písni a říkadel,
pak obyčejů všeobecných
a zejména právních mezi lidem českým.
Vydala
„SLÁVIA,"
literární odbor akad. čtenářského spolku v Praze.
Navedení ke sbírání
pohádek, pověstí,
písní a říkadel,
pak obyčejů všeobecných
a zejména právních mezi I idei 11 českým.
Vydala
„SLÁVIA,"
literární odbor akad. čtenářského spolku v Praze.
ísro.
Zajisté potřebou u nás již velenutnou, aby sebrány byly — alespoň pokud to dosnil možná — plody národní naší poesie i filosofie, neb každým takřka duem množství jich hyne. Před záhubou jich zachránit! jest velikou prokázati službu národu svému. Myšlénka ta ujala se tudíž též v literárním a řečnickém spolku „Slavii," kterýž také k účelu tomuto zvláštní komisi zvolil, z které podepsaným členům připadla úloha zajisté ne tak snadná, jakoby se snad zdálo: sepsati navedení ku sbírání jmenovaných plodů národních, kteréž věnováno zejména těm, kdož ve sbíráni takovém méně zkušenosti mají.
Podávajíce pak zde milým druhům svým práci tuto, jiného nemáme přání, leč aby neminula se aspoň naprosto s účelem jí vytknutým.
-   Z komise
ku sbírání pohádek, pověstí, písní a pod.
lit. spolku „Slávia:" V Praze, o prázdninách 1870.
Vilém Šrůt, Julius Xejedlý.
Duševní povahy národa každého nejlépe^ poznati lze z výplodů jeho poesie a filosofie národní. Čím klidnější a jemnější povaha jeho, tím více plodů takových nalézáme u něho. Jest tedy sebrání plodů těchto věcí převelmi důležitou a to tím více, že plodů těch den ode dne ubývá — klesají v zapomenutí. Sbíráním urvou se záhubě jim hrozící.   Lze jich rozděliti:
a) v pohádky,
b) v pověsti,
c) v báchorky, jež jaksi z pohádek a pověstí v jedno slitých povstaly,
d) v písně a popěvky,
e) v říkadla, k nimž i hry lze počítati,
f) v obyčeje, kteréž lze opět děliti:
1. v obyčeje obecné, k nimž i pověry náležejí, jsouce vždy jakýmsi obvyklým skutkem (obyčejem) provázeny; pak "2. v obyčeje právní, v nichž jeví se náhled národa o spravedlnosti v různých případech života jak soukromého, tak veřejného čili občanského. Abychom podali sběrateli jakéhosi pokynutí, jímž říditi by se mohl sbíraje jednotlivé tyto druhy národních plodů vytkli jsme toto:
A. Pohádka.
Pohádky sbírati není těžkou věcí, ale také zase ne tak snadnou, jako by si někdo mysleti mohl.
Jest pak pohádka nejdůležitéjšlm plodem duševním lidu, a protož nesmí lehkovážné počíuati si ten, kdo sbíráním pohádek upřímně chce vlasti své prospěti.
1*
— i —
— 5 —
1. Chtěj a název čili tilul pohádky zvědět, ať ptá se naň vypravovatele svého asi otázkou, „o čem budete mi pohádku vypravovati ?" Jest velmi potřeba, aby podán byl název tak, jak jej prostiěký vyprávěč poví, a vystříhejž se sběratel toho, aby pohádkám názvy sám dle svého vlastního zdání dával, nebof postupuje obyčejně pohádka od úst jedněch ke druhým pod tímže názvem.
2. Nechť neopomene sběratel poznamenati si místo (kraj, město, ves), kde pohádka mu byla vypravována; neb i to jest tu dosti důležito *).
3. Ať podá sběratel pohádku co do děje,jenom tak, jak vypravována mu byla, beze všech vlastních přídavků a přípojku ; možná-li mu to, ať ji podá v temže slohu, v jakém ji slyšel a přihodí-li sc mu nějaké proň snad neobvyklé jméno nebo slovo, ať ho jen vezme' ve vypravování, neb to mívá velikou důležitost pro jazykozpyt vůbec a dialektolegii zvláště. Ostatně bývá sloh národních pohádek tak lehounký a pěkný, že snadno lze celou pohádku po vypravovateli téměř doslova opakovat.
4. Táž pohádka žije častokráte v kolikerém znění; tu ne snad aby sběratel vybral si jenom právě to, jež nejlépe se mu líbí, nýbrž dovrší on obětovnost svou a věci znamenitě prospěje tím, když jednotlivá znění čili odchylky též podá.
B. Pověst'.
_ Co pověděli jsme o pohádce, toho nutno šetřiti i při pověsti-; kromě toho ještě dlužno pozor míti na toto : 1. Aby místo, na něž pověst se vztahuje, nejen správně bylo pojmenováno, nýbrž možná-li to, aby aspoň poněkud bylo vylíčeno.
*) Naši páni zasílatelé nechť nám pojmenují též osobu a stav jají, od které jim bylo co vyprávěno.
2. Pověstem podkládá se ráda od vypravovatelá doba, ve které prý se přihodily, protož ať neopomene sběratel svého vyprávěče otázati se asi slovy : „Kdy se to tam (nebo tu) přihodilo."
