2.. §^J£^l^A^^^Jl---^^JlJ.-.--l-.^lJ^A^^.^..9. k„Q_5_n_o_t_|___ä;__h_o_5_n_o_v_|_r_n_:o
formací
Pozn. red. Z dubnového semináře UEF ČSAV v Praze uveřejňujeme další podnětný referát. Domníváme se, že by stálo za to, aby-se. k těmto otázkám rozvinula na stránkách našeho Zpravodaje širší diskuse.. Napište nám o svých názo-.- rech a zkušenostech; rádi je uveřejníme.
Dr Dagmar KLÍMOVÁ-RYCHNOVÁ, CSc, UEF ČSAV, Praha: HODNOTA A HODNOVĚRNOSTÍ TERÉNNÍHO VÝZKUMU LIDOVÉ PRÓZY.
Úvodem je třeba poznamenat', že terénní výzkum lidové prózy se dnes již dosti výrazně liší jak od metod dialekto-logie, tak i etnografie, z nichž se ještě' před nedávnem metodika folkloristického výzkumu odvodila, á právě tak přesahuje svým programem velmi značně cíle, které si kladly pro výzkum lidové slovesnosti starší školy s převážným zaměřením literárněvědným. Dnes' nejde folkloristovi jen o dokumentaci toho či onoho   t e x.t u ,    s příslušnýmixdoprovodnými údaji o místě, době a způsobu zápisu a o stáří, 'společenském a pracovním zařazení vypravěče, nýbrž jde mu o dokumentaci vyprávění jako složitého společenského jevu, které prošlo u nás i u ostatních národů dlouhým vývojem a které má dnes v jednotlivých oblastech a společenských skupinách své specie fické zvláštnosti nejen obsahové a formální, nýbrž i co do své funkce a společenské platnosti. ;'
Zdálo by se, že dnešnímu pojetí nic nestojí v cestě; Moderní technika dovede zajistit co nejvěrnější dokumentaci magnetofonovým záznamem nebo zvukovou kamerou a přibývá nám počet státem placených 'odborníků, kteří se mohou sběru lidového podání věnovat nesrovnatelně soustavněji a lépe technicky vybaveni než kdykoliv před tím. A přesto v praxi, zůstáváme daleko od ideálů, které jsme si- teoreticky vytyčili.
; Tak především technické vybavení: Přístroje, jaké potřebujeme, jsou .velmi1 drahé a je .nutno je zajišťovat, z dovozu, nebot běžná nahrávací technika pro naše účely nestačí. Přístroje cenově dostupné-,pak trpí- ve stížených terénních podmínkách větší poruchovostí než je únosné. Ostatně zdaleka : nestací^příslušňý folklórní jév zdokumentovat•v terénu; mnohem složitější a časově náročnější je archivace tohoto materiálu. Vyžadovalo by to/inženýra ha zajištění technické ú-rovně zápisů-, a dalších/přetáček i na údržbu přístro jů~a' na-
víc ještě samostatného pracovníka pro přepis i vřazování doprovodných údajů a také pro katalogizaci,  aby mohl být materiál ihned přístupný 'ke studiu- To je zatím- ideál, k. němuž máme ještě daleko,'A tak naše dosavadní výzkumy místo sour stavné dokumentace, která by byla tolik potřebná,'protože živých vypravěčských území'je v Evropě již málo, zajišxují jen nejnezhytnější dílčí' ilustrační materiál k právě zpracovávaným 'tenatům o. . •
.3 t puto poslední otázkou ~vs nedostatečným technickým a personálním vybavením . pracoviši: - souvisí i hlubší otázka. ' Mnoho folkloristických vý.zkumů. nemá ještě dnesvu nás patřičnou odbornou úroveň, nebof,.. je nutno je uskutečňovat k termínům, daným jaksi z vnějšku:; průzkumy' se pak provádějí v ne~ yho.d.nou. roční dobu, v nevhodně dlouhých a nevhodně na sebe Sašově navazujících údobích a velmi často se sběr ponechává nedostatečně poučeným sběratelům - Ochotníkům nebo externistům, kteří mohou zajistit výzkum jen.v nejzákladnějších o-brysech, v .podstatě metodami z počátků .folkloristické práce: V ne jlepširLť případě' (byl--li k disposici magnetofon)■jen texty, zachycovanými mimo "pravidelné vypravěčské besedy a od',' jedinců,  jejichž typ i č no s t vzhtLedenr ke kolektivu nikdo neověřoval j ■ velmi často však jen pouhými regesty podání', která potom sběratel, pokud ovládá místní dialekt, dodatečně, "rekonstruuje",. Některé sbírky> • zakoupené do ústavu v posledních letech,' jsou toho výmluvným-_ svědectvím.  (Např. horňác-• ké &p.©v-y. B. Turečkové v Brně)'Z pedostatku lepších možností, spokojujeme sé často s texty, které jsou vlastně .slohovým cvičením sběratele ně. některý místní-lidový námět, nebo í kdybychom • si-, neopatřili^ ostatně za sazby, které táto kva- ' lítě. odpovídají.) alespoň .tento materiál, neměli bychom z některých našich oblastí.'často'vůbec nic a nebyli bychom si ani jisti,  zda se tam vůbec ještě vypráví, •
Už z-těchto důvddů-'by bylo ' velmi záslužným činem, kdyby mohly'být nějakou formou soustavně uveřejňovány hlavní zásady terénní metodiky s rozpracovanými individuálními příklady, na pomoc těmto ;velmi často ochotným a. obětavým, ale v metodice až o dvě generace opožděným amatérským sběratelům z nejrůznějších profesí, které přicházejí do styku s lidovým prostředím. 1 •.
