prohnuté stěny. Typář nálevek (obr. 8): A: stěna takřka přímá, B: stěna konkávni, C: stěna esovité prohnutá. Tab. 3. Hodnoty indexů vybraných skupin typů těl pohárů. Größenwerte der Indexe der ausgewählten Typengruppen der Becherkörper. typ X H poznámka C >,4 >1,4-1,8 D 0,25-0,4 >1,2-1,8 E 0,25-0,4 1,4-1,8 oble lomené tělo F <0,25 >1,8 G <0,2 1,4-1,8 výrazně krátké plece •32 Obr. 5. Těla džbánů. ^2 Körper der Krüge. 239 Rudolf Procházka Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Obr. 6. Těla pohárů. Korper der Tichter. Obr. 7. Mísy. Schüssel. Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Obr. 8. Nálevky. Trichter. Technologické údaje 9. Keramická třída (obr. 9, 10, tah. 1) Kritéria: technologie tvarování (v ruce, obtáčení částečné, úplné, profilující, vytáčení), úprava povrchu (na omak - hladký, drsný, krupičkovitý apod.; přítomnost glazury, engoby ožehu apod.), převažující druh výpalu odrážejícího se v barvě, zrnitost, tvrdost, nápadné příměsi v ostřivu (slída, tuha). 10. Zrnitost 1 - celistvý střep (neznatelná zrnka ostřiva, kam náleží fragmenty o velikosti nejméně 0,1 mm); 2 - jemnozrnný (naprosto převažuje velikost 0,1-0,5 mm), 2 - středozrnná (0,5-1,5 mm), 4 - hrubozrnná (1,5-2,5 mm), 5 - velmi hrubo-zrnná (nad 2,5 mm) //. Tvrdost 1 - měkký (vryp nehtem), 2 - středně tvrdý (vryp železem) , 3 - velmi tvrdý (zvonivý, vryp sklem), 4 - částečně slinutý, 5 - slinutý (kamenina) 12. Zřetelné války na plecích Ano: 1; 2 - souvislé zvlnění vnitřního povrchu, stopa tzv profilujícího obtáčení; ne: 0. Stopy utváření keramiky z válků se projevují na vnitřní straně stěny jako souběžné oblé vývalky. Při použití pomalého kruhu (raně středověká keramika a keramika raně středověké tradice do 13- století, třídy 260-274) bývají stopy válků více či méně vyhlazeny (obr. 9: 10). V případě tzv. profilujícího obtáčení (zejména třídy řad 100, 200, 250, případně 500, 515, 530, 800) již také prováděného na rychlém, tj. nožním kruhu, se projevují jako koncentrické zvlnění po celém obvodu, v řezu jako zvlnění vnitřního obrysu (obr. 9: 5, 7), případně celé stěny nádoby. Tento jev vzniká vytahováním válků směrem vzhůru v procesu obtáčení. Odrazem této technologie je zčás- ti i žlábková šroubovice na vnějším povrchu především horní části nádoby. Keramika vytáčená rychlou rotací z jednoho kusu hlíny může mít rovněž zvlněný vnitřní povrch, častěji ve spodní části nádoby, zvlnění je však mělké, neprojevuje se v celé výši (obr. 10: 9). 15. Zřetelné války na spodku nádoby ano: 1, ne: 0 14. Stopy spojování válků 1 - ano, 0 - ne (obr. 9: 10) Projevuje se občas jako přerušovaná rýha naspodu válku z vnitřní strany stěny nádoby. 15. Stopy ručního hnětení v části plece ano: 1, ne: 0 Projevuje se výraznými nerovnostmi vnitřního povrchu stěny; jsou doprovázeny někdy důlkovitými otisky prstů (obr. 9: 3). 16. Stopy ručního hnětení v části spodek nádoby ano: 1, ne: 0 17. Stopy hlazení z vnitřní strany nádob (0 - stopy nezřetelné, 1 - svislé rýžky, 2 - šikmé rýžky, 3 -vodorovné rýžky (obr. 9: 9), 4 - kombinace vodorovných a šikmých rýžek, 5 - vodorovné a svislé rýžky, 6 - svislé a šikmé rýžky), část nádoby: okraj-hrdlo. Projevuje se jako otisky kapilárních rýžek, případně rýh po hrnčířské čepeli Jemné, souvislé vodorovné rýhování obvykle již převážně rovné vnitřní stěny nádoby je projevem vytáčení na rychlém (nožním) kruhu. 18. Stopy hlazení - plece (viz 17) 19. Stopy hlazení - spodek nádoby (viz 17) 20. Engoha 0 - není, 1 - oboustranná, 2 - jen vně, 3 - změna povrchu vně; 4 - změna povrchu zevnitř; 5 změna povrchu oboustranně. Prokázání engoby bez petrografického rozboru je obtížné. Musí jít o zejména na lomu rozpoznatelnou, obvykle jemnější vrstvičku složením odlišnou od struktury vnitřní část střepu. Vyskytuje se nejčastěji na povrchu střepu s příměsí tuhy (grafitu). Sama existence povlaku na povrchu keramiky s příměsí grafitu neindikuje engobu; většinou jde o pozůstatek vyhoření tzv. bituminózní látky. Častou možností je oxidační výpal povrchové vrstvy grafitové nádoby, vytvářející dojem engoby. Zde vyhoří organický uhlík, zatímco zrna grafitu zůstávají (obr. 9: 4, 5). 21. ISápadná příměs v ostřivu 0 - není, 1 - slída hrubá (zlomky > 0,5 mm; obr. 9: 11, 12; 10: 2), 2 - tuha (grafit, obvykle grafitová hornina; obr. 9: 1-5) silně, 3 - tuha slabě (odlišitelné zlomky, neznatelná v základní hmotě, za kterou se považuje materiál z částic menších než 0,1 mm), 4 - tuha a hrubá slída (obr. 9: 6) 241 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Tab. 4. Přehled dosud specifikovaných keramických tříd období středověku až raného novověku. Überblick der bisher bestimmten Warenarten des Mittelaltres bis der frühen Neuzeit. keramická třída barva výpal (°) technologie formování povrch engoba (pravá či přežah) glazura zrnitost příměsi datování poznámka 100 tmavě šedá-černá 700-900 obtáčení profilující hladký, zrnka slídy - - střední a hrubá muskovit jako ostřivo 2. pol. 13.-15. stol. 101 tmavě šedá-černá 700-900 obtáčení profilující hladký, zrnka slídy - - střední a hrubá muskovit slabě 2. pol. 13.-15. stol. 102 tmavě šedá-černá 700 -900 obtáčení profilující hladký, poslídovaný - - střední a hrubá muskovit slabě 15. stol. 103 světle šedá 700-900 obtáčení profilující hladký, jemně drsný - - střední a hrubá muskovit 13. stol. 104 světle šedá 700-900 obtáčení profilující hladký, jemně drsný - - střední a hrubá muskovit slabě 13. stol. 105 světle až tmavě šedá 700-900? vytáčení hladký, jemně drsný poslídovaný povrch - střední a hrubá muskovit slabě v hmotě? 2. pol. 15.-16. stol. 106 světle až tmavě šedá 700-900 obtáčení profilující hladký, jemně drsný poslídovaný povrch - střední a hrubá muskovit slabě v hmotě 11.