b r a z 1 /Den - exteriér / Nad Václavským náměstím pŕelétá pod čistou jarní oblohou peruí těžkých letadel. Jejich hřmot přehluší ouvertura, která provázela titulky filmu. Letadla se vzdalují, jejich hřmot opět vystřídá pochodová hudba, Kejaora_£anoraim^e_dolů - přes průčelí domů, ozdobených prapory, obrazy a girlandami - až na široký proud, semknutý v osmadvaceti stupech, který se valí dolů od musea, jásavě po* zdravován davem stísněným :ia chodnících. V oknech je hlava na hlavě, balkony, římsy no domech, vše je obsazeno diváky. Hudby vesele vyhrávají a průvod, jako mohutný tok, nad nímž se vlní prapory a vznášejí standarty, stéká širokým řečištěm náměstí, nepřetržitě a stejnoměrně. Vedle hlavní tribuny je reportérsky vůz 5s. rozhlasu, na jehož střeše stojí reportér a líčí průběh májové manifestace do mikrofonu. O b r e z 2 S1^2ľišH_Io2hl;Lsového_re£ortéra. /Den - Exteriér/ V roahlasovém voze obsluhují zařízení dv^ technici se sluchátky na uší ch. Reportér /inž. Cincibus/ stojí na střeše vozu a hlási do mikrofonu, snaže se pŕekŕičeti ryčnou hudbu a volání diváků: "...Škoda, že vy, kterým není dopráno být v průvodu nebo tady s námi mezi diváky, nemáte u svých aparátů také televisní zařízení, abyste viděli s námi ten úchvatný obraz dnešní májové manifestace, obraz, který se nedá slovy ani vylíčit..." Široký proud průvodu se valí náměstím jako lavina, řicházejí osazenstva jednotlivých závodů pod svými stander emi a s alegorickými vozy, symbolisujícími jejich obor práce. Z oken, balkonů a chodníků mávají jim vstříc šátky a raporky diváků, hlavně dětí a starých lidí. • 4 - SéSÍ.E^jaiSá, /Kraná davová scéna/ /Den - exteriér/ Čelo nastupujícího závodu pod štandardou "Technotop". V první řadě starší dělníci hrdě vykračují mladickým krokem. Za nimi vlají prapory dalších skupin. /"Kamere v jízdě před nimi/ Po chvíli pochodu si kamera vybere záběr staršího muže ve steromódním tříčtvrtečním světlém převlečníku s měkkým olemovaným kloboukem na hlavě. Snaží se jiti s ostatními v pochodovém tempu, rázně a bujaře, *le občas ztratí krok, zakulhá a jeho obličej se bolestně zkřiví. « - 5 - 0_b_r_2 z 5. Žía^IJM^Š-gozhlagovéhorejgort^a. /Den - Exteriér/ Reportér, stojící na rozhlasovém voze, nadšeně se roz-a trochu již ochraptělým hlasem křičí do mikrofonu, aby ^■hlušil volání a hudbu: "...je to jako vlnící se moře - moře lidí, kde jednctli-^■splynul s ostatními, ztrácí pocit své osobnosti a stává ae součástí ohromného celku, a to poznání sounáležitosti k němu je tak Strhující, že v této povznášející chvíli jistě nikdo -íemvslí na sebe, na své malicherné starosti a bolesti..." O b r g z 6 . Cá3t průvodu /hraná davová scéne/ /Den - exteriér/ Muž ve světlém převlečníku pochoduje čím dál tím bolestněji. Nyní už našlapuje j oko by šel po horké plotně. Vedle něj pochodující muž, rovněž starší dělník s proše-digělými kníry, se na něho tázavě podívá. Muž v převlečníku naznačí vzteklým pohledem, že ho trápí boty. Zatne však zuby s jde dále. Václavské náměstí 1. máje . /Den - exteriér/ No nové proudy průvodu no stupují z obou stran od musea ci slévají se v jeden mohutný tok plynoucí celou Síří Václovského náměstí, cby se na jeho dolním konci opět rozdělily, míříce do m\st určených k rozchodu . Prol ínání . - 8 - Q b r n 7. R , /Den - exteriér/ Reportér,opravdu ji8 ochraptělý e unavený, hlási vyčerpané" do milirofonu : "...odpusťte-, ze jsem trochu precenil své hlasové schopnosti q že už chraptím , nie tSch dojmů, které bych vám chtčl vylíčit, je tolik, že je to nad lidské síly. Ten průvod nemá konce. Nahoře n:: seřadištích ve vinohradských ulicích nrstupují stále další c. další formace, zatím co ti, kteří před našime o£i-iaa za ty tri hodiny prošli, jsou už no cestě do svých domovů; nebo se rozcházejí no místech k tomu určených----,; O b 9 . Karlovo náměstí . /Den - exteriér/ Po chodníku u parku odchází /zády ke kameře/ mladé děvče v úboru prodavaček "Pramene", zavěšené do pravé paže mladého muže ve světlých š citech. Proti nim přijíždí podle chodníku skupina Svaaáků na ozdobených kolech. Poslední z nich se překvapeně zahledí nc párek proti němu přicházející. Rychle zabrzdí s nohou opřen o chodník ohlíží se z? děvčetem. To se vzápětí ohlédne a s uličnickým úsměvem vyplázne jazyk. Cyklista, mládenec asi 16 ti letý, hledí chvíli zamračeně děvčetem, pak šlápne do pedálů a pustí se za skupinou, která za mu ujela. - 10 - Q_b_r_a__2__10. /Den - exteriér/ Osazenstvo "technotopu" má v této ulici rozchod. Muž ve světlém převlečníku si však vyčerpán zhluboka oddychne a dobelhá se na chodník, kde usedne na římsu výkladní skříně "Jasu". Teprve ted; povolilo jeho přemáhání a na celo mu vyrazily krůpěje potu. Šedovlasý voisáč, který pochodoval v průvodu vedle něho, přijde za ním a ptá se účastně: "Tak co je s tebou, Šebesto?" "Nic," řekne zlomeně Šebesta. "Já už nemůžu udělat ani krok". Sehne se, rozěněruje levou botu a zasténá: "Ten kluk Ševcovská... ten mi dal." Zuje botu, sáhne do ní a dodó vztekle:'.'.. No, prosím...všecky floky venku. Copak bych takhle došel do Podbaby?" "Já ti zavolám smbulanc", nabízí se poíouchle vousáč. "Jen se neobtěžuj, ty samaritáne a koukej, afc ti nevyetydne oběd. Já si počkám, ža začnou jezdit elektriky", bručí Šebesta a obouvá si opatrně botu. Voueáč hledí na Žebestovy boty a ušklíbne ae zlomyslně: "...Hm...ale jinak jsou to hezký botičky. Dělají ti takovou malou nohu." "Jdi už, jdi už", zlobí se Šebesta. Vousať si zapne kabát, pokrčí rameny a odchází: "Tak buá z d r áv " Šebesta vzdychne, sejme klobouk, otře si šátkem čelo I zamyšleně se zakouká do výkladní skříně. V jeho obličeji se zr*-?:t lítostivá touha. Nn podstavci ve výkladní skříni je pár pohodlných, měkoučkých bačkor. šebesta znovu hluboce vzdychne I obrátí pohled opět do ulice. Vzápětí vyskočí a zavolá: "Jirko!...Jirko!■ Ze skupiny kolem jdoucích aveaáků na kolech ..o 1 -mládenec, který se ns Karlově náměstí /obraz 9/ ohl"-1 « ' četem, je* na něho vyplázlo jazyk. Pribredí, obrátí . *ahne chodníku. - 11 - co "/hojí" zavolá na Šebeatu. tátou? Přibelhá se k bicykiu a poloM ruku na rídítke. „Slea a pújfi ml to kolo." "Proč?" ptá se udiveně Jirka. "Dřou mě boty", odsekne nevrle šebe&ta. "ŕ jak se dostenu domů já?" "Počkáš si ne elektriku, nebo jdi pěěky. Já bych nedosel", vrčí Seběste. "Daj sem kolo a nemluv." Jirka zklamaně stáhne a nohavic kovovou sponku n zatím . jí Sebeete ftpíná knluotu, řekne Jirka: "Tfiti,.. .ví 3 . koho jsem po t kel na Kar láku?" "No?" "Naši Lídu . Vedla se s nějakým klukem." Sebef. t o zvedne zamračený pohled od nohavice a řeitne káravě i "Heleá ... stnre j se o sebe."- "No... jo... úiduška může všecko," vycíti Jirk n. "Abych tok já šel a nějakou holkou." "Nech si a voj* řečnění a plav - plav!" zarazí ho Šebeata a nasedá na kolo. Jirka nastaví dlaň. "fl co na elektriku a na autobus?" ptá se. "Máš přece svoje peníze, ne?" "Mám, Bia tofcl* je mimořádná režie...k voli tvejm botám." "Ty kluku jsi jako zimnice...Tumáš," "šebesta sáhne do kapsy, vytáhne pětikorunu a podá ji synovi. Pr.k Šlápne do pedálů a odjíždí. - 12 - Obraz 11 Zábavn í _gar k_ve _3troniovce. /Den - exteriér/ zábavní park za str.rým výstavišt vzruchu. Na májovou vesel i ěm je pln radostného ci proudí davy lidí, hlavně mladých. ty t Hudba vyhrává, tobogan, rusxe kojlo, eieicxricka auta, kolotoče, zkrátka všecky atrakce jsou v činnosti. otánky národních podniků, kde se prodává občerstvení, jsou obloženy obecenstvem. Ve stánku "i.íasna" jsou hory vuřtů a párků a děvčata mají plno práce, aby stačila zvládnout nával těch. kterým na májovém průvodu vytrávilo. U vedlejšího stánku "Proměn" je 3tejný zájem kupujících. Zh zády lidí, tlačících se před pultem, přešlapuje ml-dík ve světlých šatech, vystupuje n* špičky, obías zamává rukou s sneží se upozornit na sebe jednu ze tří prodavaček z? pultem Aladý muž, jenž je stále obrácen sády ke kameře, je týž, který doprovázel na Karlově náměstí děvče, jež na Jirku íebestu vyplázlo jazyk./ Po několika nezdarených pokusech upoutat na sebe pozornost, obchází mladík hlouček u pultu a mizí za rohem dřevěného stánku. - 1 0_b_r_^_z___li. /l»en - stavba/ Tři prodavačky hbitě obsluhují ea pultem, tu. nes g jeou obložené chlebíčky, asiaty, zákuí-ky, cukroví, ovooné nápoje aid. Na konci pultu u dřevěné stěny stánku prodává limonády st^rSí děvče, jež má zřejmě smysl pro humor. Překvapeně se rozhlíží, když se u stony ozve mužský hlas: "Haló, halo, slečne Lída Šebestová!" Děvče zaSilhá stranou. Ve stěně stánku je otvor po vypadlém suku, za nia& se střídavě tmí a opět se průhled osvětluje . Děvče pochopí.Otočí se na druhou stranu a zavolá: "Lidko, volí tě meziměstská!" Líd? Šebestové, která obsluhuje u pultu s obloženými chlebíčky, přistoupí rychle ke stěně a zavolá: "Co je ?" "To jsem já", vysvětluje hlas za stěnou stánku. "V kolik končíte "/si v sedm," odpovídá Lída. "Dobře. V sedm tu na tebe počkám." "Přijä, ale tecí mne nezdržuj!" "Na shledanou," loučí se hlas a v otvoru se vyjasní. Muž odečel o Lída jda ke svému pultu. Prolin á_í2-í-i /^en - extoriar/ Stery Sebeete jede na kole, z .hledí se 3tranou i zastaví u c ti •j j n i k u > fíů zahrádce před domkem s malým krámkem, nud nímž visí firma "Václsv Hrabě, obuvník", pracuje starkí holohlavý muž v brýlích a drátěnými obroučkami. Frostŕihává rybízová keŕe a rovná o upevňuje je k tyčkám. Vyruší ho f.. ...túv hlae: "ŕovídám! Hraběcí milosti '." Š vec zvodne hlavu a volá přátelsky: "Pozdrav té, .leníku!" "Pojá blíž a nastav tu svou kučaravou hlevinku, Já ti o n i ty tvo^e botiuky votluftu." "Co je a nima?" diví se Hrabě. "Vylezly z nich väechny íloky. ľc J30U řkrpály pro fekire e ne do májovýho průvodu," vrči Šebesta. "Jeníku.. .-nad jsi pochodoval moc rázně..." namítá Hrab •řoSli si je sem, já ti to dám do pořádku, ľo jo maličkost." •HeXitSkoBt!" vykrikuje Sebeste. "Aby do tebe hrom bacil Cn tonu říká - maličkost a já sotvr. lezu." .-.ya ta* u* ÔJ-ápnout do pedálů, cle jaStě ui neodpustí dodat í "Lej ai to na fir»ui Výroba opr-nělske jch bot. Francův dvořili dod»vai*l»" Stbatta odatrrtuja. .',vac KraW ním hladí e P«K v*tekle vykřikne* "Ono taky tfX*U tit tom, Jftfcj kdo má nohy." £-.ÍL£ S í 14 /Den - stavba/ Jebestův byt Jtí v prvním patře domku, pred nímž Je aahreruf-Pozůstává z kuchyni do níž se vchází přímo z chodby, ze kuchyni je větší pokoj a u noho pak menší pokojík. Šebestová ae zrovna zlobí s vařením. Prohrnbává topeniáté e rozzlobeně přibouchne dvířkfi. Z rodia se ještě ozývá líčení májové manifestace, provázené iiudbou o vcaáním davů. Do dveří v^de náhle mrzutý, dopálený Šebestn. ŕni nesundá klobouk s hlavy, ntjuoziraví a už se ohlíží po židli, volaje: "Mámo! - - Bačkory 1 Honem bačkory !" Usedá a rychle zouvá boty. Šebestová, trochu udivena, běží do pokoje. "No, no... honem..." Fo chvíli se vrací s bačkorami. Šebesta už je bez bot, , o v ponožkách. w/áh...to je pohove..,libuje si Žebesta, natahuje bačkory, rve teá sundá klobouk, vstmie r. svléká svrchník. "No...tak co? Jaký to bylo? " vyptává se Šebestová. "Hrozný.. .hrozný, matko. Já myslel, že už ani nedojdu," úlevu je 3i muž. "Moh' sis vzít perka. Ty jsou pohodlnější, /lo jekej byl průvod? To chci vědět," naléhá Šebestová. "Vždyt to posloucháš v radoi," odsekne Šebesta. "Dobře..."řokna Šebestová umíněně o vypne radlo. Podruhy půjdu (M průvod Já a ty ee tu budeš zlobit a plotnou." "Helc-3, iúrx", omlouvá ae uft mírněji Šebeut.- . "Co ti mám o tom povídrt* Já sam toho moc neviděl. To jdeš, Jati, vidíš jen ty vokolo eebc, nahoře prápory «, nebe. lidi stojej i n. střechách, mu,ik, hrnjo, všichni radost..,. • ty jde*, boty tě dřou, porád jd.fi o boty tě pořád dřou... . co »»10.« vlastně - 16 - vode mne ještě slyěet? Zkrátka, by"! o to krásný, řfo a dej mi polívku." noc kráaný... Šebesta ueedne ke atolu 9 chopí se nedočkavě lžíce. Ze dveří pokoje vychází asi devítiletá Věra s notami pod p R*. "Dobrý den", pípne, když vidí otec. "Iípui jdeš?" broukne Sebe st 3. "K Fialům. Budu si chvíli přehrávrt", vysvětluje Vera. "Počkej, f&itblň ty boty vem s sebou o dej je k špvcí. On už vi, co a nimr," řekne Šebesta, ukezu.e na pár bot. Věrt poslušně sebere boty a vyjde. Šebesta se dá do polévky a po krátkém přemýSluní počne uvažovat nahlr.a: "Těm 7ÍF:lum bych za to rrěl poslat nějpkýho králíkn, třeba z těoh mladejch třfslákú.... ty budou pěkný. .Ono.. .rachat si zadarmo tejrst pi* io a eště to muset poslouchat, k tomu pty byla svatá trpělivost. Já bych se z toho jsí zbláznil." "Copek ty..." řekne káravě Šebestová, pozorujíc pečeného králíka n.- prkénku. ':áhle si vzpomene a poznanená: "Hlásili t?k,y v radiu, že úderníci šli v průvodě zvlášt." M?c je mošny. Já ,ie nevidél", řekne Šebesta do talíře nevrle. "Když pochodovali kolem tý vysílačky, to ti bylo takovýhc volání, že jsem ani nerozuměla, co říkal Cincibus." Šebesta zvedne hlsvu, koukne na Šebestovou zpod obočí a řekne podrážděně: "Ono se s nlffP nadělá víc, než toho n^ělrjí veni.. .Copak. spkra, my vostrtní nic?" Položí prudce lžíci do prázdného talíře, až %p zazvoní. - 17 - /Večer - exteriér/ Z- hradní parket restaurace ve Stromovce je zaplněn tančícími páry mlad'ck lidí. Nad parketem planou svíce rozkvetlých kaštanů ve t;větle elektrických lamp a mladé průsvitné listy tvoří klenbu nad tančícími i Starý vrchní číšník zimomřivě zemné rukema, dýchne si do prokřehlých dlaní a řekne staré pokladní u východu z restaurace: "Ono se řekne - první máj ... ale když starý kosti zebou, že jo ?" "Vás - mne jdště ne," odsekne stará slečna trochu uraženě. "Deset světlých, patnáct grenadin!" hlásí mladý číšník e podnosem plným nápojů, který mrštně probíhá kolem nokladny. Starý Číšník zavadí o studené nápoje pohledem e otřese ae: "Brr!...Já si musím říct v kuchyni vq horkej čaj." Mladé páry na parketě nemají však vůbec pocitu zimy. Líds: dosud v liboru prodavačky "Pramene", tančí s mladíkem ve světlých šatech Iniž se mladík obrátil do kamery plnou tváří, mizí s Lídou mezi tančícími. - 18 -0_b__r_n_3_ 16. 