3. Též důležitou jest otázka, kterou sběratel vediž na vyprávěče, asi slovy „proti, z které příčiny stalo se tak a ne jinak?"
Ostatní ponecháváme rozšafnosti sběratelově, pouze to radíce mu, aby pověstem mu vypravovaným, byt až hrůza byly přeháněné, nevytýkal před svým vyprávěčem nepravdy, neboť tím by si ho obyčejně tak popudil, že by mu více nepovídal ničeho.
C. Báchorka.
Poněvadž báchorka není leč jakési slití pohádky s pověstí, tož odkazujeme tu sběratele na to, aby při sbírání báchorek řídil se pokynutími, podanými zde při pohádce a pověstech.
1 zde jedná, se o přísnou věrnost podání a o to, aby bylo bez vlastních přívěsků.
D. Písně (popěvky).
Co dotýče se písní, není důležitost jejich tak nepatrná jako snad se zdá. Ony podobají se lučním květům: co den skoro objevují se nové ale i mnoho jich hyne.
Protož ať sběratel
1. napíše si každičkou píseň, kterou slyší » o která neví, vyšla-li již v některé sbírce;
2. zvláštností jest, že lid píseň jenom povědíti obyčejně nedovede, pročež nechť si ji sběratel dá jen zpívati;
3. nechť nehledí na to, že se mu některá píseň zdá příliš nepatrnou nebo obyčejnou, anebo do konce sprostou a protož ať sebírá vše, ca se mu namama.
—  6 —
4. Některá píseň, třeba již ve sbírkách vyšlá, namane se mu v jiném znění, nechť tudíž takový lišící se text též napíše.
5. Ať nekřesá písní národních tím, že by jim dával přísně gramatické formy, nechť podá jich jenom tak, jak je slyšel.
6. Nechť přiíiní se, aby i nápěv obdržel; není-li sběratel sám hudebně vzdělán, zajisté že s radostí přispěje mu při tom každý náš skuteční národní -učitel.
7. Koneěně nebudiž pominuta poznámka, kde sběratel píseň slyšel, t. j. ve kterém kraji, městé nebo vsi, a u koho je píseň ta oblíbenější, zda u mužského pohlaví nebo ženského.
8. Důležito jest při mnohých písních, při které příležitosti se zpívají, a protož necht i na to se vyptá sběratel.
E. Říkadla (hry).
Co dotyce se říkadel, tuť naprosto nelze jakých pokynutí podati, ježto není otázek, jimiž by v ohledu tomto nějakého výsledku docíliti se mohlo. Sběratel musí tudíž jenom hledět, hojně mezi lidem býti, a sice netoliko mezi lidem obyčejně „venkovským" nazývaným, nýbrž právě mezi tím lidem, jemuž nejmenšího dostalo se vyučení v mládí, tedy mezi lidem tím, jenž obyčejně ač snad nepravě nazýván bývá „sprostým," neb mezi tímto ještě nejvíce říkadel nalezne.
K říkadlům pojíme též hry, ježto při těchto, obyčejně všelijaká „říkání" slyšeti bývá. Těchto nejhojněji nalezneš mezi dčtrni, důležité jsou však i společenské hry, zejména mezi „mládenci a pannami" obvyklé.
Tu však sběratel nechť se varuje, aby se prozradil, že je pozorovatelem, neb tím by si vše pokazil; nejlépe jedná, kdy tváří se, jako by chtěl spolu hrát a z příčiny té si dá celou hru náležitě vysvětlit.
Podotknuto budiž ještě, že při hrách v obyčeji bývají všelijaké úskoky a lsti („šikovnosti") a tudíž neo-pomeniž sběratel i o těch dáti se poučiti, při čemž ovšem musí hleděti, aby si prvé získal důvěru.
F. Obyčeje.
a) Všeobecné obyčeje (pověry). Sbírání obyčejů jest asi úkolem nejnesnadnějším, za to ale též nejzáslužnějšíra, poněvadž vzhledem na přítomnost též nejdůležitějším.   K obyčejům lze počítat také i>ov£ry.
Kdo v tom s úspěchem chce pracovati, nechť použije při toni pokynutí, jež doleji v pořádku téměř kalendářovém podáváme.
I zde třeba upozorniti sběratele na to, aby se vždy tvářil, jakoby všemu (zejména všem pověrám) úplně věřil, ježto by jinak špatně pochodil. Lid náš je skutečně někdeještě velmi pověrčivý, avšak většina pověr jeho pochází z doby pohanské, a protož jsou pověry jeho' tím důležitější, ano jich důkladné sebrání značně objasní bájesloví starých Slovanů, o němž beztoho poměrně tak málo jest známo.