Metodika terénního výzkumu začala u nás vznikat v okamžiku, kdy byl vytýčen požadavek • p. ř. e s' n é h o ,,a ■nijak     n e.-s k'«'r es 1 e';n é h o     zá.p i s ď '...' Zápi.s který sami nazvali vědeckým, proklamovali u nás .-poprvé žáci. Gebauórovi. Názorny^i'-.příkladem.-může být |lúblikovaňý soubor.,' jednoho z těchto pokusů,  "Povídky,  jež sebral ná Valašsku r. 1888 Václav Tille". .Jak obtížně; s.e taková metodika prosazovala, vyplývá už z-data., vydání ■ - kniha, a. to ještě s'vyne-cháhím některých kryptaďíjních- textuj byla publikována až. o dvacet let později. Přesný..zápi,s nebyl oyšeái ještě tehdy' chá pán jako doslovný záznam lidového podáni i Nebylo to ostatně, jednotlivci, který zapisoval ručně,■ahi.jinak -možno • - přesnost záležela v tom, že se (sběratel držel.přesně dějové■li-. nie, nepřehazoval, ..nevynechával' epizody, ponechával'-charakteristické výrazy, -usiloval o vystižení lidové syntaxe, atdv
- 5 -
''•'Skutečně do.sloyné ' záznamy, lidových textů se- všemi fonetickými zv'.lášťnó-s:tjx' ('-šlo ovšem o. úplnost, po.dle tehdejších filologických' požadavků); nám pořídili; až- náši.dialektplogo-yé:.YÍ'gná:C_KQ&eÝ v textech svého   Podřečí..polni.cké.h'O (Řoz- • _ prQyyV^s.Tak'adeaie^ .Praha 1905) dosáhl-; toho celkem, snadno'-šlo b.krátké, povídky (převaha pověroěných a ze života). Obtížně-j'š.í .práce..čekala ňa- KUblna, neboí šlo o-texty v,'převaze pohádkové,, Vytvořil si. proto',  jäk v rozhovoru-.vzpomínal, určitý 's'pe"ci'.ální .'.způsob rychlopisu. Něco- jistě: d-o styl i z. oval dodatečně,, veden .citem pro místní vypravěčský stereotyp, dě-1 al i..' t o' o s t a t ne'; v. jeho. době., mnozí a ve větší. míře/'. Chodský hár ód o p i sec a.- dí al e'k t o lo g J.' F. Hruška s ám' .-p ři znav á,, že slyšené texty vlastně' reprodukoval'"■'volně z.paměti podle 'poznámek, /jimiž si' zachycoval jen některé vazby-a zvláštní obrá-. ty. "přesto ' jálcu'Kubína, vtak u Hrušky odpovídá jí •-texty, lidovému duchu často ■přesněji' než'soudobý necitlivé ..provedený zá znam na magnetofonu, jestliže byl proveden u nevhodně., zvoleného ' jedince 'nebo nevhodnou "psychologickou přípravou"'..- .;
Nýn'í se tedy dostáváme' k tomu, co je základem dnešního pojetí, které.'prokiamuje ..-takovou metodiku,  je/6-.bý:'byla s.to. zachytit typický text v typických podmínkách;, dokumentovat nejen., lidovou -skladbu v .-její. skutečné podobě jakóu; mé\ v é •svém prostředí, .ale, i . toto ^.prostředí samo',', nebolí: prostředí • se podílí významnou, měrou na jejím vytvoření. Proslulý - soudobý, loutkář Obrazcov píše ve svých pamětech, kolik záleželo při vytváření jeho, umění na ohlasu z--publika. íaké; lidové vyprávění.,'hiedáme.~li ahalogi'e,- je' nejblíz.e právě,-k' 'divadlu, kdy. s.é celou řadou'vzájemný'c;ht'vazeb; vytváří■'■ jakási dialektická' jednota, mezi .vypravěčem-'- V-jeho ■.publikem'. A nején'vto, ú-lohu sehraje .i širší prostředí.■•
