Metodologie archeologické
prospekce a exkavace:
workshop I – prospekce
AEA_73
Renáta Přichystalová
Metodologie archeologické
prospekce a exkavace:
workshop I – prospekce
Druhy výzkumů:
destruktivní a nedestruktivní
metody v archeologii
Metody výzkumu:
 Destruktivní
 Málo destruktivní
 Nedestruktivní
Destruktivní prospekce
Vybraná literatura:
Kováčik, P. 2008: Archeologická památková péče. Terénní
teorie a praxe. 1, 2 (nepubl. dizertační práce). Brno.
Kuna, M. – Klápště, J. 1990: Poznámky ke koncepci
terénní archeologické práce, AR XLII, 435-445.
Neustupný, E. 2007: Metoda archeologie. Plzeň.
Staeck, J. P. 2002: Back to the earth: an introduction to
archaeology. Mountain View.
Stewart, R. M. 2002: Archaeology. Basic Field Methods.
Dubuque.
Destruktivní metody výzkumu
Archeologický výzkum/odkryv - destruktivní prospekce
 zjišťovací výzkum (mechanizací, nebo ručně, bodové či
liniové sondy …)
 ověřovací výzkum
 záchranný – výzkum ohrožených lokalit ve smyslu
„zároveň se stavbou“
 záchranný předstihový – v dostatečném čase před stavbou
 systematický – vyvolaný potřebou archeologie jako vědného
oboru nebo s funkcí odborné výchovy nových adeptů
archeologie nebo oboje dohromady
 systematický záchranný – v poslední době, termín užívaný
pro označení „systematické“ archeologické záchranné
činnosti na území spíše menšího regionu (např. v rámci
historického jádra města)
 revizní výzkum
Archeologický výzkum/odkryv - destruktivní prospekce
 nenávratně ničí část informace obsažené
v archeologické situaci
 zachycený obsah informace je závislý od
- vývoje výzkumné techniky
- úrovně dokumentace
- osobní empirie a postoji archeologa
Otázka: pokud kontext má konečný soubor jedinců
(objektů) a konečný soubor proměnných
(deskriptorů) » je možné archeologický kontext
popsat nějakým deskriptivním (datovým)
systémem v úplnosti?
Odpověď: ne, nejsme schopni popsat všechno
bezezbytku, vždy zůstane něco,
co nebylo zachyceno
 Žádný popisný systém nemůže být úplný
 Vždy je nutný výběr
 Výběr závisí na individuálních
schopnostech a vědomostech
konkrétního archeologa a na jeho
paradigmatu
 Archeolog si vybírá fakty, které mají
přinést odpovědi na jeho otázky
 To, co archeolog v terénu
nevybere/nezachytí/nepopíše, je
výzkumem nenávratně zničeno
Málo destrukční metody
Vybraná literatura:
Dresler, P. – Macháček, J. 2008: Hospodářské zázemí raně
středověkého centra na Pohansku u Břeclavi. In:
Macháček, J. ed., Počítačová podpora v archeologii 2.
Brno, 120-147.
Kuna, M. 1994: Archeologický průzkum povrchovými sběry,
Zprávy ČAS, Supplément 23. Praha.
Kuna, M. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Teorie,
metody, cíle. Praha.
Petr, M. 2008: Analýza pravěkých a raně historických
nálezů z povrchových sběrů v okolí Břeclavi. In:
Macháček, J. ed., Počítačová podpora v archeologii 2.
Brno, 148-169.
Nedestruktivní terénní postupy v
archeologii
Nedestruktivní archeologie je souborem
technik, metod a teorií, zaměřených na
vyhledávání a vyhodnocení archeologických
pramenů bez provedení destruktivního zásahu
do terénu (pozn. nebo jen malého zásahu;
Kuna a kol. 2004, 15).
dříve termín archeologický průzkum
Oblast Základní druh l. Metoda a techniky
Dálkový průzkum 1) Analýza družicových snímků Panchromatické snímky, digi záznam
(vícepásmový skener, radar)
2) Analýza kolmých leteckých
snímků
Panchromatické snímky, digi záznam
(vícepásmový skener, radar),
laserové systémy, termovize
3) Prospekce z nízko letícího
letounu
Šíkmé panchromatické snímky,
video
Aplikace přírodních věd 4) Geofyzikální měření Geoelektrické metody, gravimetrie georadar,
magnetometrie, seismika,
termometrie apod.
