Kateřina Sochová

Nanejvýš bychom mohli říct, objektivněji, že to co nazýváme „styl“ ve sportu[P1]  je v první řadě
známka jedinečného a výjimečného talentu, kombinace všeobecných odborných pravidel a
vracejících[P2]  se vlastností osobnosti (nečekané zrychlení fotbalisty, osobitá technika beckhendu
u tenisty atd.) Když se tento talent převtělí dokonale do těla a žije s ním v harmonii, publikum je
připraveno z něho udělat ontologickou kategorii, která vyúsťuje zejména[P3]  kolektivním modelem a
mluví o „Ribéryho stylu“ a dalším. Výraz styl tedy zahrnuje výkon v terénu, ale také osobní
historii a psychologii hráče – nebo to co si myslíme, že o něm víme, vytušíme, podle zjevných
známek: těžké dětství Franka Ribériho v Boulogne-sur-mer, velmi viditelné jizvy v obličeji atd.
„Style“ se stává klíčem, který nám otvírá dveře ke všem významům, jak semiologickým, tak
estetickým.

„Toto finále bylo protikladem stylů. Agassi, hrající na půlce kurtu, s geometrickou přesností a
s vražednými zrychleními oproti Samprasovi – obávanému útočníkovi, ale také velmi dobrému
v protiútoku. Agassi, ohnivý a projevující se navenek, proti Samprasovi, který je nenápadný, jak
svým oblečením, tak i vystupováním.“


kromě P3 velmi pěkné, B-
________________________________

 [P1]čárka

 [P2]lépe:  trvale platných/ typických

 [P3]v jakýsi kolektivní model, takže se mluví...