Princip šťastné náhody jako metoda Náhoda, jako specifická forma odchylky od tradiční kauzality, je v posledním století jedním z důležitých principů prostupujících vědu i umění. Existuje celá řada kulturních praxí, v nichž se princip náhody uplatňuje: od mysticko-teologických, přes psychoanalytické až po přísně exaktní. V určitých oblastech praxe nových médií hraje (řízená) náhoda, či nezáměrnost klíčovou roli (A-life art, algoritmické umění apod.). Svůj význam má ale i v obecné rovině, zejména v kontextu delegování kreativních procesů z autora na výpočetní technologie. Budou zkoumány možnosti metodologického uchopení principu náhody v kontextu teorie a praxe nových médií. Úvod Hlavním cílem tohoto textu není vytvoření vlastního metodického postupu výzkumu nových médií, ani deskriptivní popis či rešerše již existujících metod. Jde o to uchopit jeden ze základních problémů linoucím se „teritoriem“ nových médií a vysvětlit jeho význam právě skrze existující metodické postupy. Zkoumaným problémem je nahodilost. Bude-li dále užíván pojem nahodilost či náhoda, jeho význam bude částečně splývat s tradičním chápáním pojmu nezamýšlenost. Jedním ze základních rysů novomediální tvorby je totiž destrukce klasického chápání pojmu autorství. Autor[Z1] již není tvůrcem každé části díla, není tím, kdo prvně vytvořil veškeré prvky a z těchto prvků poté jako mozaiku skládá celistvý útvar. Autor je nyní tu otcem myšlenky, tu programátorem algoritmu, jindy zase supervizorem vybírajícím z již existující palety hotových produktů. Ať už jakkoliv, vždy je alespoň část tvůrčího procesu delegována technologické entitě, která do míry dané jí nastavením pracuje samostatně a nezávisle a průběh i skutečná podstata daného procesu bývají autorovi (či majiteli pomyslného podpisu pod dílem) skryty. Z tohoto důvodu bude s pojmem náhoda nakládáno výhradně jako s problémem epistemologickým. Dalo by se jít dále a rozšířit uvedené pojetí i vně oblasti nových médií, vzhledem k rozsahu textu je však nutné tomuto nutkání odolat.[1] Náhoda a nová média – proč se zabývat náhodou Vilém Flusser ve své eseji Do univerza technických obrazů[2] vytvořil historický model kulturního procesu poznávání světa kolem sebe a jeho mediálního utváření. Procesu, na jehož počátku byl člověk rovnocennou součástí přírody, končícího ve fázi, kdy lidé mohou manipulovat s realitou, či si vytvářet realitu paralelní skrze technické obrazy. Pomineme-li psychologické dopady ve vztahu k individuálnímu vnímání světa, dochází také k značné proměně již zmiňované podstaty autorství. To samozřejmě není dílem nových médií, změnu statusu autora lze pozorovat už v díle Marcela Duchampa, ovšem v našem případě se jedná o vývoj značně bezprecedentní. Jedním z charakteristických rysů fungování aparátů vytvářejících technické obrazy je totiž určitá autonomie fungování. V souvislosti s vytvářením technických obrazů uvádí Flusser dvě základní vlastnosti prvků, kterými jsou tvořeny – komputovatelnost a kalulovatelnost.[3] Vytváříme-li technický obraz, rozkládáme vnější univerzum reprezentované reálnými obrazy, předměty či různorodými texty, do podoby která je pro člověka nepochopitelná. Tyto elementární fragmenty ovšem mohou být skrze aparát zpracovány (kalkulovatelnost) a následně složeny do smysly uchopitelné podoby (komputovatelnost). A přesně v této fázi přichází zmiňovaná tvůrčí autonomie vně lidského chápání. Doposud byla řeč o aparátech, jejichž vymezení je mnohem širší, než tomu, v souvislosti s výzkumy nových médií bývá zvykem. Zaměříme-li se na nová média, ve smyslu médií digitálních, nalezneme obdobnou analogii v díle Lva Manoviche. ________________________________ [1]Vzhledem k způsobu, jakým na „náhodné“ jevy nahlíží mnohé výzkumy z oblasti teorie chaosu, kvantové fyziky, teorie systémů ad., je ovšem třeba zmínit, že užívání pojmu náhoda, v kontextu předkládaného článku, je chápáno jako obratný rétorický postup maskující intelektuální limity člověka. [2] FLUSSER, Vilém. Do universa technických obrazů. 1. vyd. Praha: OSVU, 2001, 162 s. ISBN 80-238-7569-8. [3] Tamtéž s.15 ________________________________ [Z1]spíše: Autor nemusí být… protože existují I díla jednoho umělce… jen formulační detail