– a myslíme přitom na Roberta Musila, který na příkladu kraula zkoumá podstatu stylu, mezi[P1]
technikou a způsobem, přičemž usuzuje, že styl „je umění kompenzovat neznalost“, tedy neznalost
„rozumových předpokladů plavání“, jak říká, ale navíc i neznalost pojmová^234[P2] [.]

[                ]Máme dojem, že Montherlant se snaží povýšit sport pomocí vyvozování[P3]
z oblasti umění, kdy používá terminologii estetizující [P4] analýzy, a navíc, že [P5] má potřebu
odkazovat se na styl, aby popsal to, čím ještě by pohyb atleta mohl být [P6] nepřekonatelně
osobitější a expresivnější. Jde zcela jistě o novoklasický projev úcty určitému helénistickému
vyznání. [P7] Ještě jednou je styl evokován jako nějaká tabulka čitelnosti – krok sportovce odráží
jeho vnitřní osobnost, kdežto přechod od jeho vnějších rysů k vnitřním je záležitostí stylu. Tento
styl se pak stává nezbytným předpokladem, bez nějž by se sport omezil na pouhý akt násilnosti –
„chybí-li ve sportu styl, chybí onen krásný a dokonalý pocit radosti[P8] “, „styl představuje jemný
aspekt [P9] sportu“^235. Jako častokrát neznamená toto tvrzení nic zvláštního, ale chce říct mnoho,
neboť použitím slova styl vzniká nový vztah k jazyku a k zobrazování, který nevychází z představy
ve smyslu stylistického prostředku, ještě méně ve smyslu přeneseného významu, nýbrž z konkrétního
projevu podmanivého znepokojování. [P10] Tato poznámka [P11] vytváří referenční protiargumentaci
ve prospěch prostého diskurzivního znepokojování, [P12] kdy je jakákoli konkrétní analýza
vyloučena.



závažné jsou P10, P12, méně P11, P3, P7

celkově C

[                ]
________________________________

 [P1]jasnější by bylo přidání „kolísá mezi...

 [P2]jde i o nez. pojmovou

 [P3]volněji – zařazením do

 [P4]opačně slovosled

 [P5]vynechat

 [P6]zde má kondicionál význam pochybnosti = co prý je na pohybu....

 [P7]zde lépe: kultu

 [P8]ano, velmi dobře

 [P9]i volněji: ozdobu/ půvab

 [P10]zde nejlépe: sugesce a nátlaku

 [P11]jeho pojem/ pojetí

 [P12]nátlaku