V roce 1857 vydal Pierre Larousse knihu Lexikologická metodika četby (Méthode lexicologique de
lecture), ze které se v průběhu dalších upravených[P1]  vydání stala Lexikologická učebnice stylu
(Cours lexicologique de style) pro školy, která představuje učebnici gramatiky „francouzského
jazyka, jazyka tak krásného, tak promyšleného, že snad kromě galicismů, neexistuje jediného výrazu,
slovního [P2] spojení nebo věty, ve které[P3]  by se neuplatnilo nějaké[P4]  přísné pravidlo
jazykové logiky a uvažování“ (Larousse, 1887, str. iv). Může tomu snad být jinak? „Pravidla
gramatiky jsou uměním správně mluvit a správně psát, jinými slovy dokázat vhodně formulovat své
myšlenky, vyjádřit se jasně, stručně, ale zároveň vybraně, jelikož výraz gramatika pochází
z řeckého slova gramma, které znamená literatura“ (ibid., str. v) – pomiňme etymologické
zjednodušení, které přirovnává [P5] písmo, [P6] jakožto písemné znaky, k metonymickému vyjádření
literatury jako celku, což považujeme za velice problemat[P7] ický anachronismus. Larousse se také
ve svém díle silně pohoršuje nad zredukováním pravidel[P8]  gramatiky na pouhý pravopis, v čemž
vidí přemrštěné lpění na formální kvalitě na úkor smyslu a výraziva, kterým jsou žáci bezdůvodně
otupováni. „Jakmile tento nedostatek uznáme, musíme ho napravit, neboť, co bychom měli dát na roveň
formální stránce, která ztělesňuje myšlenku, když ne samotné jádro oné myšlenky, na roveň
pravopisu, který pracuje se slovem, když ne právě styl, který pracuje s tématem?“ (ibid.)

V tomto byl Larousse znepokojujícím reformátorem a jeho iniciativa jistě připadala mnohým školním
inspektorům té doby podobně skandální jako našim současníkům požadavky na školní znalosti z 90. let
minulého století. Jeho metoda totiž už nestaví do středu pedagogického systému obecné normy,
[P9] jejichž pravopisná pravidla silně kodifikovala hodnocení[P10] , Larousse připisuje tuto
zásadní roli výslovně a záměrně právě stylu. Když to shrneme, do protikladu diktátu, plochému
cvičení v napodobování, staví slohovou práci, cvičení založené na kreativitě, které není možné
řádně splnit[P11]  bez dobré znalosti lexika a tudíž i pravopisu. Slohová cvičení, to je škola
jazyka, a jazyk na úrovni se nazývá „stylem“.



v celku velmi dobře, jsou tu slabší i silnější místa
________________________________

 [P1]ne nutně

 [P2]není genitiv

 [P3]kterých

 [P4]vynechat

 [P5]zaměňuje

 [P6]přímo „písmeno“... jakožto znak

 [P7]ano, velmi dobře

 [P8]nemusí být

 [P9]mohlo by být i v sg.

 [P10]věta nesprávně pochopena:  hranice té normy byly založeny hlavně na pravidlech pravopisu

 [P11]lépe třeba:  zdárně vypracovat....