Textové pole: Autor článku: Markéta Kittlová - 3.7.2012 ISBN: 978-80-7294-680-8 knihy : Česká republika / RECENZE BELETRIE ČESKÁ Přidušený, ale přesto zpěv Petr Hruška: Darmata. Host, Brno, 2012, 56 s. V úterý 26. června četl básník Petr Hruška v pražské kavárně Fra ze svojí nové sbírky Darmata. Byl to hezký a tak trochu symbolický zážitek. Nedostatku vzduchu a horkému dusnu, které v přeplněné kavárně vládly, odpovídá i naladění samotné sbírky. Předchozí Hruškova sbírka (Auta vjíždějí do lodí) byla plná pohybu (o čemž vypovídá již samotný název), vzdušnosti. Básník s rozšířenýma očima pozoroval svět, divil se mu a odhaloval jeho skryté kouzlo. Nacházel se „na cestě“, která člověku poskytuje možnost vyvléci se ze stereotypů a pozorovat věci nově a jinak. Darmata jsou naproti tomu uvízlá na jednom místě. V panelákové chodbě osvětlené bledou žárovkou, ve špinavé, „vyrabované“ Ostravě, v zaplivaném světě. Básník se kolem sebe nerozhlíží se zaujetím a nostalgií, ale s jakýmsi trpným nezájmem, s přesyceností, znechucením. Jako by všechno, co k němu ze světa přichází, už někde a někdy bylo, jako by vše důležité a hezké už minulo – a teď už bude jenom hůř. V Hruškově pohledu ubývá naděje. Dobře je to vidět na srovnání dvou básní, jejichž výchozí situace je podobná, avšak vyústění opačné. Báseň Zatímco jsme v kuchyni ze sbírky Auta vjíždějí do lodí i báseň Zase my dva z Darmatpopisují situaci, kdy se dva lidé vydají (a není důležité, že v jednom případě je to pouze básníkova představa) na výlet a zastaví se na – celkem bezvýznamném a nezajímavém – místě. V prvním textu se básník toto zastavení pokouší prohloubit, prodloužit ten nádherný okamžik, kdy se dva ruku v ruce dívají do krajiny. Stejná situace o pár let později vyústí jen v rozladění, zklamání z toho, že vlastně nešlo o nic výjimečného (a není vyloučené, že druhá báseň je svým způsobem pokračování či zpochybnění té první). V Autech dokázal básník zachytit věc či situaci, kterých si lidé běžně nevšimnou, dokázal z nich vytěžit křehkou báseň. To platí i pro několik básní z Darmat (např. Sněžný den, Návrat, Průhled). Ve většině ostatních textů se ale křehkost mění ve ztěžklost, únavu, sarkastické reflektování. Hruškova poezie vždy vycházela vstříc světu, ale zároveň ho dokázala měnit – nebo alespoň pohled na něj. Zdá se, že v Darmatech je tato schopnost potlačena. Jsou přesycena světem, který se do nich vklínil – hrubý, zlý a smutný. Básník ještě zpívá, ale jeho hlas zní čím dál přidušeněji: „Za chvíli / se pozdě přesype v brzy / a pak už nebude slyšet nic / ve vstávajícím jeku / hromadění.“ Hruška tak raději nechává promlouvat jiné: přepisuje zaslechnuté rozhovory, úryvky z e-mailových korespondencí, výkřiky z balkonů, nadávky. A někdy by na svět a na řeč nejraději zanevřel úplně: „Ze dne na den, / člověk přitáhne ruce k tělu, / ústa promění v linku, / už nevydá slovo, / vzlyk, / ani vzdech.“ Čím víc se k němu svět dere, tím víc se před ním uzavírá.Sbírka je plná pohledů nazpět, snad by se dalo říci i bilancování. Hruška skrze zvýraznění detailů každodenního života podává svědectví o smutku z neúprosně ubíhajícího času, přehodnocuje prožité, pociťuje lítost, že některé věci se už nevrátí. K vrcholům sbírky patří báseň Prsa, ve které Hruška jemně a působivě propojuje oslavu ženské krásy se smutkem nad proměnou dětství v dospělost: „Teď / do toho všeho / vstoupila z pokoje moje dcera, / ve večerních šatech / přes bílou záři, / kterou už nikdy neuvidím.“ Hruška ve svých pozorováních zastavuje okamžik, vytrhuje situace, gesta a slova z toku času a zvěčňuje je. Civilně popisné básně jsou tu a tam ozdobeny nápaditou metaforou („bílé hřebíky cigaret / natlučené do mlčelivých úst“, „seprané volány domácího ticha“, „Obitý roh jak tudy stěhoval / klavír opilosti“), která je živená realitou výčepů a městských periferií, malých lidských darmat, odehrávajících se v nevlídných sídlištních bytech. Objevovat v bezútěšné každodennosti poezii je pro Hrušku čím dál obtížnější. „Jek hromadění“ sílí a možná se jím básník občas zalyká – ale přesto nedovolí, aby jeho hlas zcela zanikl: „Zas zpíváš, / tak jednoduše, / jako když se škrábnutím poznává hematit.