Giambattista Marini, L'Adone

Teď, když svou práci začínám odvážně

století budoucího ku závisti strašné

nejdřív milé, pak už také těžké rány

Tvojí horké lásky popsat odhodlaný,

na let tak vysoký ať od syna tvého

budu mít já křídla a (stojím li za to)

ať jak pochodní srdce mi ohřívá

a slova mi daruje jak oheň pálivá.


Také ty, Ludviku velký, kteréhož

jemnost předčí Adonise samého,

kteréhož mládí v otcovských stopách kráčí

a že se jim rovná, ukazovat ráčí;

Ty, kterému Vulkán zbraně kuje

a Paříž sloupy a palmy daruje;

poslouchej mě prosím a dovol mi abych

Tvé lilie vpletl do vavřínové hlavy.[...]


Jan Ursyn Niemcewicz, Dwaj Panowie Sieciechowie

Excelentissimus Magnus Dux, poté co vydal rozkaz o mém přijetí do svého dvoru, pozval senátory,
velmožné pany a s nimi i mého otce na oběd a také sám cum magnifica Consorte [s manželkou] šel
obědvat; mě zas spolu s ostatními dvorskými a fraucimorem Jeho Výsosti bylo přikázáno jít ku stolu
Maršalka. Praesentatus fui dvorským dámám, dvořanům, a také jejich milostpánům, jenž byli na
respektu, receptusque ab illis cum maxima urbanitate [byl jsem přijat s největší zdvořilostí];
jídla bylo dost, všechno plavalo v tuku; poněvadž to bylo pondělí, stály tam pouze flašky
s medovinou, do nichž jsme se pustili hned po boršči: pili jsme na zdraví Jeho Milostpána, pak na
Jeho Výsost Krále, na zdraví duchovních a radních, a nakonec Maršálek si nalil velký kalich a pil
na moje zdraví s těmito slovy:

–         Spes altera patriae v osobě nově přijatého Jeho Milostpána Číšníka.

Dojatý tímto uvítáním také já jsem si nalil kalich a pil jsem na zdraví Maršálka:

– Tutamen et splendor [obrana a ozdoba] dvoru Jeho Milostpána, správce naší krve.



Maciej Kazimierz Sarbiewski (Matthias Casimirus Sarbievius) 1595 – 1640


Jezuita. Studoval v Akademii Soc. Jesu ve Vilniusu. 1617-1620 učil poetiku a rétoriku v jezuitských
školách LVK (Kražiai, Pułtusk). 1620-1622 znovu studuje ve Vilniusu (teologii).

1622-1625 – pobyt v Římě. Po návratu do LVK učil v akademiích v Polocku a ve Vilniusu. Obhájil
doktoráty z teologie a filozofie. 1635 král Vladislav IV Vasa jmenoval ho dvorským kaplanem. Zemřel
r. 1640.

Literární debut – 1619 (několik panegyrických básní, anonymně).

Sbírky básní:    Lyricorum libri tres, Köln 1625

Lyricorum libri IV, Antverpen 1632

            Byl autorem originální poetiky. Zachovala se pouze ve skriptech jeho studentů. Tiskem
vydáno teprve po druhé světové válce (1954, 1958). Celkem 14 „knih“ (libri). Nejdůležitější
jsou:

De acuto et arguto (…) sive Seneca et Martialis, text vznikl ca. 1619-1620: princip „concordia
discors vel discordia concors (shodná neshodnost nebo neshodná shodnost).

De perfecta poesi, sive Vergilius et Homerus (1626-1627)

Gawęda (pl. „pohovor“, „popovídání si“): druh polské vzpomínkové literatury. Začal se rozvíjet
v 17. st., vzkvétal v druhé pol. 18. st., ztratil na významu na zač. 20. st.


Některé zajímavější polské pamětí:

Jerzy Ossoliňski, pamětí z lét 1595-1621

Albrecht Stanisław Radziwiłł, Memoriale rerum gestarum in Polonia... (1632-1655)

Mikołaj Dyakowski, Sumariusz okazyi wiedeńskiej (zač. 18. st.)

Jan Florian Drobysz Tuszyński, Informacyja dzieciom moim o przodkach domku mego (1648-1707)


Jan Chryzostom Pasek (cca. 1636-1701), Pamiętniki, konec 17.st.: přesné datum vzniku není známo.
Nejznámější a nejpopulárnější polské pamětí z doby baroka.

České vydání: Pasek, Jan Chryzostom, Paměti, Praha 1975


.