2££Ía_^^e zí rka_yc_3 tromovce. /Večer - exteriér/ Prolínání . Po cestičce v Šeru jde Lída s mladíkem ve světlých šatech. Poealu, vážně se držíce za ruce, zrovna tak, jak se vodívali a dosud vodí všichni milenci na světe, odcházejí od ksmery do šera. Jejich silhouety odrážejí se od lesklé hladiny jezírka, po němž tiěe plují knehny. Zdálky od zahradní restaurace doléhá nejdůrazněji hlas křídlovky. Mladík Lídu něžně obejme a políbí. Prolíná n_í - 14 - z 17. /VeĚer-Btevba/ ř_r^o_l_í_n_á_n_íjL Oji£hjmi stojí Šebesta a drž jej. Pohledne ní! ciferník p řekne podrážděně e v ruce budíka, natahuje To je hezkéj oořádek. Do deset i měl e bej t doms. Už bude si se mnou nehrnje í dvmáct a Lidka nikde. AÍ Sebest? je v kalhotách a košili s na nohou má bačkory. Šebestová sedí na posteli v noční jupce a ve spodničce e mírně, trochu ospale mu odporuje, tlumíc hlas: "Víš, že prodávala ne tý slavnosti, pak aa třeba někde chviličku zdržela a jestli jí ujel autobus." "Ty pro ni vždycky najdeš nějakou vejmluvu, nic já jí ty kluky zatrhnu,1 rozčiluje se šebesta. "Jaký kluky?" diví se Šebestová. "To nevíra, j;-ký, ale po průvodu viděl Jirka na Kárláku, jak se s ním vedln.11 "Tc byl e-sí ten její,r» usoudí Šebestová. "Její?" zamračí se Šebesta. "No, bode jí. Má nějakou známost. Už asi půl roku," uklidňuje Šebestová muže. "/ kdo je to?" ptá se prísne Šebest?;. "Zatím nevím. Já jen tek, co jsem zpozorovala. To visione se mi taky hned se vším nesvěřuje." "/le má. Jfiko pořácně vychovaná dcera má přijít a říct co a jek. / on, kdyby byl slušnej člověk, nebude schovává p- řekne rovnou jak a co.../ věděli by srna hned..." šebeete chvíli hledá výraz a pak dodá: "...co n Ja*. ■ "Prosím tě, nemluv,- domlouvá mu čobeetová. "Holce ,o už dvacet let a má pře co tuky uz svůj ror.um." "MÁ," vrü nepřejte si, á% Hit?'. "Vy máte ty moc rozumu. .ale t. Náhle a i vňinirio , a li. reí budík u <*ice ode-riklepe jím a tapr" ve když ae budík ozve, jde šebeste do pokoje. ve dveřích ee I znovu obrátí, chce opět ohrozit budíkem, ale vca. zahrozí ! druhou prázdnou rukou: "Nepřejte ai mě !" Po jeho odchodu Šebestová S8vrtí hlavou a shasne světlo. Když ee debeate ocitl v pokoji, zarsaí ho - Arkovo zdravé chrápání, chvíli hledi na Jirku, který leží naznak na jedné posteli, šebesta zamlaská. Jirka věak na mlaskání nereaguje. Šebesta tedy odloží budíka na židli u své odestlané postele a přistoupí k Jirkovi. Důkladně jím zatřese s obrátí, ho ne bok. Jirka ztichne a spí dále. Sebeste si rozepne pásek u kalhot a chystá ae svlékat. Zarazí se však, když zaslechne, že v kuchyni cvakly dveře. Stojí a čeká. Z kuchyně dolehne krátký, nesrozumitelný šepot, pak se dveře do pokoje tiše otevřou a vklouzne Lída. "Dobrý večer!" šeptne rozpačitě. "Já ti dám večer," vybafne tlumaně šebesta a vytáhne z kalhot pásek. "Kdes byla?" "Ve 'Stromovce", řekne Lída a pohlédne úkosem na pásek v otcově ruce. Zdá se však, ze z něj mnoho strachu nemá. "So večera jsam byle ve stánku, psk jsme si Šli zatancovat,no a... pak ti ujel autobus - - " dodá zamračeně Šebeste. "Vůbec ne. My sli pěšky." "Kdo my?" "Kdo...Já...no...šlo nás víc." "Kdybych ae nebál, že vzbudím celej barák, já bych si s tebou pohovořil.../ teä koukej, at jsi v posteli. Ráno se nikomu z vás nechce vstávat. " . "Dobrou noc," šeptne Lída a zmizí za dveřmi pokojíku. Se-boetův obličej se po jejím odchodu vyrovná, výraz přísnosti mi, a najednou Seberte vypadá jako člověk, jenž vyčerpal svou denní kvótu otcovské /jutorlty. h i j0 <- zívne o úsměvem n podrbá ae ve vlasech. Lída veftle do malého pokojíku. Ohvíli tiše pozoruje spící eertru Věru . pak po opičkách přistoupí k oknu. v okně je spuštěné stahovací rolata, kdyrt oelá pruhovaná, ala nyní nastáva-ná vu epodrif polovloi kueem rt p • .„rteným > i \r tlili) fiťOdtíK ľOlti ty " IlXaUl *.!■>• > oknem dolů do ulio^' - 21 - /Noc - stavbe/ /Záběr_shor a_oknem v 1, p_otře./ Pod nadzvednutou roletou je vidět dolů na chodník. U vrátek zahrádky, před domem, stojí ve slabém měsíčním světle nezřetelná postovp mladého muže, který zamává rukou vzhůru ? odchází od kamery. - 22 -0_b_r_a_z__19, |ebestův_bvt, /Noc - stavba/ Lída, stojící dosud v sešeřelém^okojíku u okna, spustí opět roletu, jíž do místnosti prochází jen měsíční světlo zvenčí . Ohlédne se nr spící Věru a pak, zamyšleně se usmívajíc, počne se svlékat. Zatemnit . ' I II - 23 - Q_b r p z 20, -ÍSÉ«Í2várnou_^Technotop". /Den - exteriér/ Roztemnit /Továrna "Technotop" je zde popisována podle typu továrnp"JankaM v E&dotíně/ Ned hlavním v jezděni do továrny je velký* nápis "Technotop" náx.podnik. Na střeše továrny volá siréna do práce. Postranním vchodem vedle vjezdu procházejí dělníci ve skupinách i jednotlivě kolem vrátnice do továrny. Šebeste, ve všedních šatech, s měkkým smačkaným kloboukem na hl?vě, přistupuje k píchacím hodinám a zastrčí do nich svou píchečku. Hodiny n? píchečkách ukazují ze deset minut šest. - 24 - Q b r g z 21. U pichaček hodin továrny " Elektro " . /fóno - exteriér/' Nad píchacími hodinami je znak " n. p, "Elektro". Jirka Sebe sta čeká u pichaček, až si učedník před nim, zvaný Bonbón, najde v notesu kartu a píchne příchod. Nedočkavě ho pobízí: "Dělej, Bonbo'ne, dělej l" Bonbón se obrátí:"Těbůh, Jirko ! Proč ti včera tvůj ctihodný živitel zabavil kolo? " Jirka oráží svou píchačku a suše vysvětluje: "Dřely ho čižmy." I MlII lull H s ale hi fycMľ: M 0 4u prodejny m eterroo »tteoäai - 26 - P.braz 25 . Dílenská hala » Teehnotnpi /Den - továrna./ Prolínání. /Ě&mTQ na pojízdném dílenském jeřábu projíždí holou/ Hal-, je přeplněno materiálem i stroji. Jsou tu složeny silné plechy, tyče, traversy a roury, okolo strojů je jen nejnut-nější volný prostor a střed holy je zastaven velkými kovovými bubny, no nichž pracují svářeči. Kamera zachytí v jízdě klempíře Novotného, který prochází halou s nějakými nákresy v ruce, vyhýbaje se b kličkuje mezi stroji, materiálem a zpola dohotovenými výrobky. Prochází kolem lisu r. na konci haly vejde do jedněch postranních dveří. - 21 - O b r t z 24. PMatsvek k hole. /Den - b tavba/ Novotný vejde do malé miatnooti, v níž Je atará kolicí pec. Zde je malé království Sebeatovo. St.-ry" zámečník tu zhotovuje topná telesa k teplovzdušnému zařízení. Jsou to trubky s řadou kruhových Seber. Sebeatovc práce spočívá v tom, äe kruhová žebro srovná do rody v hŕebenovi-tém lůžku, pak je i a lůžkem vaune do pece. Tam se žebra roz2':.^-ví do červena a teplem ae jejich vnitřní kruhové otvory roztáhnou tok, že je jimi možno protáhnout studenou trubku. Po vytažení z pece žebra ochladnou, smrští se a nc trubku pevnč přilnou. Novotný stojí mezi dveřmi přístavku právě ve chvíli, kdy Sebeota zmchvm pohybem plni do hřebenovitého lůžka řadu žeber. " Co je ? To už je svačina ? ptá se Sebesta a posune st:.-rou, ohmatanou bouřku do týla. * E5tě ne, ale mně po tom včerejším vejšlapu vytrávilo dnes nějak dřív, řekne Novotný. Vytáhne z kspay dv~ vuřty v papíru & položí je na výkresy, které odložil na plechový stůl. "Udělej mi je na rožni ." " Je.... ale musíš počkat, až budu mít prázdnou troubu Já se a tebou 3vezu. Mám taky kousek salámu," souhlasí Sebeato a vytáhne z kapsy pověšeného kabátu kousek salámu v papíru, "ľ tím to n'.kroj." Novotný vytáhne z knpsy kudlu, nokrojuje vuřty j*o končíc o důvěrně ozn:vnu je ': • Tak přej 0«, Jeníku, voctla noô. fabrika no černý tnbu- Sabtflto, který otwftl pte a vsouvá trubku do otvoru i £«btr, st otočí: " f" -„h v k.n0eláfi. Z "R>vo" HFW* dň v T»a Jsem to tuBiQvn v tnkop^ l«9«nw pod plán o ma •« *J** • - 28 - topné těleso n položí je no betonovou podlahu k ostatním již vychladlým kusům. Při tom hovoří s Novotným : To je jednoduchý.... Ten pes je v tom, že naplánovali víc, ne S stačíme udělat. Já jsem to říkal hned, když se plán schvaloval, ale to bylo tenkrát nadšení o rečí, každej měl velký voči a nakonec, když člověk řek : pozor, hoši - ne tak hr!, byli by me sežrali, že jsem starej zpátečník .." Sebesta potřese hlavou, jako by mu bylo ublíženo a sundá 3 hřebíku dlouhý, špičatý drát na druhém konci zalomený do kliky " Dej to sem.11 " Vezme od Novotného vuřty a salám a napichuje nc drát , dodává : "Co si udělali, to mají." vstrčí vuřty na drátě do pece, přivře dvířka a otáčeje drátem, pozoruje štěrbinou, jak se vuřty pečou . Scéna končí detailem vuřtů, které se otáčejí na drátě v rozpálené kalící peci a jejich nakrojené konce se škvaří a rozvi r a jí. Prolínání ■ - 29 - O b T a z 25 . /Den - stavbo/ Prolínání ■ m stěně visí graf výrobního výkonu továrny s nápisem: TECH W OTOP n.p. Přehled plnční výrobního plánu. Na plánu je narýsováno 12 svislých sloupců, označených nahoře názvy měsíců: leden, únor otd. První čtyři sloupce: leden, únor, březen, duben, jsou vyplněny tuší do určité výše, tak jak výrobo kolísala, žádný z nich však nedosahuje k silné vodorovné čáře, protínající všech 12 sloupců a označené po obou stranách 100%. Podle označení po levé straně vidíme, že výrobr dosáhl -v lednu 96%, v únoru 8C%, v březnu 92% a v dubnu 86%. Ve sloupci květen vzniká dole trnová základno, z níž vyroste plný sloupek no 93%, červen stoupne už jer r.a 905 a v červenci doleze k pouhým 85%./Trik/ /Když je graf v tomto stavu, kamera odjíždí zpět až do celku:/ Ředitel Skála stojí za stolem, čeká až inženýr VotruV..; dočte dopis. Provozní inženýr je asi 50 ti letý, se zlatým cvikrem 9 v bílém rozepjatém plášti. Dočetl a vrncí dopis Skálovi. " Ho ?...* ptá 3Q Skála. ■ To je vyloučený/1 zovrtí inženýr Votruba hlavou, Mro-madu lidí máme na dovolených,a když se človok podívá, jak vypadáte a plánom,/Votruba zamračené hodí rukou k plánu povezenému na aténô/ tak by brečel." roa_ " no jo..." pokrčí r meny ředitel Sk*la o oea _ u,: "Tak tody - 30 - Selxetářka píše a aniž zvedla hlovu, ptá se : " Datum dnešní, pane řediteli ?ÍT " Ano," prisvedčí Skála a diktuje dále: :!K Vaší žádosti O zkrácení dodací lhůty topného zařízení, objednaného pro novostavbu strojírenských hal v Satalicích, oznamujeme Vám s politováním, že .... \ p r o 1 i n á n i - 31 - ZQ30dOC í f-ľn n C1 wí£-ggojených atro.^rpn_»_ /Den - st.-vbV Ž-ŽLŽ 1 í n á n i. "... že v této veci Vám vyhovět nemůžeme, ježte musíme ve vyrobe^postupovot podle plánu, , i tak dodržujeme termíny, jež jsme pri uzavření objednávek akceptovali, jen s maximálním vypje-tím celého provozu. Předšed- výrobního výboru Simek, který čte zamítovou odpo-věd" "Technotopur, pře st ne číst a zbožně přehlédne zbývojící část dopisu. Mávne rukou, rozhlédne se po ostotních še3ti členech výrobního výboru a stručno dodává : " Tady v dalším pak uvádějí, že starší závazky musí splnit n-.před, hromadu lidí mají no dovolených, různé potíže rázu technického,, a tak dále. No... a tenhle dopis přišel třetího srpne. Já jsem se s tím ale nespokojil. Papírem se nepříjemný věci lehko vyřizujou. Tak jsem si do "Technotopu1r došel. Mluvil jsem tom se závodní radou, se ředitelem, s provozním inženýrem b slyšel jsem zas tu samou písničku: Nemůžeme, nejde to... Nejmladěí Člen výboru Josef Brejcha vyskočí: "Zkrátka, jsou tam všichni na malej převod." " Jsou " připouští Simek. "To je pravda. Ale musel ::sem Jim taky přiznat, že tam opravdu těžkosti mojí. Inženýr Votrubo mé proved dílnama. .Vono se tm lehko nedělá. Jsou to luzný, všecko je zatřískaný materiálem, stroje jsou ******* • lidí mají málo.." Brejcn, opat JOT"-** • ^ nepře. « Ncslob Vr****..* £ych Z obrátil rovnou no «1-lůouval ředitele o inženýři o * niky. S t«« J.1 pr0mlUVw íe novy holy budene rit do- t , I Tm ITÄíSu- **• °iíbil dodflt . 3t-vóný nž prvního leami. - 32 ~ topný zr.rfzení. Ale H-fv «+„ , , covních method m sw6n ľ'ľ * ľ ^ * Zl8Päení "ro- ho prosince, , „ohl ' * ty **» h°t0Vý už W™1- Slme'- s Z- 7 6 06 3PUSt" noplno eatĚ letos...." Sline, s úsměvem přilne a přátelsky ho přeruší ■ .. bude doKonce lepäí, Myž trJn půjdea ty_ ^ nrsich úderníků.■ Brejcha trochu ochladne 6 tváři ae mrzutě : "Já. ..no.." Správně!" přisvědčí hlubokým br.sem slevcč Cifrna. " Jedinej, kdo s nim?, nuže hnout, je 3rejch?..:' No, tok vidíš," obrátí 3e Simek k Brejchovi o-ochotně slibuje: "Zejtra je sobota. V "Tochnotopu" se dělá do dvou. Já t n brnknu, n by svolali po šichtě" celo závodní schůzi.." " Počkej, počkej," ošívá se Brejcha. "Zejtra...to nepůjde. " Copak ?", ptá se jeden z výboru. " Já mám totiž fca&y nějaký soukromý starosti o chtěl jsem zrovna zejtra.." Cifrna ho svým basem přeruší: 'Jo může mít, mordy je, mladej kluk za starosti ? Akorát vo holky.." Brejcha to rychle zamlouvá: "No, dobře. Já tam půjdu, abyste nemysleli.. .To svoje si vyřídím potom.. .ale..." " Počkat, soudruzi," zvedne ruku inženýr Scatar. "To je všecko nezká, ale míli bychom také uvažovat, co budeme dělat, Xdyž nám pres všechny tyhle zákroky-topení vč.s nedodají." • Tok začneme i bez topení," zaduní Cifrna, se zahřejeme r » práci ." ^ „Můžou přijít " Je to prosinec, varuje inzerci velké mr-zy." odhodlaně Brejcha, ■ Budeme tedy AOat ^ mraz ,Technotopu" vstává 0 důrazně ôvihnô prstci. A to ji řeknu..." - 33 Q__b rez 27 /Den-továrnn/ Proiinrfnf_ Brejcha, v lehkých civilních Setech n bílé košili s kravatou, stojí m nehotové kovové sušárně no jednom konci haly o jeho hlas se rozléhá po hale : ve Spojených strojírnách jsme rozhodnutý znčít v nových halách i kayž bude mrznoutí" Z davu dělníků, který zaplňuje prázdné prostory kolem strojů, se ozve ironické zavolání baňatého montéra, který si otírá pot 3 čela, ačkoliv jen stojí . "Tak proč nás uháníte, když" jste tam takový horkokrevný ?" Brejcha se ohlédne po hlase, ale nedá se přivézt z míry: " Protože za mrazu se nedá dělat všecko. Jemná práce na tisícinu nám bude plavat. Ta se nedá dělat při nule, když má být potom přesná při dvaceti stupních. A právě 20 tohle přesný strojírenství dostaneme v cizině nejvíc. SurovinyI Věci, který potřebujete vy, jako my. A proto byste měli mít zájem o to, aby se u řjée jelo ! Brejcha se rozhlédne po hale a pokračuje tónem již klidnějším: " Já vím....Těžkosti jsou všude. Vy máte možná vStSÍ ne. kde jinde. Ale když se opravdu chce, tak jde udčlat moc! ■ fíebesta, s kterým to šilo po celou Bre Jehovu řeč, si pomine ohmat-nou bouřku zpátky 3 celo, mávne do široka rukama, aby udělí kolem sebe místo a spustí od plic : hochu ! To, co nám tu povídáš, je vseesu »lit že mluvíš s nějakýma učednikma. tú moc, který jsme tady P*ě* dvacet let. Tý svý.práci my rozumíme, hezký, " Tak poslechni, ale neomís si ray; Podívej se. .Je tu už skoro třicet. i.. * • icdá, tak tomu 'H - Sebost "Sin, tak hvqto ™~ x -----r-----~ u mu- jste Mernioi." * * neud51"11 W to, oo „y - třebaže rejch mašin, tak byste — 3tálÍ U nCŠich ponk* Q ■* Brejcha I* tímto náhlým útokem trochu sleduje každé Seheo+A^ ^ - % to ti? r * chrií ze s°be **** ^ to topení nemůžeme sekat v sériích. U ná zoroŠen a bedlivě ezadržitelně: kus dčl-i if.