-13. stol. 110 středně až tmavě šedá 700-900 vytáčení profilující hladký, jemně drsný - - střední a hrubá muskovit jako ostřivo 2. pol.15.-17. stol. 111 středně až tmavě šedá 700-900 vytáčení hladký, jemně drsný - - střední a hrubá malé množství muskovitu 2. pol.15.-17. stol. 200 středně a tmavě šedá 700-900 obtáčení profilující hladký, jemně drsný - - střední a hrubá písečné ostřivo 13.-14. stol. 201 středně a tmavě šedá do 1000 obtáčení profilující hladký, jemně drsný - - jemná, střední písečné ostřivo 14.-15. stol. 203 světle až tmavě šedá do 1000 vytáčení hladký, jemně drsný - - jemná, střední písečné ostřivo 14.-15. stol. 204 světle okrové až běložluté zbarvení do 1000 obtáčení profilující hladký, jemně drsný - - jemná písečné ostřivo 2. pol. 13-14./15. stol. 205 povrch kovově šedý, namodralý, lom šedý do 1000 obtáčení profilující hladký - střední, jemná písečné ostřivo 2. pol. 14-l.pol. 15. stol. 206 světle šedá do 1000 vytáčení hladký, jemně drsný - - pórovitý střep střední, jemná písečné ostřivo 2. pol.15.-16. stol. 207 středně šedý povrch do 900 vytáčení ? jemně drsný - - pórovitý, středně zrnitý střep písečné ostřivo, výrazně 2. pol.15.-16. stol. 208 vně kovově tmavě šedý povrch do 900 obtáčení profilující vně velmi hladký, zakuřovaný zevnitř jemně drsný - - jemně zrnitý písečné ostřivo 13./14. stol. 210 tmavě šedá až kovové šedý povrch 1000? obtáčení profilující hladký - - jemná, případně slinutý střep nezřetelné 2. pol. 15.-pol. 17. stol. materiál brněnských pohárů 250 světle, někdy místy středně šedá do 900 obtáčení profilující jemně drsný - - střední písečné ostřivo 13. stol. 251 světle, někdy místy středně šedá do 900 obtáčení profilující jemně drsný; poslídovaný povrch - - jemná až střední písečné ostřivo, slída 2. pol. 13-14.stol. 260 černošedý lom, povrch v odstínech hnědé a šedohnědé 700-900 obtáčení částečné i úplné jemně drsný hlinitá - střední až hrubá grafit 9.-12. stol. 242 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 keramická třída barva výpal (°) technologie formování povrch engoba (pravá či přežah) glazura zrnitost příměsi datování poznámka 261 černošedý lom, i povrch 700-900 obtáčení částečné i úplné hladký - - jemný střední grafit 11.-13. stol. 262 odstíny hnědé 700-900 obtáčení částečné i úplné drsný, jemně drsný hlinitá - střední, hrubá grafit 12.-13. stol. zásobnice 263 odstíny hnědé a šedé 700-900 obtáčení částečné i úplné drsný, jemně drsný engoba i bez ní - střední grafit, muskovit 11.-13. stol. 265 tmavě šedá 1200 obtáčení částečné i úplné drsný, jemně drsný - - střední grafit 13.-14. stol. tyglíky 270 odstíny hnědé a šedé 700-900 obtáčení částečné i úplné drsný, jemně drsný - - střední, hrubá písečné ostřivo 10.-13. stol. 271 odstíny hnědé, hl. okrová 700-900 obtáčení částečné i úplné drsný, jemně drsný - - jemná písečné ostřivo 11.-13. stol. 272 odstíny hnědé, okrová, lom tmavě šedý 700-900 obtáčení částečné i úplné drsný, jemně drsný engoba? - jemná a střední písečné ostřivo 11.-13. stol. 273 tmavě, hnědý až černý lom 700-900 obtáčení částečné i úplné jemně drsný engoba? - jemná písečné ostřivo, organický uhlík 11.-13. stol. 274 odstíny hnědé, lom tmavě hnědý až černý 700-900 obtáčení částečné i úplné drsný, jemně drsný - - střední muskovit -biotit, slabě písek 11.-13. stol. 275 odstíny hnědé 700 formováno v ruce, hlazeno Jemně drsný, hladký - - jemná ostřivo takřka neznatelné 12. stol. tygliky 500 lom okrový až cihlově červený kolem 900? obtáčení profilující hladký - ano jemná jemný písek 13./14.-15. stol. 501 lom okrový až cihlově červený kolem 900? obtáčení profilující jemně drsný - - jemný jemný písek 13714.-15. stol 505 lom okrový až cihlově červený kolem 900? vytáčení hladký - ano jemný jemný písek 2. pol.15.-17. stol. 506 lom okrový až cihlově červený kolem 900? vytáčení jemně drsný - - jemný jemný písek 2. pol.15.-17. stol. 511 bílý lom i povrch kolem 900? vytáčení hladký - - jemná -celistvá jemný písek 13./14.-14. stol. 512 bílý lom kolem 900? vytáčení hladký - ano jemná -celistvá jemný 13./14.-14. stol 515 šedý lom 700-900 obtáčení profilující hladký - ano jemná -celistvá 13./14.-14. stol. 520 okrový střep kolem 900? vytáčení hladký, jemně drsný - - jemná, střední písek 2. pol. 15.-17. stol. 521 okrový až cihlově červený střep kolem 900? vytáčení hladký, jemně drsný - ano jemná, střední jemný písek 2. pol. 15.-17. stol. 530 červen ohnědý střep kolem 900? obtáčení hladký červený nátěr, leštění - jemná jemný písek 13.-14. stol. 531 žlutý střep kolem 900? obtáčení profilující hladký červený nátěr, leštění - jemná, střední jemný písek 13.-14. stol. 532 žlutý střep 700-900 obtáčení hladký, jemně drsný - - jemná jemný písek 13. stol. 243 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století keramická třída barva výpal (°) technologie formování povrch engoba (pravá či přežah) glazura zrnitost 'w E Q_ datování poznámka 600 šedý střep kolem 900? obtáčení profilující popraskaný povrch, zrnka písku - hrubá jemný písek 15. stol. 700 světle hnědá 900-1000? obtáčení profilující popraskaný povrch, zrnka písku - - hrubá písek 14./15.-15. stol. 710 světle hnědá až fialová přes 1000 obtáčení profilující bradavičnatý, místy hladký - - střední ? jemný písek 15.-16. stol. 800 bílý lom, černošedý až kovově lesklý povrch kolem 900? obtáčení profilující hladký, leštěný - - jemná jemný písek 2. pol. 14. -poč. 15. stol. 801 bílý lom, černošedý až kovově lesklý povrch kolem 900? vytáčení hladký, leštěný - - jemná jemný písek 2. pol. 15-16.(?) stol. 802 světle až středně šedá, nestejnoměrně zbarvený povrch kolem 900? obtáčení profilující hladký až jemně drsný - - střední písek 14.-15. stol. 805 světle až středně šedá, nestejnoměrně zbarvený povrch kolem 900? vytáčení hladký až jemně drsný - - střední -jemná písek 2. pol. 15.