Získá-li si sběratel důvěry, přesvědčí se, kterak lid na pověrách tak lpí, že šťastným pokládá se vždy hospodář, kdy nějak „šikovně" od souseda novou pověru se dověděl, ježi|S obyčejně každý tají vše, co v tomto oboru ví, co můžo, aby jiný se toho nedověděl, pouze dětem svým rádi zachovávají otcové takováto všelijaká „ponaučení." Kdo si dovede získat důvěru starých hospodářů (výuiickářů ano i vojáků), přesvědčí se, že mají na deskách svých modlitebních knížek všelijaká zaříkání a pod. napsáno, ano celé dosti obšírné registry dědí tu koleno jedno po druhém a protož rozšířeny jsou mezi nimi všelijaké „prognostiky." Neméně bývají na poznámky podobné bohatý staré „her-
— 8 —
báře," jež u zvláštní úctě v rodinách ss chovají a jest tudíž především zapotřebí, zíshati si co největší důvěru, jestliže sběratel chce, aby aspoň k přehlednutí zapůjčeny mu byly takovéto „poklady."
Budiž tudíž brán ohled na obyčeje v případech následujících :
1. v rozličných dobách života, od kolébky — do hrobu, tak" na př. pří narození, křtu, svatbě (obyčeje jednotlivých účastníků), těhotenství a šestinedělí u žen a u padlých děvat, v jednotlivých nemocech jak u dětí tak u dospělých a starých lidí, smrti a pohřbu (svobodných, ženatých);
2. při slavnostech ročně se opakujících (obžinky, poutě, posvícení a t. p.);
3. při rozličných příležitostech na př. při honu, lovu, dodělném, doderném atd.
Též budiž udáno věří-li lid na rozličná znamení věštící úhony, neštěstí atd. a co lid soudí o jednotlivých stavech, živnostech a řemeslech jak jim buď přezdívá aneb které u zvláštní úctě chová a protož jak je nazývá.
Kromě toho udány buďtež obyčeje a spojené s nimi obřady v dnech, k nimž na př. náleží:
Nový rok, sv. 3 králů, začátek masopustu, hro-mnice, devítník, tučný čtvrtek, konec masopustu, popelec, sv. Matěje, suché dny, 40 mučedníků, kýchav-nou a dražebnou neděli, Kehoře, počátku jara, smrtelnou neděli, zelený čtvrtek, velký pátek, bílou sobotu, Velikonoce, neděli provodnou, sv. Vojtěcha, sv. Jiří, sv. Marka, noc fllipo-jakubská, první maj, křížové dny, Letnice (Svat»dnšuí svátky), nejsv. Trojice, boží Tělo, sv. Víta, večer před sv. Janem, sv. Jana Křtitele, Petra a Pavla, Prokopa, Kiliána, Markety, Eliáše, Jakuba, Anny, Vavřince, Bartoloměje, Medarda, Jiljí, jméno Marie, Ludmily, začátek podzimu,
— 9 —
Václava, Michala, Havla, Lukáše, Simona a Judy, všech svat., dušiček, Martina, Kateřiny, Ondřeje, advent, Barbory, Mikuláše, Lucie, Tomáše, štědrý večer, vánoce, Štěpána, mláďátek, Davida a Silvestra.
b) Obyčeje •právní.
Poněvadž sbírání obyčejů právních jest úkolem již nejtěžším, avšak pro vědu národa našeho i pro historii vyvinutí pojmů práva vůbec nejdůležitějším, u nás k tomu ještě, jak se zdá, v ohledu tomto nejméně se zachovalo: tož podáváme v oddílu tomto co nejvíce pomůcek, ježto na nejvýš je potřebí aby aspoň to, co ještě se nachází, od blízkého zahynutí bylo zachráněno. Při obyčejích budiž podotknuto, zachoval-Ii se zcela v úplné síle, jestliže totiž se jím lid řídí jakoby zákonem byl, aneb zdali uznává jeho jen co památku dřívější doby a sice z které doby, jak tomu asi dlouho, co více jím se neřídí. Za účelem tímto použili jsme tu též, pokud to jenom poněkud možná bylo, výtečného spisku dra. B ogišiče, profesora slov. práva na ruské universitě v Oděse, z něhož vybrali jsme otázky následující:
I. Právo soukromé (jus privátům).
1. Pojmy práva rodinného   (jus famil.).
a) V rodině. 1. Kdy, t. j. v kterém roce a nejobyčejněji i v kterých dnech se zasnubují a žení; stává-li se, že rodiče i neplnoleté děti zasnubují? Jaké bývají následky toho? — 2. Jaká trvá doba mezi zasnoubením (námluvami) a oddavky? — 3. Kdy a kolikráte odbývají se schůze ve-spolné a jak se jednotlivé z nich nazývají? — 4. Bývají-li odbývány jednotlivé obřady, jaké jsou a kterak se nazývají? — 5. Kdo zúčastňuje se při těchto schůzích? — 6. Kily se má za to, že je věrnost uzavřena? — 7. Které bývají příčiny, zruší-li se věrnost ta? — 8. Co soudí lid o samovolném zrušení věrnosti? Má-li ten, kdo ze závazku vystoupil, dáti nějakou náhradu druhé straně, neb nějaké odškodné? — 9. Stává se často, že by kdo zasnoubenou jemu dívku po-
— 10
— 11 —
skvrnil a ji pak opustil, a jsou-li vidné následky, co soudí lid o tom ? — 10. Nacházi-li se u vás konkubinát čili soulo-žnietví: jaké jsou jeho příčiny, co lid o toni soudí a jak to nazývá? — n. Myslí lid, že je potřeba k sňatku svolení rodičů a ncjsou-Ii na živě. kdo dává svoleni? — 12. Kajdou-li se rodičové, nutící své ditč, by se oženilo neb vdalo za někoho, koho by nechtělo, co soudi lid o nich? (Domlomá-li jim a pod.?) — 13. Jakého druhu bývají překážky sňatku ? -II. Do kterého kolena (stupně příbuzenství) sonďí lid. že Jo hříšné v sňatek vstupovari? — 15. Považuje-li lid i kmotrovstva za příbuzenství aneb nějaký jiný poměr ríá př. švnkrov-ství a t. p. — li; Múže-lidífě za vlastní přijaté v manželství vstoupili s dítětem nevlastního otce aneb s dětmi z jeho příbuzenstva? — 17. Snaží-li se lidé z bohatších rodů. 'by vstupovali v sňatek opět s bohatými nebo ne? Plafí-li to též o /ruských? — 1S. Vstupují-li Jidé obyčejně jen z jedné vesnici' vespolek v manželství aneb zda přikáží se též, že ženich odjinud a nevěsta také odjinud a eo o tom lid soudí? — Í9. Jaké smlouvy se uzavírají o věnu a říká-li se u vás věnu také jinak? — 20. Co dostává obyčejně nevěsta za věno a přináší-Ii věno před svadbou neho po svatbě? — 21. Dává se nemovité (neruchomé) jmění za věno? — 22. Platí zeť něco otci neb příbuzným nevěstiným neb nevěstě? — 23. Jaké jsou hlavní obT-ady při oddavkách t.j. pred svatbou, na svatbě, v domě nevěstině', na cestě do kostela, v kostele (vyjma obr d církevní) při vcházeni do domu nevěstina, v jn-ibytlcu. u postele a druhý den ráno f — 24. Jakým obřadem pokládá lid svadbu za skončenou? — 25. Otáčí-li se svadebníci okolo stromu, stolu at. p. na znamení, že ie sňatek vykonán? — 2C. Váží-H si lid neviunosti nevěštinv a hledá-li důkazy její ? — 27. Jaké jsou následky toho, kdy nezachovala nevěsta do sňatku své čistoty? —28. Jaká jsou práva a povinnosti muže k ženě a naopak jaké ženy k muži? — 20. V čem se ukazuje poddanost ženy k muži? — 30. Na které domácí zaměstnání má více účinku žena, na které muž? — 31. Jsou-li práce, které jedné neb druhé straně při-sluší? — 32. Má-li ten, jenž se přiženil, stejnou moc nad ženou Jako jiný muž aneb je-li mu žena méně poddána? — 33. Cí je jmění zachované v době manželství? — 34. Komu připadne věno ženino? — 35. Jsou-li věci v manželství, kterými žena i neptajíc se muže, naložili muže dle vňle své?-3«. Myslí lid, že je za živobytí obou manželň sňatek nezru-šitelný a je-li rozvedení možné a za jakých podmínek?—
37. Jak se naloží po rozvedení s věnem ä jak s dětmi? —
38. Není-li dětí, komu připadne věno po smrti ženy? — 39. Stará-li se otec více o hochy a matka o dívky, neb otec o
odrostlé a matka o nedospělé a sice jak dlouho t.j. do kre-rého iich roku? - 40. Myslí lid. že mňže otec se synem naložit^ jak se mu dobrým uzdá? — 41. Zůstanou-li děti vždy pod mocí otcovskou něb jen do určitých let? — 42. Zda bývá dítě vstupujíc v počet mladíků neb dívek něčím označeno; na př. změnou oděvu, přistřížením vlasů aneb jiným nějakým obřadem? — 43. Ožení-li se syn. jsa ještěneplnoletým, zustanc-li pod mocí otcovskou? —44. Mysli-li lid, že děti povinuj-jsou ošetřovali a starati se o své rodiče v stáří? — 15. Stává se často u vás přijímání dětí za vlastní a jaké jsou toho příčiny? — 4b. Fřijíinají-li za vlastní jen 'mužští neb mohou-li přijírnati též ženské a přijímají-li více hochů neb dívek a sice v jakém jich stáří nejobyčejněji? — 17. Bývá nějaký obřad při přijmutí dítěte za vlastni? — 47. Jaká práva a povinnosti přijímá za syna přijatý (sehovanec — schovanka) a otec nevlastní? — 4S. Méní-li ten, kdo za vlastního přijat byl. své dosavadní jméno. aneb-li k němu něco přidává? — 49. Jaké právní obyčeje povstávají z toho. přijme-li někdo nějaké chudé dítě za vlastní a vychová-li je, stává-li se to často a v jakých případech? — 50. Jaká práva a povinnosti maji nemanželské děli k svým rodičům vlastním i nevlastuím? — 51. Či jméno obyčejné dostane nemanželské dítě?
