T. Zacharová, 361514

                                                                                    Odborný překlad


„Tato objevená mezera se musí zaplnit, avšak čím jiným se máme zaobírat vedle formy, která je pro
myšlenku nezbytná, když ne samotným obsahem myšlenky? v[P1] edle pravopisu, který se slovem zabývá,
když ne stylem, který o dané věci pojednává?“

V tomto byl Larousse převratný reformátor a jeho iniciativa se musela zdát pro mnohé školní
inspektory té doby stejně skandální, jako se těm dnešním jeví školní poučky[P2]  z roku 1990[P3] .
Jeho metoda totiž nestaví pedagogický systém na všeobecné normě s danými pravidly pravopisu, která
označení velmi kodifikují, [P4] ale výslovně a záměrně na projevu, [P5] což Larousse označuje jako
styl. Místo směšného napodobování, čili diktování, Larousse zkrátka prosazuje slohová cvičení,
v nichž se procvičuje vynalézavost a není možné je zvládnout bez dostatečné znalosti slovní zásoby,
a tedy i pravopisu. Slohová cvičení jsou tedy onou školou jazyka a vzdělaný jazyk představuje
„styl“.



________________________________

 [P1]velké V

 [P2]ne, osnovy/ vzdělávací návrhy

 [P3]z 90. let 20. stol.

 [P4]nepochopeno dobře, pravidla pravopisu vymezují do velké míry tu normu

 [P5]příliš obecné, lépe : vyjadřování