..Každý, f o Iklorista, pracující .-v- terénu, ví z vlastní zkušenosti.,- '.jak často' kolísavé je podání téže látky y^určitém prostředí, •' a to i u téhož vypravěče.' A ani zkušenýsberatel nedovede vždy nalézt všechny příčiny vydařeného nebo ..-nevydařeného vypravěčského., večera,,. Pod-á-li ten či -.'onen 'V;ypravěč svůj štandartní výkon, vydá-li jindy ze sebe to najlepší či naopak,'je-li jeho podání na některé besedě jen"slabým odleskem jeho schopností, záleží na mnoha věcech, • často.".!' na ; činitelích, velmi subjektivních : lehké onemocněni, únava p.o-práci, rpd in-né star es ti , nekli dňá ..-Událo á t 'v dřiís ty ě,nep řízni vý hospodářský rok, to' vše•zanechává stopy v-podání., vypra-vě-če i-.ná'schopnosti publika soustředit • se á být pozornými ■ a vděčnými poslucháči. Kromě toho zasahuje do-pravidelného -řádu''věcí už-sama přítomnost sběratele. Rušivým momentem'je ;zápis pokaždé, třebaže-to někteří■ .sběratelé nechtějí .přiz-' nat. Od krajního případu, kdy neznámý sběratel é. neznámým-' přístrojem ihned přistupuje., k'zápisu, spokojí se "jeho . "doslovným" zněním na. magnetofonovém -pásku 'a-'získá;'ták'.'výtvor téměř .p.o všech stránkách .netypický, - je ovšem, celá stupnice 'nepostřehnutelných nuancí až k případu optimálnímu, -kdy sběratel' zaujal -v lidové.;:. kolektivu již !,své pevné-'místo,.' "■ takže-'besednici'', na . jeho" přítomnost reaguj'í'.-.'z-p'ů;sO"bém?- který je už možný zakalkulovat.. .,'■'.'. .v . '\ '-..'•' :'.'"'.''. ;/;:
'.'.'.'.';,, Zdě. V je rňa.. ní,í s tě ■ blíže "vysvětli t, : co ^már? na- mysli. Ve svém ň§'d.ávném .pojednání o !Sbér'atél,s.kých..vZ.kuš.eno.stech ,• nap sal americký , f oíklóři-sta'.rorsOři "jako konečné mínění, -že jedině
- 6 -
správným^přístupem při sběru lidového podání je nestavět se na úroveň' zkoumaného objektu, tedy nestavět 'se ..naivnějším, a-pod., nýbrž vždy; zůstat sám'sebou, a'nejen to, v šémo ž ně-'posilovat svou autoritu v příslušném prostředí. K tomu. se dá., říci jen,jedno: K takovému postupu je právě potřeba být profesorem Dorsonem. Podobně u nás půso.b.il \svou-autoritou i 'v prof. PX.ic.ka a nutno přiznat,, že co do počtu získaných, textů měl vynikající výsledky, Sám'jeho autoritativní zjev  ; .. např. -stačil k tornu, aby informátor', ztratil pociť, .že by ■se snad zesměšnil tím, že by , sběrateli . sdělil,', dejme torna,, detské r o zpo čí tanky, nebo jinou již vymírající součást' folklóru. Mladý člověk ve stejné situaci, kdyby si počínal s . .' tako.v'ou autoritou,,by naopak byl pokládán za. neskromného,' za drzého apod., Lidový kolektiv si každého sběratele zatři-"... dí .do kategorie, kterou již zná, -a kám. se mu-zdá, že podle celkového vystupování, vzhledu, let, prokázaných zkušenosti • apod., nový účastník besedy hálež.í. Vždyí lidový vypravěč čas od času vždy vypráví některému nečlenu kolektivu nebo' • se „jako nečlen kolektivu ocitne .příležitostně v cizím-'prostředí i sám, .(S lidovým,kolektivem se odedávna stýkali.-ambulantní' řemeslníci,' po' řadu generací i některý příslušník inteligence - farář, učitel,' důchodní ze' zámku, . lesní ' inže-'-'. nýr, zvěrolékař apod. .Vypravěč sám-.pak odcházel do'sousední ' oblasti z,a prací, za.hákupem volů'apod.) .-.