T>), Djídictví. 52. Jaký je obyčejný pořádek dědění? — 53. Činí-li lid často poslední vůli?—54. Bývá-li poslední vůle psána neb ústně svěřována, kolik bývá obyčejně svědků a.jací? — 55. Bývaji-li přítomni i dědicové neb ne, a bvvá-M v případě tom něco zvláštního? — 56. Zanechává lid néco za duši aneb na nějaké pobožné skutky jiné a na jaké nejobyčejněji? — 57.Dědí-li n>už po ženě a žena po muži? —
58.' Kdo dědí dům otcovský, nejstarší neb nejmladší syn? —
59. Jaká náhrr.da se dává synovi odcházejícímu z domu otcovského? — fiO. Kdo se stará o sirotky i jich otcovské dědictví? — 01. Zda kromě poruěuíka bývá sirotkům ustanovena ještě osoba, jíž se správa jmění sirotčího svěřuje? — R2. Jaká náhrada dává se poruěníku nebo i tomu, kdo spravuje jmění sir'otkovo a o něj se stará? — f>3. Pod dozorstvím koho se to stává a komu skládá spravující jmění sirotkovo účty? — ii4. Nemá-li sirotek žádného jmění, kdo se o něj stará? — (15. V kterém roce počnou sirotkové užívati úplně svých práv? — Gíi. Jaké jsou poměry mezi sousedy a mají-li oni vespolek nějaká práva a povinnosti? — 07. Zachovalo se u vás ještě pohostinství a jsou-li nějaká pravidla i obyčeje při pobytu hosta? —
— 1-2 —
— 13 —
2. Pojmy práva věcného (jus rerum).
68. Přiilává-li se při koupi neb prodeji nějaká věe na př. s koněm uzda, s domem kamna i t. p.? — 69. Zda dává kupec domu „klíčné," kupec dobytka ..ocasné" a komu? — 70. Jaký pojem má lid o zakopaném pokladu? — 71. Může-li každý na cizí půdě kopati poklad ? — 72. Najde-li někdo poklad, stává se celý jeho majetkem nebo se s někým dělí? — 73. Kdo najde ztracenou věc komu ji odevzdá? — 74. Najde-li více osob společně nějakou věe, podělí-li se o nf a dle jakého pravidla neb míry? — 75. Najde-li někdo na své zemi ovci, holuba, roj včel at. p., co s nimi činí? — 7(i. Jestliže někdo na cizí půdě bez zlého úmyslu něco postaví, zaseje neb vysází neb vůbec z cizího zboží nějakou novou věc vyvede, komu připadne užitek takový? — 77. Když nějaká věe cizí věci příroste (accessio), k. př. když řeka poznenáhla ke kusu země přidá jiný kus t. i. naplaví (alluvio). aneb jednomu kusu odtrhne (avulsio) a k druhému přiloží, stávali se takový přidaný kus jměním hospodáře oné půdv, ku které přidáno bylo? — 78. TJtvoří-li se uprostřed řeky"nový ostrov (msula in flumine nata), komu připadne takový nový prostor'. — 79. Když prodávající odevzdává kupujícímu nějakou movitou neb nemovitou věe, bývají-li nějaké svnibolv neb obřady konány? - 80. Užívá-li někdo nějaké věci (movité neb nemovité), třeba by jí byl nekoupil neb nějakým jiným právním způsobem nenabyl ve vlastnictví nepřetržitě po několik let. myslí-li lid, že věe ta zcela připadá v majetek tomu, kdo jí užíval? — 81. Jsou stromy stojící řadou právě na mezi dvou polí společným jměním obou sousedu ?— 82.^ Jaké jsou obyčejně hranice mezi půdou dvou majetníkú a jak se nazývají rozličné druhy hranie (n. př. mez, kámen a t^d.)? — 83. Pokládá-li lid za hřích, za přestupek neb zločin, přeměnit! hranice ze zlého úmyslu? — 84. Je soused povinen trpěti větve stromů, visící nad cizí půdou, pod jakými podmínkami a kdo z nich bére ovoce? — 85. Má-li rolník právo, jezditi přes půdu sousedovu (serv. itineris). ne-může-li jinak dostati se k svému poli a jaká jsou pravidla při tom? — S6. Jsou-li poměry mezi rolníiiv, dle kterých má právo pasti jeden na půdě druhého (serv.'pascuac) neb na-pájeti dobytek svůj z cize vody neb potoku (servitus peco-ris ad aquam adpulsus)? — 87. Jsou-li nějaké poměry, že by jeden mohl užívati po jistou dobu cizího koně. vola a t. d. a jaká jsou pravidla o tom? — 88. Jak se obyčejně vstupuje do služby u vás při které příležitosti a za'jakých obřadů ; při ujednáních v ohlede tomto zda v obyčeji jsou zástavy, závdavky a pod.?