-17. stol. 810 bílý lom i povrch kolem 900? vytáčení hladký - - jemná jemný písek 13714.-14. stol 820 bílý lom i povrch kolem 900? vytáčení hladký - ano jemná jemný písek 13./14.-14. stol 830 bílý až nažloutlý střep kolem 900? vytáčení hladký červená malba - jemná, střední písek 13./14-poč.15. (?) stol tzv. červeně malovaná 855 žlutohnědý > 1000 Obtáčení -vytáčení jemně drsný až drsný - - písek 13. stol. protokamenina pingsdorfská velmi tvrdá keramika 860 šedá, hnědá > 1000 vytáčení hladký - - slinutý střep ? 13./14.-15. stol. kamenina 865 modrošedá, modrá > 1000 vytáčení hladký - ano slinutý střep ? 16. stol. kamenina 880 střep bělavý ? vytáčení hladký engoba ano jemná - 16.-18. stol. fajáns 22. Barva vně 1 - bílá, 2, 3 - žlutá (krémová), 4 - světle šedá, 5 - středně šedá, 6 - tmavě šedá až černá, 7 - světle hnědá včetně okrové a béžové, 8 - středně (jasně) hnědá, 9 - tmavě hnědá, 10 -světle šedohnědá, 11 - středně šedohnědá, 12 - tmavě hnědo-šedá,13 - cihlově červená 25. Barva na lomu střepu Jako předešle. 24 Barva vnitřního povrchu Jako č. 22. 25. Sendvičový efekt (černé jádro s výrazně světleji, až oxidačně zbarveným oboustranným pláštěm) O - není; 1 - je; 2 - jen dvě různě zbarvené vrstvy 26. Úprava vnějšího povrchu 1 - velmi hladký (leštěný), 2 - hladký (povrch opracovaného, „ohoblovaného" dřeva), 3 - jemně drsný (jemný smirkový papír), 4 - krupičkovitý (zřetelná zrnka ostřiva většinou do 0,5 m v povrchové vrstvě), 5 - hrubý (vystupují zrna ostřiva nad 0,5 mm) 27. Úprava vnitřního povrchu 28. Vnější povrch popraskaný, s prohlubněmi a nápadnými póry: 0 - ne, 1 - ano 29. Otisk osy kruhu ano - 1, bez otisku - 0. Jde o kruhovou, vzácně zhruba čtvercovou mělkou prohlubeň na spodní straně dna nádoby. 244 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 50. Oddělení dna od podkladu O - nezřetelné;l - podsýpka (povrch posetý drobnými prohlubněmi po zrnkách písku či popela; obr. 9: 12); 2 - odříznutí strunou (projevuje se jako lastúrovitá spirála); 3 - odříznutí nožem (souběžné zářezy) Podsýpka je typickým znakem doprovázejícím technologii obtáčení nádob formovaných z válků (pásků). Bývá málo zřetelná u keramiky raně středověké, resp. raně středověké tradice, výraznější u keramických tříd, pro něž je typické profilující obtáčení. Dno muselo být po obvodu přilepeno k podkladu samostatným hliněným páskem, který se po dokončení nádoby odřízl. Stopy odříznutí se někdy objevují na okraji dna, případně na vnějším povrchu spodku nádoby nade dnem. 51. Otisk desky 0 - není, 1 - je Projevuje se jako plastická struktura nerovných, zhruba souběžných plastických žeber střídaných prohlubněmi naspodu dna; vzniká v případě výrazně, nerovnoměrně opotřebované desky s výrazným, nerovnoměrným opotřebováním. 5. Tvarové charakteristiky, výzdoba 52. Tvar těla nádoby 1 -10 , otazník před číslem vyjadřuje pravděpodobnost, 0 -nezjistitelný 55. Celkový tvar ústí 0 - nezjistitelný, 1 - kruhový, 3 - laločnatý (počet laloků vyjádříme dalším číslem, je-li zjistitelný, (např. 3/3). Tvarem ústí se chápe tvar obrysu okraje nádoby. 54. Okraj (skupina-typ-varianta) Vytvoření terminologie okrajů, které představují chronologicky nejcitlivější část nádoby, je velni obtížný a nikdy zcela jednoznačně řešitelný úkol. Výraznější pokrok bude snad možné očekávat od počítačového programu, který umožní srovnávat naskenované profily. Problémem vytváření typáře je míra postižení dílčích znaků, které se různě kombinují. Výhodou jednoduchých typářů je jednoznačné zařazování, možnost rozpoznání regionálních, dílenských a mnohdy i chronologicky podmíněných odlišností je však omezena. Dosavadní typáře upřednostňují určité morfologické rysy proti jiným, na základě intuice tvůrce, že právě jím preferovaná kritéria jsou rozhodující pro vývoj okraje. Základním problémem je již terminologické rozlišení vlastního okraje a hrdla u tzv. čtyřdílných (ústí - hrdlo - plece - spodek) nebo trojdílných (ústí -plece - spodek) nádob. Jen malá menšina nádob má ostře, tedy hranami vydělené hrdlo. Běžně se za okraj považuje celé ústí nádoby, tj. partie od ohybu, resp. lomu (zde v horní části) hrdla po vlastní okraj, tedy buď ploška ústí ukončující, nebo zejména u okrajů vytažených či např. vodorovně vyložených poslední úsek ústí oddělený od zbývající částí ústí výraznou změnou směru křivky, ostrým lomem apod. Příkladem nejednotného přístupu je tzv. okraj zaoblený nebo prostě seříznutý a vzhůru vytažený. V prvním případě se věnuje pozornost ukončení ústí, zatímco ve druhém tvoří koncová, zaoblená či seříznutá část již jen kritérium odlišení případné varianty; rozhodující význam pro upřednostnění termínu má výrobní postup začínající hlouběji na křivce ústí. Měli bychom tudíž správně hovořit o typáři ústí nádob. Problém do značné míry řeší odlišný přístup P. Meduny (1993), který rozkládá ústí (zde nazývané okraj) na vnější a vnitřní křivku. Konkrétní typ je pak tvořen kombinací dvou křivek, jejichž typy či varianty jsou uspořádány do souřadnicové matice. Konkrétní okraj označuje dvojice symbolů, z nichž každá označuje typ jedné z křivek. Jedním z problémů, který je s tímto přístupem spojen, je např. postižení rozdílu mezi okrajem tvořeným tvarově shodnými a souběžnými křivkami tvaru segmentu kružnice a křivkami sice rovněž v zásadě stejnými, avšak nesouběžnými v případě okraje zesíleného. I zde musíme přistoupit k určité redukci variant možných křivek, a zejména stanovit zásady pro postižení jejich hranice. Obecně je systém postavený na kombinaci křivek vhodnější pro jednodušeji profilované okraje raně středověké. Náš systém je zatím tradiční s tím, že zvlášť charakterizuje křivku ústí a vlastní okraj, byť ne zcela důsledně. V případě okrajů tzv. vyhnutých a různě seříznutých či hraněných tkví