Jako ilustraci uvedu,  jakýtí způsobem, jsem sama byla. přijata'v prostředí,, kde jg'em'působila: ;2a dob studií, mne rodina mých UostpLtelŮ -téměř adoptovala* Měla jsem stejná -práva. .-; jako jejich dcera.nebó.nneteř ha návštěvě, ovšem i stejné po-' •vinnosti. K nim náleželo ■ stýkat, se- jen se. spřátelenými, rodi— nami,-nevycházet z domu sama na'večerní-besedy a'také očekávání, že y době špičkových polních prací vypomohu na poli. . Tímto začleněním, jsem získala, v celé. obci pevné domovské 1 právo a ty'jevy, které provázejí přítomnost;cizí osoby na•-'. vypravěčském.-večeru-, pominuly có nejrychleji. V té době ovšem nebylo myslitelné, abych zjišíóvala podrobné životopis-: né .údaje přímým.dotazem'. Zjistit např. přesný rok narození' -mých starších'vypravěčů vyžadovalo velmi delikátního po.s-tu-pu, neboí jsem pro. svůj věk'.neměla ještě-na tyto otázky prá--vo. Zcela jiné'postavení 'jsem-rázem, získala .na Kladensku... Nejen pr.oto, že je tam jiná společenská struktura, nýbrž í,e jsem vystupovala oficiálně jako zaměstnanec Akademie. Instituce měla velkou váhu., výzkum, šel rychleji, ovšem, jak jsem, ukázala ve svém rozboru dvou textů z'repertoáru R. Maršíka s (Český lid 1957, s. 12 3-128. : "K metodice zápisu lid... prózy"), získaný materiál vykazoval-řadu deformaci : vypravěči prováděli ideovou censuru, převedli své vyprávění do.jiné ja zykpvé roviny, užívali ochotnické 'přednesové manýry ad.' : Správný postup vyžaduje tedy značných zkušeností a vždy citlivé'- začlenění do místních společenských' norem. V ■ zásadě. '"'' platí, že lidové podání, každého živého .prostředí je y.elmi • různotvaré a jednotlivec nezdokumentu-je všechno v plné Šíři. Tak jako žádný příslušník lidového kolektivu nezná-.repertoár celé obce, nýbrž jen..svého'-'vypravěčského okruhu axpašivně-se seznámil s výsekem-repertoáru některých okruhů- sousedních-, •■ tak ani jeden sběratel neobsáhne všechno stejně dokonale. Ji ný partner se hodí do společnosti:myslivců, kteří se scháze-
- 7 -
jí y hospodě, jiný do havířské party, která má pracovní přestávku a. bps't jiný do společnosti .žen, které se sešly na dračkách. Hloubkové prozkoumání, oblasti by mělo být svařováno vždy. celému týmu, který by velmi citlivě'spolupracoval. Při ■ dosavadní praxi se vsak folkloristom ne příliš osvědčuje spojení s etnografy nebo historiky, kteří zjišíují přesná.a isolovaná vfakta a navyknou informátory mimoděk na tento způsob styku se sběratelem, což se nepříznivě, projeví ha formě celé řady''Slovesných druhů, kterou vypravěč rozbíjí vysvětlivkami..,. .. ustavičnými faktografickými odbočkami a podle zaměření. předcházejícího výzkumu zaměří do značné míry svůj repertoár i tématicky.
Z těchto důvodů musí mít i folkloris.ta svůj dlouhodobý plán výzkumu;l'má-li v úmyslu provést v určité obiasti hloubkový výzkum á chce-li poznat nezkresleně skutečné rozložení .jednotlivých vypravěčských druhů a témat v aktivním repertoáru, nesmí předčasně přistoupit ke.sběru tématickému, jinak tuto rovnováhu na dlouho, a možná i natrvalo, poruší."
