Raný středověk – centra: Itálie •5.–6. stol. barbarské nájezdy, germánské vlivy •ostrogótská říše, Theodorich: Boethius, Cassiodorus •sermo vulgaris, ale latina vnímána stále jako domácí jazyk •zbytky knihoven a škol z římské doby, kontinuita s římskou vzdělaností i po přechodu výuky do klášterů •2. ½ 6. st.: Řehoř Veliký X Řehoř Tourský •kláštery •langobardská říše: Paulus Diaconus Gallie •merovejská dynastie, romanizace Franků •6. stol.: Gregorius Turonensis, Venantius Fortunatus •Fredegarova kronika •na jedné straně snaha o spisovnou latinu, na druhé tendence k osamostatnění hovorové řeči •snaha k pozvednutí jazykové úrovně Hispánie •visigotská říše, ale románské prostředí •školy v Toledu, Saragosse a Seville •poměrně korektní latina, ale málo dokladů •v 8. stol. arabský vpád, ale k přílišnému úpadku nedošlo díky dobré organizaci církevních škol a dědictví autorů 7. stol. (Isidor ze Sevilly) Afrika •souvislý pás starých provincií v severní Africe •Augustinus (Tagaste, Kartágo, Hippo Regius) •Tertullianus, Lactantius, Cyprianus… •za nadvlády Vandalů Dracontius a další básníci •po vpádu Arabů koncem 7. stol. zde zaniká latinská civilizace Irsko •zcela odlišná situace, latina cizím prvkem, nesplývala s mateřským jazykem •sv. Patrik (5. stol.), kláštery, „insula sanctorum et doctorum“ •od 6. stol. navázány styky s Římem, ale irská církev si uchovala značnou samostatnost •Schoti (Skotové) = irští mniši •peregrinatio pro Christo: misie k Anglosasům a dalším germánským kmenům • Columbanus – 6.-7. stol., kláštery Luxeuil a Fontaine ve Francii a Bobbio v Lombardii •latinskou liturgii se mniši učili na bibli a křesťanských autorech, ne na antických literárních dílech, proto jejich latina má spíše školský než literární charakter Británie •nikdy nebyla zcela romanizována, proběhla však částečná christianizace •v 5. stol. se stáhli Římané, v 6. stol. zemi obsadili germánské kmeny Anglů, Sasů a Jutů (Gildas Sapiens) •opětovná christianizace: • A. kláštery irských mnichů (6. stol.: Columba Starší, klášter Iona) • B. nová římská misie (za Řehoře Velikého, mnich Augustin) •Aldhelm z Malmesbury, Beda Venerabilis, Alcuin •peregrinatio pro Christo: sv. Bonifác („apoštol Německa“, Fuldský klášter) Karolinská renesance •kolem r. 700 už nemohla sloužit jako kulturní a úřední řeč ve velkém království •prostředkem k jazykové nápravě měl být návrat ke studiu gramatiky a literatury klasického období a reorganizace školství •nešlo o návrat k antice a její kultuře ani o sekularizaci, jako v renesanci 14.-15. stol., šlo čistě o jazyk: antičtí autoři se čtou, aby usnadnili přístup k biblickým a patristickým textům •spisy antických autorů byly formálními vzory, ale skutečnou autoritou zůstala bible a křesťanští autoři Rysy: •A. zahraniční učenci a učitelé na franckém dvoře: •- Itálie: Petr z Pisy, Paulinus z Aquileje, Paulus Diaconus •- Británie: Alcuin •- Hispánie: Theodulf z Orleánsu • • Teprve ve 2. generaci to byli Frankové (Einhard) •B. Spojení Karlova dvora s kláštery: - -záměrem bylo vybudovat síť klášterních škol -jedno z významných center vzdělanosti při fuldském klášteře (opati Hrabanus Maurus, Lupus de Ferrières) •C. Panovníkova osobní účast • -Karel uměl latinsky mluvit a číst, nikoliv psát, ale šlo mu o kulturní a duchovní rozkvět, dokázal najít vhodné poradce a poskytl jim velkou oporu -789: Admonitio generalis (min. požadavky na vzdělání) -800: Epistula de litteris colendis (o studiu v klášterech a vzdělávání světského kléru) -schola palatii, schola palatina: původně ke vzdělávání písařů a notářů u dvora, za Karla reorganizována a měla se stát vzorem pro ostatní; učily se na ní disciplíny trivia i quadrivia Důsledky Karolinské renesance •náprava ortografie a výslovnosti latiny, zmizela konfuze latiny merovejské •znovu se vytvořila literární latina (sice dále rozvíjená, ale odtud opět konzervační tendence způsobující vzdalování literárního a mluveného jazyka) •přestala existovat vulgární latina, vznikají románské jazyky