5) Detektory kovů Různé druhy detektorů
6) Geochemická analýza Fosfáty, analýza kovů, lipidů,
kyselosti půdy apod.
Povrchový průzkum 7) Povrchový průzkum a
výzkum antropogénních útvarů
reliéfu
Vizuální průzkum, geodetickotopografický
výzkum, plošná
nivelace
8) Geobotanická indikace Identifikace objektů, areálů,
krajinného rámce
9) Povrchový sběr Vyhledávání nalezišť, analytické
postupy
Omezený zásah do terénu 10) Vyhledávání vrstev Vpichy, vrty, mikrosondáž
11) Vzorkování vrstev Mikrosondáž, vzorkovací sondáž
12) Vyhledávání objektů Rýhování
Málo destrukční metody
 Povrchový sběr
 Detektor kovů
 Vzorkování/hledání vrstev
 Rýhování
Obecná charakteristika
 povrchový sběr na polích
 může sloužit buď k objevení a k základnímu vymezení
sídelních komponent, nebo k zmapování
archeologického potenciálu určité oblasti a nebo k
řešení určitého teoretického problému
 metoda povrchových sběrů je určena především
k výzkumu rozsáhlých terénních celků (mikroregiónů,
regiónů ...)
 základní výhodou je možnost získat datovatelné
archeologické fakty
 fakty se nalézají v ornici či v podorničí
 na povrch se dostávají periodickou orbou (vývraty
stromů, krtince)
PS – jako způsob získání archeologických informací – od
počátků archeologie
PS – získávání artefaktů
PS – indikace podpovrchových archeologických objektů
PS – všeobecně rozšířená forma archeologického
průzkumu – tj. vyhledávání komponent vhodných pro
výkop nebo kvůli památkové ochraně
PS – metoda k poznání sídelního vývoje jednotlivých
lokalit, mikroregionů, regionů
 Teorie PS a vypracovávání jejich metody – spojené
se zájmem archeologie nad otázkami struktury osídlení
a využití krajiny
 PS běžnou terénní metodou v tzv. nové (procesuální)
archeologii ( 60.-70. léta 20. století) – Velká Británie,
USA; ve V Evropě od 70. let 20. stol.: Polsko – velký
projekt „Archeologizcne zdjęncie Polski“ – mapování
celého území státu prostřednictvím PS (Barford P. –
Brzeziński, W. – Kobyliński, Z. 2000: The past, present
and future of the polish archaeological records project.
In: Bintliff, J. – Kuna, M. – Venclová, N., eds. The future
of surface artefact survey in Europe. Sheffield, 73-92)
V ČR byl nástup PS jako terénní prospekční
metody opožděn
V 60. a 70. letech 20. stol. proběhlo pouze
několik regionálních projektů zejména díky
aktivitě archeologů-amatérů (F. Hammer – okr.
Rakovník, Mutějovice; F. Sedláček – okr.
Rakovník, Mšec, Mšecké Žehrovice; V. Fencl –
Velvary; D. Kolbinger – S Morava, české Slezsko
apod.)
 Rychlejší vývoj ve smyslu změny hodnocení PS jako
archeologické metody proběhl v archeologii středověku
 Souvislost se zájmem o studium sídelní transformace
na přechodu od raného do vrcholného středověku
 Smetánka, Z. 1970: Zur Methodik von
Feldforschungen an mittelalterlichen Ostwüstungen
(Auszug aus einem Referat), ČMM LV – vědy
společenské II, 63-70.
 Další archeologové – Klápště, Meduna, Frolík,
Macháček, Dresler …)
 Od konce 80. let 20. stol. se metoda PS uchytila i v
pravěké archeologii; zejména v regionech s ohromnou
devastací historické krajiny – hnědouhelné revíry v SZ
Čechách; zde vznikl metodický model výzkumu
vybraných oblastí – mikroregionů; např. Smrž, Z. 1987:
Vývoj a struktura v osídlení mikroregionu Lužického
potoka na Kadaňsku, AR XXXIX, 601-621.