Lidové prostředí není však citlivé jen na zásahy z vnějšku, nýbrž každý lidový vypravěč reaguje na řadu okolností z místního života i na atmosféru každé jednotlivé besedy, takže, jeho způsob podání a výběr repertoáru není vždy týž. Máme -li ze svých sběrů' dostatečně provedenu dokumentaci průvodních okolností,  zjistíme y'kolísání formy i repertoáru hlubší zákonitosti, které těmto vnějším podnětům odpovídají. Jsme ovšem dnes ještě daleko od toho, abychom dovedli nalézt přesné kategorie těchto     konkrétní c h     v y p r á-v ě c 1 c h     t y p ů ,    s obecnou platností při: nejmenším pro celou národopisnou oblast. Bude však naši povinností zjistit je v budoucnu, neboí se dají bezpečně stanovit jen studiem živého materiálu, Jakmile je však systém hotov, lze v analogickém prostředí podle znaků, které ten či. onen typ' provázejí, stanovit s dosti značnou pravděpodobností i způsob' sběru a okolnosti zápisu   také u cizích sběrů, doprovodným materiálem nevybavených.    . -    " ' ''•■".<••-'
Ve svém referáte pro International Society for Polk Narrative Research (Liblice 1966) uvádím jako příklad^třináct ■ skupin zjištěných analýzou lidové     pověsti na Horňácku. Vyplývá z nich, že vypravěč ani ve zcela přirozených podmínkách necítí potřebu vyprávět ve 'stejné epické'šíři. Tentýž námět podá'někdy jen ve formě, zmínky nebo citátu, který má v takovém hovoru zpravidla-platnosť přísloví. I na vypravěčské besedě bývá příběh podán v různé .šíři, podle toho, je-li zde příběhem hlavním či jen ilustračním k>jinému příběhu; v tomto případě je podán ve zkrácené podobě. Podle toho, nač příběh navazuje z předcházejících příběhů téhož večera (nebo i z nedávné besedy), zdůrazňují se v daném variantu určité motivy a jiné se potlačí; někdy vypravěči záleží:- více na osobě příběhu či na místě děje,  jindy na morálním podtextu nebo " naopak na motivech fantastických, jejichž nezvyklost nebo neuvěřitelnost působí silně emotivně.
Srovnáme-li si tyto 'zkušenosti s. f aktem, že při jednorázovém výzkumu zachytíme z celého toho bohatství pouze jedi- . nou verzi a že z jejího látkového rozboru usuzujeme často na
\
i
8 -
b
specifické rysy té či oné oblasti, vidíme,  jaké je.třeba. b-bezře^nosti ' a že-, teprve ' opakovaný zápis téže .-látky u téhož vypravěče v rožných'podmínkách i u ostatních- vypravěčů v dalších vyprávěčských okruzích té které obce nám dá presnej' ší obrysy té -které látky v místním• podání.' "" t
'Až dosud jsme velmi zdůr a snovali zápis, v co nejpřirozer-■ nějších/podmínkách. •Analýza výše zmíněného-vzorku lidových . pověstí, na Horňácku však přesvědčivě ukázala, že i tato me-. thoda má-své meze,.-. Optimální te.x;t -z hlediska látkového zkoumání, "totiž .nezískáme tak snadno. I v.lidovém prostředí je to spíše výjimkou než.pravidlem, pokud nemáme' na mysli poloprofesionálni vypravěče, kteří přednášejí své texty zpaměti nebo téměř z Da^ěti'. Dokonce i pohádky,  jejichž syžetová výstavba je dávno hotova a jejichž jazyk má sv'é .pevná pravid-.-la,•podléhájí této zákonitosti a.vypravěč, znalý své věci, dovede vsouvat podle potřeby další•epizody velmi organický.
Než vraíme se k podání,-pro obv5rklé publikum'. Takové podání má řadu vlastnqstí, které folklorista pro své''studium potřebuje  : Přítomnost kolektivu, který již. příběh, zná, působí na motivickou ustálenost .'příběhů.;  ze jména u pověsti a - ■ vůbec ú příběhů j.-pokládaných ža pravdivé.,- je nepřípustné volné zaměňování motivů. Jestliže z' příběhu bylo něco.zápo.-menuto,'■ traduje se dále ve forifě zlomku,, aniž by vypravěč ztratil -zájem' nebo úctu posluchačů.. Posluchači naopak ne li-i bě nesou,  jestliže si vypravěč vymýšlí,  tj„- vsouvá-íi ana-' logické-motivy odjinud. "Snad. si jej poslechnou pro zábavu,■-zejména.při mimořádné příležitosti jako jsou.svatby nebo • krtiny,'avšak takový vypravěč; nebude mít mezi lidmi pravé ■ vážnosti.