3. Závazky a smlouvy.
89. Jaké jsou formule a symboly při uzavírání smlouvy?
— 90. Myslí lid, že je hřích neb hanba nedostatí slovu ane-vyplniti slib? — 91. Jaký význam má závdavek, kdo jej přijímá a kdo jej dává a jaký obyčejně bývá? — 92. Považuje-li lid za možné zničiti smlouvu pro to, žc nebyla jedna straní při dobrém rozumu neb plnoletá, pro příliš převelkou neb malou cenu? - 93. Kolik bývá svědků při uzavření smlouvy i jací bývají tito svědkové? — 94. Přidává-li kunee při placení prodávajícímu cenu umluvenou ještě nějaký peníz pro štěstí? — 95. Jaké jsou obyčeje a zvyky při koupi a prodeji, při půjčování a dlužení, zastavování at. d. ? — 90. Jaká práva a povinnosti bývají z nich? — 97. Kdy se má kupní smlouva za skončenou (perfectio contractus; ? — 98. Při prodeji nemovitosti (statku, pozemků) mají-li členové rodin neb sousedé právo přednosti (jus protimiseos), za kterých podmínek a jakým pořádkem? — 99. Při koupi zvířat bývá-li nojakých zvláštních úmluv, tak na př. by prodávající ručil za tajné chyby prodaného zvířete, a když takové chyby pozdoji se objeví, co se tehdy stává? — 100. Jaké bývají obyčejné smlouvy o placení dluhů, stává-li se placení penězi neb jinými věcmi, nejednou neb vc lhůtách? — 101. Jaká bývá obyčejně lhůta, který den, na př. na sv. Jiří, o sv. Jakube a t. d. ? — 102. Jak se platí úroky a jaké jsou? — 103. Za jakých podmínek dluží se sedláci jeden u druhého žito na setí neb jiné věci, které opět stejným způsobem se splácejí (res íungibiles)? — 104. Bývá-li eo zvláštního při smlouvě, kterou jeden druhému dává stavení neb pole v nájem čili v násed (pacht)? — 105. Při vstoupení do práce nádenníka, řemeslníka (locatio conductio operarum), které jsou obvčejné úmluvy a značí eo závdavek při této příležitosti, a dává-li se tu nějaká zástava? — 106. Jak se platí polní práce, t.j. zda plodinami či penězi? — 107. Jaké jsou obyčeje i podmínky při vypůjčování neb najímání dobytka k polni práci neb k rozplozování? — 10S. Pomáhají-li rolníci jeden druhému v některé práci a za kterých podmínek? — 109. Bývá-li u vás vzájemná nějaká pomoc při pracích a kdy? — 110. Schá-zejí-li se hoši neb dívky k nějakým shromážděním, kde každý pro sebe pracuje (na př. přástvy a t. d.) a co zde bývá zvláštního? — lil. Bývá-li v obyčeji u vás, aby jeden druhému svěřil několik kusů dobytka, by je druhý opatroval a množil. Jaké poměry povstávají z toho a jak se dělí užitek? — 112. Jaké jsou poměry a podmínky mezi rybáři?
— 113. Chodí-li u vás lid společně na nějaký podnik (na př. lov, honbu i t. p.) a za jakých podmínek to obyčejně bývá?
— 114. Jsou-li u vás cechy, pořádky, společenstva, čím se
- 14 -
— 15 —
zabývají, jak jsou spořádány a jaká jsou práva a povinnosti členů? — 115. Bývají-li při darování nemovitého zboží nějaké zvláštní symboly neb obřady? — 116. Stává-li se někdy, že se darovaná věc nazpět dá, a v kterém případě může se to stati? -
II. Právo obecné (jus publicum).
A. Vnitřní právo ob. {jus publ. interními).
1. V ol>ci. 117. V čem záleží obyčejně jmění obecni? — US. Má-H obec své pastviště, lesy a jak se jich užívá? — 110. Hledí voliči při volbě starostů, výborů a pod. více na jmění neb na osobní vážnost, nebo způsobilost osoby volené a na stáří ? — 120. Mohou i cizí lidé býti přijati za členy obce a kdy se tak stává? — 121. Kdy, v kterou dobu odbývá lid nejraději veškeré volby a jakých při tom užívá obřadů? — ,    ^ j
S. Občanské i trestní pře (proces, civil, et poen.). 122. Čím líčí se vedení pře v záležitosti občanské od pře v záležitosti trestní? — 123. Kdo bývá obyčejně soudcem, kdo jej volí a ustanovuje? — 124. Bývá-li v obyčeji, že se některé pře podávají před rozhodčí (soudce smírčí), by je rozsoudili, kdo je volí a jak se to děje? — 125. Může-li jiti otec za syna k soudu, n?už za ženu, starší příbuzný za mladšího? — 126. Mohou ženské samy jiti k soudu jako žalující neb obžalované, aneb je-li třeba. by jich někdo zastupoval a hájil i proti jich vůli ? — 127. Mívají-li strany neb obžalovaní své obhájce ? — 128. Může-li soud jedné obce souditi viníka druhé obce neb za zločin, který byl mimo hranice obecní spáchán? — 129. Kdo a jakým spůsdbem podává obžalobu k soudu, a kdo pohání obžalovaného a kterak se to děje? — 130. Které předměty občanských i trestních pří padají v působiště obecnímu soudu? — 131. Zdaž jest v líčení pře některá čásť, jež by se písemně odbývala? — 132. Jak se výpovědi svědků při soudu doplňuji a jaké spňsoby důkazů bývají v obyčeji? — 133. Jací mají tyti svědkově, by jim věřeno bylo a kolik je jich třeba? — 134. Nutí-li aneb připouštějí-li syna, by proti otci neb pro otce svědčil, otec proti synovi, bratr proti bratrovi a t. d. ? — 135. Hozezuává-li se více druhů přísahy? — 136. Je-li v obyčeji nějaký divotvorný spůsob důkazu, tak na př. zaklínání zabitého člověka a t. d. — 137. Je-li v obyčeji liledati ukradenou věc neb osobu, která se ukrývá po staveních, která v podezření jsou, kdo to vykonává a jakým spůsobem? — 138. Nenajde-li se viník, je-li v obyčeji, žc za nějakou škodu neb zločin celá ves odpovědna jest? — 139. Soudí-li soudcové po svém osobním přesvědčení, aneb soudí-li též proti svému přesvědčení,