těžiště třídění právě v úpravě koncové plochy. V případě okrajů vytažených pak rozumíme vlastním okrajem horní část od první změny vnější křivky ústí. I zde se však v některých případech přihlíží k charakteru křivek ústí, zejména u okrajů vyhnutých ve skupinách 1, 2, 6, 7 se zohledňuje rozbíhavost křivek, vedoucí k zesílení ústí směrem k vlastnímu okraji. Klíčovou roli hraje tvar závěrečného úseku křivek v případě většiny skupin od sk. 12 výše. Systém je otevřený, umožňuje doplňování dalších typů a variant; význam zařazení do variant vzroste při detailním srovnávání regionální, dílenské aj. produkce. Důležité je zařadit konkrétní okraj do příslušné skupiny a typu, i když existuje řada přechodných exemplářů, jednoduše řečeno: mezi typy někdy i mezi některými skupinami není ostrá hranice (např. sk. 7 a 22). V zásadě skupiny okrajů 1-7, 16, 17, 19-23, 28 charakterizují převážně keramiku raně středověkou, zbývající vrcholně a pozdně středověkou. Počítá se s doplněním o další pozdně středověké, zejména pak novověké skupiny, resp. typy okrajů. Skupiny okrajů keramiky Slovní vyjádření se doporučuje používat v textu pro základní charakteristiku skupin či úvodní charakteristiku typu, důvodu odlišení varianty apod., běžně je lépe pracovat s číselnými symboly. Hrnce (obr. 11-14) 1. ústí segmentově nebo přímo vyhnuté, vlastní okraj zaoblený, nezesílený 2. ústí segmentově nebo přímo vyhnuté, vlastní okraj zaoblený, zesílený 3. ústí kalichovité, okraj zaoblený, zúžený 4. okraj svisle až nálevkovitě seříznutý, zesílený 5. okraj svisle až nálevkovitě seříznutý, zevnitř nebo oboustranně prožlabený, lehce šikmo protažený, výška protažení dosahuje méně než 5 mm měřeno zevnitř, vyšší jedince řadíme do skupin 22, 23 245 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Obr. 9. Keramické třídy horizontů RS 4.3 -VS 1.2. tř. 260, s nepravou engobou; 2. tř. 261. 3. tř. 260, stopy nepravidelného vyhlazení vnitřní stěny; 4. tř. 262, oxidační přežah, lom; 5. tř. 262. 6. tř. 263, oxidační přežah; 7. tř. 270, výzdoba radélkem; 8. tř. 270, výzdoba vodorovných rýh. 9. tř. 273, oxidační přežah; 10. tř. 273, stopy formování a spojování válků. 11. tř. 100, viditelné šupiny slídy; 12. tř. 100, dno se stopami podsýpky a upevňovacího válku. Warenarten der Phasen RS 4.3 -VS 1.2. Wa. 260, mit unechtem Anguß. 2. Wa. 261. 3. Wa. 260, Spuren der unregelmäßigen Glättung der Innerseite. 4. Wa 262, oxidierender Glühbrand. 5. Wa 262. 6. Wa. 263, oxidierender Glühbrand; 7. Wa. 270, Rädchenverzierung; 8. Wa. 270, horizontale Furchenverzierung; 9. Wa. 273, oxidierender Glühbrand; 10. Wa. 273, Spuren de Verbindung der Wülsten auf der unregelmäßig geglätteten Innerseite; 11. Wa. 100, sichtbare Glimmerschuppen; 12. Wa. 100, der Boden mit Sandspuren und Furche nach dem unvollkommenen Verbindung der Wülsten. 246 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Obr. 10. Keramické třídy horizontů VS 1.2. a 2.1, zčásti i 2.2.1. Konvice s třmenovým uchem ve tř. 103, zřetelné šupinky slídy; 2 - tř. 103, dno s podsýpkou; 3 - tř. 200, stopy obtáčených válků zevnitř nádoby; 4 - tř. 200, lahvovitý džbánek; 5 - tř. 250, stopy obtáčených válků, zřetelná profilace vnitřní stěny; 6 - tř. 250, stopy dokonalého obtáčení na rychlém kruhu; 7 - hrnec tř. 250, zevnitř stopy obtáčených válků, výzdoba radélkem; 8 - tř. 500, transparentní glazura (2. pol. 14. stol.); 9 - tř. 511, miniaturní nádobka, vytáčení; 10 - tř. 512, miniaturní nádobka, vytáčení, glazura; 11 - tř. 531, zlomek akvamanile, červenohnědý nátěr; 12 - tř. 532, zlomek konvice s trubicovou výlevkou. Warenarten der Phasen VS 1. 2. und 2.1, teilweise auch 2.2.1. Bügelkanne, Wa. 103, sichtbare Glimmerschuppen; 2 - Wa. 103, der Boden mit Sandspuren; 3 - Wa. 200, Spuren der nachgedrehten Gefäß - Innerseite; 4 - Wa. 200, flaschenartiger Krug; 5 - Wa. 250, Spuren der nachgedrehten Wülsten, sichtbare Profilierung der Innerseite; 6 -Wa. 250, Spuren der schnellen Nachdrehen, Innerseite nur schwach profiliert; 7 - Topf der Wa. 250, auf der Innerseite Spuren der schnell nachgedrehten Aufwülstung, Rädchenverzierung; 8 - Wa. 500, Kanne, transparente Glasur (2. Hälfte des 14. Jh.); 9 - Wa. 511, Miniaturgefäß, gedreht; 10 - Wa. 512, Miniaturgefäß, gedreht, glasiert; 11 -Wa. 531, Fragment der Aquamanile, rotbrauner Anstrich; 12 - Wa. 532, Fragment einer Kanne mit Ausgußohr. 247 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Hrnce Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 02.01 03.01 03.02 04.01 05.01 T (ľ (ľ A 02 01.01 01.02 02.01 02.03 03.01 04.01 05.01 P \ « C /ľ c 06.01 Q 03 01.01 01.02 % % 04 01.01 02.01 03.01 04.01 05.01 06.01 07.01 /f f CC W í (ľ 08.01 09.01 10.01 11.01 12.01 13.01 14.01 C< C (f O r 15.01 « 05 01.01 01.02 02.01 02.02 03.01 03.02 « C s? (( 06 01.01 01.02 02.01 03.01 04.01 04.02 c f i i Obr. 11. Okraje hrnců. Topfränder. 248 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 07 01.01 01.02 02.01 03.01 03.02 04.01 05.01 /P /? (? (? / Q 06.01 07.01 08.01 « ? 08 01.01 (T 09 01.01 01.02 02.01 03.01 04.01 05.01 06.01 íp ( ľ /" P ? 07.01 08.01 F ( 10 01.01 01.02 02.01 03.01 04.01 05.01 06.01 1? /? ŕ /P f 7? 07.01 ľ 11 01.01 02.01 03.01 04.01 /P ľ P 12 01.01 02.01 03.01 r Obr. 12. Okraje hrnců. Topfränder. 249 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 13 01.01 ľ 14 01.01 02.01 03.01 04.01 ŕ T \ 15 01.01 (p 16 01.01 02.01 03.01 (f C < 17 01.01 02.01 (( ľ 18 01.01 02.01 03.01 04.01 (? J t 19 01.01 01.02 01.03 02.01 02.02 02.03 02.04 ? $ K (? 03.01 04.01 04.02 04.03 ? a ? 20 01.01 01.02 T? Obr. 13. Okraje hrnců. Topfränder. 250 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 21 01.01 02.01 03.01 1} A 22 01.01 01.02 01.03 02.01 02.02 02.03 02.04 1} (ř JI (í 03.01 03.02 04.01 04.02 04.03 04.04 04.05 7} (? 