-drofivr ! ' ' ' náS Se ****** oak VnZ l 8 ty liíry POkoädy jiný. A ^ O^ou tady, víc dělat -nemůžem, kUybyeme se přetrhli."'" Brejcha využije Šebestová oddychu, aby zasáhl věcně: To na vás nikdo nechce, ale co kdybyste se pokusili změnit ty poměry." . A obraceje se přímo k Sebestovi, pokrccuje : Ty bys přece, soudruhu, moh> při svým stáří vědět. Sebesta se prudce ohrazuje : Moment. Já nej3em u strany a jakýpak - při mýia stáří?" Ozve se smích. " Odpustte, omlouvá se klidně Brejcha. "Já to nemyslel ve zlým. ..Tedy při zkušenostech, jaký máte, jistě jste se mockrát potkal s něčím, co nešlo...no, a kry ž se zamyslel, proč" to nejde, nebo jak nr to, aby to šlo, tak to ns!*onec přece šlo, Erejcha ukáže Širokým gestem na halu : " Já se nedivím, že se vám tu špatně dělá. Vždyť vy se tu- pomalu nemůžete ani hnout. Tady, na prostředku se sválejí bubny S ty velký skříně..i; /Kamero ukazuje velké nedphctovené kusy, zaplňující stře haly q pokračuje v jízd:, podle Brejchových výtek/ a vy musíte tahat materiál kolem a 'xlyž je to denně a celej'ŕók, tak z toho narostou velký časový ztráty, kdybyste u k.ždý pr.ce přepleli, jestli nejde dělat jin^c 1 P;.; ůspomčjc.n hledali oostu, jak si ji usn^it, tak byste m jaký mofnosti se přijde. ' h dčlníků projevují souhlas. Siesta a už opravdu podrážděně aže oprovdu přijít na nic. A jestli pak divili, m Někteří z mloáUi "Jo i" ozve se znovu 96 tu dél y u nás se uS nomi i i n • t -55- starších, jichž je Nyní ae ozve hlučnější souhlas v Technotopu vôtšina. Sebesta se vítězoslavně rozhlédne, ale jeho potešení je vzápětí schlazeno Bre Jehovou námitkou : " Kdyby takhle uvažoval každej, dodnes by sedláci mlátili cepama, protože to bylo taky vyzkoušený o místo vlakem by se jezdilo pasky. To se taky osvědčilo, jenže, holt, to trvalo všecko dýl. " Hlučný smích se ozve halou. Sebesto sebou trhne a vztekle se rozhlédne. - 36 - ab i a* °p Sobestňv hy» /Den - e tavba/ , ú'mJTt PřlSlr VenkU' n^tá51 V ***** vodu do malé ^ .T, kyUČkU- 0hlédne 3e *> má nn podlr.ze róm kolec n něco na něm kutí. MhVed, Jirko," řekne naléhavé, "neroztrhuj 3e tody s tím kolem. Nech ně ^ejt. Já se vo tebe toky nestarám," uacdl sestru Jirka. "Jen přijdeš a už ti překážím." "Mami," dovolává se Lída mctky, která stojí u plotny o n íbbX míchá. Je to pravda, "rozkřikne se Šebestová na Jirku. "Tady není žádná dílna. Vem ci ty krámy nc dvorek. A už...." Jirka sbírá rám, kladívko francouzák a mručivě odmlouvá: "No jo.... holkám se vždycky nndržuje." " Nemluv !" okřikne ho Sebestovu . Jirka si neodpustí otočit 3e ještě ve dveřích: "To se ví.....člověk je u vás pes. " Lide zetím odchází do poko.je. Zde poštoví na či3tě prostřený stůl vázičku s kytičkou, rozhlédne se ještě a všimne si bačkor pod otcovou posteli. Jde p zastrčí je dozadu, aby nebyly víd*t. Šebestová v kuchyni nahlíží starostliví do trouby, v nit se pečou buchty. 2 pokoje vyjdo Lída a ptá se dychtivě: i T. k co ? Co říkal tatínek, když jsi mu to řeklo ?" ffbesáová sebou Škubne n zoufale M zatváří: *!• bftlta.* Vždyt Já ho to vůbec zapomněla. K vůli Věře. Hned ráno začala • tím pijanem, 2e byame ho mohli od Fialů koupit, táta Jak slyšel vo kupování, byl jnko fieri , I ^al kMfi.t, no, dyt ho znáš....' » Práve proto jaom chtéln, ,bya ho na to .připravilo už ráno," pfinirncí o© atrrostlivů Lídn fc-besto- v*. "Ale nebo.1 ••...Tát> Je dobrej," IIII lilii1! II (1111111111 - 37 - já nemusím nic v^dět, já jsem tedy pátý kolo u vozu, mně se všecko řekne až no poslední chvíli...." Šebestová, která zatím otevřela plotnu a prohrabuje oheň, vybuchne zlostně na Lídu : fI A bude mít docela pravdu. Takovou věc máme, jako rodiče, vědět včas Q ne nás postavit před hotovou událost. Eště t mě rozčiluj I" Zlostně přibouchne dvířka a přenese svou zlost na kanne: :: Zatracený kamna. Ty už se mě něco nazlobily. Ho M v nich jak za dušičky. ..Já vezmu jednou motyku a prstím do n až se rozsypou. A nestůj tady jako sloup a skoč mně dolů pro kousek dřeva...." Lída rychle odchází z kuchyně. - 38 - Obraz 29 Dílenská hPla "TeohnnŤnpn" /Den - továrne/ Je po schůzi. Z haly odchází poslední účastníci. Jen kolem lisu v rohu haly stojí hlouček asi dvanácti mladších dělníků. Brejcha je mezi nimi. Lisař Soukup rozvážne" shrnuje. .. .Já jsem pro...Ovšem napřed si to všecico musím pořádně p řa převit, abych to neprojel a nebylo nakonec vostuda. Ale vono to váže všecko dohromady. Když já u lisu zvýším výkon a ty ze mnou pak nestáčejí, tak by to zas nikam nevedlo. No jekej Sas bych to hnal, a pak bych musel pcusírovet. " 0 nás neměj střech," mávne rukou svářeč Kadlec. Brejcha se ohlédne na Kadlece : " Co ty děláš, soudruhu ?"■ " Já?. ..Já svářím jednotlivý topný tělesa do takový.." Kadlec hledá výraz a pomáhá si gesty, aby Brejcha .snáze pochopil, "...topný baterie." ' Brejcha položí ruku Soukupovi na rameno a řekne radostne: • n MhlJu vám, soudruzi, že jste mne pochopili a že nám Chr>*+* * is ted bc-hužel," Brejcha zrozpačití a pohledne chcete pomoct. Já...ted, aonu.e , o ^ trochu nervosné na ^f^'/^^^^/^TLi stejně v kon-o těch věcech rád eStč promluVa.l.Ale já ouou taktu přes vaši závodní organisaci.' - 39 - O b r az "^n. Příst ry c k k KVIp. t /Den-stovba/ Novotný pobízí Sobestu, který se převléká z modráků do civilu: "Tak už se nezlob...dyí jo to jedno.,." Šebesta sundá bouřku, hodí ji do plechové skříňky c vyjme 2 ní svůj měkký pomačkaný klobouk, při čemž hudruje: "TobC.mně ne í On si bude ze mě* dělat legraci, takové j kluk. Už dlouho mi nikdo nesahejb: 1 žlučí tak jako von." ff Dělej, člověče ! Ujede nám autobus," naléhá Novotný. Sôbeata vztekle přibouchne dvířka skříňky. - 40 ~ 2lra z 39* stavba/ /Der Kolem lisu zde již není. jsou dělníci, kteří mluvlli 3 Breíohou> ,rterý | M JTV U" "yBm taky 5i0hli **' «*W» MUtf klem- píř Bj.nl, odvracej Ma™ od hlavnioh ^ ^ dokořán. "Počkej, počkej," pokárá ho Soukup, "líic nezmeškáš. Máme se někde scházet, tak "se domluvíme hned... Mě by zrovna zajímalo, jak na to půjj.ete u vás, v klempírně?" "No, my budem koukat, abysme viděli, copak vo to," mluví rozpačitě Ruml, "Já myslím, Že to stačíme nastříhat a sletovat. Jen aby byly výkresy včas." "Ho, tak vidíš,11 řekne Kadlec, obraceje se k Soukupovi. "Vono to není tak jecjaoduchý." "Právě proto je nutný, abysme si to napřed ujasnili," přisvědčí Soukup a počne vypočítávat: "Podívejte se, hoši, my měli Původně dodat /Den - továrna/ L_2_z._t_e_m_n i t . Do haly 86 trousí dělníci ke cvýra pracovištím. Přichází i podarofiený* šebesta, dosud oblečený v civilu. Prejde kolem bubnu a dochází k lisu, kde již Soukup své práčovigté připravuje. Proti dřívějšku se okolí Soukupovo lisu nápadně změnilo. ln tu všechno srovnáno, materiál je připraven v dostatečném množství a zbytečné krámy jsou uklizeny. Soukup si seřizuje pé: u nožní páky, aby lis spouštěl při námaze co nejmenší, Šebesta pohlédne úkoserc na "ty novoty", zavrtí hlavou a zmizí ve své dílně. Soukup zvedne hlavu od lisu, pohlédne za oebestou a pek významným pohyber. hlavy naznačuje přicházejícímu Kadlecovi, že íeceste už přišel. £!íetavek_v_hale. /Den - etevba/ i Sebeste už má svou hu*t Když zaslechne krok v » *i„v v* rtvoř,'^ , 7 y 1Uk U vcho<:lu. ohlédne se. Ve dveřích stojí Soukup a Kadlec. "No"« povídá Sebesta přátelsky. "Co J, novýho. chlapci-Soukup odkašle e pak řekne vážnS: Jdeme vám něco říct, šebesto.. .My... tuhle . Frantou jeme se domluvili,.. .ehm.. , že dnešní směnu pojedeme údernlcky." Sebesta se při mračí e sevře rty, a2 se mu zježí vousy: "Tak von váe ten Brejcha přece jenom nachytal." "Jakýpak nacnytal. My jsme se rozhodli serai. No a podle toho, jak dopadnem, tak by sme se monžá zavázali nphnst ten měsíc, vo kterej nás žádají Spojený strojírny." "A to byste ho chtěli nahnat - vy dva," ukazuje prstem Sebesta na oba e ironicky se usmívá. "No...to n£...," přidá se kadlec. "Klempíři jedou s náma." "Všichni?" ptá se Sebesta nedůvěřivě. "No." "Proto", broukne spokojeně Sebesta..."No...Dělejte , co iiaíte ..." ŠebestR se obrátí ke skřínce, vytahuje blůzu a dodává varovně: "Alé pamatujte si, že pak budete muset makat jako mourovatý. A pořád!" "Tak to na. íebestc", mluví přeevedeiv* Kadlec ^chceme «l.t víc,' ala arit se jako mourovatí, to «« ni,. Jen je v lapsí orgenisaci prace, v úsporném posta . „,., ho Sebesta. "To jeem slyšel v soboto už znám-.prarusí ho -ba * Oenom.e jí tak snadno » . J ^ ^ _ '»» To je přece vaäo věc. Mně do toho, - 55 - "Počkáte, Šebesto", zarazí ho Soukup. "Tedy do toho, co ay uděláme, vám taky něco bude. Ono půjde vo to, abyste nám potom stačil." Šebesta pošoupne bouřku do týla a nakloní se vpřed: "Vám, vy čápkové?.. .Vám stačím dycky.. .Jednou rukou! " šebesta mávne rukou, obrá'tí se k nim zády a zapíná si blůzu. Ozve se siréna. Šebesta se znovu otočí, chce ještě něco dodat, avšak Soukup a Kadlec již odešli. - 56 - /Den - továrna/ Siréna doznívá zároveň a prvním úderem ooukupova lisu. pravidelné, ráz ne ráz, vyráží stroj měděné lamely po čtyřech Itueech. Soukup, soustředěný jen na avou práci, obsluhuje lie o v M-istavené bedně přibývají v pravidelném rytmu výlisky po čtyřech kusech. Ve svářecí kóji pracuje Kadlec. B brýlemi na očích, stejně soustředěně jako 3oukup, přejíždí sváreoím plamenem spojku topného tělesa a rourou pro přívod páry. o V - u r 6 2 ^ ji /ľíen-atrvtr půlí cigaretu. Jednu púlku odloží na poličku a aruíiou chce vložit do krátké špiiky, kterou napred profoukne. 5fiikP Je ucpaná. Šebesta s ní klepe, znovu profukuje, s ppk satne Hledat v zásuvce stolku kousek drátku ne protažení. Při toi si bručí pro sebe zdánlivě nesouvisle, jak přeskakuje v ■íšlenkách: "Brn.. .Stejný ... jako von... Brejchové uvozřený.. .na aě... l$m se hrabou.. .xordy je... kdo tni tu zase štrechal.. .dyl tu ten drátek byl..." Znovu profukuje špičku, pak ji vztekle vrazi co kapsy biu b sapáliv si půlku cigarety bez špičky, přistoupí k peci. Zapne proud, pokuřuje e čeká, až se pec rozpálí. /Den - továrna/ Jirka přetáčí vinutí elektromotoru. Je zobrán do práce tak, že se skoro lekne, když se ze ním ozve mistrův hlos : " Šebesto!" ,; Sosíro." Mistr Burgr dává pohybem ruky znamení, oby Sel Jirka téhle pr rLce. " Syp, syp dolů, r\Le už I " " K a m ?" " Sklíčka do elektroměrů,11 řekne mistr dftre^ně. Jirka vyskočí c omlouvá se : " Jo sklíčka, .^á na ně, pane mistr, zapomněl. Už jdu." ,; Abych ti to nemusel vždycky připomínat. Když sis vzal na starost, tak si toho hlea, nebo dám tu ulejvku Eonbáno vi. Jirk^ schlípne a odchází. Krátil prolínáni. Učedník prochází ň f elektrického kabelu pres I — *! n*m0tornĚ « otáčeje se SVQzkeni ni. Ohlédne se do Cv.^^ ^ ***** 20hVÍZdÓ" venS rozzáří. Učiní ^ ^ í ' ^ ^ 36 1 , * * / kroků 6 octne se u Jirky, který no stole pod oknem řeze tabuli skla. Bonbón shodí kabel s ramene; " Tě Bůh, Jirko !'