 Následovaly další projekty s cílem poznat velikost
pravěkých komunit, hustotu osídlení, dynamiku
sídelních areálů, interakci ekonomických a ekologických
vztahů, vliv lidské společnosti na přírodní prostředí
apod. – viz Kuna 1994
 Hledání/Vzorkování vrstev
 část archeologických lokalit je situována v prostředí,
které neumožňuje provádět povrchový sběr
 tam patří například plochy trvale zalesněné,
zatravněné, ale i plochy překryté akumulačními
sedimenty
 v těchto případech se užívá metody zvané vzorkování
vrstev
Vzorkování vrstev ve smyslu prospeční metody:
 Postup při kterém se primárně sleduje získání
souboru artefaktů z vrstev těsně nebo i hlouběji pod
povrchem terénu; takto získaný soubor vzorků
poskytuje informaci o přítomnosti určité komponenty –
jejím datování, vnitřní struktuře, tafonomických
procesech.
 Můžeme získat i informaci o stratigrafii
 průzkum detektory kovů
Vybraná literatura:
Křivánek, R. – Kuna, M. 2004: Průzkum detektory kovů.
In: Kuna, M. a kol., Nedestruktivní archeologie.
Praha, 185-194.
Vích, D. 2006: Detektory kovů v archeologii: úhel
pohledu regionálního archeologa, AR LVIII, 301-306.
 průzkum detektory kovů
 První detektory kovů byly zkonstruovány koncem 19.
století; větší technický rozvoj zaznamenaly až během 1.
1/3 20. stol.
 počátky využití detektorů – přístrojů reagujících na
materiály s elektromagnetickými vlastnostmi (převážně
kovů) – souvisí s vyhledáváním pokladů (a také s
využitím v armádě – vyhledávání min)
 v ČR se první přístroje využité na hledání artefaktů
objevují v 60. letech 20. stol. (minohledačky, kutilské
prototypy)
 Po roce 1989 příliv moderních komerčních přístrojů –
rozvoj „detektorářské činnosti“ na archeologických
lokalitách
 Užití detektorů kovů v archeologii je účinný, avšak také
silně rizikový způsob získávání poznatků – vyzvednutím
jednotlivých předmětů ze země uniká informace o
kontextu uložení předmětu (která může být někdy
významnější než předmět sám); vytěžování lokalit
 Měly by být využity na výzkumech, kde je plánována
mechanizovaná skrývka
 Během archeologického výzkumu jejich užití indikuje
přítomnost kovů v odkrývané situaci, např. uložení
kovového inventáře v hrobové jámě
Nedestruktivní prospekce
 Letecká prospekce (letecká archeologie)
 Geofyzikální metody prospekce
 Povrchový výzkum reliéfních tvarů
 Geobotanická indikace v archeologii
 skutečností je, že nedestruktivní postupy téměř nikdy
nedovolují datování zjištěných situací a jen zřídka dovolují
spolehlivé určení jejich účelu
 Letecká prospekce (letecká archeologie)
Vybraná literatura:
Bálek, M. – Podborský, V. 2001: Začátky letecké archeologie na
jižní Moravě. In: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy
univerzity na Znojemsku. Brno, 72-73.
Gojda, M. 1997: Letecká archeologie v Čechách. Aerial
Archaeology in Bohemia. Praha.
Gojda, M. 2000: Archeologie krajiny. Praha.
Gojda, M. 2004: Letecká archeologie a dálkový průzkum. In:
Kuna, M. a kol., Nedestruktivní archeologie. Praha, 49-115.
 Letecká prospekce (letecká archeologie)
 s rozvojem letectví mezi dvěma světovými válkami
vzrostl zájem o využívání letadel ke snímkování
krajiny
 za účelem mapování – kolmé fotogrammetrické
snímkování
 dokumentace památek a jiných zajímavých objektů
– šikmé snímky z malých výšek
 kolmé snímky objednané generálním štábem pro
vojenské účely – negativy uložené ve Vojenském
topografickém ústavu v Dobrušce
 meziválečné období – popud ke snímkování
archeologických lokalit u nás dali Albín Stocký a
Jaroslav Böhm – např v r. 1929 nechali pořídit foto
několika významných poloh: Stehelčeves-Homolka,
Stradonice, Libušín, Davle-ostrov
 možnosti letecké fotografie v archeologii však
začali být vážně oceňovány koncem 30. let 20.stol.
