9.-10. století
•saeculum obscurum (úpadek říše)
•nájezdy Normanů, Maďarů, muslimů…
•vypleněno mnoho klášterů
•Regino z Prümu; od jeho smrti r. 915 do Oty I. Velikého téměř nevzniká literatura

Ottonská renesance
•byzantská říše si uchovala antickou tradici, za Konstantina Porfyrogenéta dokonce obnovila
antickou vysokou školu •Ota I.: svatba Oty II. s princeznou Theofanó; Ota III.
•navázání styků s Byzancí a s Itálií
•cca od r. 960 nový rozmach hospodářského i kulturního života

Literatura
•zejména kroniky, letopisy, legendy
•Liutprand z Kremony, Adalbert z Magdeburgu, Widukind (Res gestae Saxonicae)
•Hrosvitha (Gandersheim):
• historická epika (ve verších) + divadelní hry (Terentius)
•Gerbert z Remeše (Silvestr II.):
• astronomie, matematika

Pravopisné odchylky středověké latiny od klasické normy
•lokální i časová rozrůzněnost
•částečně se v grafice odráží výslovnost
•blízkost e – i, o – u ve výslovnosti
•c(k) – q – ch (inimicus – antiquus, decor – moechor)

•ae, oe > e (equus = aequus)
•spirantní -ti-: milicia, precium, tocius (!); nebo naopak: Gretia •náslovné h mizí nebo je použito
nesprávně: arena, umerus, abundare; ora – hora, ortus – hortus) •ztráta nebo naopak nadužívání
aspirace: teologus, pulcer, Cristus; thaurus, Phitagoras •záměny i/y: ymago, phylosophus, vyrgo;
martir, hipocrisis •záměny tt/ct: micto místo mitto, amittus místo amictus

•záměny ph/f: prophanus, nephas, phelix; filosofus •záměny c/q: quum-cum, quottidie-cottidie;
secuntur-sequuntur •záměny o/u: consoles, mondus; nundum (méně často v bohemikálních textech)
•záměny i/e: olium, lancia
•záměny w/v/u: lingua, ligwa, euangelium, ewangelium, evangelium •záměna au v o nebo v a: ascultare
(=auscultare), otumnus (=autumnus) •znělost/neznělost na konco slov: set, capud, velud, aput, adque

•h se uprostřed slova mění v ch: michi, nichil
•ve skupinách mn, mt a ms se objevuje ještě p: sompnus, hiems, dampnum, ydemptitas, verumptamen •sc
v c nebo v s: septrum nebo ceptrum místo sceptrum
•ps v s: salmus místo psalmus
•gn se mění na ngn: pungnare
•vypouštění n: ligwa
•jednoduché hlásky se zdvojují a naopak: litera – littera, appostolus – apostolus •dia se mění už v
pozdní antice na za: zabolus, zaconus

•rekompozice:
• inarmis = inermis (bezbranný),
• conspargo = conspergo (kropit)
•dissimilace: conmunis, conlatio
•synkopy u trojslabičných slov s přízvukem na 1. slabice:
• domnus, domna, soldus (= solidus)