Vyprávění pro obvyklé publikum má ovšem i své stinné stránky. Častým opakovánímvpříběhu pro totéž, publikum může způsobit ztrátu,' nebo aspoň okamžité- vynechání některého motivů; publikum to nepostřehne,' néb příběh již zná..'Zpravidla se 'z-takových příběhu., vyprávěných-- dlouhodobě jen v ■'■ ustáleném prostředí ,  ztrácejí nektare >s-am-o.zřejmé-- detaily, všem přítomným samozřejmé - např. -"jméno pověrečné 'bytosti nebo přesná lokalizace,. tedy detaily, které by, sběrateli . velmi prospěly při katalogizaci.'Stává se, že si některý člen publika všimne- vynechavky, motiv doplní,nebo svou-o-tázkou vyvolá,na závěr příběhu, důležité doplňky. Sběratel má pak-sice. k dispozici, pro účely katalogizace úplný text se všemi motivy, příběh sám však těžko umístí v-některé antologii > protože ztratil svou formální,, samostatnost :: ú-vodem navázal/na předchozí příběh a vynechal proto j.é.den . ze shodných motivů,  jeden ž- důležitých motivů výstavby děje uvedl až dodatečně, někdy 'dokonce' až po •následujícím • • • příběhu, když:-si jej asociací mezitím připomněl.
Iv přirozených vypravěčských podmínkách' zachytíme dos:~ ti příběhů^které--nesou- charakteristické' znaky "vyprávění' pro nečlena kolektivu.".. Vypravěč se ' zaměří'na některého' náhodného neobvyklého návštěvníka,' na řemeslníka, který v domě pracuje • a posedí s nimi po /jídle., u stolu apod. Také- pro 'odrůstájící dětské posluchače je zpravidla zvolena jiná. ." forma podání-' - s více vysvětlivkami jak to dřív v. obci- vy-, padalo, f jak se lišil způsob1 života,, pracovní postupy átd. , "
- .9 -
to vše bývá nutno' vložit pro pochopení děje a to vše zároveň vzdaluje'konkrétní variant od ideálního schématu, který si folklorista' o látce zkonstruoval.
' Velmi značné formální rozdíly zjistíme dále mezi podáním jednotlivých vypravěčů podle jejich zařazení do místní ..společenské, stupnice. Mladý vypravěč, dodržuje-li pravidla společenského . chování /"uplatní "svůj "příběh ve zkrácené verzi -jen jako ilustrační a ještě mu dá'výraznou'podobu polopřímé řeči,  jakoby citoval vlastní slova, své předlohy. Takto si počínají i vážení posluchači ze skutečné úcty ke své předloze,,, jde-li' n.apř. o příběh, který zažil jeho. otec apod.
Konečně je si.třeba uvědomit, k jakým deformacím dochází v repertoáru a přednesu našich veřejně vystupujících vypravěčů a také případně v podání těch vypravěčů, kteří se rozhodli, že svůj .repertoár sami zapíší. Zpravidla dochází k výraznému-posunu jazykové i ideové roviny, posiluje se tendence 'moralizující, přotipanský postoj apod. Sem náležejí i folklorní ohlasy,.' sepsané pro riejrůznější účely místní inteligencí (v.letech dvacátých' psávali učitelé pověsti pro potřeby výuky, v letech padesátých pro různá veřejná'vystoupení; svérázně a hodná;studia je tvorba místních kronikářů, mimo jiné i proto, že jejich písemná, zpravidla různě "vědecky" upravená verze nabude záhy charakteru."autentického dokumentu" a vytlačí z místního podání verze původní) názorný -příklad jsem získala v Rohozné u Pelhřimova, kde místní podání
0 původu kříže je působením'"vyškoleného" kronikáře- zatlačováno, pseudovedeckou teorií o cyrilometodějských křížích -
(;srov. Ke. studiu ..pověsti v dnešním lidovém podání, ČL 1959, 3. 266-276).