když se některé podmínky formálně vyplnily, na př.: soudce je přesvědčen ve svědomí svém, žc obviněný ukradl věc, pro kterou jest pohnán, ale tento se bud' nechce přiznat! neb nemá soudce dostatečných svědků: mňžc-li jej i tehda od-souditi za vinna? — 140. V jakém spňsobu a pořádku děje se vynesení rozsudku? — 141. Je nějaká formule, kterou 'se rozsudek pronáší? — 142. Jaké tresty považuje lid za potupnější, vězení neb tělesné tresty? — 143. Užívá-li lid nějakých prostředků, aby napřed zabránil zločinu neb nějakého přestupku ? — 144. Jaký má lid pojem o cti a hanbě a miluje-li více přísnější trest neb hanbu? — 145. Jaké pověsti požívá u lidu člověk propuštěný z obžaloby pro nedostatek důkazů a jaké jsou následky toho?
3. Právo trestní (jus poenale). 146. Je potřeba k tomu, aby někdo za zlý skutek potrestán byl, by čin ten vykonán byl se zlým úmyslem : n. př. A. nechtě zabil B., za-síouží-li on po mínění lidu takový trest, jako kdyby jej byl úmyslně zabil? — 147. Jaký rozdíl činí lid mezi.zločinem a * hříchem, mezi zločinem a přestupkem? — 148. Jaké jsou nej-obyčejnější zločiny neb přestupky ve vašem miste aneb okolí a jaké jsou příčiny toho? — 14!). Které přestupky jsou těžši v očích lidu a které jsou zase lehčí? — 150. Které okolnosti činí některý zločin těžším, zdali na př. při krádeži vylomení vrat, krádež v noci, v čas ohně a t. d.? — 151. Jak bývají trestáni ti, kteří pomáhají k vykonání nějakého zločinu , jak oni, kteří skrývají nějakou věc ukradenou, zločince neb toho, kdo prchl? — 152. Jaký rozdíl činí lidé mezi pokusem k zločinu a zločinem vykonaným? — 153. Miní-li lid, že zasluhuje většího trestu vrah spravedlivého a vůbec váženého člověka než člověka, který nebyl vážen neb ctěn; a je-li těžší hřích to učiniti chudému neb bohatému? — 154. Bývá-li časté usmrcení dítek, jak se vykonává a proč? — 155. Dčjí-li se samovraždy, jaké jsou k nim příčiny a co myslí o nich lid? — 156. Vyháněni plodu považuje-li lid za hřích neb za zločin? — 157. Jak se to obyčejně děje a na-chází-H se někdo, kdo by se tím zanášel? — 158. Je-li v o-čích lidu těžší krádež neb loupež ? — 159. Myslí-li lid. že je větším hříchem okrásti mužského nebo ženskou, a pak je-li těžší hřích, okrásti vdovu nebo svobodnou, svobodnou nebo vdanou? — 160. Pokládá-li lid za větší hřích ukrásti jistou určitou věc neb nějakou jinou, mající třeba větší cenu? V některých krajinách pokládá se za větší hřích ukrásti třeba nejhorší ovci než nejlepší kozu, totéž o včílách platí naproti věcem jiným. — 1G1. Bývají-li při krádeži, kromě na velikost a škodu učiněnou i na jiné okolnosti, které jí nadleh-čují neb přitěžují, jakož na to: kdo je ukradl, komu je ukradl a t. d. brán ohled? — 162. Stává-li se často domácí krádež,
- 16 —
iná-Ii nějaké zvláštni jméno i eo mysli o ní lid? — 103. Když někdo z cizího stromu sotrhá- ovoce a prchne, povážu je-li to lid za krádež, obzvláště něini-li to cestující? — 164. Kterak se dává náhrada za krádež neb zabití cizího zvířete? -11«. Musi-li se za nějaký druh více platiti, než zač stoji a za který? — 166. Jak se tresce škoda na cizím nemovitém (neriíchoméin) jmění? — 167. Co se soudí o honění zvěře, chytání ptákft v cizím neb obceniin lese neb lovení v cizí neb obecni řece neb rybníku? — 168. Kterak tresce se py-tlaěení a co o něm lid soudí1? — 169. Co mysli lid o kazení neb páleni cizích neb obecních lesů a jak se tresce zločinec? — 170. Stává-li se takové kaženi neb pálení často ve vašem okolí a co jsou příčiny toho ? — 171. Zločiny a přestupky proti mravnosti, tak např. veřejné násilí dívkám neb ženám učiněné, sainonrznění a pod., veřejné pohoršeni (ne-eudnosf, nevěstkářstvi) bývaji-li přísně souzeny a jak je dle lěžkosti rozděluji? — 172. Snii-li dívka, která se s nčkýui zapomněla a když se zjevné následky toho objevily, nositi panenský vínek? A jak na ni dosavadní přítelkyně její bledí a co o ni lid soudí V — 173. Co myslí lid o opilcích a tulácích? — 174. Je-li v očích lidu podloudnictví přestupkem? — 175. Co soudí lid o křivé přísaze neb o křivém svědectví před soudem a co soudí o tom, jaký na to trest následuje? — 176. Jaké jsou vůbec příčiny, že ten neb onen zločin neb přestupek má převahu ve vašem okolí? Neiná-li tu účinku poloha okolí, povaha obyvatelů a vůbec příležitost naskýtající se u př. k zahlazeni následků činů tako-vvch? — 177. Je-li nějaký zločin, jehož původem by byla pověra lidu, a naopak, je-li nějaká pověra, jíž nějaký zločin neb přestupek předcházet! musí? — 178. Jaké zločiny mají obzvláště škodný účinek na mravnost, obrazotvornost a t d. vašeho okolí?