1> ? 04.06 04.07 04.08 04.09 05.01 05.02 05.03 ) 1? 1 i? 05.04 06.01 06.02 í tf5 23 01.01 01.02 01.03 01.04 01.05 02.01 03.01 Ji d V íf <ř } 03.02 04.01 05.01 06.01 06.02 07.01 08.01 1 l 1 (( 1} 09.01 (( 24 01.01 02.01 03.01 03.02 04.01 1 l / Obr. 14. Okraje hrnců. Topfränder. 251 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 25 01.01 01.02 02.01 03.01 I I { / 26 01.01 02.01 03.01 04.01 05.01 06.01 f? ( f F \ 27 01.01 02.01 03.01 04.01 r? (T í C 28 01.01 02.01 03.01 04.01 05.01 1 ŕ? a íl (I 29 01.01 02.01 03.01 03.02 ? í i (f 30 01.01 02.01 03.01 04.01 05.01 06.01 F r f \ ť 31 01.01 02.01 ľ f Obr 15. Okraje hrnců. Topfränder. 252 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Zásobnice Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 7/ 02 01.01 03 01.01 02.01 /? /7 04 01.01 7? 05 01.01 06 01.01 02.01 /? fí 07 01.01 02.01 02.02 03.01 03.02 04.01 05.01 % 7? U V // 06.01 07.01 08.01 08.02 09.01 // J? X )f V 08 01.01 // 09 01.01 02.01 (7 0 Obr. 16. Okraje zásobnic. Vorratsgefässränder. 253 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 10 01.01 02.01 03.01 04.01 11 01.01 02.01 12 01.01 02.01 03.01 04.01 05.01 06.01 13 01.01 02.01 03.01 04.01 05.01 06.01 08.01 09.01 10.01 14 01.01 02.01 03.01 04.01 05.01 15 01.01 02.01 Obr. 17. Okraje zásobnic. Vorratsgefässränder. 254 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 6. okraj kuželovitě seříznutý, směrem nahoru nezesílený 7. okraj kuželovitě seříznutý, směrem nahoru zesílený 8. ústí vodorovně vyložené, zevnitř prožlabené, okraj různě seříznutý, obvykle rozšířený 9. ústí směrem vzhůru zesílené, okraj svisle až nálevkovitě seříznutý, nepodžlabený 10. ústí směrem vzhůru zesílené, okraj svisle až kuželovitě seříznutý, lehce podříznutý až podžlabený (střechovitý) 11. ústí směrem vzhůru zesílené, okraj svisle až kuželovitě seříznutý, výrazně podříznutý až podžlabený (také střechovitý) 12. ústí směrem vzhůru zesílené, okraj přehnutý, lehce podžlabený 13- ústí směrem vzhůru zesílené, okraj přehnutý výrazně podžlabený 14. ústí nezesílené, okraj výrazně přehnutý 15. ústí mírně zesílené, okraj zavinutý 16. ústí přímo šikmo vyhnuté, okraj vodorovně seříznutý s prožlabením 17. ústí přímo šikmo vyhnuté, okraj vodorovně seříznutý, zesílený 18. okraj ovalený - náhle, palicovitě zesílený zaoblený 19- ústí zesílené, okraj svisle nebo kuželovitě seříznutý, nahoru vytažený vespod podžlabený; sklon svislý nebo kuželo-vitý 20. okraj výrazně zesílený zevnitř podžlabený vně konvexní 21. okraj oble vytažený zesílený dovnitř skloněný vnější plocha okraje konvexní 22. okraj je vzhůru vytažený směrem nahoru se zužující, s oblou lištou (22.01) nebo hranou na lomu (22.04); lze rozlišit typy zevnitř prožlabené a dovnitř skloněné (22.01), s lištou, vykloněné (22.02), přičemž varianty 22.02.02 se od variant 22.02.03 a 22.02.04 liší vnitřním prožlabením, varianta 22.02.04 je zevnitř plochá (blíží se plochému okruží ze skupiny 26); typ skloněný s lištou a stejnoměrně silné či na konci mírně zesílený (22.03), dovnitř skloněný bez výrazné lišty - v místě lomeného ohybu je jen hrana (22.04), bez lišty, ale svislý a vně vykloněný směrem nahoru se zužující (22.05). Konvenční hranicí mezi některými blízkými typy skupin 5 a 7 na jedné straně a 22 je šířka rozšířené vnější plochy okraje, která musí ve skupině 22 dosáhnout alespoň 10 mm při výrazně užší síle stěny (do 6 mm); pokud je síla stěny zhruba stejná až po okraj, případně se okraj jen mírně rozšiřuje, zařazujeme okraj do skupin 4-6 podle sklonu, úpravy vnější plochy apod. 23- vzhůru vytažené, zhruba obdélného průřezu, svislé nebo vykloněné - tzv. římsovité 24. okruží - vzhůru vytažené (někdy ještě zavinuté), směrem nahoru rozšířené (vyrobené jak vytažením, tak zčásti i technikou typickou pro skupinu 25, což je obtížně rozpoznatelné (někdy je patrná rýha na lomu po nedokonalém přilnutí) 25. okruží oble ukončené, prožlabené, v horní části rozšířené (většinou asi vyrobené ohnutím a zpětným přimáčknutím příslušného proužku hlíny k hrdlu); doporučuje se užívat pouze termínu „okruží" 26. okruží oble ukončené, ploché (zevnitř neprožlabené) 27. okruží ploché, tedy zevnitř neprožlabené, vně hraněné 28. okraj svisle seříznutý, plynule ukončující válcovité hrdlo 29- ústí výrazně kyjovitě rozšířené, okraj rovně seříznutý 30. ústí zhruba vodorovně vytažené, často zesílené, okraj seříznutý či zaoblený 31. oble zesílené, zevnitř odsazené 32. ústí kalichovité, síla střepu stejnoměrná nebo rozšířená, ukončení oblé či různě hraněné (zploštěné, seříznuté) Zásobnice (obr. 16, 17) Nemají specifickou terminologii; typy 1-5 lze popsat jako obdobné okraje hrnců: Zl = H16, Z2 = H4 nebo 6, Z3 = Hl, Z4 = H6, Z5 = H7. 6. zahrnuje velmi nesourodou skupinu více či méně zesílených a různě profilovaných okrajů ( předstupeň kyjovi-tých) 7. vývojově nejstarší prototypy kyjovitých okrajů 8. okraj rozšířený nahoře oble seříznutý 9. okraje různě oble zesílené 10. okraje vzhůru vytažené, směrem nahoru se zužují 11. okraje oble kyjovitě zesílené 12. okraje kyjovitě zesílené zhruba obdélného průřezu 13- okraje kyjovitě zesílené, rozšířené směrem nahoru (licho-běžníkovitý profil), krátké typy 14. okraje kyjovitě zesílené, rozšířené směrem nahoru (licho-běžníkovitý profil), dlouhé typy 15. okraje kyjovitě zesílené, šikmo protažené Džbány (obr. 18) 1. okraje přímé (svislé nebo šikmé) 2. okraje vyhnuté, oble profilované 3. okruží s lištou 4. okruží výrazně profilované, směrem nahoru rozšířené 5. jednoduchá okruží 6. okraje kalichovité 7. plochá okruží Poháry (obr. 19) 1. vodorovně seříznuté 2. okruží směrem nahoru se zužující 3. dovnitř skloněné, výrazně profilované 4. dovnitř skloněné 5. ploché okruží, vykloněné 6. svisle vytažené 7. oble zatažené 8. oble vytažené (oblé okruží) 9. okruží směrem nahoru rozšířené Mísy (obr. 20, 21) 1. okraje zesílené, svisle až kuželovitě seříznuté, lehce podříznuté až podžlabené (střechovité) = sk. H 10 2. okraje zesílené,přehnuté, lehce podžlabené = sk. H 12 3. okraje symetricky nebo jen mírně asymetricky rozšířené, nahoře různě seříznuté 4. okraje rozšířené, vně výrazně vodorovně vytažené, zužující se, nahoře oble nebo rovně seříznuté 5. okraje rozšířené, vně krátce vodorovně vytažené, nahoře oble seříznuté 6. okraje výrazně vodorovně vytažené, stejnoměrně silného průřezu 255 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Džbány Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 02.01 l / 02 01.01 if 03 01 01 01 02 02.01 03.01 04.01 05.01 06.01 í / ( / í f 1 07.01 T \ 04 01.01 í 05 01.01 02.01 ( ? 