■ " Jirkn, který nařezává tabulku skla podle železného pravítko sklenárskym diamantem, ustane v práci a ptá se : " Tak jedeš* s náma ?" Bonbón zavrtí hlavou . " Ne...Já si vemu dovolenou až v zimě. My pojedeme s bráchou ho lyže. " Jirka mávne pohrdavě rukou : :: Jsi tedy vořech, Bonbóne, to ti řeknu," Jake jpak vořech,;; ohrazuje se Bonbón. "Přece hned první tejden s várna nepojedu makat no brigádu." t; Aha, tak tohle je to," hvízdne Jirka. flAle aby sis nemyslel, že my budeme dělat na ozdravovně a ty ze tam budeš v zim jezdit na prkýnka. A vořech si stejně. My si odbydem brigádu c pak se budeme čtrnáct dní čundrat na kolech." Jirka vytáhne z kapsy montérek notes, otevře jej a špacke tužky přeškrtne v něm Bonbónovo jméno : Tak. J36Š škrtnutej a jedem bez tebe. P r o 1 í n á n i 60 - 1 ' * /Den - továrno/ o 1 i n á n i . Siréna, která odhoukává konec směny, doznívá . Stroje jsou vypínány a jejich hluk slábne. Brejcha vypne jeden soustruh, přechází k druhému stroji p zastcví jej takd, U třetího pak chvíli pozoruje jok dojíždí o mezitím si otírá ruce do kusu čisticí bavlny. Ze soustružny odcházejí dělníci, mezi nimi předseda výrobního výboru Simek. Uhne s cesty uprostřed soustružny a vejde mezi stroje. / Kariéra panorámuje za ním / Dojde k Erejchovi a něco se ho ptá . / ZábÚr zblízka/ Brejcha zcstaví třetí soustruh a vyjímaje ze stroje obrobek, odpovídá : " No... trochu jsem s nima v "Technotopu" pohnul, ale měl jsi pravdu. Je to tam namačkaný jedno n- druhým, stroje jsou starý, nevýkonný a potíží je tam moc. Jestli se ton nepodaří dostat do soutěžení vStšinu továrny, takáme vedle, protože pár obětavéjch jednotlivců to tam nevytrhne." ■ Já to říkal,přikývne Simek. i No, počkej," dodává Brejcha s důvěrou. "EBté nezacdi tak uvidíme...." - 61 ^ 1 /Den-továrn-y Sebeata nasypává do hřebenového ^ jeho pracovní horlivost je a* nápadná . Přitočí k peci, provlékne tyč rozžhavenými žebry, vytáhne přípravek, .by chladnul a chystá se vsunout do pece novy přípravek. Vtom se ozve bloa Novotného : " Jendo ! UŽ je padla !" n Vím. Nejsem hluchej," řekne krátce Sebeata o pracuje perliví dál. " T* pojd" domů," pobízí Novotný, stoje mezi dveřmi. " Až to dodělám," řekne Sebestn urputně . " Ty máš povolený přesčasy ?" " Ne." " řroČ toho tedy nenecháš ?" " Nech mě bejt a nezdržuj," odsekne Sebestn. Otře si rukávem čelo 0 vrhá se znovu do práce. Novotný pokrčí rameny, něco si bručí nespokojeně pro sebe a obrací se k odchodu. Mezi dveřmi se potkává s dílenským mistrer. Souškem, který nahlíží do Sebestovy dílny a když vidí, že 5e-besto ještě pracuje, vejde. Novotný odešel. Sibestn neví, že za ním Hloušek stojí a proto sebou škub- dyi iek řekne : ířeči tl dneska picřnaLi sako, vid" ?" tá si to ifelEO (>QÚé beotn ae mračí Jako čert. Dlouho mě prohánět nebudou," odsekne bru ivě ii ipravím, jako voni, t* budu zas prohánět já e. n t co dolot," Přikývne Hloušek . obrací ae k od- /Den - 3tovba/ l M tel Skála v civilu stojí „ pscclm stole* c hledí ke jpnftrencnlma stolku, kolem nčjž sedí dělnici: Soukup, K.dlee, gfcJrší klempíř Brandoja a s nimi v bílém plášti inieitfr Votru-b«. v kanceláři je přítomno ještě několik dělníků z klempírny q dva svářeči. Ti stojí, protože tu není dost Židlí pro všechny. Inženýr Votruba má před sebou několik rozpisek /pracovní výkazy/ a na logaritmickém pravítku rychle vypočítává a poznamenává čísl? na rozpisky . " Tak .soudruh Soukup splnil dnešní směnu no 158%. To je hezký výsledek. Tečí jenom udržet tempo. " To nebude nic těžkýho. Já myslím, že půjdu ešt~ vejš Dneska jsem poznal, že jeden pohyb dělám docela zbytečně. Ona je to maličkost. Ale když těch pohybů je deset tisíc 2a den, je to ztráta půldruhé hodiny. AS si srovnám materiál na druhou stranu "a zvyknu si dávat ho do mašiny levou rukou n pravou součást: vybírat, tak to pude jcko dyŽ hrom bije." íeditel Skála přikývne souhlasně : " Maličkost.. .Právě z těch maličkostí se skládají velké věci... A co svářeči ?" Inženýr Votruba se podívá do rozpisky a řekne i " Ti jeli dokonce na stočtyřicet procent." " A jak jste na to šli," ptá se se zájmem Skála. * Dřív jsme to dělali tok," vysvětluje Kadlec, "že si každej svářel svůj radiátor sám celej. Ted jsme si tu práci rozdč lili na tři operace a k-ždej dělá to, co mu nejlíp sedí." " A p^k jsme přišli taky no tó, že místo no soustruhu ■* fettfr řežou rychleji na brusce tenkým kotoučem/ dodává dlouhý 'Váře6 smyslíte, 2e se vám ještě podaří dnešní výkon zvyšovat" se inženýr Votruba Kadlece. — /ľ-J- Ž nepudem dolu. „2ľÍP°Chybuáe *=aiec. " uy budeine moc nu Proč," ptá se Skála> f - SľjLnnt ^^eeta," řekne bez ob,lu ^ « js.e P6st.viii dvě *d*5^ f;mpírc'ľozve se ne3taeí kresliči. Bud je jJwfo V* ľ ***** ^ "nebo lá n**rf ' °brnC"£ 3e awäftmi k Votm- bovi, nebo ja nevím, čím to je..i; 1 "S0,?!1108 t:ím,:: ŕekne vážne votru^- "'^ & ti **„ p^a. ,-Lady lidi z příslovky nebaví kreslit a propočítávat roury, to je pro ně fádní. Kdybychom dělali motocykly, tak bude-ne aít technického dorostu...." Votruba mávne rukou ů dodá již klidněji: "A nediv se. Kluci mají rádi pohyb a mašiny. Jen když běhá." Votruba náhle přeruší théma a řekne rozhodně: "To ale neznamená, že bychom vám v konstrukční kanceláři nestačili. 0 to už se po o t aram, abyste na nás nečekali.." Tak, ted" bychom přešli k nějr.kému konkrétnímu součtu a uzavřeli to.." přoruší inženýra Skála. Soukup si však pospíší a přooiší chvatně ředitele : " Já bych dnes eště nedělal uzávěr, soudruhu řediteli a Hyslím že ostatní se mnou souhlosej*. Dneska sme to vlastně roz- a jeden den se všecko neukáže. rroto navrhuji, abysme pokračovali do konce tejdne a podle docíleného prňměru potom koždej oodepíšeme svůj závazek. Já tedy pro svoji osobu věřím, n ,uj zkazek bude v sobotu vyšší, než bych P^3^S/ " To je pravda," souhlasí Kadlec a ostatní přikyvuj 1 í ti á n í . /Don - at JL_o lín ó n í Svec Hr,bř stojí u dveří, v ruce drží velkou plátonou tašku *Ť£*á Šebestové, která myje nádobí : "y.ltožná, Že šel nřjakou vyprovázet a zdrzel se." " Jdete, vy----« utrhne se gertem Šebestová. "Třebas na,Ji nějakou Schůzi. Jindy už bejvá dávno doma. I nestůjte. Sednete si, vždyť už musí přijít." Šebestová odstaví židli od stolu, ale Hrabě si sedne na nízkou stol i filcu u dveří : " DěJtuju, děkuju...Už sedím. Já jsem zvyklej no nižší trůn. Sotva však dosedl, ozvou se n? chodbě kroky. Svec vstane a Šebestová řekne : " To je von . " Po chvilce se otevřou dveře 0 vstupuje Sebest?: " Dobrý poledne," zabručí zamračeně* . " Pomalu dobrej večír," poznamená Šebestová. "Prosím tě, táto, kdo jsi tak dlouho ?" " Kde," vybafne Sebesta. ,:V práci." 11 Do tedka ?" ■ Do tečka.. .A jestli to pude tckhle dál, ta* nbych se do f-bríky vůbec vodstěhovol," hubuje Sebestc a otočí se k ševci : " A co ty chceš ?" " ftík 1 jsi, že mi půjčíš toho belsickyho samce. " \ jo, vzpomene si Sebesta. "Poj3 si pro něj.' Odchází Q ve dveřích ae ještě obrátí : « Hůžo, počkej ešte s tou polívkou, *l »i nevystydne. 0_b Itv r, ;r. - stGvbr./ íiito je v mrXé kolniíce vedie kr* by jen trochu myslel na to, co dčláš, tak na to Sebesta odchází z kolničky. Jirka vezme kle.te a počne roztahovat druhý konec trubky. -----Mt^ásMaJeu^ Podvečer - exterlŕr/ " Brejcha s Lídou stojí u » a< >vý d°Jem Půa^í t»k, j*ko l, brejcne s ladou stojí 00 apoäívá n, sloupu, celkow ľí.ľ^ľ ľí**" k°na° stáli na nějaké verande se .loupeni. Oba hledí do krajiny, s leS£ky v aálce. "Tak tohle „e vyhlídka z tarasy". tskne Brejoha, objI. i Bflje rukou Lidino rameno. "Krásná", vydechne Lide. /Kamera odjíždí zpět/ Objeví se, že to, co vypedelo jako sloup a strieka verandy, je velká návestní tabule n? dvou sloupech, uprostřed holé, rozkopené pláně. Na tabuli je nápis: "Stavba rodinných domků pro zaměstnance Spoj. strojíren". Brejcha s Lídou hledí na rozkopanou pláň. Zamyšlený Brej-cha náhle oživne. Zvedne třísku dřeva a počne kreslit rychle v píaku plán bytu s při tom vykládá: "V celým plánu není tak hezkej byt, jako ten náš. Koukej tohle je kuchyň. Ta bude mít okno na východ. Pokoj je rohovej, na východ a na jih, tam bude sluníčko celej den. Tuhle je lolnl ce, ta je malá..." t ,„ , Lída přidřepne vedle Brejchy a usmívá se ,eho nadšení. Brejche naznačuj na plánu dveře do malého čtverce: "Z ložnice ee jde rovnou do < tQ M% "To je všecko krásný," řekne Lída, jen je * zimy hotový". RT.fliche. "Do konce října tu bude "Do zimy?", vykřikne Brejcha. ,tát patnáct domků." a zapochybuje: Lída Btí rozhlédne po pusté P "To sned není možný." ^t ty naSfl nové haly. "Proě by nebylo? nál f tyhle naäe domky * ae a taví jinou metodou ne ^jou jen dohromady." 86 přlvez« hotovejch a tndy se znion- "Stejně bude tp první ± "Zdi budou syrový..." nePř*Jemná", pochybuje stále "Neměj strach. VŘer.v.«, * 4ft.,...t«*l. ten výk!ľ"ľy 'ľ? bUd°U dílk^ *>-dlvej vyicop Je právě pro něj." Lída se opět počne* n , ^ ťocne usmívat. Breocha si vzpomene a přikrer- lttJe třískou : -Jo... a ešte něco..kolem celýho bytu je terase. Tam ne 3are posUvfš kočárek na sluníčko,"pokračuje Brejcha 8 hles mu trochu zněžní. "Z kuchyně na něj akorát uvidíš..." Lída uhne pohledem a zahledl se někam do neurčitá. Položí svou ruku na Brejchovu a tiše, rozpačitě mluví: "Pepo.. cink a už to ví." Brejche zvážní: "Zlobila se hodně?" "No, to víš.. .Ale.. .hlavně má starosti, jak bude vyvádět táta, až se to dozví." "Podívej se, Lidko," uklidňuje ji Brejcha. "Na druhej měsíc se vezmeme a pak ai říká, co chce. Jeho už nebudeš." Brejcha vstane, podá Lídě ruku a pomůže jí také vstát. Vezme ji oběma rukama za ramena, zahledí se jí do očí a opět zněžní: Y , .x "My...," řokne měkce, "my budeme spolu smetný, viS.Udo. Lida mu miste odpovedi nabídne uste * *>libte. Proti obíranému nebi ee na puete, rozpěné pleni ryeují z-7iilovaných lidí . siluety dvou mladých, Z a t e_m_n_i_t - 69 - OjD_r_a z 53. rřed__£ebe s to v£m___d omke /Den - stavba/ --2_^.Í_£.2_Q_i_t . 0 plot zahrádky před domkem stojí opřena tři kola, na jich nosičích jsou připevněny plné torny. Ferda /jeden z učedníků z učňovské dílny "Elektra"/, sedí v dřepu u kola a hustilkou pumpuje vzduch. Hmat ne na pneumatiku, zkouší její tvrdost a pumpuje dále. /Den - etaTba/ Jirka připevňuje na noaiS kol, t Mi, torny. Jeho Po0ináníT - 3 "t*»l« ,rttr . nařizuje, ^ S*Mtoéí «WI *W ***** "Jirko, ten svetr si nřihoi-fs u *■ . f± prioaiiš... Bez něj mi nepojedeš." "idami. V srpnu a svetr," odporuje Jirka. "Nemluv. ffoci jsou chladný, budete spát někde ve stodole, pak přijedeš a já á>ych tě kurýrovala. A ne, abys lez urícenej io vody. To ti povídám." Jirka zřejmě neochotně vrazí svetr pod utažené řemínky tor .y Šebestová se obrací k jeho kamarádům: "A ne, abyste se po cestě chytali nákladních automobilů. Držte se na krs ji silnice, al do vás něco nevrazí." "Kedi, "brání se syn. "Přece nejezdíme vod včerejška." "No vy jste všecky hrozně zkušený. A jak dojedete na aíato, hned nám piš. Já stejně budu trnout strachy. Takovýhle etyři kluci pohromadě, to je jen sa.ý darebáctví Alexej ,-irko, abysme se na tebe něco dozvěděli. Znáš tátu... Náhle si Šebestová vzpomene: « pl*' řekne zamyšlené. "No jo, file Jř»k to dělal?" "Nějak tek, jf*o my. jenže lepvysvětluje učedník. "Lepší...lepší," zlobí se mistr. "Měl jsi se pořádně podi-jak..." "To by musel mít o práci zájem," přidá se káravé i edlicke, ne se starat jen o fotbal a vo Stasku. Jdi už, jdi po svý řráci. Podívej se, co jsi zničil skls 1" "Pprd-n, pane Jedlička," hájí se Bonbón. "Cen aebektriticky. •'Máš moc řečí. -jdi už, " okřikne ho mechanik. Bonbón pohodí hlavou a ^de. "Kluk je hubstej," zlobí se Jedlička. "Ale má prevdu. Jemu to 31o lip než ním", řekne rozvážně Burgr a zahleděv se ne několik podařených okýnek, přemýšlově vá í "Ono by se to snad mělo nepřed rozřezat po 4ýl«. P<* rozlézat n* prahy B tep, ve ty pruhy řešat na vokynka." •Mělo by ae to zkuaif, MdUM* < -H-....- rozhodí Burgr bezradné ruka.a. "Ale pek e- tt. * + « titiir šebestovic 3 tio o>i MW. hrát ne.jn.in dvě hodiny a ten kluk dycky ze chvíli hntov..." *ta*M« zavrtí v.V.vou -J* ™ « 0 b r a 9 c -----~~^~~~^L /D*n - stavbe/ „ klobouk. Prk "™ r UMŇ- a prudce mluví: "•■■~0 ."lá Dfř r-c », ^ „ , ť x,Ce neamyal. T d £i Í*3« rri xom nekvsšäng áderniSit a pri 3le jednu šebest? přistoupí k i 3e ai np hl&-bát b obléká ly je to všecky posedne, nikdo nepomyslí na to, že at, tuhle jednu troubu.r začnou jame vodkázaný -íeci, rozčileně n? ni ukazuje p vysvětluje i I "Víc j^k dvs kusy do pece nejednou nedám a stejně musím pele čeket, ež se mi to vohřeje." Provozní inženýr Votruba, který stojí mezi dveřmi, postoupí o dvs kroky do dílny n mírně přesvědčuje Šebestu: "Mtiě je to jasné, Šebesto...Já vím, že tohle je úzký profil nsší výroby, ?le jpk si máme pomoct? Stavět druhou pec, to by nebylo Hospodárný, protože tenhle způsob nesaaování žeber je už zastaralej... V Děčíně jede stroj, který navine ne trubku spirálu ocelového plechu, nr. koncích ji sám privarí a je to. " "Tak to sem "pořiáte", řekne Šebesta. "Pořídíme," řekne klidně inženýr. "AŽ pro ten stroj budeme ■ít dost práce a až na něj budeme mít. Ale zstím se musíme uskrovnit a rozumně vyjít s tím, co tady máme. Podívejte se, -Vcesto, já vám sam dám někoho na výpomoc.. .třeba Sýkorovou." šebesta schlípne a potřese unaveně hlavou. dusíte * to taky zorganisovat tak," pokračuje Votruba, 'abyste z výkonnosti pece neztratili vzdychne • "No, dobře. Když myslíte, pane in.enyre... otráveně šebestn a loudá se z dílny. P r o 1 LfiJĽSĽÍ ' - 77 - 2-3_r_^z___to. /Den - stavba/ Parta čtyř montérů, mezi nimi také přitloukly montér, a to-Í jí Před stolsm' ^ němž leží list popsaného papíru. •Já myslím, £e je to takhle j8l^^#« řekne at8rĚÍ ffiontér ( sklonený nad list-m 8 čte text smlouvy: "My, Jelínková úderky, se zavazujeme, se budeme montovat týdnS 5, slovy pět chladicích skříní, ale místo ? piti, jenom ve Čtyřech lidech. Ušetřeného svářeče dáváme závodu k disposici a doporučujeme, aby byl zapojen ne výrobu teplovzdušného zařízení pro Spojené strojírny.1' Starší montér se znovu rozhlédne po ostgtních třech montérech a íekne: -o, myslím, že stačí, aby klempíři věděli, co, my na to". "úplně. UkPŽ, ;í to podepíšu," řekne baňatý montér a sPhá P0 statní Přítmí, ředitel Skála, inženýr Votruba, n.kolik Slet* závodní rady, souhlasně přikývnou. Sebestův^b^t. /Den - stavba/ ?-£_2_i_í_n_á_n_í_. Sebe sta odkládá kabát přes lenoch židle, sáhne do náprsní tašky a vytáhne výplatní obálku s penězi. Položí ji na stůl. Šebestová po ní sáhne a přečte si obnos vyznačený na obálce. Zvedne piekvapený pohled-. *Jak to, že bereš vo stoosradesát korun víc?" "Ty jsou zasloužený," přikývne mrzutě Sebesta. V životě jsem se tak nenadělal, jako tenhle tejden. A pořád je to málo. Mámo, já přece umím dělat, a kdo mi chtěl v práci stačit, tak sebou musel setsakra hodit a ted" to dospělo tak daleko, že mi Od pondělka dávaj výpomoc - ženskou - abych stačil já jim..." V Šebestová výrazu je hanba, lítost a vztek - všecko do-.. - Ve dveřích pokoje se pbjeví Lída, oblečená k odchodu. .SjayŽ ji šebesta zahlédne, tváří se, jako by ji neviděl. "Kam už zas letíš?" ptá se Lídy Šebestová. "Jdeme kvůli nábytku," vysvětluje Lída. "Pepa mi telefonoval do krámu..." Při slově "řepa" sebou Sebesta Škubne a jízlivě se ušklib-•8» : "Když už je ten tvůj Peca takové j kabrňák - aí ti koupí ta-ky uiár o " " lidu zřejmS Poznámka «■£. ***** B* 3" pohodí hlavou a odchází. „ "To mu řekni, víš," doráží Sebesta jedovatě. "A výři* nu, U na něj vzpomínám od houkání do na mu- I Když se zavřou dveře za Lídou, obrátí se .ebestov Co ti ten Bre jcha udělal,' že ho máš pořád na tapetě...7" mi udělal?.