“© Markéta Kittlová Kavárna online Toto je zásadní sbírka poezie. Petr Hruška píše natvrdo 7. července 2012 8:48 Mezi předchozí sbírkou Petra Hrušky Auta vjíždějí do lodí a jeho novou sbírkou Darmata uplynulo pět let. Autor, povoláním literární historik, mezitím vydal "jen" rozsáhlou monografickou knihu o básníkovi Karlu Šiktancovi. Básník a literární historik Petr Hruška | foto: www.zaopavu.cz Petr Hruška nikdy nebyl chrličem snadných asociativních veršů. Jeho průkazným znakem byla a je soustředěná civilnost, lapidárnost a přesnost viděného, absence metafor, akrobatický pohyb na samé hranici poezie. V důsledku toho i prostá sdělnost, byť šlo vždy o poezii sofistikovanou, intelektuální. O knize Petr Hruška: Darmata. Ilustrovala Katarína Szanyi. Host, Brno 2012, 60 stran, doporučená cena 199 korun. Svět jeho textů se také konstantně skládal ze sotva postřehnutelných detailů obývacích ploch - z různých rohů skříní, ubrusů, umakartových vzorů, klik u dveří, pet lahví a bot. Tedy z předmětů, které svou nehybností tak snadno dokáží uvěznit člověka v nejistotě. Zvlášť když za ty kliky bere a když těmi dveřmi prochází někdo na zapřenou, bez vůle a nutkání k odchodu. Nebo když v textu bolestně vnímáme nerozhodné pohyby přespříliš velkého dítěte, které se náhle ocitá v dosud neznámé skutečnosti. Ano: básně Petra Hrušky, to jsou i diskrétní rodinná dramata nazíraná z bolestného odstupu. Textové pole: Básník a literární historik Petr Hruška při setkání s krajany, které se uskutečnilo 23. dubna 2012 v chorvatském Daruvaru. V tom všem lze autora poznat i v jeho nové sbírce Darmata. A přesto je ta pětiletá básnická odmlka patrná. Jako by Petr Hruška od svých textů již nepožadoval stylistický manévr úniku, žádné vysvobození skrze estetickou „rozmařilost“, pro niž lze leccos z tíživé zkušenosti textů hodit za hlavu a kochat se samotnou „poezií“. Hruška radikálně odřízl vše, co by mohlo zavánět intelektuální hrou. Ne hra, ale tvrdost, ne smíření, nýbrž poznání, byť za cenu stylistické neladnosti textů. Jen těžký smutek, mutismus, tedy postupná ztráta řeči. Ještě jedno drobné srovnání s pět let starou sbírkou Auta vjíždějí do lodí. Přes neoddiskutovatenou kvalitu textů mě tenkrát Hruškův sklon odskočit si do žonglérského estetismu místy dráždil. Bylo v něm čitelné sebevědomí autora, který umí psát a „zapomíná“ proto, že slova skládá s rafinovanou schematičností, podle rozpoznatelného klíče. Ostravské uvedení Hruškovy sbírky se uskuteční 17. července v klubu Atlantik (Čs. legií 7), od sedmnácti hodin. Jako hosté vystoupí Jakub Chrobák, Yvetta Ellerová a Jiří Macháček Sbírka Darmata je v tomto smyslu zcela jinde. Je v ní i několik stylisticky plovoucích, naturalistických obrazů (přepsané básně podle e-mailů či zaslechnutých hovorů dospívajících chlapců). A jsou to právě tyto absurdní nebásně, které nás chrání před propastí estetické iluze poezie. V tom spočívá Hruškův radikální odklon i krok do neznáma, návrat k poezii, která chce být přirozeně a nenásilně vším jiným než poezií souladu. V tomto smyslu Darmata – příjemně - překvapí. Ačkoliv: jaká je příjemnost z poznání, že jazyk se v básních ztrácí, že není už možné najít jiného dorozumění než v ostrém záznamu nesmyslně deklasované řeči? Nebo je právě tohle poznání samo o sobě spásné? Nakonec i závěrečná báseň Darmat zvaná Škrt neznamená jen konec ve sbírce, ale i skoro meditativní porozumění z definitivy konce. Textové pole: Přátelé literáti: Jan Balabán a Petr Hruška v ostravském klubu Černý pavouk Ukázku z knihy si můžete přečíst ZDE Do čtyřiceti tří básnických textů je jako leitmotiv vložena natřikrát různě variovaná báseň A viděl jsem/ jak vyzáblý/ je ten dopis do léčebny... Je to jediný „estétský“ vtip této sevřené, seversky tvrdé sbírky. A současně provokativní schválnost, ale i nanejvýš úsporná metafora celé knihy. Prostá zpráva o stavu věcí. Prosté sdělení, že řeč samovolně odchází na úbytě a je nahrazena ničím, respektive čímsi v podobě mutismu. Věřím, že v tak přímém pojmenování zmaru musí být obsažena i naděje, neboť jde snad - alespoň u básníka Petra Hrušky- o posun zpátky k sobě samému, k prajazyku beze slov. Darmata jsou v tvorbě Petra Hrušky zásadní sbírkou. Meditativní, krutou a pokornou. Petr Hruška Narodil se roku 1964. Básník a literární historik. Vydal básnické sbírky Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Zelený svetr (soubor, 2004) a Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmta (2012). Pracuje v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR. Střídavě učí literaturu na ostravské a brněnské univerzitě. Podílel se na řadě literárněhistorických prací (slovníky spisovatelů a lterárních periodik, kapitoly z dějin literatury), je autorem monografie Někdy tady. Český básník Karel Šiktanc (2010). Žije v Ostravě. Je editorem spisů Jana Balabána, která vydává nakladatelství Host. Zdroj: Nakladatelství Host Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/toto-je-zasadni-sbirka-poezie-petr-hruska-pise-natvrdo-p1x-/kavarna.as px?c=A120704_100216_kavarna_chu