06 01.01 02.01 t / ) 07 01.01 í 1 Obr. 18. Okraje džbánů. Ränder der Krüge. 256 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Poháry Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 02.01 03.01 7 / 1 17 02 01 .01 02.01 03.01 04.01 05.01 06.01 { 1 í ? 03 01.01 1 \ 04 01.01 1 05 01 .01 ( l 06 01.01 ^ l 07 01 .01 08 01 .01 02.01 ( l ( 09 01 .01 I Obr. 19. Okraje pohárů. Becherränder. 257 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Mísy Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 i 02 01.01 ( l 03 01.01 02.01 02.02 03.01 03.02 03.03 04.01 V / / // r/ / 05.01 06.01 07.01 1? íl / 04 01.01 02.01 03.01 03.02 \r 05 01.01 / 06 01.01 }, 07 01.01 02.01 íl 1 08 01.01 / 09 01.01 01.02 01.03 ? )) Obr. 20. Okraje mis. Schúselränder. 258 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 10 01.01 1? 11 01.01 1 12 01.01 02.01 H Jj 13 01.01 \ 14 01.01 15 01.01 Obr. 21. Okraje mis. Schússelränder. 7. okraje výrazně vodorovně vytažené, na konci přehnuté 8. okraje nezesílené, vodorovně seříznuté 9. plochá, vně prožlabená okruží 10. okraje kyjovitě zesílené 11. okraje kyjovitě zesílené, nahoře prožlabené 12. okraje zaoblené 13- okraje palicovitě asymetricky rozšířené 14. okraje nezesílené, vodorovně vytažené 15. okraje zesílené, zaoblené Okraje dalších druhů nádob viz obr. 22 (trojnohé pánve), 23 (poklice ploché), 24 (poklice zvonovité), 25 (kahany), bez specifické terminologie. 55. Křivka ústí (obr. 26) 1 - segmentová (konkávni), 2 - přímá, 3 - esovité prohnutá, 4 - segmentová vypuklá (konvexní), 5 - přímá - svislá nebo mírně dovnitř skloněná, 6 - zvlněná. Jde o tvar vnější linie ústí nádoby v řezu. 56. Hrdlo (obr. 27) 1 - konkávni (plynulý ohyb charakteru různě tvarované křivky), 2 - redukováno na lom (plece a ústí odděluje hrana); 3 - nálevkovité, 4 - kuželovité, 5 - válcovité. O posledních třech hovoříme, lze-li odlišit zhruba přímé linie hrdla od křivek či přímek plecí a ústí 57. Lom v horní části plecí (obr. 28: 1) nezjistitelný: 0 - ano: 1 - ne: 2. Jde o hranu oddělující hrdlo (respektive ohyb přechodu plecí a ústí) od plecí. 58. Žebro pod hrdlem (obr. 28:2) drobný oblý vývalek, který vyčnívá do cca 2 mm. Je třeba odlišit od větší, nalepované lišty na nádobách řady A. 0 - ne, 1 - ano 59. Průřez ucha (obr. 29) V zásadě odlišujeme skupinu typů válečkových - oblého nebo zhruba oválného průřezu a páskových - s různě tvarovaným promáčknutím střední části 259 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Pánve Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 f 02 01.01 7 03 01.01 V 04 01.01 r/ 05 01.01 02.01 F 06 01.01 r 07 01.01 02.01 / 08 01.01 )/ Obr. 22. Okraje pánví. Pfannenränder. Poklice ploché Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 01.02 01.03 02.01 02.02 02.03 02.04 (V v.- l V-_ Obr. 23. Okraje plochých poklic. Flachdeckelränder. 260 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Poklice zvonovité Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 02.01 03.01

2 mm (obr. 9: 8), 3 - vlnovky o šířce rýhy < 2 mm, 4 - vlnovky o šířce žlábku > 2 mm, 5, 6 - vlnice odlišené obdobně jako vlnovky dle šířky rýhy (žlábku); 02 - vpichy, vrypy; 03 - kolkované motivy (obr. 9: 2, 7); 04 - plastické prvky (obr. 9: 1); 05 -malované motivy; 06 - vlešťované motivy; 07 - glazura (poleva; obr. 10: 8, 10) Skupina 01 - rytá, liniová (obr. 55) 01.01 vodorovné rýhy o šířce do 2 mm 01.01.0 počet rýh neurčitelný 01.01.01 jedna rýha (jednoduché rydlo) 01.01.02 dvě a více rýh (jednoduché rydlo) 01.01.03 husté rýhování (vícezubé rydlo) 01.01.04 jednotlivé křížící se rýhy 01.01.04 svazky rýh (vícezubé rydlo) 01.01.05 svazky rýh svislé 01.01.06. svazky rýh přes sebe 0.1.02 vodorovné žlábky (nad 2 mm) 01.02.0 počet žlábků neurčitelný 01.02.01 jeden žlábek 01.02.02 dva žlábky a více 01.02.03 husté žlábky 01.02.04 husté žlábky hluboké nad 1,5 mm 262 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Ucha Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 01.02 02.01 02.02 03.01 03.02 03.03 O O <^ O O O 04.01 04.02 05.01 06.01 06.02 07.01 07.02 CP O ) CO 08.01 09.01 10.01 11.01 12.01 13.01 r—^ Obr. 29. Průřezy uch. Henkeldurchschnitte. Úchytky pánví Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 01.02 02.01 02.02 ^------ r\ ■----' Obr. 30. Úchytky pánví. Handhaben der Pfannen. Knoflíky poklic Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 02.01 02.02 03.01 04.01 05.01 06.01 poklice i-í r—, ---«, zvonovité > \ / S / \ /\ IX r ( 01 01.01 02.01 02.02 poklice ploché m m Obr. 31. Úchytky poklic. Handhaben der Deckel. Dna pohárů Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 01.02 02.01 02.01 03.01 \ ( \ 1 ) ( ) f Obr. 32. Nožky pohárů. Becherfüße. 263 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Dna Skupina typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta typ-varianta 01 01.01 01.02 01.03 01.04 02.01 02.02 02.03 03.01 03.02 03.03 04.01 04.02 04.03 Obr. 33. Dna. Standbóden. 