Astrid Lindgrenová
14. 11. 1907 – 28. 1. 2002


Astrid_Lindgren_1924.jpg



Dětství Astrid Lindgrenové
›Statek Näs v městečku Vimmerby (Småland)
›Rodné jméno: Astrid Anna Emilie Ericssonová
›4 sourozenci:
›Gunnar – poslanec, autor politických satir
›Astrid
›Stina – překladatelka
›Ingegerd - novinářka
›Otec: sedlák a arendátor Samuel August Ericsson
›Matka: Hanna Ericssonová, roz. Johnssonová
›1911 počátek školní docházky AL
›Reálka (všichni sourozenci)
›1927 závěrečné zkoušky
›
›
astrid-lindgren.jpg nas1.jpg 200px-Lindgren_1923.jpg

Mládí Astrid Lindgrenové
›Práce ve Wimerby Tidning – korektury, sloupky, drobné reportáže ›V 18 letech odchod z rodného
města do Stockholmu – kurzy stenografie a psaní na stroji
›Práce úřednice ve Švédské knihkupecké centrále
›Externí redaktorka v KAK (Královský automobilový klub)
›Jaro/1931 svatba – manžel Sture Lindgren
›2 děti: syn Lars (* 1926), dcera Karin (* 1934)
sture.jpg astrid_baby_karin.jpg

›„Dospívání byl věk bez barev a bez života, často mě zachvátila melancholie. Pak jsem si také jako
většina mladých myslela, že jsem ošklivá, a ani jsem se nikdy nezamilovala.“ (s. 167)
268034615292868846_TVjuoDYt_b.jpg

Další životní osudy
›40. léta: stenografka u docenta kriminologie Harryho Södermana; v době války zejména na oddělení
pro dopisovou cenzuru; stěhování do bytu v ulici Dalagatan
›Od 1946 na poloviční úvazek jako redaktorka nakladatelství Rabén & Sjögren
›1952 ovdověla
›1958 dcera Katrin se provdala
›1970 opustila místo redaktorky
›Od 70. let se angažovala ve společenských otázkách a politických debatách (1976 daňová sazba u
OSVČ přesáhla 100 % ®  pohádka Pomperipossa v Nomismanii ® po 40 letech volební prohra sociálních
demokratů; obhajoba otevřené krajiny, prosazování ochrany zvířat – od premiéra návrh zákona k 80.
narozeninám – distancovala se od něj; podpora a záchrana knihoven; aktivní v případech udělení
azylu)
›Dominantní: boj za práva dětí a proti tělesným trestům ve výchově (Švédsko jako první země na
světě – 1979 zákon proti násilí páchanému na dětech)
›Zemřela ve Stockholmu
astrid_lindgren_pomperipossa.jpg

imagesCANCW5TO.jpg
Socha Astrid Lindgrenové
 ve Stockholmu

Zajímavosti
›Näs = Bullerbyn i vila Vilekula (otec ji postavil 1920 – bez terasy)
›Dědeček z DzB = dědeček z otcovy strany (Samuel)
›V Německu po ní pojmenováno 116 škol, Willy Brandt ji citoval v oficiálních projevech, ve
Frankfurtu na veletrhu portréty v nadživotní velikosti
›Populární v Rusku
›1996 po ní Ruská akademie pojmenovala asteroid č. 3204
›100 knih, 20 filmů a TV seriálů
›Od 80. let ve Vimmerby pohádkový park Svět Astrid Lindgrenové
›9 vnoučat, pravnoučata
›
›
›

Ocenění
›1958 Cena Hanse Christiana Andersena
›1971 zlatá medaile Švédské akademie
›1978 jako 1. autorka dětských knih obdržela Mírovou cenu německých knihkupců ve Frankfurtu nad
Mohanem
›
Anderson_(gold_medal).jpg

›Založena 2002
›Na trvalou připomínku Astrid Lindgrenové
›Cíl: podpora literatury pro mladé recipienty, globální utužení práv dítěte
›Peněžní odměna
›Rozhoduje porota
›Pro autory, ilustrátory, mecenáše čtení
›Mezinárodní cena
alma_logo_eng.gif

Tvorba Astrid Lindgrenové
›„Dobrá kniha má být jako štika. Špičatý a ostrý nos, pak kus užitečného stravitelného masa a
nakonec mrštný ocas.“ (s. 354)

›„Já chci psát pro okruh čtenářů, kteří umějí dělat zázraky. […] Jenom děti dokážou dělat zázraky,
když čtou.“
› (s. 177)
Astrid+Lindgren+astridlindgren.jpg

Počátky
›Ve 13 letech v místních novinách Život na našem dvoře
›30. léta: drobné povídky časopisecky
›Debut 1944 Britt-Mari si vylévá srdce (2. místo v časopisecké soutěži)
bez názvu.png