 viz dílo: Luftbild und Vorgeschichte. Luftbild und
Luftbildmessung 16., Berlin z roku 1938.
 vojna a i únorové události v r. 1948 slibný vývoj
přerušily
 60. léta uvolnění politické situace v mezinárodních
vztazích směrem k Z – začali se v tisku objevovat
příspěvky informativního rázu o leteckém
průzkumu v archeologii
 v srpnu 1967 – v NM v Praze otevřena výstava o
letecké archeologii a nových metodách terénního
výzkumu (původní verze přišla z francouzského
Národního pedagogického institutu)
 sovětská okupace 1968 – útlum – léta normalizace
byly překážkou rozvoje letecké prospekce v
archeologii (na Moravě je významná činnost M.
Bálka)
 pád bývalého režimu v listopadu 1989 - kvalita i
množství objevených a fotograficky dokumentovaných
lokalit výrazně vzrostly
 liberalizace zákona o ochraně státního tajemství (č.
102/71 Sb.) – byla povolena publikace kolmých snímků
pořizovaných armádou pro potřeby kartografie, už
nebyla nutná přítomnost pracovníka voj. resp bezpeč.
služeb při vlastních letech
 90. léta 20. stol. při AÚ AV v Praze vzniklo pracoviště
zaměřené na archeologický letecký průzkum; dnes patří
pod oddělení prostorové archeologie
 další pracoviště vznikly na ÚAPP SZČ v Mostě; tehdejší
expozituře AÚ ČSAV v Plzni (dnes odd. ZAV ZČ
muzea), ÚAPP Brno
 Letecká prospekce – přínos a výhody
 vizuální průzkum historické krajiny na velkém prostoru
 vysoká účinnost vizuálního průzkumu – příklad: ze Žatecka
uvádí Z. Smrž, že během 4 letových hodin (uskutečněných
v intervalu 4 let) bylo na území o rozloze 32 km2 objeveno 26
nových lokalit oproti 18, které byly identifikovány při povrchových
sběrech a výkopech během 13 let
 dokumentace kulturní krajiny, pořizování dokumentačních
snímků (důležité pro památkovou péči)
 interpretace obrazových pramenů (získávání informací
z leteckých a družicových snímků, pořizovaných za jiným účelem
než je archeologická prospekce a studium historické krajiny)
 evidence, uložení a odborná analýza získaných dat
 základní pravidla letecké prospekce
 snímkování z výšky 150 až 1200 m
 černobílé i barevné snímky
 snímání se může upravovat pomocí nejrůznějších
filtrů
 nutnost pravidelného nalétávání určitého prostoru –
různé klimatické, světelné, vegetační podmínky
 letecké snímkování pro potřeby archeologie se
nejčastěji provádí při šikmém slunečním světle
Nové trendy
 dálkový průzkum Země (DPZ)
 od 90. let 20. století se v evropské archeologii stále
častěji setkáváme i s aplikací dat DPZ
 dříve USA, kde termín dálkový průzkum - remote
sensing (in archaeology) používají jako synonymum
k evropskému pojmu letecká archeologie
 mezioborová disciplína, úkolem je získávat informace o
Zemi pro rozličná odvětví vědy
 většinou je DPZ spojován s využitím družicových
snímků, ale rychlý rozvoj digitálních technologií přenesl
některé způsoby pořizování speciálních dat (termovize,
radarové a laserové systémy)
Vybraná literatura
Hašek, V. – Měřínský Z. 1991: Geofyzikální metody v archeologii na
Moravě. Brno.
Kuna, M. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a
cíle. Praha.
Křivánek, R. 1999: Magnetometrický průzkum hradiště Lštění, okr.
Benešov, Archeologické rozhledy LI, 809-823.
Křivánek, R. 2000: 24. kongres European Geophysical Society
(EGS), Den Haag, 19.-23.4. 1999, Archeologické rozhledy LII,
136-138.