01.02.05 svazky žlábků 01.02.06 jednotlivé křížící se žlábky 01.07.06 2 či více pásů nesymetrických hřebenových vlnic rýhy nad 2 mm 01.05 jednoduché vlnice o š. do 2 mm 01.0301 jedna vlnice 01.0302 dvě vlnice a více 01.0303 vlnice přes sebe 01.0304 dvě vlnice a více nesouběžné 01.0305 vlnice redukovaná na navazující obloučky 01.04 vlnice jednoduché o s. více než 2 mm 01.04.01 jedna vlnice 01.04.02 dvě vlnice a více 01.04.03 vlnice přes sebe 01.04.04 dvě vlnice a více nesouběžné 01.05 vlnice hřebenové o š. do 2 mm 01.05.01 jeden pás, 01.05.02. dva pásy a více 01.05.03 dva či více pásů přes sebe 01.05.04 dva čí více pásů nesouběžných 01.06. vlnice hřebenové o s. víc než 2 mm 01.06.01 jeden pás 01.06.02 dva pásy a více 01.06.03 dva či více pásů přes sebe 01.06.04 dva čí více pásů nesouběžných 01.07. kombinace vlnic a rýh (žlábků) 01.07.01 rýhy pod 2 mm, střídavě žlábek a jednoduchá vlnice -opakuje se nejméně 2 x 01.07. 02 rýhy nad 2 mm, střídavě žlábek a jednoduchá vlnice - opakuje se nejméně 2 x 01.07. 03 rýhy pod 2 mm, střídavě žlábek a hřebenová vlnice -opakuje se nejméně 2 * 01.07.04 rýhy nad 2 mm, střídavě žlábek a hřebenová vlnice -opakuje se nejméně 2 x 01.07.05 2 či více pásů nesymetrických hřebenových vlnic -rýhy pod 2 mm Skupina 02 - vpichy, vrypy (obr. 56) 02.01 nehtovité vrypy 02.01.01 pás šikmých vrypů 02.01.02 dva či více rovnoběžné pásy šikmých vrypů 02.01.03 vstřícné vrypy 02.01.04 vstřícné vrypy asymetrické 02.02.01 jeden pás dlouhých vseků 02.02.02 dva a více pásů dlouhých vseků 02.0301 pás krátkých úzkých vseků 02.03-02 dva pásy krátkých úzkých vseků 02.03-03 dva symetrické vstřícné pásy krátkých úzkých vseků 02.03-04 dva asymetrické vstřícné pásy krátkých úzkých vseků 02.05. ohloučkové vrypy 02.0301 jeden pás obloučkových vrypů 02.03-02 dva a více obloučkových vrypů 02.03-03 jeden pás nepravidelných vrypů 02.04. vpichy 02.04.01 1 pás vpichů 02.04.01 dva a více pásů vpichů 02.05. Hřebenový vpich 02.05.01 jeden pás šikmých vpichů 02.05.02 dva a více pásů souběžných šikmých vpichů 02.05.03 jeden pás ze dvou řad vstřícně uspořádaných šikmých vpichů 02.05.04. Pás šikmých hřebenových vpichů tvaru protáhlého obdélníka 02.06. Kruhové vpichy 02.06.01 vodorovná linie vpichů 02.06.02 svislá linie vpichů 264 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 02.06.07. Vsehyna hřbetě uch džbánů 05. kolek (radélko; obr. 57) 0301.01 jeden pás drobných čtverečků či obdélníčků 03-01.02 dva až čtyři pásy drobných čtverečků či obdélníčků 0301.03 pět a více pásů drobných čtverečků či obdélníčků 03-02.04 čtverce či obdélníky nakoso tvořené pásem otisků drobných čtverečků či obdélníčků po obvodu 03-02.05 čtverce či obdélníky nakoso tvořené pásem otisků drobných čtverečků či obdélníčků, plné 0302.01 jeden pás vysokých obdélníčků 03-02.02 2-4 pásy vysokých obdélníčků 030301 jeden pás drobných trojúhelníků 030302 2-4 pásy drobných trojúhelníků 030303 5 a více pásů drobných trojúhelníků 03-03-04 2 pásy střídavě orientovaných trojúhelníkových otisků 03-04.01 krokvice svisle postavená - 1 pás 03-04.02 1-2 pásy otisků ve tvaru písmene V 03-04.03 1 a více řad otisků ve tvaru vícenásobné klikatky 03.05.01 rybí kost 03.06.01 obloučky - 1 pás Obr. 34. Výlevky. Ausgüsse. 03-06.02 obloučky - 2 pásy a více 03.07.01 jeden pás klikatky 03-07.02 dva a více pásů klikatky 0308.01 jeden pás kroužků 03-08.02 dva a více pásů kroužků Skupina 01 - výzdoba rytá, liniová Typ varianta varianta varianta varianta varianta varianta varianta 01 01.01 01.02 01.03 01.04 01.05 01.06 01.07 _____ III! III! 02 02.01 02.02 02.03 02.04 02.05 02.06 02.07 . . —— ■ • 03 03.01 03.02 03.03 03.04 04 04.01 04.02 04.03 04.05 04.06 ■ •. 05 05.01 05.02 05.03 05.04 06 06.01 06.02 06.03 06.04 mm Obr. 35. Výzdoba - skupina 1. Verzierung - Gruppe 1. 265 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Skupina 02 - výzdoba vpichy, vrypy Typ varianta varianta varianta varianta varianta varianta varianta 01 01.01 01.2 01.03 01.04 HIÍH HIHI IIIIII 000 0 000 02 02.01 02.02 02.03 02.04 02.05 02.06 //// //// //// ///// ŕ f > // in // ///SS \\\\\ \\\N 03 03.01 03.02 03.03 ^rr ^-s" ^srr J> j 04 04.01 04.02 04.03 04.04 04.05 e> e e e e ě e c S/ V .* * * <• 05 05.01 05.02 05.03 05.04 05.05 m 1 >» \^\\ )))) 06 06.01 06.02 e c e C d O 07 07.01 07.02 07.03 07.04 07.05 07.06 07.07 » C 0 c c i ICC v / 07.08 07.09 07.10 07.11 07.12 07.13 07.14 "í í \ f \ 9" f '1 07.15 Obr. 36. Výzdoba - skupina 2. Verzierung - Gruppe 2. 266 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 Skupina 03 - výzdoba kolkovaná Typ varianta varianta varianta varianta varianta varianta varianta 01 01.01 01.02 01.03 01.04 01.05 01.06 lilii mu <><> 02 02.01 02.02 02.03 ODHODE mmm CfDOÍO DCODCO ^'fy -fy 03 03.01 03.02 03.03 03.04 a a a aaáá aaaaááá aaaaaáa aaaaááá aaaaaáa aaaaaáa aaaaaáa aaaaaaá aaaaaáa m AVA 04 04.01 04.02 04.03 »» VAVAV 05 05.01 06 06.01 07 07.01 08 08.01 0G60 Obr. 37. Výzdoba - skupina 3. Verzierung - Gruppe 3. 267 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Skupina 04 -lišty Typ varianta varianta varianta varianta varianta varianta varianta 01 01.01 01.02 01.03 01.04 01.05 01.06 01.07 ) )> I) \) » \) í? 01.08 01.09 01.10 01.11 01.12 01.13 01.14 \ ti \) \) )) )) 01.15 01.16 01.17 01.18 i > Tí \) )) Obr. 38. Výzdoba - skupina 4. Verzierung - Gruppe 4. 