Richard Weiner
PODZIMNÍ UKLIDNĚNÍ
KRUH
Ne, nevěř, drahá, to je klamný cit, to není jaro, ne, je podzim na sklonu.
Však věř, lze radost mít i z odkvetlých a prázdných záhonů.
Jsi smutná. Tedy chtěj - a přemění se světlo u lesa. Ne v pestrém listoví,
leč v jarní zeleni si bude hrát, si smavě pohoví.
Jsi šťastna teď? A já svým podzimem
se k tobě blížil v kraj, kde pestří ptáci dlí,
a v šťastném srdci mém zbájené jaro tvé se usídlí.
Zbájené jaro---Ty své ruce teď
mi dej a slovo rci, jež radost zkonejší!
V podzimní pravdu hleď! A rci, zda jaro tvé je krásnější?
Konečně znám skvostnost západů. - Neboť již netřeba
počíti,
a proto již jiter netřeba, která vždy pošlehla znovu. Večery nejsou mi mezníky - v červáncích nekvapně
vplovu
v čarovný kruh, jejž jsem konečně uzavřel. Západ pak
jihne
v něhu, jež věčnost stihne.
Do oken kyne mi s úsměvem večer a bez bázně rozchodu se rozvine v hladké bezvětří večerní vanutí v lese. Blažen, kdo v bezpečné dohodě se zítřkem do zítřka nese podíl svůj dnešní a neváhá setrvat v odmlce chvíle. Projít jest míle, míle---
Násilí rozluky se dnem již neznáni; však večery
prodlouží
ten den v kouzlo věčných splývání, a já se v nich
blaženě vracím z bývalých bludišť svých veseli v čarovný kruh, v němž
se ztrácím.
Nečekám, nehledám, nechvátám -