Marek, F. 1996: Vyhledávání podpovrchových archeologických
objektů s ohledem na jejich včasnou záchranu. In: Geofyzikální
metody v ochraně a tvorbě životního prostředí, sv. 20 (PHARE).
Ostrava, 123-131.
Geofyzikální metody prospekce
 Geofyzikální metody prospekce
 hlavní náplní geofyziky je studium různých fyzikálních polí
v zemském tělese
 studiem hlubinné stavby zemského tělesa se zabývá fyzika
Země (teorie)
 studiem fyzikálních vlastností a polí v zemské kůře a ve
svrchním plášti zemského tělesa se zabýva užitá geofyzika
(praxe)
 v archeologii se užitá geofyzika využívá k nedestruktivní
identifikaci objektů a situací spůsobených antropogénní
činností – tzv. archeogeofyzika
 Historie geofyzikálních metod
 každá metoda má svou historii (seizmologie, magnetometrie,
gravimetrie, geoelektrika ...)
 v archeologii se počátek užití geofyziky datuje do roku 1946 –
Angličan Richard Atkinson uskutečnil první geoelektrické odporové
měření na archeologické lokalitě Dorchester on Thames
 magnetometrie se v archeologii poprvé použila také v Anglii na
lokalitě Water Newton, Peterborough v roce 1958 (M. Aitken)
 od konce 50. let 20. stol. se v archeologii ke zpracování dat
získaných geofyzikálními metoda používají počítače
 v 60. letech 20. stol. dochází k jejich širšímu využití (protonové
magnetometry, geoelektrické odporové apartury), rozšiřuje se spektrum
použitých přístrojů a metod – gravimetrie, měření magnetické
susceptibility, sonar apod.)
 v r. 1970 je v USA realizována první archeologická aplikace
měření radarem
 od počátku 80. let 20. stol. se začíná velkoplošním
průzkumem geofyzikálními metodami - hlavně magnetometrií –
zabývat Helmut Becker z Bayerisches Landesamt für
Denkmalpflege (München)
 od 90. let se stalo uznávaným pracoviště ve Vídni na
univerzitě – Interdisziplinares Forschungsinstitut für Archäologie
(W. Neubauer a kol.); dnes známý pod skratkou VIAS - Vienna
Institute for Archaeological Science (šéf M. Doneus); disponuje
nejmodernějším vybavením k magnetometrickým,
geoelektrickým či radarovým měřením
 k významným pracovištím s vývojem aplikací geofyzikálních
metod v archeologii patří také Department of Archaeological
Science na univerzitě v Bradfordu (A. Schmidt a kol.)
 v české archeologii dochází k prvním aplikacím geofyziky od 60. let 20
stol.; systematičtěji až od let 70tých
 v roce 1973 byla navázána systematická spolupráce mezi Katedrou
užité geofyziky PřF UK Praha, firmou Geofyzika Brno závod Praha a AÚ
ČSAV v Praze; o rok později také na Moravě - firma Geofyzika Brno s AÚ
ČSAV v Brně
 v r. 1976 byla pracovníky těchto institucí založena Interdisciplinární
racionalizační brigáda pro uplatnění geofyzikálních metod v archeologii
(IRB) – působila do konce let 80tých
 výsledkem činnosti IRB – systematičtější geofyzikální měření na
archeologických lokalitách a publikování zjištěných výsledků
 v současnosti na AÚ AV ČR v Praze funguje samostatné pracoviště
pro aplikaci geofyziky v archeologii – v rámci Oddělení prostorové
archeologie (R. Křivánek, A. Majer)
Povrchový průzkum reliéfních tvarů
Vybraná literatura:
Gojda, M. 2000: Archeologie krajiny. Vývoj
archetypů kulturní krajiny. Praha.
Kuna, M. – Tomášek, M. 2004: Povrchový výzkum
reliéfních tvarů. In: Kuna, M. a kol.,
Nedestruktivní archeologie. Praha, 237-296.
Smetánka, Z. – Klápště, J. 1979: Geodetickotopografický
průzkum zaniklých středověkých
osad, AR XXXI, 614-628.
