Marie Kala, 333315

„Tato mezera, již jednou rozpoznaná, se musela zaplnit; avšak co bychom mohli dát na roveň formy,
do níž se odívají myšlenky, když to není sama podstata [P1] myšlenky?  v[P2] edle pravopisu, který
zachází se slovem, není to [P3] styl, který zachází s věcí?“

Larousse byl v tomto rozvratným reformátorem a jeho iniciativa se musela zdát mnoha generálním
inspektorům své doby stejně skandální jako školské návrhy devadesátých let našim[P4]  současníkům.
Jeho metoda již totiž nespatřuje ve středu pedagogického systému obecnou „normu“, jejíž pravopisná
pravidla zejména kodifikují přesná omezení, [P5] ale, výslovně a záměrně, vyjadřování, tedy podle
Larousse „styl“. Celkově se proti diktátu, karikatuře nápodoby,[P6]  prosazuje slohová práce,
cvičení invence, nemožné bez dobré znalosti slovní zásoby[P7]  a tedy i pravopisu. Slohová
práce[P8]  to je škola jazyka a vytříbenému jazyku se říká „styl“.

________________________________

 [P1]ne samu podstatu

 [P2]velké V

 [P3]sám styl

 [P4]století

 [P5]nepřesné: pravidla pravopisu vymezují do velké míry tu normu

 [P6]nepřesné, lépe např. směšné nápodobě

 [P7]čárka

 [P8]čárka