-" rozkřikne se Sebesta. "Ono je toho >, co zavařil v na ío mám rád..." U fahrice? A eště se cpe do rodiny. ■OBB - 79 - Šebestová raději mlčí a kd g g rozpovídat, mlnvi dále sám : Ď6Deata vidí, že se nechce "Nábytek.*, u nři i. ^ v , . ^leexa,,, jo... Pepa si dá hezky záznam a bud© nejmíň rok bekat." ■*0, po<5kaj, táto," namítá Šebestová. "Já četla v novinách, že von ho může dostat hned, když je úderník." Šebesta vylítne, div se nechytne stropu : "Mordseclaudon fix element. Tak já nemám pokoj ani doma." Obrátí se, popadne klobouk a vyrazí ze dveří, jež ze sebou prudce přibouchne. Šebestová ^avrtí hlavou. : "Kdy ten náě táta dostane rozum*. M. Q b r n zhodní ohňř,v /D— en - s"tavba/ 3a i ,besta dupá, Jak pagr6Zí s Věrou, která pHenázi ° " chodbě div se •S taslcou í>ln™ kapustových a ita,i oblékaje ka- K7gtákových liatů "Pojä... já jim dán^ bdm**» j - vkne SebeSH Odchází a éra za *w™ n , -, /ir Za nim« 2a3dou na dvorek. /Ea^a^noramuje na VOhod do domku./ Mistr Bure z ^W se rozhllž£ přeů -jde do chodby. Chvilku váhá a pak vystupuje vzhůru na točité scl.dy. Na dvorku stojí Šebesta pred králíkárnou. Hledí do kotce, a nějž půjčoval iirabSti belgického samce. Králik je tu. "A hele,* ľekne Sebe sta již klidněji, "Ferdáček už je do- Gia. Zahvízdá a králík zaleze do kouta kotce. "Von se ně bojí... a hubenej je nejakej... To ho ten švec iGttil flokatna... Ho... řodruhý zas něco půjčím." Šebesta hrábne do tašky, vytáhne hrst kapustových listu a otevře kotec : "Tu iůáš, af víš, že jsi zase doma.11 Náhle si všimne, že vrchní kožený pan+ík dvířek je utržen. "Jak si toho člověk tejden nevšimne," bručí dopáleně Se-testa, "tak všechno hoří. To musím hned spravit, nebo upadnou dvířka celý." * , , , irx. . -. ň«^+ě Ke obrátí k Věre : > Chce jít do .olny, ale es* se ob "A ty přines eSttf na Jete1' ^omu nechce." „ odchází, äebesta ve0de do Věra vezme kosík a P°3l»ě*ěJ Piete se mu při hledání kol*íSky a hledá v bedničce s nia W« Q^m±t chce ji odlo-N« trubky e navlečenými kruhový ť _q ^ k(moi ale náhle mu to něco připomene. %opného tělesa, äirSl, podložky tam váznou a vytvo^ ^ 3ak^ch má Sebesta v práci PfT} - 81 _ "Hm...," broukne Sebesta * oáaí ho vyruší hlas Šebestové . «»• *> "Táto 1" H0o je ?" Šebestová náhlá dne do kolniěkv « * . "Přišli z "Slektrv" Sh^í Poplašené řekne : -^eictry . Shánějí se po Jirkovi." "Co mu chtějí ?" "Nevím," krcí Šebestová rameny. "Něco říkal ten mistr o nějakejch rozbitejóh sklech a co prej je škody nadělaný." V Sebestovi hrkne. "lak," řekne rozčileně. "Tohle mi eště scházelo. Hezkéj synáček... Hm. Ale to je ta tvoje výchova. Kdyby mu měl člověk přišít nějakou páskem, tak se ho zastáváš. A holek taky. Všecky naše dštiSl-j jsou po tobě." "Nekřič," napomene ho Šebestová. "Nemusí to slyšet celá podbaba. A poj či nahoru." šeresta v rozčilení vrazí trubku a podložkami io kapsy a jde. Krátké jarolínání. - 82 _ se Q_o_r_a_s___gjj, šeke3t&y_by_t. /Den - stavba/ Krátké^rolínání^ "Ta* pre j ten nás kluk v práci něco proveď," ptá Sebe sta stísněně, jen vešel do kuohyně. iíistr Bur^r mu podává ruku a přisvědčí í ''Proveď*, A my si teä lámem hlavu, jak to proved'. Káte na něj adresu ?" flJÓ, nechal ji tu, než vod jel," přikyvuje Šebestová a hledá něco v lístcích, zastrčených za sklem kredence. "... Tuhle to... Stavba učňovské ozdravovny - Hřímov u Chomutova," čte Šebestová z lífltla . "Ale tam budou na brigádě až od pondělka. Voni jeli kluci na kolech ." „ * "A co vlattní ten náš kluk udělal?" ptá se uetarenš 5- "cesta. /Den - exteriér/ M stoupy klUCl ' "a n0SÍ5í- »«« «Í - Jirka Sebesta, který jede v bele, zvedne ruku a zastavuje na okraji silnice u příkopu, za nímž pracují na poli dve gQny, které sbírají a vázou za sekáčem, postupujícím v obilí před nimi. "Pomáhej Pán Bůh, panímámo,"zavolá Jirka na starší venkovskou ženu. Ta zvedne hlavu a odpovídá : "Pán 3ůn pomáhá počasím, ale vy byste mohli pomoct rukama." "Mohli," řekne Jirka, "Necháte nás za to přespat ve stodole?" , „ "Ale jo," souhlasí žena. "Jen pojäte. I večeři varn dam. Jirka se vypne sebavedomé a obrátí se ke kluku. : "líc... jakej jsem? Nocleh je vykane,. Jdem na to. A všichni stahují kola do přikopu. o_b .§5. /D»n - stavba/ Žebeata se potgšeně p dokončuje své vyprávg^ 0\* P*"mj., kftyS «... SamoEvejmí, £q t ^rkovS připadu, cko napřed niavou." "To je správr.ý, Sebe3t0|.. přlkývne ^ Bi správny, že odjel a nikomu neřek', jak al tu práci usnadr.u- "Proč j3te se ho tedy nezeptali?" "To je zas naše chyba," přiznává mistr. "Ale byla to taková maličkost, von to řezal v koutě, nikdo si ho při tom ne-všim'..» prostě... nepovažovali jsme to za nic důležitýho. Až teä - když to máme dělat a nejde nám to." "Cha, cha, ia...," rozchechtá se äebesta spokojeně. "To aně se taky jednou stalo. Po první válce jsem dělal u l)ummru na takovým starým lisu. Sám jsem si ho seřídil, udělal jsem si k němu sadu podložek a ten starej hadr mně běhal jak hodinky. -Potom jsem se nějak chytil s dílovedoucím a - že pre j mužu jít. No dobře. Sbalil jsem ty svý podložky do kapesníku a sbc- heo Klatovy*" Sebeeta poklepá prstem na stůl a ********** t*n večer byl u m5 disponent a prej, pane Sebesta UU t™™*'™ 6 Nikdo s tím lisem nemoh neblázněte, pojäte délat... j9i ťa híl0Ut,B l v a+„ vá*nš a pak řekne : Burgr se vsak dívá na S.b.-tu vá ně ^ | «... Jé ty doby tak* P*-*^ " ,lt'w sám. To bylo ** nikdo nic nářek', kou*. - ^^j, aby *mo, žt kaftdtj snažil beJ* bát a proto už tak t#a nemuuime d» _ _ ki3dej dobraj ce li. Toho »• rozpačitě d uPlatnil všude kde ho můžou potřebovat." Sebestu pre ode amích. Wi-ftM , **' "No jo.., to S6 ví Meiľľ ľ tr0ChU zahanben- oa VI, LlělO bv to ha i+ n -'w honern zas převádí M na Jirku . ľ2tÍ ' ,ľ r°"P a kv tuhlP n««„ • * Matko, napi&eš tomu klu- j^vi, aby tuhle panu mistrovi hned vodepsal, jak to Bklo rezal*"" "Tak varn pěkně děkuju," řekne Burgr a vstává. "Hezlobte se, Že jsem vás tak najednou poplašil..." Mistr podává ruku Šebestové i šebestovi. "Jen když to nebylo kvůli něěemu horšímu," oddychne si Šebestová. "Tak budte cdráv," řekne krátce Šebesta. "Na shledanou." KdyŽ se za Purgrem zavřou dveře, pohlédne Šebestová na muže • "ííákej hodněj člověk, lakovej klidnej, rozumnej." "No, no," bruěí Šebesta. "Každej jsme ňákej." Zamyšleně sáhne do kapsy a vytáhne trubku s podložkami. ohlíží ii a rovná podložky do pravidelné rady. rrcnlízí Di * * připomíná část topného tělesa. 5 e t a_i_l_i Trubica s podlei*arai p^ť pro l_í_n_á-£_í-- ■ - 86 - /Den - stavba/ Detail.! Topné telego s kruhovými žebry ještě rozžhavenými, vytažené z pece a chladnoucí na podlaze dílny. Šebesta vsunuje do pooe další přípravek, u stolu pracuje mladé děvče, AnSa Sýkorová. Plní knihovými žebry lůžko a pomáhá šebestovi při snášení se stolu. "Tak co, Sebe st o," ozve se inženýrův hlas. "Jak vám to jde?" šebesta se narovná, pošine buřinu s Sela a dře si je předloktím. "Ale pořád stejně," sabrucí. "Nejakej ten střepe Cek raženém, ale to nebude mít význam... Ale něcc bych od vás potřeboval, pane inženýre." šebesta se přiloudá k inženýru Votrubovi. "Copak," m s* Y0™; buate tak hodneä," ^ 3e- "Pojcite b e na to podívat, budte ^Jr, Votruba za nim. beeta a vyjde ze dverí, v o Zadní dvůr u /Den - o...., , en ~ stavba/ vy- K němu pristunu-i* */ ť xupuje bebesta a za ním inženýr Votruba. m> *° »yse měU í£t aa äebestou p vat. 5e bes to měří ocelném, + x ^truhu. V°U W nejárí- - "i* st^ • I Pak ji preměruje metrem a ramená tyč ryskou Chce si ! soxtě metrem přezkoušet mí™ 4. . rysxou. Chce si J MrfdnP hWn » m Stro^> « rohem tovární fc-«tfl4ft»hlava Novotného, a široká tvář montéra. Oba, zvědavě se usmívající, hledí na Sebestu. Montér posměšně zakašle. Sebesta se ohlédne, neříká však nic a hledí si svého. Oba si tedy dodají kuráže a jdou až k němu. ,! Co to bude, ož to bude ?" zajímá se Novotný . šebestc zas nic. f: To von si asi dělá na vánoce mechanický jesličky," ušklíbne se montór . Sebesta jako by neslyšel. " Heleá, Jeníku, ' nabízí se poťouchle Novoty. "Kdybys potřebov,l poiroct...." " Sebesta se narovná, podívá se no oba posměváčky a pak řekne vázni :aějc bych vás potřeboval i" " Zatím ne. Ale pozděj Na co ?' j»i4AVi«*í ra Jezulátko , - Mohli bysta flílot ty dva co.de^i n ^ ^ ^ ^ řetae Sebestn s neotřesitelnou ,Jertfmi obUíe;i. ' Novotný i montér hledí zo nim s pr n á n_l__i Viii i /Víli'rtr- hoäl . mezi nimi t«"«^^ ^»V18« Mi* „ o«ny je tan. - « lHf m Jedon strräi, ktortf is «wrfli vrti n p.-* řekn. ^.T"" "° -««ton, " Jok dlouhü «8M budeg svítit B^M . »„ucnS vzpomínám. v« mil,, « Cf j, « » ľ "t,t0U' ** n? Vés Jirka zvedne hlovu q řekne klidně : f ínámosti ne»pčstuju. " » Tede co to čmáráš?" vyzvídá starší učedník Dudla, "Dávám továrně pokyny pro dolSi príci," odpoví Jirko ebevědomě o počne hryzat konec náocdky, 1 Ty... A kdo e 3té* ?" řekne pohrdavě Rudlo. "Jdi, ty ve.'- t:iho." " Tck si, ty chytrej, přečti, co mně píšou z domova," řekne klidno Jirka, vezme se stolu dopie od matky, přeloží j' j ' v určitém místí o podá Rudlovi. Ten se natočí no bok, -by lépe viděl n čte : byl t rty mistr, pan Burgr, že přej nevidí, jak jsi řezol to sklo, nikdo si tom s tím neví rody, prej se jim to láme ink lsi to dělal Q vzk-zuje ti nebo co, tok jim hned napift, jak jsi w » í-vq «*, Se m,ä Po sob, *■* necnot po«dek ne gJJJ *holubnll(u G jen ^ si - Si JJ* ví», «» tm avrfr t ,ky MH^ , -Tohle "Počkej," vyäkabno Ji*■ flW • fc ^ tž nepoleí- "* J.'»u rodinný sálezitoati, ole osp V|- ĹĹd*t oo ty jsi 4«* 9 tlm nuäl= koulcá trochu nochápov*. 'jch v je mů .„,,+ li řekne j pntenv, í%" Jirko j***- "J9äen " 3erie y toMhynt je tmo Dveře ae vch^l po'äpi^rWsfľ Ponľlľ °teVlr^1 ° a° ***** SPÍ Šebestová , přechá^ ! atm,OU k p03teli' koje, vklouzne Q 2avř* dveř6j cvaknou_ To atačilo probudit Šebestovou. Usbdne n, posteli e ptá se : n To jsi ty, táto ?" Místo odpovědi se však ozve z pokoje dunivá rána, pok třesk něčeho pls chováno , zarachocení a vzápětí šebeatovo bolestivé zasténání : "Fix loudin í Co to tu je ?" Šebestová vyskočí a vbehne do pokoje, kde itočí vypi-- načer, jebestc stojí jednou nuhou v novém plechovém dřezu, hlavu q půl těla má v otevřena skříni. V pokoji to vypadá jako ve skladišti, nebof je tu 3lc žen ještC jeden novy" nábytek. Skříně a kuchynská hradene tvoi ostrev uprostred a na nich až do stropu jsou narovnány Šidle stůl c toobnéjSi kusy nábytku. VSude.kde je jest risto, ;sou časti rozebr^ch postelí, gouc, woí stolek, MMQ &bG3t0 . zašle ažourá kolem sebe, nepoje vl-etnl ÍVt. i v- lo ?* P^3e nechápavě. Kde se to tu vr.io y No, přivezli nábytek." Proč ?M <*iví se Sebeat.u • feudou r/t (. Kam si ho Q* .y Vod říjnaf re ho cloopi 4«i ntysl*^ 7 dy VQ1W fcl:ii |«< ptá ae uznale, matová Widnô. Jen buč be? c+ uez starosti, ZP h„ " A i kdy ä h0 2ná ' že ho nezná..- Ojiat ?" vyjede Sebeeta i "* 36 BWSl 3 veselkou tatoiie poepí-Sebestová na něho chvíli hledí , i Způsob, jakým to krátké ai L P? ^: "Mu3Í!" volá v Sebestovi neblahé tušení° 71 SebeStová ^nedla, vyrovná když se chystá ľUľ f' ! °t6Vŕe *** Qle " Počkej...tady nekřič, o* nevzbudíš Věru. Pojä do kuchy- ně -" Sebe st a tedy opět zavře i?3ta. Ve vedlejším malér, pokojíku sedí zatím Lída na posteli q napjatě poslouchá. Také Věra vystrkuje hlavu pod přikrývkou : " Co to tylo ?" " Nic, jen spi.." Vora ztichne. Z vedlejšího pokoje sem již nedoléhá oni slovo. Lída se náhle rozhodne a vklouzne do trepek a jde do Dokoje. V kuchyni stoji Šebestová před rozčepýřeným mužem a říká klidně a rozvážně "...Kdyby ses na hlavu s Dänlt" " se ozve ta-ot a vzápětí se ve dveřích objeví itavěl, tok se na tom nedá nic Z pokoje Lída v přepásané dlouhé noční košili. Sebesta po ní loupne očima . připravila Hp?kv překvapeni jsi " A...tody je...»ezKy H jen co je pravdo. " , překážející nábytek v ' LI*, uvalí, že se otec zlobí koji > proto se omlouvá : ^ byli ádi že *m « « Tatínku, ^Bl0\fl* ^ ve svobodárně místo, bytek dostali. P*P* 110 ^ se vemem.." řekl,, Se na ten ^™ dceru : Sebesta prudce pW vc- né - 94 - " P*S*eJ ! Já nemluvím vo *v ^vda ?" 1In Vo nábytku. Teá mi « . _ Lído zcnž^e ml£í gebesto chvíli ceká" a kdv* • Ivflč I Nelži í Já vSeck0 vímMf se spovedi nedočká, zaburáolt " Vždyť já nic tatí * «« - - aat^^iii « : ľrľám;"šeptne LídQ- nemá tátovi ^ ^ Sebeat*> ot>—Je se k ženě <» Von: tátovi co řfn+> i-m ... ale..." pokouší so Lída vy3včtlit něco otci. " Ne0aaa°UVe^" silene ji Sebestn. "Nic nechci slyšet a toky nic slyšet nepotrebujú. Mně stačí, že jsi se přiznalo a jsme spolu vyřízený. " ,! Táto, npirřič tak,;i napomíná muže Šebestová . " Ty t-ky ml". Beztak je to tvoje vina," zevrčí vztekle Sebesta n znovu se obrátí k dceři nesmlouvavě : " Ráno si sebereš svejcb pět švestek a půjdeš mi z domova. Lídě se zachvěje brada. Ovládne se však o řekne statečně: " Dobře." Pak obrátivši se, zmizí v pokoji. Chvíli je rozpačité, udivené ticho. Šebestová pohlédne no tátu a v očích se jí objeví rozhodný vzdor. Pohlédne mu přímo do očí a řekne překvapivě energicky : h Tak poslouchej, ty starej blázne , tea už toho mám dost. Lídn z domova nepůjde!" • A já říkám, že půjde/' trvá no svém Sebesta. " A nepůjde !" * A půjdeí", zařve šebesta. ^ ^ ^ ^ r02horceným ůsmšven Šebestová založí ruce Tck $čkQ jsem šla Jä ŕ 91» 3 r neustupujíc od Sebesty. se brali ?" < "No..." uhýba oGim- Seb + " V srpnu !<« ^«1, připomlná Sebe3t0vá • v úZlT»SQ narodllQ Lí^ ' I tenkrát vin^cľ ^ ned»t«W Šebestová. . A H to byla ^■^r^rfť posiedni aain, Jako ty Lídu. V? IT' ^ tě ^U " Mel. ? j v f tebe dávat lePgí Pozor.