Pippi Dlouhá punčocha
›1945, česky 1976
›„Vážně jsem začala psát vlastně náhodou […]. Jednoho březnového dne roku 1944 ve Stockholmu
sněžilo, a když jsem večer šla po chodníku kolem Vasova parku, pod nově napadaným sněhem ležel led.
Upadla jsem, natloukla jsem si nohu a pak jsem musela nějakou dobu ležet. Abych zabila čas, začala
jsem si těsnopisem zapisovat příběhy o Pipi. (…) V květnu 1944 bylo Karin deset let a mě napadlo,
že bych mohla Pipi přepsat na stroji a dát jí rukopis k narozeninám.“ (s. 204)
›Jméno postavy vymyslela Karin
›Rukopis v nakladatelství odmítnut
›Nejúspěšnější švédská dětská kniha
›Přeložena do 50 jazyků
›Více než 3 miliony výtisků
›1945 1. místo v soutěži vydavatelství
›3 části:
›Pipi Dlouhá punčocha
›Pipi Dlouhá punčocha se nalodí
›Pipi Dlouhá punčocha v Tichomoří
›Po 2. vydání kritika
›Odraz „volné pedagogiky“
›
kniha-pipi-dlouha-puncocha_i141589.jpg tumblr_m3i3uyCF5R1r1fsnvo1_400.jpg

Děti z Bullerbynu
›1947 (1. část), č. 1962
›3 části
›Souběžně s Pipi
›Otázka času v DzB
›
›
a21.jpg 23d82e6635_17388846_o2.jpg

sevedstorp.jpg
Sevedstorp


Detektiv Kalle má podezření
›1946, č. 1970
›Další pokračování:
›Svěřte případ Kallovi
›Kalle Blomkvist zasahuje
›
detektiv-kalle-ma-podezreni1315528335_big.jpg

Kajsa Nebojsa
›1950, č. 2006
›
large.jpg

Mio, můj Mio
›1954, č. 1996
›
large.jpg

Série o Karkulínovi
›V českém překladu: Karkulín ze střechy (č. 1983), Karkulín je nejlepší (č. 2004)
›Původně určeno pro rozhlas (na pokračování)
20745.jpg

Rasmus tulákem
›1956, č. 2003
c6f4f4a5a042d97cec0bc6ee37d7dbd6.jpg

Kluci darebáci a pes
›1957, č. 2004
1075654492.jpg

Jižní louka
›Antologie
›1959, č. 2012
0009394944-jiz-louka-2_denik-600.jpg

Madynka
›1960, č. 1998
›Jméno a některé vlastnosti hrdinky: kamarádka Anne-Marie Friesová (později redaktorka)
›Pokračování: Madynka zachránkyně (1976, č. 1999)
madynka-astrid-lindgrenova.jpg

Emil z Lönnebergy
›Česky: 1995
›Několik pokračování: Emilovy skopičiny, Emilovy další skopičiny
›Inspirace otcovým vyprávěním o dětství
emilovy-skopiciny-27121.jpg

Ronja, dcera loupežníka
›1981, č. 1987
14986.jpg

Bratři Lví srdce
›1973, č. 1992
›„Jela jsem vlakem z Torsby podél řeky Fryken a bylo takové to fantastické ráno s růžovým světlem
nad jezerem. Zdálo se mi nadpozemsky krásné a měla jsem náhle silný pocit, něco jako vizi úsvitu
lidstva, až jsem se roztřásla. Zároveň jsem pocítila, jak se cosi zažehuje, a pomyslela jsem si, že
z toho zážitku musí něco vzejít.“ (s. 278) ›„Šla jsem na hřbitov ve Vimmerby a na jednom náhrobním
kameni jsem si přečetla: ‚Zde odpočívají bratři Fahlénovi, zemřeli roku 1860.‘ V tu chvíli jsem
věděla, že napíšu příběh o smrti a dvou bratrech.“ (s. 279)

›Velká kritika v 70. letech:
›Populární tzv. realistické poučné knihy se socialistickými náměty
›Marxistická kritika
›Jednorozměrnost zla
›Smrt jako řešení
›Obviňována, že uráží odboj a osvobozenecká hnutí
large.jpg

›„Jednou jsem byla pozvána do nadace Erica, kde se mluvilo hodně o dětech a o smrti. Jeden mladý
psycholog tam prohlásil, že by nikdy žádnému dítěti nečetl poslední řádku Bratrů Lví srdce. Protože
prý je to divné, že bratři museli umřít dvakrát.
›Na to jsem mu odpověděla: ‚Víte, čím víckrát umřete, tím líp si na to zvyknete.‘ Ale on v tom
žádnou útěchu nespatřoval.
›Když jsem přišla z toho setkání domů, zavolala holčička, co hraje Idu ve filmech o Emilovi, a
řekla mi: ‚Právě jsem dočetla Bratry Lví srdce a moc vám děkuji, že jste napsala šťastný konec.‘
›Takhle to prožívají děti.“ (s. 289)

›„Nevěřím ani na Nangijalu, ani na Nangilimu, nebo na nebe nebo na něco takového. […] A vlastně je
to tak i v knížce, že Suchárek umře na kuchyňském gauči až na poslední straně.
›V Nangijale se děje to, co si představuje, že by mohl prožít, kdyby mu Jonatán neumřel při požáru.
A když nakonec skočí, udělá to také ve fantazii.
›Ano, je to tak, dospělý člověk ve mně ví, že to tak je, ale dítě ve mně to nepřijímá, a tak vám
říkám, dětem to neříkejte, nebo vás praštím!“
› (s. 220)

›Poznámka: citace uvedené v této prezentaci pocházejí z životopisu Astrid Lindgrenové od Margarety
Strömstedtové (Albatros, 2006)
135983536--250x250.jpg