Nežli přejdu k závě.ru o těchto otázkách, ráda bych ^se zmínila ještě o jednom problému. Je to otázka míry typičnosti t zv.     v y n. i k a j í c í c h     vypravěčů. Bývají to jedinci, jejichž popularita v obci přerůstá přirozený vypravěčský okruh (tvořený členy užší a širší rodiny, nejbližších sousedů a při některých.příležitostech ji tvorí
1 jedinci spjatí společnou prací : např. lidé zvaní na výpomoc při žních a mlácení; tradicí ustálená bývá i volba účastnic týdnu draček, aj.) Studium vynikajících vypravěčů .stalo
. se, ze jména'vvposledních desítiletích, tak trochwmódou. V, mnohém ztělesňují to nejlepší, co se v místní ústní tradici za generace vytvořilo; mívají rozsáhlý repertoár a podávají jej vynikající formou (promyšlená a častým vyprávěním ustálená osnova, živý přednes, bohatý slovník aj.). Jsou bezesporu osobnostmi hodnými bližšího zájmu, avšak při použití ■ jejich repertoáru pro studium typických lokálních verzí a, pro studium proporcí jednotlivých tématických okruhů lidové slovesnosti te* které oblasti bych radila k velké opatrnosti. Okolnost, že rozsáhlost repertoáru budí v každém prostředí..' respekt, vede někdy tyto nadané jedince k doplňování své vypravěčské zásoby za zdrojů, které již'nejsou pro místní podání typické. Autorita, které jako vypravěči dosáhli, vymyká se postupně z dosahu korektivní kritiky'posluchačů, takže velmi Často látky různě kombinují. Signalizováním odklonu, takového vypravěče od místní normy'bývá zpravidla mínění samotného publika. Přijde-li■naň řeč, bývá kritizován', že zachází lehkovážně s tradicí nebo že vypráví, jen vtipy a hlou-
posti(: základem „tohoto názoru bývá okolnost, že tito. vypravěči zpravidla .znají i mnoho anekdot, připadne i kupletu, které přednášejí, jako verše). Jiným varovným znamením, že s vypravěčem tO' není zcela v pořádku, bývá.i. okolnost," že vypráví bez rozpaků příběhy, v nichž sám vystupuje jako koruic-. ký -hrdina. Zmiňuji, se .proto o této otázce tak podrobně, poněvadž zejména při jednorázovém výzkumu, hlefiá-li sběratel v o-bci^první opěrné body, bývá zpravidla vždy odkazován Informátory k některému z'místních populárních vypravěčů,, Rozsáhlost jejich repertoáru (200 čísel není výjimkou) pak málo zkušeného sběratele'může snadno svést k tomu,  aby svůj úkol v obci pokládal za splněný. Teprve^ konfrontace tohoto materiálu s o-statním podáním v - obci, případně i názor, publika,  jak o tom byla výše zmínka, může být bezpečným základem.pro posouzení do jaké míry, je tento repertoár opravdu typický.
Shrneme-li všechny tyto zkušenosti, dojdeme k přesvědčení .že sběratelství folklórního materiálu je velmi odpovědná práce., ■ vyžadující rozsáhlé předběžné znalosti, předpokládající zvládnutí nejen vlastní te.chniky zápisu, ale i. .soudobé folkloristické teorie;, je k tomu zapotřebí velké dávky psychologického; postřehu, schopnosti proniknout do zvláštností míst-, nich společenských norem a schopnosti pružně reagovat ná o-kamž.itou':situaci. Nezbytné, proj- moderního .folkloristu je i u-mění .správně zhodnotit . ob je-ktivní podmínky při'výzkumu, tj'. umění ■zatřídit sebraný .materiál :do správné .-kategorie (např. kdy byly zajištěny relativně přirozené podmínky, v čem byly při zápisu porušeny, dó jaké míry mohl být dodržen předběžný plán výzkumu atd. atd.). K nezbytné výzbroji moderního folk-loristy.v terénu náleží i pevný'systém, zachycující, případv ně hodnotící způsob provedeného■výzkumu a všechny podstatné" .průvodní"okolností (tedy např. i formulaci otázek, zachycení témat konverzace, vkládané mezi jednotlivá vypravěčská čísla, složení a fluktuaci publika* neměly by chybět ani poznámky o .technice zápisu - druh přístroje, umístění mikrofonu, jeho 'předběžného zamaskování nebo naopak .požádání o'možnost zápisu v průběhu besedy, zda byl průzkum-.proyeden za pomoci in-terlokutora, kterými otázkami a jak'-formulovanými.- zasáhl do průběhu, večera sám sběratel, i reakci publika - zájem, smích nebo naopak: paralelní konverzace, tříštění společnos.ti apod., činnost- a pohyby hostitelů v průběhu besedy, druh pracej hostení a j .) '■-...■.
-,>• Aby -mohl, sběratel tak odpovědně'postupovat, jak 'bylo právě naznačeno, je třeba dvou věcí. Jednak,, aby mei možnost poznávat co nejvíc různých prostředí (různé společenské skupiny,, kraje, odlišné hospodářsky, různé kmeny a národy'; vhodná, je i tichá hospitace na výzkumu, 've'deného kolegou), jedině t-ak se získají potřebné zkušenosti. Jednak, aby nebyla, .tak- jako tomu bývalo zpravidla v minulosti., od. sebe oddělována-.práce sběratele a badatele. Badatel by měl být vždy sám v autore)ii převážně části výzkumů, které k -.zpracování svého, tématu potřebuje ...ivíá-ll pomocníky, ."aí, už z'' řád externistů, -místních dobrovolníků či asistenta, přiděleného- mu na pracb--viš-ti, měl by vždy usilovat o. maximální vyrovnání metodiky, ■ přesvědčit se alespoň hospitací, o technice 'sběru toho či o- • noho spolupracovníka .a uvážit hranice.'.'možností , které'-takto získaný materiál pro odborné-zpracování' poskytuje " (např-. 'po-
- 11 -
stupuje-li některý,ze sběratelů ručním zápisem, nebudou jeho texty vhodné pro detailní analýzu jazyka a slohu ad.)