- <+ „ + , ? °en 3i vzpomeň, Aničku, jaks mě ten- jrft výtah' a toky to bylo ™ na prvního Éfe* ' 3a* jsi rfl reci hezký c milý, Jck bylo ^ aost ^ J * jsi si schválně postrčil hodinky zpátky.. .Jó.. .dneska se k tonu nechceš znát, ale... tyhle věci se stávaly vod Jakživo o budou se dít, dokud budou lidi na světě." n To 3e nedá přirovnat," odporuje slabě Šeteeta, " Proč ne ?" " Já byl pořádnej člověk, myslel jsem to s tebou vážně a taky jsem si tě hn«--d vz-u.." " No.....A Brejchc. ?! " ptá se Šebestová důrazně. "To není pořádnej člověk ?" « A\l je jakej chce/' odsekne Šebesta," mně se nelíbí." " Ty si ho brát nebudeš . " ■ To ne...A3e moc se divím Lídě, co na něm vidí. A řeknu ti jedno, mámo. Udělali jste si všecko beze mě a vůbec.si nemysle-te, že se budu ve veselce usmívat - zetóku sem, zetáčku tom. Pro té je to cizí, nepríjemnej člověk. Tak." ^toritv A Šebesta, oby ochránil poslední zby ek rc obrátí se nesmlouvavě n rázně vejde do ÄYM^ iňUc v návalu zlosti no istel Tom ovšem, *V<*^ V která j, hned » dveřmi, y, drcne hlavou opět ao ^ ^zgvítí giJ» Drže si ruku na zrcadle toilety, Krámy prašivý," vyjekne o roz čele, jde ke sve porJ ^rá potři k Lídině nábytku a zahlédne se v q nový nábytek. čele o pak přenes- svůj zájem o orat i židli, zkoiar. je pevnost zpracování ;m'"v bruč* q neurčitým výrazem. Postpvi židli, zkyslí ne, podívá se no dveře pokojíku a jde do Iruchyrr;- Kdy* otevře dveře, je v kuchyni ug zooe trne. Šebestová lehlo. si tlumení z-rvolá Sebestr. do tmy. "o ?" ozve se krátce a urrženČ- Šebestová . •' Ten nábytek - žádnéj zázr~k,: řekne tiše Šebestn. Ale..t: zazní z postele lhostejní, " A eště něco.. " !; No ?" " P.lno řekni Lído, neblázní.." Ticho. » 2e ji z domova nikdo nevyhání," pokračuje Sebestr.. Ke ebuju, rby vo nás mluvila celá Podbaba." "No dobře. , „ Sebeeté zavře dveře. Otočí JeStS u dveří yjokoji vyplnc Jde ztemnělou místností ke své posteli. Usedne ne ni ,' aoži nohu přes Koleno mbé a peine rozSnžrováv-.t botu ikym povzdechem: " to* -io...to jsou strrosti..." Staveniště velké továrny. / "Den t exteriér/ Prolínání. ■ a 3taveništi velkých továrních budov Spojených strojíren se pečuje doslova plnou parou. Podle nové methody, zavedené ve stavebnictví, urychluje s otiž tvrdnutí střešních betonových oblouků parou, pojízdný je-áh přenáší hotové díly nad budovy a ukládá je do připravených ožisk ve zdivu stěn. Krátké prolínáni. * ---^ľjg3e#0h atro tí*. /Den + Jen - továrna/ ^ftká prolínání. Nôkooik členů vvrnhn-n. hm .m-, ,„....f bnlhD ^b°™ spoj. „„„trčí velke, docud nezarísľnľhlľlTľV^6" ^ „ťecheu již hotovou. iV 82 inatal«* ee Inženýr ze Sdoí -.c J" Stro^e° arll v ruce pldn rozmetaní stroju* •b. přijd* ty novy automaty?" ptá 3e pfeaa6aa Simek. Inzenyr ukazuje na řaau betonových základu pro stroje: "Sem." Simek se rozhlédne po stenách připravených pro instalaci elektrického proudu a náhle si vzpomene: "Tea ještě instalrce..... je.....Brejcho! Jak to vypadá v ľechnotopu? Budou hotovi s topením?" HTo dnes ještě nemůžu říct..." odpovídá Brejcha rozpačitě. "Ale práce se tam rozbíhá hezky, pokud mám zprávy... jinak bych byl ale radši, kdyby si to místo mě vzal na starost někdo jinej. "No." krčí rameny Brejcha, "víte, že ee žením.... "Ale jdi, prosím tě," mávne rukou slévac Cirrna." Nevéetu m, docenty ti vobatara ** "Já se nevymlouvám, ale proč mám mít je vu nepříjemnosti?" namítá mrzutě Brejcha. -a.*,*.j-«,- p^éůii *g, tsch 3tariioh, m j ■» tý ochúzl, se do mä pus"1 JK'e přede viíema usadil»»«" "To je opravný,"řekne Cifrno. ^ kdy» ■•No jo," škrábe ee ve ^ tctsSn íli „kAzolo. íe Je to..-• P "Posledně jsem ho vono se 28 chvíli ukázalo, MJo tak.. ^^í_dv^^Tochnotopu". /Den - stavba/ Za rohem továrni zdi wchá-?* *ok„ * 1 ^y^azí Sebesta v modrákách s pracovní burinou na hlavo. V ruce nese na řemenu plec ovou bednič-^ s nářadím. /Kamera panorámuje s ním/. Dochází až k starému soustruhu, zčásti rozebranému. Navinou se Sebesta zarazí a zamrečí se. Na zčernalé zdi nad soustruhem je křídou napsáno: - Perpetuum mobile jenerála Nobile - Patent Sebesta. Sebesta si odplivne, něco zabruč! a dá se do práce. Detail: j Sebeatovy ruce uvolňuji převodové MM** Prol inání. - 101 - 0 n -r, /Den - továrna./ Několik záběrů různých nrsr-f „« « - - , , "yCn prací na nuzných strojích: ^ Fréza vyřezává z kotouče ozubené kolečko. Krátké prolínání. b/ Sebestovy ruce obrušují rozšírený nástavec k ocelové tyči. Krátké prolínání. c/ Na ručním soustruhu řídí Sebe sto vy ruce posuv nože, jenž řeše na jednom konci tyče závit. Krátké prolínání. d/ Ruka držící rozžhavený nástavec v kleštích, noří jej do kalicí lázně. Lázeň zasyčí a kouří m z M. Prolínání. - 102 - ! * * a z -------L 78. ----------__Elektřo", /Ráno ~ Houf učedníků kolem Jirkv a *#r u na dovolené. Väichrii fi £ * třl ^dníků, kteří a ním sfcáce do řečí, když vypravují o zéľllrľ^ * ***** drUhánu Právě mluví Jirka: ' ^žxtcich na dovolené. •....« ty brigády jsme jeli pak: K^lovy Vary, př*s ' Mariánské lázně na Stříbro a.... "Počkej, V Bezdružicích jsme byli tři dny. Tuhle ^arda tm mi strejdu," přeruší Jirku druhý. "Kluci!" vykřikne třetí, "A to koupání v Rájový..." Mu"" vskočí mu do řeši zase Jirka. (Byli tam náký holky. Venca se chtěl před nimi vytáhnout, dal si pokouláka přes vrbičky a vono tam bylo takhle vody." Jirka ukazuje rukama výšku asi půl metru a náhle se zarazí. Smích zmklne ,. učňové se rozcházejí na svá místa. Domdílny vchází mistr Burgr. Když vidí čtyři učedníky, kta-H se vrátili z dovolené, řelcne s úsměvem: "i.....hoši už přijeli. Tak vás vítám * Náhle ukáže na Äebestu: "A ty, Sebesto, máš hned přiáit . do kanceláře." "Proč?" zarazí se Jirka. "To so dozvíš," řekne *á*ce^£#vto>Ce pa-1, mm "Pane mistr," omlouvá se J^ka M nezlobil, Že....." rukoU odmítavě Burgr," a vyři "Nedebatuj ee ^oU'" ^ 8* to nahoře. Maží" odchází. ijisvt. Jirka schlípne a ne, P r í. * 103 - 79. oebe stův byt, 'tavba/ í n á n í, U Sebestů jsou -h* Jlš Po Obědě. Lida myje v dre2u nádobí vsr • uIdíz kolem plotny. * 3 Jej utír*á a Šebestová Sebesta se shlíží v 7 holení. Přejede si tvář dlanTa^vhľ^* ^ ^ ° dokonfiuJe břitva přeskočila. Vyh°luje Ještě které "Vezmeš si či3tou košili..." "Novému," řekne rozuodnS Sebesta "dyl jdu zase do fabriky. "Tato," zasměje se Šebestová, kdybys byl mladší, tak bych namouduši žárlila. Od ty doby, co ti dali tu výpomoc, tak jsi tam pečenej varenej." "Eště ty mě zlob," obrátí sě Sebesta nakvašeně."Vono bude brzo po výpouoci. Jen co to dám dohromady." "A co tam vlastně pořád děláš?" zajímá se Šebestová. "Ale'.'... řekne jen Sebesta a jde si pod vodovod opláchnout obličej, rychle se ošplíchne a utíraje se ručníken, počne vykládat: "Podívej so, Růžo.... Ty žebra na to topení se musej' flMft, aby se routáhly, potom teprv skrzně mužů W*u No.... a kdy ty žebra schladncu, tak -e^ v * víš? Ale mě napadlo, ze oy smrsknou a na trubce pevno držej, vis r tu. * t0 <** dSlat *** *^ ale « * *- v M&tší oby šly Díl trubku chloupek vet si, ztáhla zevnitř Se estová i obě dcery cinoho norozumí. Wa by M udělali vo ^ po svlíknout za otudena a pak by se v ř{*tfa. Rozumlá tomu?" A „ Ale myslím si, že "Ne," řekne upřímně Šebestová. prA^jako uhoď." „ řckne Sebesta dopáleně "To zaa ne, to není jedno, je to ich Víš, kolik by Qe t 9tocen* ? A co by 3e uoetři^P^Jch «1m * „wju a pověsí ručník * , Proudu ? at* ^ině ■«a-JT "*» *«. ngco vylaó_ tet**** id. V tom sebou trhne y 6 VérQ upustila rtn ía -u-a do nádobí opomene ji gsbest gí! rostřlslcL. "Na co my3líě ?" Lida se mladší setry 2astane. "Nech ji, mami, vona je nesiastná . "To 3e ví..,11 talíř,kte- ledíll... ir*- ^ jsemvéudetapo- pocne natahovat Vě jsem měla hrát u « deli t0 Poštolkový, protože Von. v na akademii já.ale úrodní písně d03tala Šteklová a mně * ^ Wl6" d°m£u ci. To nebude nikdo ani vědět, S. hraiu Jí Tľ"' " r*Cita_ 3l0UChat básniěku "Byl první ' Pr0t°že bude "Hm,» poznamená Jizlivě Sebesta. "Byl první raáj..." T by" 3ěla recitovat naše Lidunka... a Pepa by ji měi doprovázet. Třeba na motocyklu. To je ve stejný ceně jako piáno..." "Táto!" okřikne ho Šebestová. "No, co jsem řek' zlýho ?" hájí se Sebesta. Ozve se zaklepání na dveře. Lída v té chvíli propadne panice, počne si upravovat vlasy a ohlédne se úzkostlivě na otce. "Pepa", šeptne a nahlas zavolá : " Volno !" Dveře se rázně otevřou a v nich stojí Jirka s velkým čtyřhranným balíkem pod paží: "Dobrý den!" Lída je zklamána a rozkřikne se na bratra : "Ty máš nápady..." ■ "Co to neseš ?" ptá se Sebesta. Jirka vstoupí a ^^JJU* * ***** ' "T0 áfl pro maminku... *el 1Í9tek. Tady oáS "Mami....k svátku jsem Si poslal j dárek. Pozor, je to těžký." balík a p0Staví jej na Šebestová, väecka udivena, vezm stůl. ,ína Šebestová strhne s ně Kolo, balíku se sesype celá rodx^ plynovó PaPíľ a užasle hledí na dárek. «T© je vod tobr hezký » , L «* r - " ya90hn« ^tova ... k, "Nsco jsem aí ' k'JeB » fondu pst at „ ^ o ano^ ^ icl3tivu při práci. T0 aa 42^««« a doOív,, : ^ "Za to ti mou 00«..... okla. vis 7« opic vynadat " u ' j Šebestové pollbí ^ ■ **<*«cne Sobeata, „ "Udělala mi velkou radoat ai! ! P°hnute : usmívaje 3e. eis měl schovat ina dopravy. Dne3 mě '» ty peníze ^ novy -o±o. Jirka se trochu vvt4hnŕJ « x , « vytáhne a řekne skoro pohrdavě ; "Mami, k0l° JG ^vno překonaná for/ 3 zajikat jen motocykl." "No, no .... Ty jsi ňákej náročnej," řekne káravě Sebesta, oblékaje si kabát, "Proč bych nebyl, tati?" pzá se Jirka sebevědomě. "Ľneska ai ředitel řek: "-Hadej člověk s votevřenou hlavou má před sebou všecicy možnoati." Sebesta .je zřejmě potěšen Jirkovým úspěchem : I "No____jen se čiň. & Z tebe něco je." Náhle však jako by^ :1 strach, a by syna nepřechválil, dodá už zase svým obvyklým tónem :" A KlA« když i*5 tolik možností, moh' bys ta* poklidy Mlkfa. Pořádně všechno vymést, pode stlát J^«£* f t0 Mfl čas a když já nemůžu, tak si toho nevale nikdo, -aso * u Tni- 3 Bohem! *«te .jedli vžichni, ze jo... Šebestová jde Sebesta vozme neboule a vyohází «« dvexí. P«chle za ním# /0en - stavba./ chodba, z nís ved ,i„í Šebestová bytu, Hned u ^T!*1" pM"-1. * 8 v < .< l0UŽÍ **° 3PÍŽ. Šebestová vv,iOG rychle na chodbu * w^, "Táto.... Takýs noh' zůstat doma, Aspoň dnes.... Víš, * i jde ten Lídin chlapec. Měl by3 s ním přece ^ r.vit... jako otec. Lía svatýho Václava je veselka a ty jako c Ctí **o n@xy.ica« "A dyx taky ne 11 odpoví Sebesta rázně. "Co já 3e s s ním omlouvat? V on řek' : Já si o1 vo.mu ^ejně, Ú chcete nebo ete, tefc ax si ji veme a mne ax dají voba pokoj. Co si í, to budou mít..." ' 7 v- ^ebou dveře* i n á n i. )7 - 0 a z si. Zadní dvOg "Technotopu". /Podvečer - stavba./ Prolínání. Elektrická zadrátovaná žárovka s jednoduclvýn -tlniiltx íšena na hřetiku ve zdi. Dlouh/ kabel od ní volně visí [nidlo odráží ku el světla na nápis •aétuum mobile jenerála Nobile. Patent Sebe lebeetova ruka na1 a otočí vypín P r o 1 í n £'1 n * • ^ea_tová£riou_»T^chQ0toE ". /Podvečer - exteriěř./ ' Prolínání. Vedle pichacích hodin na vrátnici visi tabule, na niž | jsou aaznamenány výsledky socialistického soutěžení v "Tecnno-topu"v týdnu 10. - 16. září, kdy dosáhli nej vyššího výkonu : Soudr. J. Soukup - 168 % Soudr. K. Brandejs - 149 % — V. Pojezný - 147 % Z vrátnice vychází vrátný a bere klíč od Sebesty, který z továrny odchází*■ • "Děkuju," řekne. Sebesta. "Ty jsi tu, člověče, od rána do večera," řekne vrátný, uka-zuie na vývěsku nejlepších výkonu, "a pořád to není vidčt..." 3 ^JeTbua bez starosti," mávne rukou Sebesta. A2 to spustím, m na ty mý procenta bude tahle tabulka »14. Dobrou noc, A jde. - 109- 0 b r a z 83. Ulice v Podbabě. /Podvečer - exteriér./ Novotný vychází z krámu ševce Hraběte a nase pár pracovních bot. Hrabě vychází za ním, ujišťuje ho : "A pro ty střevíce, aí si tvoje přijde v úterý na druhé j tejden* Nesmíš se zlobit, ale teti to vedeme podle čísel, jak to přišlo." Novotný ho však už neposlouchá, nebot se zahleděl s tranou a je čímsi zaujat. "A hele,'1 řekne překvapeně. J ĚĚÉĚ - 110 - C b r a z 84. Před Šebestovým domkem. /Podvečer - stavba./ Ze vrátek zahrádky Šebestová domku vychází Lída který se ještě obrací k oknům v prvním patře. - 111 - O b r a z es ^^^^Poábabě. Podvečer - exteriér./ Svec přikývne a řekne s určitou samozřejmostí : "No jo ... toho jsem tu už viděl párkrát. A když chodí k nim, tak to bude nějaká'vážná známost." "Hnu... hulila zamyšleně Novotný a hledí za odcházejícím pářen. Vodkud já ho ale znám ?" Chvilku duniá, vrtí hlavou a najednou se rozpomene : "No jo... . Dyt je to ten ze strojíren... co nás přišel vo- bracet na údernickou víru... A mordije. ..Tak vono je to takhle. Proto von Seuesta...." dodá, jako by byl objevil néco na-orosto nečekaného. , , '»C0....co.,..šebesta...," Ptá se ívec, - 112 - /podvečer - stavba./ Prolínáni. Jirka vytahuje staré Gtelivo z králičích kotců. Po dvorku běhají králíci vypuštění z kotců. Jirka otevře kotec, kde je belgický samec Ferda. Králík ie v koute kotce vzadu. Jirka sáhne dovnitř, ale rychle uškubne m tP*. jako by ho neco kouslo. Vykulí oči a hledí udivené do koteg. - 113 - b r a 2 87 Ul: /Podvečer - exteriér./ ho Sebesta se zamyšleně vrací domů. Když jde kolem obuvnické-n-árnku, vyběhne Hrabě a zavolá : "To jdeš teprve z práce, Jeníku ? M Sebesta se zastaví a dosti neochotně odpovídá : "Ne.... Z tanečních." "Podíval Novotný," pokračuje zlomyslně švec, "že prej děláš nakej patent. A teá mají všichni strach, až to spustíš, že na ně žádná práce nezbyde." ,TStarejte se každej vo svý," řekne Sebesta, nutě se do kli-du."A mě nechte na pokoji." Sebesta už chce jít, ale švec nedá pokoj a tváře se jako svatoušek, popichuje dál : "Ji říkal hned, Jsou to Jen drby vo tobé. Kece v£, jak J3i sa «Mtai, U spíš bude alt ten tvůj belgxcan .lady než ty budeš úderníkem... chi, chi... Hrabě se chechtá a zmizí v krámku. TomyäLÍt mávne sebesta učiní krok za ním, ale pak ^ou a jde domů. stavba/ tec Jirka dává do kotce q D i H trávy a usmívaje ae dl* ^JT'""*" *** l«f Cdyí zaslechne ^ v MV&J £ lati !" !« *«*u, obrétí se a zavolá i "No, co je ?