Bulharština – slovanský a balkánský jazyk А) Slovanské vlastnosti bulharštiny Z hlediska genealogického bulharština patří ke skupině jihoslovanských jazyků. V jejím morfologickém systému je mnoho slovanských rysů, jež podle Selimského mají různý původ. První jde o obecné slovanské společné vlastnosti, které slovanské jazyky zdědily z praslovanštiny, např. prosté minulé časy v bulharštině a v lužických jazycích, gramatické morfémy atd. Další společné rysy jsou výsledkem společných tendencí v paralelním vývoji, např. v starobulharštině máme tři čísla (singulár, plurál a duál), v současné bulharštině jsou však dvě (analog. v ostatních slovanských jazycích s výjimkou slovinštiny a horní a dolní lužičtiny). Třetí skupina vlastností se tyká procesů integrace, konvergentního vývoje sousedních slovanských jazyků, např. tvoření budoucího času pomocí slovesa ХОЩѪ s významem ´chtít´ v bulharštině a srbštině podle balkánského modelu. Čtvrtá skupina slovanských rysů bulharštiny je spjata se spisovným vlivem jednoho slovanského jazyka na druhém a naopak, např. vliv starobulharštiny v ruštině a pak vliv ruštiny v současné bulharštině v dobu Národního obrození. B) Balkánské rysy bulharštiny Na Balkánské půdě bulharština rozvila zvláštní neslovanské rysy, jde o společné vlastnosti sousedních balkánských jazyků – řečtina, albánština a rumunština, jež jsou v lingvistice nazývány termínem Balkánský jazykový svaz (Balkan Sprachbund). Tyto společné rysy většinou odlišují bulharštinu od ostatních slovanských jazyků a jsou důležitou částí její specifiky. Nejdůležitější balkánské rysy bulharštiny jsou následující: Ø Tendence k analytizmu v systému jmen a zájmen – stará paragidma jmen zanikla, jsou zbytky v systému osobních zájmen / formy Akuzativu a Dativu/, tzn. že systém je už jednodušší. Specifickým bulharským projevem této tendence je fakt, že substantivní klasifikace je již na základě rodu. Ø V bulharštině jsou zvláštní konstrukce s předložkami (от, до, за, с) – např. bulharská předložka ´за´ se stává základní pro vyjadřovaní cíle, je podobná albánské předložce për, řecké γιά a rumunské pentru ( v stb. a ostatních slov. jazycích tato předložka má lokační význam, znamená „za“, avšak může označit příčinu). Ø Zdvojení objektu pomocí krátkých forem osobních zájmen v Akuzativu a Dativu např. Иван го взеха войник. Ø Transformovaní enklitického ukazovacího zájmeno s kořenem Т- (zе starobulharských ТЪ, ТА, ТО, ТН) v postpozičním určitém členu u jmen a u některých zájmen – tento člen je součást trojčlenného systému determinace v bulharštině. Ø Ve systému zájmen je mnoho balkanismů. Ø Analytické částice ( по-, най-) pro komparativ a superlativ adjektiv a adverbií, např. добър, по-добър, най-добър; весело, по-весело, най-весело. Ø Nahrazování infinitivu a již dávno zaniklého supinu v starobulharštině да-větami, např. stbulh. могѫ се сътворити (infinitiv) se současnou bulharštinou ‘мога да направя това’, ūдѫ рыбъ ловитъ (supin) se současnou ‘отивам да ловя риба’. Ø Vznik samostatné да-konstrukce, která má podobnou funkci a význam analogických forem v ostatních balkánských jazycích. Ø Analytický budoucí čas, tvořen jak od perfektivních, tak od imperfektivních sloves pomocí pomocného slovesa „искам” а „ имам” s významy ´chtít´ a ´ mít´, např. ще пиша, няма да пиша, ще напиша, няма да напиша. Tvary ostatních budoucích časů se tvoří stejným způsobem. Ø Převaha prostých minulých časů nad složitými (zvláště nad perfektem). Ø Budoucí čas v minulosti, např. щях да замина, нямаше да замина, podobně jak v jiných balkánských jazycích. Jako poznámku je třeba říct, že podle některých jazykovědců jde o kondicionál balkánského typu. Ø Číslovky pro přibližně množství typu ‘едно-две’, ‘десет-двайсет’ apod., které neexistují v ostatních slovanských jazycích s výjimkou srbštiny, bulh. пет-шест души, rum. trei-patru copii, alb. pes-gjashtё milionё. 