v této kapitule praha porokuje hore z jejích nevděčností, kteréž okazuje jí rozličně proti jejiemu mnohému dobrodení
25 V čas všie búře i biímanie, 41 b
země hnutie, krup., blýskanie,
o němž svatý Jan pověděl,
když jest Božskú tajnost viděl,
stal sě zázrak nevídaný m a od věkóv neslýchaný
teď nedávno v České zemi.
Vzemši sobě rok určený,
hádala sě Praha s Horů
před ctným sborem všeho tvoru, 35 při němž Kristus Pán sedieše,
-právě činy vše súdieše. 1
Praha stáše na pravici,
Hora v kůtě na levici.
Praha slušné, ctné postavy, 40 žena krásná bez ohavy,
jasných očí, můdré řeči,
v zlatohlave ctně sě rděci.
Hora, ženka pohrbila,
k zemi hleděc a blikavá, 45 šeplíc řečí ulyzavú, , , -    otmlúváše5 vrtlíc hlavů,
jenž mějieše i v té době
kuklík s kytlí sšit na sobě.
Sto jec-Praha tu poctivě, 50 však mluvieše dost horlivě
a řkuc :"~,,'Sudce vševědúcí,
Králi, Pane všemohúci,
rač nás málo přeslyšeti,
mé pře mierú přeměřili, 55 vinu vahú převážiti, 42a
neb važitel duší jsi ty!
Přeslyš mě ted s mú súpeří,
81
Hádání Prahy s Kutnou Horou Syntax í
Mním,  že zvláště Boh dopustil,
aby s městem sbor ten zpustli  (tj.  shromáždění zpustlo) věrným zřejmě na znamenie, že v tom sboru dobrá rtenie.
Přesahy;
Buoh Přikázal přijímat! tělo,  svů krev rozdávati. Tito pak proklatí kněžxe mečem,   klatbu toho branie.
Rýmy s
Tehdy  jeho obraz máme  (tj. Boha), vzácně v duši jej tiepáme (nosíme),
kdyžto jeho právě známe  (dobře,  náležitě, skutečně), jeho ve všem posluchárne, jeho všecka dobrodenie máme v srdci bez prestanie.
»v cierkvi věrným,' jsůc nevěrni, aneb miernym,  jsůc bezměrni, aneb pravým,   jsúc nedobří  « . „
.neb po svatých apoštolech, vě č né p ravd y k a z a te1 ec h, kázalť sě jest své kázanie v srdci psáti,  ns na stěně.«.