« pté 8e Sebegta ^ UŽ v^^upit po a^oio h" iľľ P° ľ*"* 3Q "Pojd ne podívat na Ferdu..." J Ä ävorek» "irroč ? Schází mu něco ?" "Spis prebejvV řekne Jirka a otevř, koteCi ^ do „gho nahlédne zprvu neduvôrivô, ale vzápětí vytreätí oči, V rohu králičího kotce jo hn-'sdo z trávy a chlupů a v néa m mel, ní kolik rŕlíčát. "A prach ^akra," vyhrkne užasle Sebe3ta. "Kolik ,je jich ? "Vosům," ř»íkne Jirka. Sebesta sundá klobouk, otře si spečené čelo a vyrazí ze eebe udiveně: "Tohle je pitomost.. .F. oce není možný, aby..." Strčí lilavu až do kotce, prohlíží králíka pocrobnúji o když jej vy^hne, prchla Jí: . "No jo.... Hrl to v-ibec není véi Ferda. To j. t. J.h. saaice. 2e to ten švec udělal schvální, ^ * ««» za slovo? Ale já mu ukáäu.... Jirka zadrží otce a vysvětluje: d « H~at>£ za to nemaže.... v°n "Počkej, tatí. Fan Hrab^z přiáel...- ani nebyl doma,'když jsem si P*1 n ziQbí se Se esta. "Taks to poplet ty, ****** ,že.... N bo net Necho< 'Seber se, skoč k Hraběti a vyrxd nikam!" .ínav. Uklidní se a P<*ne pre -....osta se nahlo *#• ™ Mtet nehlas: "Von na ta, "^f,ff,« jednou *"eJP Jen at « se boou chechtat..-- ,....« ^ „ * to V Já nm ,u«míka..' A v ,_Jř4 urputne co áa úderníka... * v dá urputne- fiôlat^ uleželo v hlavo Jirka jen s ijí a ne chápa vě dvorek u a- . stavba./ $7tec Hrabě vlekle přib ^ «j-íci a pr0nl££ VJr*a kotce. Vp 1H. , **' ^ eUtó5ek pletivo^ dví- "Potvora," bručí vztekle Náhle s ohlédne ke Vchodu dQ shoedí zpod obočí na ševce. V°rka* Stojí tm Sebesta "Co.... copak nám neseš, Jenuku?" „« "Nic, Jasnoati," odpoví ponurý1"»^? jen podívat na tu tvoji belgieanku . . ^ ^ **» °e -M mě rafla, - hubuje Hrabě, „podí_ vej.... Na chov není, tak jssm jí cht61 dót na nedm ^ ug. a nemůžu ji ani chytit. Vona kouše jak vleklá. To není králík to je }evhart. "Tak zatím na něj ani nešahej..." řekne výhružné Sebesta. "No... a pak bych chtěl, abys mi něco vopakoval do vočí." "A cottt co?"couvá švec. Sccsta mlčky přijde až k němu a řekne přis ,5; "Ty tvoje jedová*-' řeči í" "J-ký?" diví 83 Hrabě. "Já vo ničem nevím...." "Já ti tedy pomůžu," cedí Sebesta mezi zuby. "Co. kdy. tx teďka řeknu, že ^ a couvne o .ok "Nxc, JeniČLcu, **. správný... doce- sž ke kotcům, dál už nemůže, m..... správný..." ? « "To vím i bez tebe. Ale co dálí "No, co dál nectó^f^ íen můj belgickej ěš* "Zeptej 3e mne tedy, Jcs sebesta. ««f... nor- tr* na své. nrt-tu »e * ^ l0 , .,jenllcu . omlouvá oc Hrab . wcne WM... "cnlku... ^nivé2nS'V TO řeknu já, *•<* ty... ale já to """-"J , |rt«t* *ta9 u tebe," řekne dfl»~ - 116 , . „w rozumíš?" J^-te důrazněji; . .al:a perník - a můj belrick^ á& ° utA&iCkeo samec ~* A Sebesta, schválne a theatrálne u 2lep:iovatel - to ~a*ec ty mladý T^i Cha - .' u teatrálně ^ vzduch, jako by chtěl číci- «S zachechtavm protne tí se a odchází. U vchodu se ještě crtcS* *** !"' 0br6" HAbys věděl má jich vosům." Hrabě má dojem ze Xebestovi přeskočilo v hlavě. Opřen o jrélilcérnu pozoruje Sebestu nedůvěři.ě a radôji mlSí. Prija si pro nô s taškou," dodává Sebesta, " a mýho Ferdu ai v pořádku přinos, ty... ty vzornej chovateli!" A Sebesta, důstojná se napřímiv, odchází. Obuvnický mistr Václav Hrabě poulí oči za Sebestou a pak se ns chápaví zadívě. kotec se Šebestovým králíkem, Pocívá se na prs-:, ofkoune si jej a pak re'ne vyčítavě Ferdovi, který vystrkuje čenich pletivem dvíček*. "Jste voba stejný..." pro lín á n - 117 - Pomník sv. Václava na v^i -------------^vajia^Véclavském náměstí. /Ráno- - exteriér/ ^„záběru hojných květin na stupních a obruba pomníku, kamera panorámuj vzhůru přes sochy čtyř světců na koní. a pak na postavu knížete Václava, tyčící se hrdě a vznešeně proti oblGČnéiViU nebi* Prol í n á n í. SebestÚv byt. Vj^ÉLB£&2Jíku klečí na nové ^ ^tech S papírku ve vlasech, naklána ^ v bí^ feredenoí 0 dirifíUje Jipkw<> * «e do prchlubné meso fepí a prohledává skříň. * Werý v té aoutgsce Domlouvá se s ním jako bv vmai0 , «Tu kabelkuí" * °lala 40 V3řtahové K ZTJ' ^ r"JlU °V0U k°ŠilÍ'" °^vídé Jirka za kreOencí. "Iu červennou. Mám ii v tom n^n^ 4. -,, J v tom notiním stolku, co jo ve skř ni.' upozernaje' vera. 'Tady žádná není," ozve so po chvíli Šramotu Jirka. "Pi-ece nepůjdu nt. stavbu s kapesníkem v ruce," namítá ssoufale v ra, ale je přerušena rázným Jirkov/m: • "A já ne pudu bez košile," /Kamera v jízdě zp5t/ Všechen Líd in nový nábytek je nyní vtěsnán v malém pokojíku m stardmu, který tam již byl, Je to hotové bludiště. /^mera vyjíždí zpět otavřenymi -"veřmi do velkého pokoje,/ Ze„yelkéin_r_koji je opět místa dost. Ku starému stolu Přetavuje švec Hrábě stolek z kuchyně a Šebestová ho pokrývá Hrtfa ubrusem, utrápeně vzdychajíc. Přiběhne Hrabštova sena v zástěře a pžemlouvá Šebestovou: "HeleSte, paní Šebestová, ne*te váeno, veote o, pré.ek.o Mfti si lehněte," , uS toay byi tá- "TO přejde," o*ft. Sebeet é, - ^ , „ u »• W me bolí hlava Jen z n»J. « fflUSÍ beJt, kdy* Í6M* Co fabriky. To aí mi niWo neřuU, « "W.VŮává holka," hubaja. Šebestové. ^ ^ pla6tiv8 "•'tiÉkáUá tatínek sohvální, • y bluív. . ve z kuchyně 1 ot aádla - 119 - lé Kostýmové sukni. "Dnes je 3vát ^ tam musí bejt." ' nikdo v továrni není, •Botě ty na něj nasazuj,"rozkřikne se nfl Í malého pokojíku, oblečen jiä v Ma+! Z ^ VyChó" 3 Přes kalhoty. Musí tam be t ]1 ******* '* P , x , , Jt' 3am°2rejmô. Právě proto, že v továrně nikdo nem, tak si pozval xnzenýra a chce to Bím spustit. A při tom nemůžou potřebovat moc vočí." -No, tovvořím, uchechtne se švec. »C0 když to nebude bě- ' # "Jen buclte bez starosti, pane Hrabě," hájí otce Jirka. "^eleaV upozorní muže Hrabětová. "Ty zas můžeš jít. Nezej tady. "Mami", ukazuje Jirka na rukáv košile. "Tady schází knof-11* '-Koch maminku, já ti ho přiáiju," řekne Hitová. 'Paní Šebestová, já bych si potřebovala aát žehlia* na u " ozve se naléhavě Lída z kuchyně. , u, ozve se na.. odstavím polívku, "?o kej, Lidusko, hned... Za ch ye rfuje ji Švecová, když do pokoje vejde "iCatn into mi tu kabelku dali.^" /Dr on '' -~i,_ stavba./ Sebesta, trochu nejistý a r * r?ífóe 3tále Ješte ™*Z9**před nic ukažte, co to dělá » zdl* *" ------> aoiá," vyzve h ■ v lonách světlých šatech s ^ll ob- • Moc toho neuvidíte nHnp • °b0ukem na hlave. Le> pane infeenýrp ■» wx-řitě Sebesta. "Já noralel, že to pude lip," raaeny roaPa- "Jon to spustte,... Uvidíme » * , - "viäme, řekn, inženýr, nasazuje si Sebesta zapne elektromotor. Kíola soustruhu se roztočí. Průběžná ocelová tyč s rozšiř J^tPnem na konci, se s tvrdým'zaskríoáním vtahuje do topné roury, protažené lůžka.., v něm jsou seřazena kruhová zebra a roztahuje ji. žetra, posazená pevně v hřebenu lůžka, se pod tvrdým tlakem zevnitř kroutí a nepravidelne křiví, jak se rour roztahuj g ■ Stroj dojede a zastaví se. Sebesta vytáhne trochu zahanbeně hotové topné-teleso z Je to výrobek nevzhledný. Roura je pokřivená, žebra na ní sice drží, ale jsou zkroucená a konec roury je roztrženy. "No, tak.../takhle to vypadá," řekne ^aman^. InSenýr vezme topná t.lesondo ^XS*™ PMivénse na rourou proti světlu -au , „ nnvoří Sebesta, J^oby se omlou-"Já celou noc nespal," ^ schází,..." "Pořád jsem myslel na to, co tom odiaádaáe rouru: Inženýr zvedne pohlod a ^ ;o<11 „álo tomu - náXo tomu oc « i a> ta n do cKave. - 121 - 'euru „T3!c za prve, vysvětluje inSenjřr ,, .. „oo. St,.óí ji roztáhnout o t?* *0**** *i~ ... to táhlo /Votruba ukazu1e na TT***' A 32 **« ^ ta**/ *>8tat nrtrnou r ta" 2" T""* úi , ' y Varn trubku ne- &n**áyr pohaoem ruky naS2nacuje Srouboaitý poaun/ * ^ hladce a míl tendenci.... 0píš se zavrtávat ne' táhnout. Sebeeta zřejmě ožil. Slova inženýra Votruby opět podejelo pokleslé, sebevědomí. "A... a to je všechno?", vyhrkne radostně, "ířyslíia, že to uvidíme zítra, až ty malé úprav/ udoláte." i zejtra..." namítá zapálené Sebe rit a. "Zejtra už jhat, abych těm sejčkům ukázal. Já se do toho dám 1V.U L. II A Šebesta hned sáhne po táhlu a uvolňuje oroub tmu. Svým elánem strhne i Votrubu, který se náhle rozhotoe. . ~ « xrti^0 Q iríp k svému aatOjlcterr * ^ 3 tlm P°f Z^JT v éS i« a za Pateru P.ed přístřeškem. V chůzi u, svie* _ 8e Ub sedadlem auta vytahuje pracovn, pláäV - 122 - 0 b r a z 93 /Den - stavba./ ? r o 1 í n á n í. silnici pŕod Šebestovým domkem stojí dva ověnčené Diem je houí* dětí a z povzdálí je pozorují slrapinky WkU vybíhá Jirka, oblečený už ve svátečních catech v aavě po silnici k viaduktu. / Don - stavby / y r>ebQ3tovy carné 3atv * u,itJ>anou 8evft-1 a na nich °obr-3tov.; ,Qatel V stolu uprostřed pokoje ty. J*, tu také Drojcna ve ^.^T*™* rOŮÍ™> bez pmk, nřed.eda výrobního výboíľ" "f** 3po^<>vniho stři-,vcn ôatech. Oba nvojí m ^ ^' -f***. jQ .. * stole je «ísa obloäenych ^ ° pent- ^O Vína a několik prázdnych ^ «* f* «M zobouce. a světle °*4 ^ "Odpusíte,- řekne trochu pobouřené Ilrabětová. "J- ,02 to K-ahle iidusce, alu teá oo na veselko něj*: přestalo dežet. ŮSely bejt druži-íky, nevěsta v bílém so závojen, ženich v ...a vy jdete voba jako na tramp. E5tô si lidí budou rayaiet, ich je tulil e pan svědek." Jirka vrazí do pokoje. "02 táta jde ?" ptá se rozčilenfi Šebestová. "Jídepak...Foŕád nezvestnej..." řekne Jirka. "Ale co kdy-JířiSi vaai jednu drandu a zajel pro něj do "Tepnotopu" ? " | Vo...ale co když už jo tatínek na cestě a minete se....?" j neaít' l-rda + « řekne Urejcha. "Zeptej m "Jiří, zkus tam zatelefonovat, řekne j ve vrátnici, jestli už Sel." Jirka opět vyběhne. * domova," vyčítá si Vá ho neměla, paUcáka, ráno pou-t.t *eGtka. snáctý, so se »Jé půl jede; dívá na hodinky. J vQdlet taky. deset vyrazit nebo . . - udivene - betj1. na Sebes1 Ruzyně ptá se - WJC na letiä- Va dnanáct p-»£ ^ Popraôu " vysvětlu k. - 12/.. - ;beStová unavene usedne na židli, |iaěla zato, ze jedete vlakem," zaboduje. «:2ite někde } a potlučete se.. .a.. .tohle je vůbec veselka ? Takhle to nikdy nepředstavovala. Já se dycky těšila, až se ni 3udou vdávat, jaký to bude hezký...a von je to satím tako-xLázinsc... •'' Šebestová se bezmocně rozpláče : 11A ten náš táta taky ni-i' řék« ni, že se vrátí nejdýl v půl desátý...s: Dllenaká hala "T /Di ^hnotoPu\ on - t gebesta má v soustruhu , Hi r>o délce dráčky, kt * oceľou fcäenyr Votruba obruäuje trn 1 rot*4. p*y " - na brusce. P*-ta.j. Jsj , Oba jsou zabrrtni do p,áce t rftfííh hal v vol ,4; * e Qni "Sebesto! Sebestoí " fcátrtf musí jít blíž, aby gebestQ "Sobe sto! X«Uo volá tel*o»«, že ^ ^ M ^ nákou ve- Do Šebesty jako kdy* hrom uhodí: "änarjápano... já zapomněl jako na smrt. Řekni, VojtSchu, je už jedu." "Co je?" ptá se Votruba. "Ale .... mávne rukou bezradní Sebesta a propadá náhlému ffl£tl:u. "V jedenáct hodin se mi vdává dcera." Votruba mrkne na hodinky : "Půl a pět minut... kde to je?" "V Podbabc...." "To ještě stihneme, Já vás tam dovezu. 'Pane inženýre...." řekne *****V*™ ; k výc-n0,a B ha- Vedenm, jodem" velí inženýr a jde y ^ i + * neví co dřív ft když fcteiti chvíli poskakuje na místě, 2*tav£ soustruh, beží *a inženýrem. Otopeni hlouäky zvědavců - f:„f diriguje nástup Jako j6„ tok v M. "Nevěsta sem... tak.... Všra k ' tída s kyticí vstzpuje do prvního'^'* ,řra . aervenou tašti6kou v ruoe se to J^'31^ vozu, Bwjcha pomáhá Šebestové do druhého m.„"h » *» á°fé- » POb^i Simka, aby ^ľpií ' U" "Ted ženich i" -elí Hrabětová- Brejcha tedy usedne vedle Šebestové a nakonec vstupuje wTak»... a co ten můj?" rozhlíží se ^abětová. Nakonec priletí švec Hrabě. V černých staronóúních šatech s piand vými záhyby, na krku má límeček s nápi-senkou, ale bez kravaty. "Kde máš kravatu?" ptá se Hrabětová. "Tuhle," tahá švec černou kravatu z kapsy. "Utrhla se * letová mu ji vyhubne . ruky * »» rendlík, kravatu mu ^« ^^T. Špendlí. Hrabě se cpe do vozu, kde nevě3ty, tak jeaes ustupuj* otce ^ Sútva jedoi II r- Seffl ne Ty přece 06 wai "c17 r , ševce do ux 8 ní," nařizuje Hrabótova o-trc ^ za ním zavřela dvířka, t ~*ÍK/ , ženy také. Hrabětová mává, přiKU*^ P r .i" °braz 97. U viaduktu v Poababě, /Den - exteriér/ Prolínání. — —..II ... .1. ... ... Hadimrška inženýra Votruby /se starou plátěnou střechou/ „jiždů pod viaduktem do šáreckého údolí a řítí se /proti ta-Kře/ po silnici. b r a z 98i> Ve Votrubové malé " Tatře 11 /Zadní projekce - den - Etelier./ Sebesta, v montérkách a s pracovní burinou 1Liuve, dí vedle inženýra, který řídí vůz. Votruba sice sundal plást, tváři má ještě učerněnou šmouhu, kterou získal při prá-• u brusky. Sebesta má zas šmouhu na čele, jak si je otrel při soustruhování. Sebesta hledí napjatě před sebe* « řpkne. "Tamhle je to... co s1 "Nc,... a jsme tady..* renju-. ^ jej' ty báby". Inženýr zvoln§uje jízsu. - 129 /Den - stavby" Votrubové hadimr^a Zastavuje ^ ještě stojí HrabětQ ^ z* skrípání ► Sebesta vstane, chce ^ ^ — „ osnuje: 2 V02U» ^ Hrotová "Ted vodjeli... ie +n ,< je pór minut. « Rrabětová vytřeští oči a spráskne ruce, "tyt se musíte převlíknout. Přece nebudete na svatbu stý dcery v tyhle umaátěný bouřce?" "A proč ne?", řekne vzdorovité Sebesta. "Dyž jsem v ní loh* jít na svou veselku, můžu v ní jít na svatbu dcery taky." A usednuv, řekne krátce: "Jedem." "Jc...,"při^vne Sebesta" Já vám budu říkat." Tatra se odpíchne z místa jako na závodech a odjlaM *U tím směrem, jako odjížděly ^ «1, -ti Hrabětcrvá, v Čoudu, který tu po hadxmr ktít hlavou a obrátí se k sousedce. dojemýf "Paní, to je, co?" ^ "J^,%atni tata, prosí*, dneska nejsou veselky vúnec v 'OH táe v rnrmt ŕTkach. • • • jníen-írovo auto při ií9,. (Wvené hledí na prá!Iané *• j^BBB. Jen pár dôvíátek tu hraje' »ľľ * 8 kolem ko. gosběhne se D0 schůdcích k vr t- PSitt°' ráJ-" jp.itfc- k eutu- Je "feno. Přibíhne "Zavříno," hlási a obráti se k m, W« nciaká veselka?" "Ho1- "Ke, nic tu nebylo," řekne udivené dévôétko. Tak... kde by tedx mohli bejtv... přeiníta Sebesta. •Co myslíte, pane inženýre?" "Kdyby se vdávala má dcera, tak bych to věděl," řekne trochu ironicky Votruba. "Já vím, že je to diwiý, když já, jako táta.... tento.. začíná se omlouvat Sebe st a a náhle vy buchne :"Ale to byste musel ffftét, jak to u nás chpdí. Já jsem pátý kolo u vozu,' já nasuším nic vědět, mně se nic neřekne.... táta je dycky až pofilední.....Te5 abych hádal, v kterým kostele to je.... "h je to vůbec v kostele?" "&ad ne ne nádraží 7- "Svatba se WoHceJte, pane Sebesto, mírnit^ *«* uzavurá napřed na národním ^b°™^ se g^sta."Taková "No, vidíte, pone inženýre, v^ ^Zité víc a tu mi zrovna w*8?