1. Jaký typ jazyka je bulharština? Skalička rozlišuje několik typů jazyků: flektivní, introflektivní, aglutinační, izolační a polysyntetické. Podle některých jazykovědců je třeba mluvit o plném syntetizmu u polysyntetických jazyků, např. eskymáčtina, a o plném analytizmu u izolačních, např. vietnamština. Mezi těmi dvěma druhy jsou tzv. syntetické jazyky jako starobulharština a ty analytické jako současná bulharština. Bulharština je především flektivní typ jazyka. Jeho flektivní systém je bohatý, má slovotvorné a formotvorné afixy. Slovosled je relativně volný. Hranice mezi slovními druhy je jasná. V každém jazyce se však vyskytuje nejen jeden morfologický typ, i když jeden z nich převažuje. Právě proto se v systému bulharských zájmen vyskytuje kromě flektivního typu (какъв, каква, какво, какви, мой, моя, мое, мои aj.), také aglutinační, např. то-зи, та-зи, то-ва, те-зи apod. Existují rysy polysyntetického typu, i když nejsou v jeho nejtypičtější variantě – spojovaní se spojkami, např. този и този, това и това nebo bez spojek, např. тук-там, къде ли не aj. V bulharštině je také hodně analytických slovesných forem. Tento fakt mluví o rysech izolačního typu jazyků. Na rozdíl od nich však analytické formy v bulharštině většinou mívají flexe. Syntaktická a sémantická funkce jmen ve větě se realizuje pomocí obecné formy nebo předložkové fráze. V systému sloves (v indikativu) jsou vidět znaky jak syntetické (prézens, aorist a imperfektum), tak analytické – ostatních 6 časů. S výjimkou forem budoucího času, všechny analytické slovesné tvary jsou dost gramatikalizovány. 2. Obě tendence v morfologickém systému bulharštiny 2. 1. Tendence k analytizmu Nejdůležitější rysy této tendence jsou následující: Ø Zánik morfologické kategorie pád u substantiv – např. v starobulharštině je sedm pádů. Kategorie pádu je úplně neutralizována u adjektiv a číslovek v současné bulharštině. U substantiv však jsou tvary Vokativu. Ø Redukovaní kategorie pád u zájmen, je několika zbytků u některých zájmen. Již nejsou žádné u tázacích,vztažných, neurčitých, záporných a vymezovacích zájmen, jež mají tři pádové gramémy: Nominativ, Akuzativ a Dativ / ve srov. s ostatními slovanskými jazyky, které mají 6 nebo 7 pádů/. U ukazovacích a přivlastňovacích zájmen kategorie pádu zanikla. Ø Vyjádření starších forem infinitivu a supinu analytickým způsobem / supin je druh, vzniklý z infinitivu, který se užíval v starobulharštině po slovesech pohybu, je zachován jen ve slovinštině a v horní lužičtině/ - starobulharský infinitiv končil na -ТИ,supin - na –ТЪ. V současné bulharštině oba zanikly a jejich funkce jsou nahrazeny analytickými konstrukci, např. b. Искам да пиша, срв. č. Chci psát. nebo r. Я хочу писать.; Ø Tvoření komparativních a superlativních forem adjektiv a adverbií analytickým způsobem pomocí částic ‘по-‘, ‘най-‘ – v současné bulharštině jsou částice-morfémy, které mají zvláštní přízvuk a jsou v pozici před adjektivem nebo adverbiem, např. по-добър, най-добър /srovnáním v starobulharštině a v ostatních slovanských jazycích jsou tyto formy syntetické/. Ø Аnalytické formy budoucího času jak od perfektivních, tak od imperfektivních sloves – v starobulharštině a v některých slovanských jazycích jsou dva druhy forem budoucího času: analytické formy z perfektivních sloves a syntetické z imperfektivních, např. b. ще пиша а ще напиша, rus. буду писать a напишу, č. budu psát a napíšu. Ø Nové typy analytických tvarů – vznikly v procesu gramatikalizace kategorie rezultativnosti, relativnosti,evidence apod., např. щеше да пише, щеше да е писал, пишел е, бил е писал, щял е да е писал, бил писал, бил пишел, щял бил да пише, щял бил да е писал, нека пише, нека пишел aj. Všechny tvary jsou součástí slovesného paradigmatu. 2. 2. Jevy syntetizmu – současná bulharština zachovává skoro všechny syntetické jednotky (tvary, vyjadřující osobu slovesa, formy imperativu, prostý minulý čas, Akuzativ a Dativ u osobních zájmen, Vokativ u podstatných jmen aj.) I přestože tendence k analytizmu je dost silná, existuje poměrně dost jevů syntetizmu v bulharštině.