05.09. Otisky písmen - písmenové motivy 05.10. Složité ornamenty provedené kolkem Skupina 04 - plastická výzdoba (obr. 58) 04.01. lišta 04.01.01 lišta obdélného průřezu 04.01.02 lišta - střechový převis 04.01.03 lišta - průřez trojúhelník 04.01.04 lišta - nahoře odsazený trojúhelník 04.01.05 lišta - oblá, nahoře ostře odsazená 04.01.06 lišta - v řezu 3 strany lichoběžníka 04.01.07 lišta - 3 strany čtverce či obdélníka, ostře vystupující 04.01.08 lišta - 4 strany šestiúhelníka 04.01.09 lišta - plochá podžlabená 04.01.10 lišta - drobná oblá 04.01.11 lišta - široká oblá 04.01.12 lišta - tři strany lichoběžníka, oblé hrany, nahoře odsazený stupeň 04.01.13 lišta - tři strany lichoběžníka, prohnuté stěny 04.01.14 lišta - tři strany lichoběžníka, prohnuté stěny, protáhlá varianta, ostré hrany 04.01.15 lišta - tři strany lichoběžníka, prohnuté stěny, protáhlá varianta, oblé hrany 04.01.16 lišta promáčknutá 04.01.17 lišta plochá, nahoře lehce odsazený trojúhelník 04.01.18 lišta jen nahoře kolmo odsazená, vespod plynule přecházející ve výduť 04.02.01 lišta ploše pomačkávaná, zdobená hřebenovými obloučky 04.05. šroubovicez širokých žlábků 04.03.01 oblá 04.03.02 ostrá 04.03.03 střechovitá 04.04 diamantování 55. Výzdoba na liště v úrovni plecí, resp. na hranici plecí a spodku nádoby 54. Výzdoba na spodku těla nádoby 55. Výzdoba na liště v úrovni spodku nádoby 56. Výzdoba na vnitřní ploše dna poklice 57. Výzdoba na vnitřní ploše těla nálevky 58. Výzdoba na uchu nádoby 59. Poleva (obr. 10: 8, 10) 0 - není; 1 - transparentní (bezbarvá, zbarvení určuje barva střepu; 2 - žlutá; 3 - hnědá; 4 - zelená 60. Malba (obr. 10: 11) 0 - není, 1 - červená Metrické údaje 61. Fragmentarizace Dělí se na tři kategorie podle plošné velikosti keramického fragmentu 1 - < 9 cm2 (3 x 3 cm), 2 - 9 až 36 cm2 (6*6 cm), 3 - > 36 cm2 (6x6 cm). 62. Váha Udává se v gramech. Archeometrie nádoby (obr. 59) 65. Výška okraje (v7, u vytažených a okruží). Měří se vně plochy okraje od dolní hrany, udává se v mm stejně jako všechny ostatní délkové míry. 268 Přehled výzkumů 48, Brno 2007 64. Sůa stěny - plece Měří se na plecích přibližně uprostřed mezi hrdlem a maximální výdutí. 65. 0 okraje (dl), obr. 58 66 0 nádoby v úrovni spodní hrany (hodu obratu křivky) okraje d la 67. 0 hrdla nádoby (12 68. 0 maximální výduti nádoby d5 69. 0 dna nádoby d4 70. Výška nádoby (rozdíl mezi rovinami dna a okraje) ví 71. Rozdíl výšky roviny max. výduti a roviny okraje v2 72. Rozdíl výšky roviny max. výduti a roviny dolní hrany okraje v2a 75. Vzdálenost mezi rovinou minimálního průměru hrdla a rovinou horní hrany okraje v5 74. Vzdálenost mezi rovinou minimálního průměru hrdla a rovinou spodní hrany okraje v5a 75. p 1 = d5 - d2 (rozdíl mezi průměrem těla v místě max. výduti a průměrem v místě hrdla nádoby) 76. Vzdálenost mezi rovinou maximálního průměru nádoby a minimálního průměru hrdla v4 V případě válcovitých či jiných přímých hrdel se měří jen jejich dolní hraně 77. Vzdálenost mezi rovinou dna a minimálního průměru hrdla nádoby V5 78. Index W = v2/vl Slouží k postižení výšky maximální výduti hrncovitých nádob, které mají okraj jiný než vzhůru vytažený. Lze použít též pro některé nádoby z hrnce odvozené - džbány, poháry, konvice, pokud nemají vzhůru vytažený okraj, resp. poměr celé partie ústí vůči výšce nádoby nepřesahuje 1:4. W > 0,41 - nádoby s nízko položenou výdutí, soudkovité; W v intervalu 0,33-0,4 nádoby se středně položenou maximální výdutí - vejčité, W v intervalu 0,2-0,33 s vysoko položenou maximální výdutí, W < 0,2 - extrémně vysoko položená výduť 79. Index Wl = v2a / ví Použití tohoto indexu se doporučuje pro hrnce se vzhůru vytaženým okrajem. 80. Index w = v2/dl Slouží k postižení výšky maximální výduti v případě, nemáme-li k dispozici rozměr vl. Vychází z předpokladu, že výška nádoby a průměr v úrovni okraje představuje blízké «-----------------* ti-i Obr. 39. Metrika nádoby. Gefäßmetrik. hodnoty, což zhruba platí pro hrnce raného středověku zejména do poloviny 11. století. Nedoporučuje se použít pro džbány a poháry vzhledem k výrazně nižšímu průměru okraje ve srovnání s výškou celé nádoby. 81. Index H = vl /d5 Slouží k posouzení"baňatosti" nádoby; velmi vysoká baňa-tost: H < 1, vysoká baňatost: H je v intervalu 1-1,2, střední H je v intervalu 1,2-1,35; nízká H > 1,35; u štíhlých vrcholně středověkých tvarů, zvi. pohárovitých džbánů a pohárů se blíží hodnotě 2. U tvarů, kde přesnější by bylo užití indexu Hl = V5/d3, kde V5 je výška nádoby ode dna pouze k bodu obratu křivky hrdla k ústí, resp. k hraně (lomu) dělící plece a ústí nebo dělící plece a hrdlo. 82. Index S = (dla - tU)/v5a Tento index postihuje míru vyklonění ústí nádoby. Čím je S větší, tím je větší i míra vyklonění (v případě vodorovně vyložených okrajů S= °°, tedy nekonečno). 85. Index T = d4/d2 Tento index dovoluje spolu s indexem W posoudit, zda je nádoba „soudkovitá" nebo „vejčitá" - u klasicky soudkovitého tvaru se blíží hodnotě 1, k této skupině lze přiřadit nádoby s hodnotou indexu T nad 0,8. 84. Index X = v4:v5 Nejpřesněji monitoruje výšku výduti nádoby, neboť není ovlivněno výškou úsťové partie nádoby. Doporučuje se použít pro zjištění pozice maximální výdutě na vertikále v případě džbánů, které se obvykle vyznačují vysokým hrdlem a ústím. 85. Index D = pl/v4 Kde pl = d3-d2 (rozdíl mezi průměrem těla v místě max. výduti a průměrem v místě hrdla nádoby); v4 - rozdíl mezi rovinami průměru hrdla a maximální výduti Umožňuje posoudit míru vyklenutí výduti; slabé vyklenutí: D < 0,7; střední: D se pohybuje v intervalu 0,7-1; vysoké: D > 1. 269 Rudolf Procházka, Marek Peška: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.-13./14. století Poznámka k indexaci Vzhledem k prokazatelným změnám v umístění maximální vydutí doporučujeme sledovat index W, a to zejména u hrnců; v případě hrnců s vytaženými okraji (nad 1 cm), pohárů a džbánů doporučujeme používat indexu Wl. Dále je třeba sledovat baňatost nádoby indexem H a stupeň vyklenutí plecí indexem D. 86. Index Y= d2/d5/ Postihuje míru zúžení horní části nádoby. 87. Index Z = d4/d3 Postihuje míru zúžení spodní části nádoby. 88. Poznámka Zde lze uvést doplňující údaje, které neobsahují ostatní položky. 270