^ „^ouvavS a strká . ■ "fe Jedem, Jedem," výbor?" **"ttt do vozu. "Kde je tu obvodní - 131 - '*¥ Dejvicích, Na Růžku," řekne schlíple Sebesi V03U« Votruba šlápne na plyn a vůz vyrazí. Obloukem ru, kterým přijel. Prolínání. °*> * a 2 10l st**** o. t. v /Den - P r 1 í n -jía^ulkn na zdi u vchodu do budovy: ^^jvodni národní výbor - Prnha XIX. S^* ií-.-jní hoŕiny C - 12.30 14-18 Sobota 8 - ľ;.'J0 r-. iera zp ^ IV-1 celek/ Votruba sedí ve voze a ?«k* , ^ * . . , ro Krátké chvíli vrirhne a^hluvěd úrodni čepici s inicáli^mi: O.H.V. Sc-beata rozhodí bezradně rukama, když přistupuje k vozu: Tady se ve svátek neouřadu.ic" ľ:u", v uiV.-dní čepici se věcně zeptá: •A kde bydlí ženich.: "•' lede na Sbiíchovč..• ve svobodárna...- Proč?" odpovídá pádný Sobesta. " Totiž..." počne důkladně vysvětlovat auž v čepici. ■«* ae může konat bud na Oenvé bydliště nevěsty nebo na fchřdlist* ženicha. Ve vašem případě by byl přísluany ihn - Jih." le to je, urosí* vés," P* se - StofonHcova 15 nedočkavě Sebosta. i jii-y vo '»v lL°" II' ioe, Pr0 #1 lni osobo■ Kde to voocílka m n vyovětl^ oonve iebo *»nlcl 0elWĽ nabo u r ve voze. šebaeta odolává návaiu w „rávci : • krve a° hlavy . . , •f osly ste.. 0,» miuv:ŕ wjt někde v Ko.ôicíchi ^ Jj* ■* v jedenáct hodin ae to má vodbejvet " Mi ' ÍOnova a "U2 je to odbyté," podotkne sÚae iníen-ír aaíw , ! "Kolik J.T-, ptá se gebestQ. e8dící "Za fieot minut půl dvanácté," řekne klidné Votruba, dívaj* se na hodinky. "No, nazdar," vydechne Sebesta trpitelsky a opře se o vaz. "Jestli je ta svatba určitě v Praze, potom by mohla be.Jt jenom na staroměstský radnici. Tam se voddává i ve svátek. To jo....." ozve se správce v čepici. "Tak vám mockrát děkuju, pane Oenvé," řekne tise Sebesta, x„~>M a Teze do vo-.u, obraceje se zahleděn tupě na správcovu eepici a leze ' •. "TeS už ie zbytečný někam jezan. bolestně k inženyrovx. Ted uz J ^ ^ ^ zdrže. "Proč?" řekne klidnu inženýr. * Sebesta, "aby neřekli, rychle zo r0^' lo.n "Tak jedem, P11 ze jsem n.mél *°*™^a ujíždí, zahýbaje Vůz odskočí s m r a .1 i K '9Q 31 akou radnici /Don • axterlor./ ♦ J*?* ,hlaVním VCh0dem rodni<* 8tojí dva ovenôené taxíky. Svatební pár ae loučí na chodníku s maminkou Šebestovou. /Celé v na je podložena post synchronně hudbou í Slavnootní svatební chod./ Dva fotografové obskakujl lcolem a fotografují, '^vlaäte si vají zaležet na páru nevomanžela, který nastupuje zároveň se mkem do prvního č ty řsed.\dlového vozu o odjíždí. Šebestová, Hrabô, Jirka a Věra nastupují do druhého vozu. • s „,+n n*«q vestu, zachycenu za ni jen spodními abeti visí Kravawa hj 00 v p o b raz 103, Na křižovatcp n Jf ---------_^_^faprové ulice. /Den - exteriér./ pokračuje, zrychluje terato./ Votrubova Tatra se řítí od Mánesova mostu ke křižovatce, ík řídící dopravu se otočí do příčného směru právě když ,tra vjíždí na křižovatku, /Do hudby se ozve skřípání brzd./ Strážník se obrátí a vidí, že Tatra přejela Čáru pro pře-ct2Č pěší. Podívá se přísně na Votrubu a zahrozí. Šebesta se ve voze Drikrčí* Když se příčný smär uprázdnil, dává strážník '/volno" Votrubové Tatře. Tatra se rozjíždí a když strážníka, Seoesta vdo5-edne buři tra se vř zvedne buřinu. ítí do Kaprovy ulice. Krátké prolínání, % ^^Chron : Hudba pokrme./ rotograf si vkládá do kožen(fbrašnv ,UIflá ještě na řemínku nu krku NřlJ *°tografic^ nářadí, , kan přijíždí Votruba se Sobotou ^ ^ před ra«" ..píbShne ke vchodu do radnice. Všimne li S^esta ae Itojí arovna v cestě. fotografa, který mu ^osim vás," ptá se Šebesta, "vodává se tu dneska? svatby d v * ' * Llf voaava 3e tu dneska?" "Ano, prisvedči fotograf. "Od deseti hldin už tu byly ti "A co svatba Brejcha - Šebestová?" "Okamžik, "řekne fotograf a vytáhne z kap3y pepirek s poz-"Dre.icha - Šebestová..." opakuje si. hleda.ie v poznám- j.wuu^uj. tt vy^anne z KuP3y pcpxreK s po náirkami* "Hrejcha - Šebestová..." opakuje si, hledaje v poznám kách, "Ludmila Šebestové," doplňuje Šebesta a dodává: "To je ac,j3 dcera..." Při slovech "moje dcera" fotograf ožije: "Pardon... Vy račte být nevěstin otec?" Šebesta prisvedči. odskočiv od Sebesty na -teta dovolit," řekne fotograf ^ tri kroky, namíří na noho svou ^xcu. ob-elctivea. "Jesté beatpvi burinu s hlavy a znovu na nen Jednou bez kloboučkr, prosím..." Seboota ,0 žene po bource 1» nahoru. . „pozorný .oře už niMo není, P ln práv.. t- o> -,i r-hvllí oOjele o á ň0 papi^W „a,. /znovu ve " tře tu • ' nké bydleť? ä nřil<^vn°* - 137 - «tfO»»» zatím ještě jo... Jestli mi už nedali kufr ta dveře," r e a loudá se zpátky k vozu. V té chvíli se na orloji radnice zavřou okénka za apoštoly, t zakokrhá a radniční hldiny odbíjejí dvanáct. Prolínání. - 138 - /Den - exteriér/ Ll°1 í n á n — ^gtsvnc^oii: Hudba pokračuje ve slavnostních fanfárách wateb-^.o pochodu,/ Na ruzyňském letišti je ke startu připraveno letadlo :s, aerolinií. Do něj vstupují po schůdcích Brejcha a Lída se svatební kyticí v náručí. Brejcha nese oba malé kufříky. simek jim ještě podává ruku .a oba mizí v letadle. Prolínání. Letadlo odstartuje a vznese se. Po chvíli mizí v dálce, ----—ÍJfJ-N*. fcbesta stojí ve dveřích rtíce. Pokývne zlaceno a ř6kne n Jt^ ^ 3 8 ' jsem vás přGCe dohonil -fcbestOvé sepne ruce a vyčítal vítá ffiu, :«ÍKto... cos nám to proved?" * Sebesta méní taktiku a 2a5ne vyčítat sáa- •Já vám? Vy ranči To ie + „< ^ celou Prahu než se dozví, kde má dcera veselL.\oc , mi neřekli, že je to na ^taroměataký radnici?" "Byl jsi nechtěl vo ničen oni slyšet..." "Proč jste tedy na mně nepočkali?" "A proč ty jsi nepřišel včas?" "Jo,... Já můžu nechat váeho a h^nem, honem," bréní se ,ble Sebesta a je rád, že na sebe upoutá pozornost švec Hra-kt^rv prohlásí nad talířem s velikou porcí husy: -Vono se na každý svatbě néco semele. Tady to está dopadlo i dobře. Jsou případy, že se to na svatbě popere a nejvíc tfíno dostane tchány ^ ^ qq ^ A tóe No.... no... • j UJ- i ml - d /?" liviS si z lohve aklen- . <-a« » řekne ävec a nalévá si "Vyletěli z hnízdo, resn " Li, t n?" u rk-a. "Budou tam te jd*t." 'r +«r » vysvětluj Jí^a. ten v0- "Lgtéli dO ^nter, ^ Sebesta. Copn „„ . "kroutí ru«v OC r'J I.' 'I • . r)00**J \A VBffl ti , ľ^^í v bílo sást.-/fl P eednětc - HO - «von nechce. My pospícháme ■' „-.i** • * "Kány boží... kam zase jdeš?" »3)0 fabriky," řekne Šebesta, jako by to bylo samozřejmé. "Teä vo veselce? To by nemohlo počkat do zejtřka?" Sebesta vezme ženu kolem ramen a utěšuje ji mírně: "Helecl, maminko, tady nic nezmeškám a ta moje mašine musí jejtra běhat." Šebestové se počne chvět brada, ale Sebesta jí da hubiSto aa ttóř a poplácá ji po zádech: ^ ^ "Nebreč, Za čtyři roky máme stříbrnou ne.. - Hl - 0 b P « 107. ^f^ebestovým domkem. /Den - stavba./ Inženýr Votruba přechází podle plotu a chvílemi zvedne pohled k olcnům v prvním patře, pohlédne na hodinky a trochu nervos-ně si prohledává kapsy. Jde k vozu a vytáhne z pracovního pláště na zadním sedadle pouzdro s cigaretami a zapálí si. - 142 - O b r a z 106; Chodb^předjebestovym bytem. /Den - stavba./ Sebesta vychází ze dveří kuchyně a balíkem jídla pod paží, Spěchá ke schodišti, ale náhle se o brátí a přistoupí k jarmárce, která stojí vedle dveří. Otevře jarmárku a pátrá v ní. Uvnitř stojí několik lahví, zabalených v hedvábném papíře. Sebesta vezme tu krajní a jde. Sestupuje po schodech a mizí. ■i Prolínání. /v, bedno veuio Sobeot N*. Vedle stojí ]Ah t0 Jůft P^r ko«l ^ s™Jí láhev, dooad aabnľ , 2 hu* a /Kamer^vji^g 2pět :/ wta 8 inženýrem Votrubou stoji"u «<™« b O ústi trubky olc lom a u. konce vystupuje /trik/ n, *óru °značujícf/zd« Po prvé "ft4&& 1U(%/ a říjen do- Cele]:: v ředitelsko kanceláři atow ■ * práce, Soukup, KadleQ s toJ1 y°ntérkách* tak Jak přmi 3*ála, jakoáS i p^dseda 1 * také Votrub* * Jako dPi« VOdn:í rQ^ r**notopu. ^ ako delegace ze Spojeny strojíren přieli^c a Inženýr Votruba tři přední dělníky -Téchnotopu" předsta- *u je. 'ííLavnš tihle tři se o to vaáe topení zasloužili...." Q uv Po Sebestovi, usměje se a dodá: "A musím říct. že nejvíc úročil normu... tuhle Sebesta. Skoro na čtyři sta procent." Simek so se zvláštním zájmem zadívá na Sebestu. ^en se přimračí a brání se pochvale: "To nedSláw já ... Tgch čtyři sta procent dělá malina." H vaáí zásluhou, Sebesto," připomene Votruba. Qi£rm přistoupí k dčlníkOm a podávají o^uce fa m jménem Spojeních strojíren.... A podkujte + « namítá Soukup. 1 novinnost, niJiU «Jnk se kdo na - 147- to kouká. Ji3ty jo ze za čtrnár* u - +>~t*~u * , \ cxrnact dní bysme bez vás mrzli v no- vejch halách jak itilandský mié." "Mám vám taky vyřídit, že by naše kluky moc těšilo, kdybyste se přišli podívat, jak se dělá u nás," řekne upřímně oek* ":-o..«,f bručí po svém zvyku Šebesta. "U vás... to je jiná Sce... já nevím... pro nás by to snad nemělo takovéj význam.." Kadlec šíouchne loktem Seestu a ihned zahlazuje dojem $e~ ho nevlídní odpovědi: * nty se rádi přijdeme podívat... a když se něco prxucime, tak nám to půjde jen k duhu. pr Prolínání. -----------S--^ä^*ren. ^n " továrno/ P r 0 1 i n ó n í : Brejcha pracuje na čtyřech soustruzích Z , ti jeno práce je zřejmá plynulost k^K \ * PlynU~ £*á íasy jednotlivých autoLuc^ch ľ^^" ÍÍ**-* bo lteUh je opatreľ^n, , 00 ' - * , Patřen -igncilním zařízením /svoriek, ,v tlo/, Were půl mnuty před skončením obrábění upozorni B^fCbu, že se blíži čao vynSniti opracovávanou součást. Mezičasy ,ježnmu vybivají, za ím co ítyii soustruhy běží, věnuje Brejcha oráči na revolveru s vřetenovými operacemi. Kolem 3trojů se vrčí hromady lesklých opracovaných součástek, které dávají jasnou předst-vu o vý3ledku souhry člověka s dokonale využitými stroji. / Kamera obrací pohled stranou./ V doprovodu S§imkove přihlížejí zpovzdáli tomuto Brej-chovu výkonu Soukup, Kadlec a Sebesta. S >beatovi oči těkají pozorne a kriticky se stroje na stroj a vyjadřují jakýsi obdiv. Až je z toho náhle Sebeatovi tarko. otŕe si telo, a když k nemu se Soukup obrátí a obdivnou umftnľn., "Tn -íp koncert co?", Sebesta jen němč pľlkyvne. Mfabou To je koncert, c , ^eré vidí na pracovištích Kadlec upozorňuje na tabul.y, w . *taotlivých Úderníků. Uvádějí pouze procenta p. m - ;4 - 217- - 149* . Tabulka na pracovišti Brehové 576%* ti řekne s neskrývanou pýchou "Tak tohle jsou nflôo esa » p| ^,..wvolá ^4 trupový 41o tuhle repík: B^.'j♦ ^ „Poja 0i Brejcho otočí, pohybom x uty chvíli !" ,(> ifo 3kupinô« Bptlcha .netovi revolver o / M vôtluftra Simek e po: .oudrusfii í "Technotopu ,J fíebestu. Ti ee nn pozo- 149 - sebe podívají o hned uhnou očima. "Soukup! Kadleci" ~*~a *\ Jieci > Představují se oba úderníci z Technoto-P 0 si ruku. Pak nastane malá rozpačitá pausa Sebe sta hledí na ^rejchu, Brejcho na oebestu a žádný z nich se nená k tonu, aby natáhl ruku. "Vy dva 3.e přece znáte, ne?" ptá se potutelně Sinek. Sebesta oe počne usmívat a zabručí : "Jo.... už jsr.e se viděli." "Dvakxát," dodá Brejcha a nočně se také usmívat. Oba aledl na sebe a najednou jako by si řekli, stisknou si ruce a srdečně si jimi potřesou. Prol ínání - -L50 - /?oQvečer-stayba"/ situace je podobná jako v obrazu 52./ ' Lída stojí u kulatého sloupu verandy /zaäy ^ Vaafiře/ a hledí do krajiny s lesíky v dálo /P^,ľL< ľ: J * * v aaj.ce. /Fodznani nálada.- malovaný prospekt./ v < -^*§£3J&áíL3í_ZDČt a zabírá průhled dveŕnii z kuchyně bytu na verandu./ Z kuchynš vychází Brejcha a přistupuje k Lídě. Lída, šíest- ně se usmívajíc, ohledne se naň a 3rejcuô položí ruku pies Lídi- no rameno. "Co říká? tý vyhlídce?" ptá se Brejcha se aábadnys úsměvem* ".írásná," vydechne Lída. "A hádej, kdo k nám přijde v neděli?" °' - tfffMídne a uip:. tázavým pohledem na Brej- +*vmn*léiau nebi oe rýsuje silnu-ta o P r o 1 í ------ ^ 151 - —:—---Isotopu". ^ - továrna"/ ' Sft^l : Aab"lka nad Sebeatovým Btr.0, 468 ?S. /&mera_ZEgt/ onačená CÍ3licí . Sebesta pracuje u stroje. Novotnv v, -ctaví, sahledí se prekva-,,™* ' ery ^de kclen, se za- .« ■ Prejsvapeně na tabulku a usm ** ■ -„ bííí k oknu a hl«« ,«mu..»' ~«i echni* • • • , K-iAa »í,.*Ä« n nim* nOJ0 . «a pospěv*" „mnudufii pwW -JLLa 2 119 • ^ice v Podbabě. /Slunečné ráno - exteriér./ .ici pochoduje malý májový průvod s prapory a dechovou — • Švec Hrabě ve svátečních šatech, s kloboukem v ruce a do-:aje si ještě kabát, vyběhne se svého domku a vi^dí se do Frolínán - 158 - O b r a 2 120, /Den - exteriér./ Prolínání. Širokými osmadvaceti stupy valí se manifestační průvod náměstí:]; j a] c o lavina* Hudby vesele vyhrávají a nad průvodem se vlní moře praporu s standc^t Z oken, balkonů a chodníků mávají ěástky a praporky divá- - 159 - 0 b r a z i2i, ^atppOvoju /hrana davová scéna/ /Den - exteriér./ Pochodujíc! oddíl mladých i staräích dolník podle velkou standartou: tíderníei - pf^dvoj socialismu! /Nejvhodnj jsi hesla budou vybrána z májového průvodu letošního roku./ Po chvíli pochodu si kamera vybere zábč-r dvou mužů, pochodujících vedle sebe. Je to starý Sebesta a maladý Brejcha, Oba máčejí hrad, so vztyčenou hlavou a usmívají se v ostrém iarním slunci. . „,. /Xamera se ostaví a oba projdou kolem kame y, každý po j-dné st-anô a misí./ 2a nimi následují další řady. Krátké prolínání.^ - 160 - 0 b r a z 122. Ití^Zfli námósti 1- máje. /Den exteriér./ Krátke prolínání. uv IŠ) proudy průvodu obcházející pomník sv Václava se' pod pomníkem slévají v jeden mohutný tok, který se airoco valí dolů ď /Kamera panorámuje vzhůru/ Nad Václavským námětím přeletů pod oblohou peru* takých letadel. Jo jich hřmot přehluší hudbu kapel. " Letadla se vzdalují, jejich hrmot slábne a je vystřídán jásavým hudebním Final e, Konec. *