Na závěr bych ráda^upozornila, že soudobé terénní metodice v oboru lidové prózy zdaleka neodpovídá přijatý způsob archivace. Pro archivaci sběrů se podle dohody, vytvořené v podstatě již v r. 1954 při zahájení výzkumů na Kladensku, vyžadují tři čistopisy od každého jednotlivého textu s príslušnou stručnou (zpravidla dvouřádkovou) hlavičkou s nej-nutnějšími údaji o sběrateli, vypravěči - rok jeho narození a zaměstnání, o místu á datu zápisu, s poznámkou, že•jde o. nahrávku či ruční zápis. Protože tyto čistopisy má při dosavadním nedostatečném personálním obsazení archívu pořídit sám sběratel,, je nasnadě, ,ž© se touto, prací příliš nezdržuje a uvede opravdu jen to nejnutnšjší. Tak se stává? že je archivován materiál, který je zároveň' dokumentován i jiným způsobem - většinou je otištěn jako -doklad k-článku, v každém případě je .zařazen do látkového katalogu. Jeho archivace je tedy záležitost ryze formální. Při tom způsob utřídění textů'se ponechává sběrateli na vůli - jsou-li.řazeny ppdle vypravěčů, podle tématiky.či v pořadí, jak byly sku- ' tečně chronologicky."získány. Je třeba přiznat, že to nejdů-ležitější, co je přínosem terénního výzkumu, vykonaného interním zaměstnancem (na rozdíl od dokumentace, zakoupené od některých sběratelů jako !_již hotové sbírky), totiž způsob provedeného výzkumu, podrobný popis prostředí,-sběratelovy-zkušenosti, jeho případné poučení z chyb nebo mylných kalkulací, se při tomto způsobu archivování ztrácí. Z tohoto materiálu zpravidla již nikdy riezrekonstruujeme vypravěčskou besedu jako celek a tím se ochuzujeme o celou řadu momentů,-nutných,  jak jsme si ukázali, pro správné zhodnocení jednotlivých textů (jedině podle posloupnosti na besedě můžeme např. posoudit,  je-li chybějící úvod nedostatkem, plynoucím z nezkušenosti vypravěče, či proto, že je látka již zlomkem, .nebo prostě proto, že šlo o ilustrační příběh, navazující na analogické téma, již dříve na besedě uplatněné apod.). -Za těchto okolností by měl archív usilovat o to, aby se archivovaly vždy. i terénní^rukopisn^deník^, které jsou zatím pokládány za nepôt?e5ny""mäEul§?'7~äc~i~3eníku odborník vyčte velmi mnoho cenných postřehů o používané metodice výzkumu i o 'charakteru prostředí a o atmosféře jednotlivé' besedy.
Ideálním řešením by bylo za daného, stavu založení publikační řady (formou rotaprintu nebo cyklostylu), v níž by po uzavření každého výzkumu autor sběru podrobně rozpracovaný deník sběratele s příslušnými texty a s vlastními komentáři nejen mohl, ale přímo byl povinen uveřejnit. Do té doby budeme sice o pokrokových metodách ve folkloristice hovořit, avšak praxe bude spočívat na metodách, vypracovaných před ' šedesáti lety. Podívá-li 'se někdo na texty písní, získaných v akci Pracovního výboru pro lidovou píseň z r. 1906 a po-rovná-li je s texty, dodanými k archivaci dnes, shledá rozdíl jen ve formáte papíru a někdy - což zní trochu, paradoxně - i v tom, že k dojednané stereotypní formě'.základních pasportizačních. údajů leckterý ^tehdejší autor přidal z vlastní -píle ještě podrobnou charakteristiku jevu, ,který se mu při výzkumu navíc zdál důležitý.
Důležitost této problematiky zasluhuje, aby otázky sběratelské metodiky byly naší folkloristikou soustavně řešeny, pokud možno i na širší mezinárodní základně.
to
ffláffk
19 6 6
BR   DAGMAR    K L í M. O V í - R Y G Hl Hl OD 1 i , CSc :
HODNOTA A HODNOVĚRNOST TERÉNNÍHO VÝZKUMU LIDOVÉ PRÓZY
Separátni otisk
St 204-9084-éŠ
^75530212885493449^519750681