B. Mezinárodní právo (jus publ. externími.)
179. Jaký obyčejný pojem má lid o cizí vládě neb cizím národu, myslí-li, že je povinen v čas míru k cizímu národu přátelskv se chovati? — 180. Eozdčluje-Ii národy více po národnosti >néb po víře neb dle positivních hranic a jaké jsou nepoehvbué příěinv toho? — 181. Má-11 nějaké přísloví, ane-kdotv ňeh úsměšky na lidi, kteří náleží jinému národu, víře a zeíni? — 182. Jak si váží jmění a lidu cizího národu, kteří jeho okolím jenom občas procházejí? —
" Dodatek.
jSahodí se zajisté sběrateli leccos, co nedá se snad y žádný oddíl tohoto kratičkého návodu vměstnati.
Protož nechť sebere i podá nám sběratel věcí i takových, jimiž zajisté k vysvětleni mnohé záhadnosti přispěje.
Jest též zjevno, že není návod náš tak obsáhlý, aby ve všem nalezl tu sběratel poučení; nebyloť to také naším míněním podati něco podobného, ba chtěli jsme jaksi pokynutí podati sběratelům našim, toho čekajíce, že vpravivše se v cestu jim jenom ukázanou, ku památkám našim již sami dospějí a dárky z pouti té nás potěší.
Výtah ze stanov
literárního a řečnického spolku „SLÁVIA" v Praze,
Ferdinandova třída c. 60—II,
Účelem spolku jest siřití mezi údy známost světa slovanského a pěstovati mezi nimi pravou slovanskou vzájemnost; prostředkové k dosažení účelu toho jsou: 1. prednášky a rozpravy vedecké o duševním a fysickém životě všech národů slovanských a o vzájemných poměrech mezi nimi, zejména přednášky (všeobecné i podrobné) z oboru a) literatury a aesthetiky; b) z dějin, země- a národopisu; c) z psychologie národů slovanských, z dějin osvěty A vzdělanosti a d) z lingui-stiky theoretickým a praktickým cvičením se v rozličných slovanských nářečích. 2. Veřejné listy, t. j. periodické, slovanské neb v duchu slovanském psané časopisy všeobecného i odborného obsahu. 3. Přiměřená díla z rozličných odvětví slovanských literatur, a 4. ušlechtilá zábava v duchu slovanském.
Udové jsou: 1. zakládající, 2. přispívající a 3. výkonní. Zakladateli jsou ti, kdož nejméně 10 zl. r. č. v hotovosti složili. Přispívajícími údy jsou, kteří ročně
2 zl. r. č. složili. Výkonnými údy jsou pouze členové akad. čtenářského spolku v Praze. Každý úd, nechť si tudíž jest údem zakládajícím, přispívajícím nebo činným, má právo: 1. užívati spolkového majetku; 2. rokovati a hlasovati o všech záležitostech, o nichž rozhodovati «eelému spolku přísluší; 3. činiti dotazy; 4.'podávati výboru a ve schůzích návrhy jakož i stížnosti. Každý úd má právo míti účastenství v přednáškách, čtení, rozpravách a zábavách, uspořádaných spolkem.
Týdenní schůze odbývají se v určitý den v týdnu a údové mohou k nim hosti přivésti. Ve schůzích těchto jsou přednášky údov, a sice lze každému údu přednášeti, údové z Prahy vzdálení mohou též práce své k předčítání zasiati. Hosté u výboru uvedeni mohou se zúčastniti rozhovorů i přednášek. Valné hromady odbývají se vždy jedna v každém pololetí.
Písemní správa spolku jest česká; jinak oprávněn jest každý jazyk slovanský.
Ve spolku vyučuje se, jakmile dostatečný počet účastníků se přihlásí, ve všech slovanských jazycích.
Tisk Berrinjrei-u a Pichla na Smíchově 1S70.