 Povrchový průzkum reliéfních tvarů
 Vyhledávání a mapování terénních útvarů
antropogénního původu
 Patří do rámce povrchového průzkumu (výzkumu)
 Zahrnuje vyhledávání, zaměřování, třídění a
interpretaci tvarů v reliéfu, které jsou pozůstatky lidské
činnosti
 Pokud zahrnuje i geodetické měření → geodetickotopografický
průzkum/výzkum
 Terénní výzkum není vázán jen na odkrytou krajinu;
je možný i v lese, nebo v dlouhodobě zatravněné
krajině
 Rozvoj metody – tam, kde v krajině zůstaly zachovány
početné a na povrchu viditelné relikty antropogenních
objektů (Velká Británie, Holandsko, Skandinávie)
 Ve VB k prvnímu rozpoznání a pokusům o klasifikaci
viditelných arch. útvarů došlo již v 17.-18. stol. – soupis
nemovitých památek jako byly římské tábory,
Hadriánův val, megalitické stavby, velké mohyly
 K rozvoji metod výzkumu v terénu (k novým objevům)
dochází v 19. stol.
 Významný mezník – v r. 1915 byl v Anglii v
archeologické literatuře poprvé použit výraz „field
archaeology“
 V poválečném období posunuly vývoj metody
práce historiků M. V. Beresforda a W. G. Hoskinse
– studovali historické mapy a dokumenty –
porovnávali je se situací v terénu – formulace
historických syntéz (Beresford, M. V. 1957: History
on the ground. London.)
 Dnes je tento průzkum/výzkum propojen s
dalšími prospekčními metodami (letecká
archeologie, enviromentální výzkum apod.) – jejich
výsledky se kombinují, propojují až vzniká
komplexní soubor informací, který je zastřešen
pod pojmem krajinná archeologie/field
archaeology
 Střední Evropa – jiný vývoj než ZE – jako první zde byly
rozpoznány velké pravěké mohyly – vedlo to spíš k jejich
rychlejšímu zániku, než k jejich systematické dokumentaci
 V 19. stol. a ani na poč. stol. 20. u nás činnost
zaměřování , upřesňování plánů mohylníků (či jiných
reliktů) nebyla běžná
 Zjištění arch. pam. vedlo většinou k použití destrukčních
exkavačních metod
 Až po druhé světové válce došlo ke změně – opět
zásluhou středověké archeologie – výzkum zaniklých
středověkých osad/vsí, výzkum plužin
 Novou koncepci nedestruktivního terénního průzkumu
formuloval Z. Smetánka; pro Moravu resp. Drahanskou
vrchovinu byly a jsou významné výzkumy ZSV a plužin
archeologem-amatérem MUDr E. Černým.
 Výzkum vid. arch. pam. – montánní archeologie
– zaniklé těžební areály; relikty povrchové těžby
kamenné suroviny
 Od 90. let stoupl zájem o výzkum starých
komunikací
 Mapování a nedestruktivní průzkum hradišť
 Připravují se soupisy nemovitých
archeologických památek (pro J Čechy publikace
od J. Michálka, P. Zavřela, J. Beneše)
Geobotanická indikace v archeologii
Vybraná literatura:
Beneš, J. – Brůna, V. (eds.) 1994: Archeologie a krajinná
ekologie. Most.
Beneš, J. – Pokorný, P. 2001: Odlesňování východočeské
nížiny v posledních dvou tisíciletích: Interpretace
pyloanalytického záznamu z olšiny Na Bahně, okr.
Hradec Králové, AR LIII, 481-498.
Beneš, J. – Prach, K. 2004: Geobotanická indikace v
archeologii. In: Kuna, M. a kol., Nedestruktivní
archeologie. Praha, 297-304.
Sýkora, L. 1959: Rostliny v geologickém průzkumu. Praha.
 Geobotanická indikace v archeologii
 Jejich využití v archeologii – pouze okrajové
nebo v kombinaci s jinými arch. metodami
 Geobotanické metody – mají jen indikační
hodnotu
 Využívají se živé rostliny – archeologickou
historii dané plochy odrážejí zprostředkovaně
 Podmínky využití GBI v archeologii:
 archeologická struktura musí zasahovat
co nejblíže k povrchu
 pokud je objekt překryt mocnějšími
vrstvami – vegetace bude vázaná na
půdní podmínky těchto vrstev